@bettypavkova

sobota 30. prosince 2017

Má Lady Jane - Cynthia Hand, Brodi Ashton, Jodi Meadows

prosince 30, 2017 11 Comments


Historie se nemusí brát příliš vážně… Dopřejte si královskou zábavu!
Jana Greyová má za sebou totéž, co řada šlechtičen před ní: svatbu s naprosto cizím mužem. Navíc má tu smůlu, že sňatkem se ocitla přímo uprostřed politického komplotu, který svrhl z trůnu jejího bratrance, krále Eduarda, a z ní udělal královnu. Na celých devět dní! Má opravdu vládnout, nebo řešit, že má hrad plný spiklenců a její novomanžel se ve dne proměňuje v koně? 
Originální fantasy na motivy historických událostí, které ale nebere příliš vážně. Čeká vás dokonalý černý humor, nadsázka, láska, dobrodružství a dokonce i troška magie.

O knížce Má Lady Jane jsem se dozvěděla díky knižním blogerům a youtuberům. Byla skoro na všech blozích a mě zaujala extrémně. Přesto, že pro mě YA četba není prioritní, byla Má Lady Jane první knihou z vánočních dárků od mamky, po které jsem sáhla. Tak moc mě zaujala. Mám ráda historii. Přesto, že spíš moderní dějiny, zajímám se o ty starší a tak jsem uvítala něco z toho prostředí. Také mě zaujala obálka. Nejsem člověk, co kupuje knihy podle obálky, ale tato mě opravdu hodně zaujala – je vtipná a podle mě hlavní hrdinku perfektně vystihuje. A také – ta naše česká je dokonalá, asi tak o milion procent hezčí, než ta originální.

Knížka Má Lady Jane není nic pro lidi, kteří špatně snáší hraní si s dějinami. Samozřejmě knihu nemůžete brát jako učebnici historie – to určitě ne. Musíte brát v potaz, že tu jsou kouzla. Více méně jde o to, že Jana se dostane ke koruně v době, kdy proti sobě bojují dvě „skupiny“ lidí – ti, co se ve zvířata mění a ti, co ne. Tak to asi (bohužel) v reálu nebylo, stejně jako jiné věci, všem nemění to nic na tom, že jde o skvělou knihu.

Díky tomu, že je kniha zamýšlená pro mladší, se skvěle čte. Za to děkujeme nejen trojici (čtete správně, trojici) autorek, ale samozřejmě i překladatelce. Jde o ten typ knihy, kterou přesto, že má kolem čtyř stovek stran, přečtete za několik hodin. Kapitoly nejsou extrémně dlouhé, což já oceňuji (mám mnohem radši knihy dělené do krátkých kapitol) a každá je psaná z pohledu jiné osoby. Střídají se pohledy Jane, Eduarda a Janina manžela, což přináší zajímavé pohledy na různé situaci, či politické názory a samozřejmě i vztahy. Na druhou stranu, mohl být v knize poměrně slušný „wow efekt“, kdyby byla psaná pouze z pohledu Jany a nebo byl pohled od jedné postavy v jednu chvíli opominut.
Nechybí zde ani romantika, ale není prvoplánová, kýčovitá. Je neskutečně příjemná a hlavně i poměrně uvěřitelná – hlavní postavy jsou vůči sobě neskutečně sarkastické, někdy protivné – a to podle mě do reálného světa patří.
Postavy jsou na mě všechny působily sympaticky. Hlavně sarkastická Jana byla skvělá. Ne zrovna často mě knihy opravdu, nahlas rozesmějí a Janiny hlášky a náhledy na různé situace to dokázaly několikrát.

Rozhodně se mi líbily myšlenky postav – představte si, že je vám třeba deset a jediné myšlenky vašich rodičů jsou na to, jak nejlépe a nejrychleji vás provdat. Potom následuje váš úkol, co nejrychleji zplodit potomky. Ono to v té době muselo následníky trůnů a děti ze šlechtických rodin opravdu jistým způsobem děsit.

Sečteno a podtrženo, prosím, přečtěte si Lady Jane. Je to sranda, vážně. U čtení si odpočinete, ale i pobavíte. Vlastně si chvilkami budete říkat, jak to sakra dopadne. Strašně jsem si oblíbila i všechny hrdiny. Dobrou zprávou je, že v originále už vyšel druhý díl této série (a třetí buď teprve vyjde nebo už vyšel? Nejsem si teď, omluvte mě, jistá). Doufám, že nám Fragment přinese i další díly, protože já se rozhodně s Janou, Eduardem ani s G nechci ještě rozloučit a chci si přečíst o jejich dalších dobrodružstvích, radostech a starostech. Knize dávám 90% a rozhodně ji doporučuji – hlavně nám, slečnám, dámám, či paním, které si chtějí odpočinout a zasmát se.
Continue reading...
v 11 komentářů:
Štítky: , , , , ,

středa 20. prosince 2017

Dům, ve kterém... - Mariam Petrosjanová

prosince 20, 2017 8 Comments


Na kraji města uprostřed paneláků stojí Šedý dům, ve kterém žije Sfinga, Slepec, Lord, Tabákí, Makedonský, Černý a mnoho dalších. Není známo, jestli Lord pochází z urozeného rodu draků, ale Slepec je opravdu slepý, a Sfinga moudrý. Tabákí není samozřejmě šakal, ale cizí majetek mu rozhodně není cizí. Každý v Domě má svou přezdívku a za jeden den v něm toho prožijete tolik, co ve světě venku neprožijete za celý život. Dům přijme, nebo odvrhne každého. Dům v sobě skrývá hromadu tajemství i běžné „kostlivce ve skříních“. Dům je daleko víc než internátní škola pro děti, které opustili rodiče. Dům je jejich zvláštní vesmír.

Mladý vozíčkář, přezdívaný Kuřák, žije v Domě už několik měsíců, ale dosud ho považoval jen za nudný a nezáživný ústav, za pouhé odkladiště pro postiženou a nechtěnou mládež. Vše se mění poté, co je kvůli kázeňským pokleskům převeden do jiné skupiny chovanců, do společenství výrazných osobností i prazvláštních individuí. Postupně zjišťuje, že je celé tohle místo mnohem zvláštnější, než si vůbec uměl představit. Že ukrývá tajemství, schopná obrátit celý jeho život naruby. Že dokáže měnit osudy všech, kdo se nachází v jeho zdech... a také je může zabít.

Dům,ve kterém jsem vyhrála v balíčku (unboxing zde) od Čítám, teda som. A vlastně ani nevím, proč jsem sáhla, jako po první knížce z výhry, právě po ní. Možná jsem čekala čisté Young-Adult, přece jenom je to kniha vydaná Fragmentem a je na ní napsáno „pro čtenáře od 14 let“. Nakonec vlastně jediný můj pomyslný YA bod, splnila kniha v tom, jak moc byla čtivá...

U této knihy musím začít hezky „z vrchu“, tudíž obálkou. Nedělám to ráda, obálky pro mě nijak moc podstatné nejsou, ale tahle se mi strašně líbí. Tou temnotou, která z ní vyzařuje. A právě takto obálka perfektně vystihuje podstatu knihy. Je temná.

Musím říct, že rozhodně nesouhlasím s tím, že je kniha pro čtenáře od 14 let. Podle mě ji nebudou schopni zpracovat a pochopit. Podle mě i díky tomu, má kniha slabší recenze. Je sice psaná stylem jako YA, ale není to YA... A proto se k ní dostává špatná skupina čtenářů.

Kniha se věnuje překvapivě vážnému tématu. Postižením a dětem, které kvůli nim „nikdo nechce“. Žijí spolu v „internátě“, kde se tvoří různé skupiny. A co je zde důležité zmínit, autorka si se čtenáři hraje. Musíte na její hru přistoupit, jinak z knihy nebudete mít žádný požitek a budete maximálně zmatení. Často totiž nevíte, zda jde o halucinace, které by mohly být způsobené různými psychotropními látkami a nebo o „tak trochu jiný svět“. Ono je ve finále vlastně jedno, kterou z těchto variant si zvolíte jako tu svou, ale jednu si vybrat musíte. A to je to další – u knihy musíte přemýšlet, ne ji jen laxně číst. Ve finále vám knížka přinese i pár zajímavých myšlenek.

Kniha je opravdu čtivě napsaná a přečtete ji za pár hodin. Vypráví nám zde příběh z „minulosti“ a „současnosti“ a je tedy zajímavé přemýšlet o tom, která postava v minulosti je vlastně která v přítomnosti. Postavy mají totiž přezdívky, které se v průběhu žití v domě změnily. Což může být matoucí, vystupuje zde poměrně hodně postav a chvíli mi trvalo spojit si svoje představy o jejich vzhledu s jednotlivými přezdívkami. Na konec jsem to ovšem zvládla a ve finále pro mě bylo překvapením, že jsem si jednotlivé postavy zvládla i poměrně oblíbit.

Sečteno podtrženo – od knihy jsem upřímně příliš nečekala, ale nakonec jsem z ní byla neskutečně nadšená a dokonce přemýšlím o dokoupení dalších dílů. Pokud YA běžně nečtete, mohla by si vám kniha líbit. A pokud YA čtete, ale máte chuť na něco „dospěláckého“, můžete po ní také sáhnout, protože na mě působí tak trochu jako mezistanice mezi YA a světem dospělé literatury. Určitě to ale nebude knížka pro každého – příběh pro vás může být skrytý, ale pokud ho objevíte, zamilujete si ho. Osobně úplně nechápu poměrně nízké hodnocení knihy. Mně se vážně líbila a dávám jí 70%.
Continue reading...
v 8 komentářů:
Štítky: , ,

čtvrtek 14. prosince 2017

"Pětka" - Pět mých nejoblíbenějších klasik

prosince 14, 2017 13 Comments

Zdravím Vás u nového článku a tentokrát u úplně nového formátu, který jste u mě na blogu ještě neviděli. Teď se na něj můžete těšit tak trochu pravidelně. V těchto článcích vám vždy představím (nečekaně) pět knih na určité téma. Dnešní téma je Pět mých nejoblíbenějších klasik. Můžete se ale těšit například i na mých pět nejoblíbenějších hororů, pět nejhorších knih, pět nejsympatičtějších a naopak pět nejméně sympatických postav... Doufám, že se Vám tyto články budou líbit a třeba díky nim objevíte nové knihy, které byste si rádi přečetli.

Osobně jsem velký milovník klasických děl. Definovat „klasickou“ literaturu není úplně jednoduché a každý má tu hranici „klasik“ a „neklasik“ někde jinde. Já bych tedy pro tento článek „klasiky“ pojala jako synonymum „povinné literatury“.



5. Jiří Weil – Život s hvězdou

Román vypráví o židovském úředníkovi, který se skrývá před transportem na předměstí a žije v očekávání nevyhnutelné smrti. V kritickém okamžiku se vzchopí a rozhodne se zápasit o svůj život. 

V mých Top 5 klasikách se objeví i česká kniha, ano. Život s hvězdou jsem si vybrala jako četbu k maturitě a byla jsem z ní nadšená. Dle mého je moc málo známá na to, jak skvělá je. Je pravda, že asi není pro každého, ale pokud vás zajímá život lidí za druhé světové a nejste posedlí akčními scénami, kniha by se vám mohla líbit. Jde o dojemný příběh, který je o to děsivější, že se v něm nalézají autobiografické prvky. Za mě jedna z nejlepších českých knih – rozhodně byste si ji měli přečíst a určitě bych ji doporučila i jako maturitní četbu. Je krátká, ale úžasná.


4. Arthur Conan Doyle – Pes Baskervillský

 Detektiv Sherlock Holmes se svým přítelem a pomocníkem doktorem Watsonem vyšetřují případy záhadných úmrtí na venkovském panství v pochmurné vřesovištní krajině. Kdo měl zájem na smrti sira Charlese, dobrosrdečného mecenáše zdejšího nehostinného kraje? Je oním vraždícím monstrem skutečně nepolapitelný děsivý pes? Jedinečné líčení atmosféry tajemství a hrůzy z událostí, které se zdánlivě vzpírají lidskému chápání, vychází u této nejznámější anglické detektivky z principů gotického románu.

Jakožto milovník detektivek by bylo vážně divné, kdyby se v seznamu „klasik“ neobjevil Sherlock Holmes. Neskutečně čtivé, napínavé a chytré. To je to, co na „Psu“ oceňuji. Musím však říct, že díky knize nesnáším seriál – dle mého nemá s Sherlockm absolutně nic společného. :-D A film toleruji jen kvůli Downeymu, protože ho mám ráda, jinak vlastně to samé. Z postaršího elegána je tu udělaný „ninja“. No co si budeme, ovšem kniha je skvělá. Neskutečně se mi líbí prostředí ve kterém se odehrává. Jeho mrazivost na mě opravdu při čtení působila neskutečně.



3. Thomas Hardy – Tess z d'Ubervillů

 John Durbeyfield zjistí, že je potomkem rodu D'Urbervillů, jednoho z nejstarších rodů v celé Anglii. Nedaleko jejich rodné vesnice bydlí žena jménem D'Urbervillová, o níž se John se svou ženou Joanou domnívají, že je jejich vzdálenou příbuznou. Vyšlou tedy svou dceru Tess, aby se k staré paní přihlásila jako příbuzná. Tessiným úkolem bylo požádat o finanční pomoc, nebo o nějaké zaměstnání...

Na třetí místo jsem zařadila knihu od anglického velikána Thomase Hardyho. K této knize jsem se dostala poměrně nedávno, ale naprosto mě ohromila. Vzhledem k tomu, že Hardy je často přiřazován k mé milované Austenové, čekala jsem prakticky červenou knihovnu, ale nebylo tomu tak a kniha mě naprosto ohromila. Hardy zde perfektně popisuje život hlavní hrdinky Tess. Popis je velice naturalistický a nečekejte žádnou oddychovou romantiku. Jde o „drsnou“ knihu. Hardy se s osudy hlavní hrdinky rozhodně nepáře. Kromě nejrůznějších osobnostních rysů vás autor seznámí s anglickým venkovem i městským životem devatenáctého století.


2. Jane Austenová – Pýcha a předsudek

Autorka líčí klidný a ničím nerušený život, všední radosti, zábavy a starosti. Rodinný klid bývá narušen zejména tehdy, když jsou v rodině dcery a na obzoru se objeví možný ženich. Vdavky jsou pro ženu v této době jedinou možností zaopatření a proto je nutné důmyslné splétání sítí kolem kandidáta ženitby. Autorka dává svému románu ironický podtext. Všechny postavy románu - stoický pan Bennet, jeho energická manželka a pět dcer vstoupily již dávno do podvědomí čtenářské veřejnosti... 

 Již zmiňovaná a mou milovaná Jane Austenová. Oddychová četba plná boje za ženství. Zároveň však o touze po lásce. Výborné a nadmíru sympatické postavy, krásné popisy anglického venkova. To je Austenová. Pýcha a Předsudek je mým nejoblíbenějším dílem od ní, právě i díky postavám. Miluji jak Elizabeth tak pana Darcyho. Jejich příběh je Klasikou s velkým k. Podle mě by ho měla znát každá žena. U knížky si odpočinete, najdete zde i pár hlubších myšlenek, ne sice tolik jako u Hardyho, ale i tak vám dá kniha trochu něco na víc a pro mě je to prostě srdcovka, kterou budu doporučovat na každém kroku.

1. Ken Kesey – Vyhoďme ho z kola ven

Nové vydání nejúspěšnějšího románu amerického autora, který se v 60. letech stal spisovatelskou ikonou květinových dětí. Kesey vypráví příběh nezkrotného opozičníka McMurphyho, muže, který radši než do pracovního tábora nastoupí do sanatoria pro choromyslné a začne tu zavádět vlastní, svobodnější pravidla života. Protivníkem je mu sestra Ratchedová, která by šla přes mrtvoly, jenom aby zákon a předpisy nikdo nepřekračoval. Nezkrotný McMurphy se jí postaví i za cenu té nejvyšší oběti, aby svým spolupacientům (spoluvězňům) dokázal, že vnitřní svoboda je nezcizitelná. Filmová adaptace režiséra Miloš Formanovi z roku 1975 získala pět Oscarů.

Pomyslné první místo v mém žebříčku klasických děl obsazuje jedna z novějších knih. Vyhoďme ho z kola ven jsem objevila díky maturitě a naprosto jsem si ho zamilovala. Já věděla jak moc dokonalé to bude, ale že až tak moc? Opravdu ke knize nemám slov. Tohle je kniha, kterou by si měl přečíst opravdu každý. Nejen, že se zde dočkáte až depresivně detailního popisu psychiatrických léčeben v USA, ale dočkáte se zde i neskutečně silných charakterů jednotlivých hrdinů, včetně snad největší knižní záporačky všech dob - sestry Ratchedové. Podle mě je to jedna z nejsmutnějších knih, ale zároveň nejmilejších a nejusměvavějších. Jak vidíte, kniha ve mně vyvolala rozporuplné pocity, ale také pocit dokonalosti. Takové pro mě Vyhoďme ho z kola ven je. Rozhodně byste si ho měli všichni přečíst!
Continue reading...
v 13 komentářů:
Štítky: ,

neděle 10. prosince 2017

Všem statečným se odpouští - Chris Cleave

prosince 10, 2017 3 Comments


„Ve válce je odvaha laciná a shovívavost nepříliš populární.“ Píše se rok 1939, Velká Británie vstupuje do války a mladá socialistka Mary se rozhodne, že se jako dobrovolnice připojí k britskému válečnému úsilí. Začne učit děti, které měly být evakuovány z Londýna, ale nepřijala je žádná z venkovských rodin, protože jsou postižené, mentálně zaostalé nebo – jako v případě Maryina oblíbeného studenta Zacharyho – mají černou pleť. Toma, který výuku organizuje, velmi zasáhne, když jeho nejlepší přítel Alistair vstoupí do armády. Alistair je umělecký restaurátor a nikdy nevypadal na to, že jej válka lákala. Je to až Mary, kdo dokáže Toma přivést na jiné myšlenky, a v nejisté době jejich profesionální vztah brzy přeroste v něco víc. Když se navíc Mary setká s Alistairem, ocitnou se všichni v tragickém milostném trojúhelníku. Zatímco kolem nich padají bomby a boje se stupňují, musejí se vypořádat jak se svými city, tak s vidinou nového světa, který je zcela odlišný od čehokoli, co dosud poznali. Na pozadí barvitě vylíčeného milostného příběhu Cleave umně pracuje s mnoha dalšími univerzálními motivy – hrdinstvím, soudržností, pokrytectvím, ale také neskrývaným rasismem, a hlavně morální odpovědností každého člověka v době, kdy žádné rozhodnutí není jednoduché.

Všem statečným se odpouští od Chrise Cleaveho je kniha, kterou jsem vyhrála u Knižních velryb. Musím se přiznat, že do soutěže jsem o knize neslyšela, ale po přečtení anotace jsem usoudila, že ji musím vyzkoušet. Knihy odehrávající se v druhé světové válce jsou něco pro mě. Milostný trojúhelník zněl lehce jako klišé, ale zase jsem si říkala, že by jím mohla být kniha lehce odlehčena. No, nakonec to bylo všechno trochu jinak.


Kniha nás zavede do válkou zasaženého světa a hlavně Londýna. Představí nám tři hrdiny. Mary, Toma a Alistaira. Čtenáři se dostávají pohledy na situaci hlavně od dvou – Mary a Alistaira. Ač nerada, musím přiznat, že některé Alistairovi části mě bavily o dost méně, než ty Maryiny. A tomu se divím, protože ty jeho byly doslova z „bitevního pole“. Maryina část mi však přišla zajímavější. Ukázaly mi trochu více i jinou stranu války. Milostný trojúhelník deklarovaný v anotaci se však prakticky nekoná, tedy rozhodně takový ten „klasický“, který si každý představí – a já jsem za to vlastně ráda.

Kniha je poměrně čtivá. Pokud jste však před ní tak jako já, četla YA a nebo jiné hodně čtivé knihy, bude to tady o něco složitější – logicky. Ono už vážnost tématu k tomu hodně přidá. Přesto, že jde vlastně o tragický příběh, který nám ukazuje kolik obyčejných lidí válka ovlivnila – tragicky. Kolik osudů válka rozdělila a kolik lidí definitivně poznamenala, nalezneme zde i vtipy. Jednotlivé postavy si umí udělat legraci. Obvzlášť pak Mary nejde pro ironickou poznámku daleko a to se mi líbilo. Někomu by možná čtení mohly znepříjemňovat rozsáhlé pasáže myšlenek jednotlivých postav. Někdy jsou i poměrně nejednoznačné a člověk nad nimi musí myslet – a to pro mě bylo příjemnou změnou. Rozhodně nejde o knihu, která by byla pro každého. Nejde o žádnou vyloženě těžkou četbu, ale nejde ani o nic lehkého.

Kniha ve mně zanechala strašně moc různorodých pocitů. Rozhodně o ní však musím stále přemýšlet a to už to je několik dní, co jsem knihu dočetla. Další myšlenky, na které mě navedla jsou jednoznačně ty o normálních lidech, které válka zničila, třeba jen psychicky a o párech, které kvůli ní byly odděleny, či nadobro změněny.

Dle mého názoru jde o dobrou knihu pro čtenáře, kteří mají už trochu něco načteno. Někomu, kdo čte jen YA literaturu může kniha přijít těžší, nepřehlednější. Takové názory jsem na ni četla. Já se v ní orientovala dobře. Mám z ní smíšené pocity, proto se mi i tato recenze nepsala úplně jednoduše. Kniha mě na jednu stranu uchvátila a na druhou se mnou otřásla... Hodně dobrý čtenářský zážitek! Knihu bych ohodnotila na 75%. A rozhodně bych ji doporučila.
Continue reading...
v 3 komentáře:
Štítky: , , , ,

středa 6. prosince 2017

V lese visí anděl - Samuel Bjork

prosince 06, 2017 12 Comments


Holger Munch miluje vážnou hudbu, matematické hádanky a pokuřování cigaret. Kromě toho je policejní detektiv. Už se chystá do důchodu, v němž si tohle všechno užije, jenže Norskem právě otřásají podivné vraždy šestiletých holčiček, které někdo obléká do bílých šatiček a nechává v lese s cedulkou „Cestuju sama“ na krku. Munch se tak musí postavit do čela speciální jednotky a hlavně přesvědčit Miu Krügerovou, slavnou vyšetřovatelku, aby se vrátila do služby. Podaří se mu to? Dokáže Mia Měsíční paprsek, jak jí přezdívají norská média, vyřešit případ plný symbolů a slepých uliček? Vrah si s detektivy evidentně pohrává a celé Norsko se může jen strachovat, že se v lese objeví další malý anděl.



V lese visí anděl od Samuela Bjorka je kniha, kterou si zamiluje každý milovník detektivek. Možná i ten, co příliš neholduje severskému krimi. Mě totiž tahle detektivka pohltila!

Tak nějak jsem rezignovala na boom kolem severského krimi. Většina těchto knih (ano, kromě Sněhuláka a Lovců hlav i Nesbo!) pro mě byla zklamáním. Všemi milovaná série Milénium mě absolutně nebavila a pasovala bych ji na jednu z nejnudnějších knih, co jsem kdy četla. Takže se asi divíte, proč jsem po V lese visí anděl vlastně sáhla. Jednoduše jsem doufala, že mě nezklame, zaujala mě anotace i obálka. A ona mě opravdu nezklamala. Naopak.

Autor si přespříliš nelibuje v květnatých popisech severského podnebí a přírody. Děj se odehrává na jaře, tudíž zde možná dost lidí bude zklamáno – nenajdete tu „krutou severskou zimu“, ale oteplující se ovzduší. Mrazit vás bude pouze díky příběhu.
Sledujeme zde několik různých postav a několik příběhů. Největší pozornost je zde však věnována detektivu Holgeru Munchovi a policistce Mie Krügerové.

Postavy pro mě byly v knize rozhodně lákadlem. Bavilo mě jejich provedení. Jednaly logicky (Mia vzhledem k psychickému rozpoložení možná až moc) a byly mi opravdu nad míru sympatické. V četbě mě rozhodně popohánělo ku předu to, že jsem chtěla zjistit, jak to s nimi na konec dopadne.
Pravdou však zůstává, že snad v každé druhé (no ono snad ještě častěji) současné detektivce trpí policista depresemi, alkoholismem a podobně. Zde to není výjimkou a Mia si tímto prochází. Na druhou stranu autor dobře a logicky popsal její příběh a důvody jejích problémů.

Ke čtení mě rozhodně nutila samozřejmě i samotná detektivní zápletka – stylizované vraždy malých holčiček. Rozuzlení se nese v Deaverovském stylu, což mám ráda, jen to málo který autor dotáhne do zdárného konce tak, jako Devaer. Bjorkovi se to však podařilo velmi obstojně.

Kniha je rozhodně čtivá, přesto, že má kolem 400 stránek (záleží na vydání), měla jsem ji přečtenou asi za dva dny a to jsem jeden měla část na čtení pouze mezi vařením. :-D
Je to ten typ knihy, co vás nutí číst v každé volné chvilce a to já na knihách opravdu oceňuji.

Pokud máte chuť na kvalitní detektivku se sympatickými hlavními hrdiny a celým policejním týmem. Takovou, která se vám bude skvěle číst a na chvíli vás zabaví, rozhodně dejte knize V lese visí anděl šanci. Já ji hodnotím 90%.
Continue reading...
v 12 komentářů:
Štítky: , , , , ,

pondělí 4. prosince 2017

Losing it - Cora Carmack

prosince 04, 2017 2 Comments

Jak to, že jsem pořád ještě panna?, ztrápeně si opakuje každý den při pohledu do zrcadla Bliss Edwardsová, na první pohled úspěšná a bezproblémová studentka herectví obklopená množstvím přátel, kteří však absolutně netuší, čím se jejich pohledná a inteligentní kamarádka užírá. Hodlá skoncovat s panenstvím – jenže ten pravý stále ne a ne přijít.

V okamžiku, kdy se její sexem protřelá kamarádka Kelsey dozví, že Bliss není ani lesbička, ani nehodlá odejít do kláštera, navleče ji do úzkých šortek a trička s tak velkým výstřihem, jaké by si samotná Bliss nikdy neoblékla. A potom ji s prohlášením konečně si vrzneš odtáhne do blízkého baru, kde ji po konzumaci několika panáků na kuráž vybízí, aby si našla kvalitního milence na jedno použití. Bliss prchá zbaběle na záchod, ale cestou narazí na zajímavého mladíka jménem Garrick, zabraného do čtení Shakespeara. Neplánovaně přeskočí jiskra a Bliss má tu noc skutečně šanci prožít pohádkový sex…, ze kterého však na poslední chvíli s mnoha nepodařenými výmluvami vycouvá.

Další den ráno, první hodinu posledního semestru, Bliss málem omdlí: zjišťuje, že Garrick, který před necelými osmi hodinami ležel nahý v její posteli, je jejím novým profesorem.

Řekněme si to takhle – anotace knihy Losing it od Cary Carmack by mě na první pohled úplně nenalákala. Po zamyšlení mi však došlo, že děj je obdobný jako u mého nejoblíbenějšího páru z Pretty Little Liars – Ezrii – a tak jsem se rozhodla, že si knihu pořídím. Nakonec jsem ji sehnala v Levných knihách za 19 (nebo 29?) korun, takže bych příliš neplakala, kdybych byla zklamaná. Čekala jsem to totiž. Kýč jak prase, tak nějak jsem si tu knížku v hlavě zaškatulkovala. A ona mě vlastně strašně mile překvapila.

První, co bych na knize vypíchla je Bliss. Tahle hlavní hrdinka byla kouzelná. Vážně jsem si ji oblíbila. Její poznámky k ní samé nebyly tak otřepané a nudné, jako Annina Vnitřní bohyně v Padesáti odstínech (ano, ještě je zde zmíním) a byla vtipná i vůči okolí. Opravdovým překvapením pro mě bylo, že tak nějak všechny postavy jednaly opodstatněně a logicky. Všechny postavy, kteér v knize vystupují jsem si dost oblíbila a strašně jsem jim fandila, což se v poslední době nestává příliš často.

Cara Carmack píše čtivě – opravdu hodně čtivě. Myslím si, že i pomalejší čtenáři nebudou mít problém knihu přelouskat za jeden den (není to žádná bichle, má něco kolem 250 stránek). Přesto, že tak nějak tušíte, jak to všechno dopadne, chcete se o tom přece jenom přesvědčit a tak děj hltáte stránku po stránce – a ono je to příjemné.

Knihu bych zařadila do romantického žánru se špetkou erotiky a vtipu. Jste zvědaví, jak se s erotickými scénami postavy vyrovnají a do jakých trapných situací se Bliss zase dostane. Vtip a to, jak autorka píše podle mě z knihy činí méně slavnou, ale lepší sestřičku Padesáti odstínů. Myslím, že si autorka mohla odpustit oslovování miláčku a lásko mezi hrdiny, potom, co a jak se mezi nimi vyvíjelo, mi to po takové době přišlo jako jedna z mála ne moc uvěřitelných věcí v knize.

Sečteno podtrženo, jde podle mě o příjemnou oddychovou knihu, jako dělanou na dovolenou, nebo když jste nemocní. Samozřejmě nemůžete od knihy očekávat vysokou literární a uměleckou úroveň, ale to by snad nemohlo napadnout nikoho. Musím však říct, že mě mrzí, že v překladu nevyšly další dva díly této série. Přesto se však nemusíte bát. První díl je uzavřený – přináší nám dokonce i moc pěkný epilog. Knihu bych ohodnotila 75% a opravdu moc mile mě překvapila.

Continue reading...
v 2 komentáře:
Štítky: , ,