Hlava v knihách

Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.

Zlodějku knih řadí spousta lidí mezi nejlepší knihu, kterou kdy četli. Mezi svoje nejoblíbenější knihy, mezi geniální díla. Objevují se i názory, že by se kniha měla zařadit do maturitní četby. Vzhledem k tomu, že jde o knihu odehrávající se během druhé světové války, je poměrně s podivem, že jsem takhle vychvalovanou knihu přečetla až teď. Jak se mi líbila?

Kniha přináší příběh malé dívky, Liesel, která před začátkem války cestuje s maminkou do menšího města, kde se jí ujímá rodina pěstounů. Rodina je to zvláštní. Nová maminka nejde pro ránu a sprosté slovo daleko. Tatínek je tišší, ale velmi srdečný člověk. Čtenář sleduje to, jak se vyvíjí Lieselin vztah s novými rodiči, ale také jak se seznamuje s novými kamarády. Zároveň se však očima malé dívky seznamujeme s blížící se válkou a nacismem, který začíná Německo ovládat. Aby tomu nebylo málo, vypravěč knihy je velmi originální. Je jím totiž samotná smrt, která ve Zlodějce knih nevystupuje přímo jako negativní a děsivá postava, ale jako tichá pozorovatelka, která si dokáže k lidem vytvořit i vztah.

Během čtení Zlodějky knih jsem měla takové tři proměněné stavy. Nejprve jsem byla vážně nadšená. Kniha je originálně psaná. Obsahuje různé "podnadpisy" a vysvětlivky, shrnutí. Objevují se zde i kresby. Příběh, přestože ho vypravuje samotná smrt, je zachycen hlavně pohledem malé dívky, která se snaží pochopit situace, které nastávají a s kterými se musí vyrovnávat. Celá temná doba je protkána světlejšími okamžiky, které popisují hlavně dětství Liesel a objasňují, proč se kniha jmenuje právě Zlodějka knih.
Právě zde se dostáváme bohužel i k druhému stavu, který se u mě objevil zhruba v polovině knihy. Tak nějak mi došlo, že je kniha místy až zbytečně rozvleklá. Mohla by mít o 150 stran méně a vůbec nic by se nestalo.
Jenže pak přišel stav číslo tři. Závěr knihy, který byl perfektní, perfektní a perfektní a tím pádem ano, takhle kniha si těch pět hvězdiček zaslouží.

Zlodějka knih ukazuje válečnou dobu v Německu z trochu jiného úhlu. Přesto, že hlavní hrdinkou je malá dívka, není pohled na danou dobu nijak naivní, ale až děsivě realistický a prostý. V knize je spousta emocí, které ve čtenáři vyvolá, ale nijak násilně. Prostě tam jsou, tak jak byly v době, která knize sloužila jako předloha. Autor se nás nesnaží rozbrečet. On nám prostě jenom předává informace a pozorování a funguje to velmi dobře.

Asi to nejlepší, co pro mě kniha měla, byly postavy. Autor vytvořil neuvěřitelně krásné charaktery a vztahy. Postavy jsem si opravdu zamilovala. Hlavně tatínka. Celkově pro mě byly tím nejsilnějším na knize.

Jak jsem již řekla, místy byla kniha o něco pomalejší, než by podle mě být mohla a myslela jsem si, že nebudu patřit k těm, kdo jsou z knihy nadšení. Nakonec se mi však kniha velmi líbila a věřím, že jsem ji nečetla naposledy. Příběh je silný a pokud patříte mezi ty, kteří ho ještě nečetli, určitě po Zlodějce knih sáhněte. Tohle je jedna z knih odehrávajících se během druhé světové války, která bude bavit i čtenáře, kteří se na tuto dobu v knihách vyloženě nezaměřují. Knihu Zlodějka knih hodnotím 90 %.

PS: Doporučuji i film, ten se mi také moc líbil. Právě herecké obsazení bylo výborné.

5. Kontroverze

King se nebojí ničeho. Asi nejlegendárnější kontroverzní scéna se nachází na konci To. Nebudu ji zde zmiňovat, nechci spoilerovat. Kdo četl, ten ví. Jednoznačně. Stačí říct "kontroverzní scéna v To" a všichni kdo četli, vědí. Protože je tak moc kontroverzní. V náznacích je zmiňovaná snad v každé recenzi. Spoustě lidí se z ní zvedá žaludek. Na druhou stranu i popisy vraždy na začátku Outsidera? Taky možná až lehce kontroverzní... No, on má takových scén spousty. A já ho miluju. King se toho prostě nebojí. Nebaví se psát o věcech, o kterých jiní ano. A i proto si mě tak moc získal.

4. Extra dlouhé knihy

To byla jedna z věcí, kvůli které jsem si Kinga zamilovala v počátcích. První jsem četla To, bylo mi třináct a byla to doba, kdy jsem četla skoro jenom knihy, které měly nad pět set stran. Proto mě zaujalo i To. Dnes už zvládám číst i knihy kratší, ale bichle pro mě zůstávají srdeční záležitostí. Já je prostě miluju. Ve chvíli, kdy autor dokáže využít rozsah knihy, kolem 700-800 stran, je to pro mě mnohem lepší, než knihy kratší. Autor to ale musí umět! A Kingovi tak nějak všeobecně jdou podle mě víc tyhle rozsáhlejší kousky. Ale! Také je mistr povídek a pro mě skoro jediný autor, od kterého mě povídky baví.

3. Styl psaní

Je jasné, že váš nejoblíbenější spisovatel vám musí sedět.A mně King prostě tím, jak píše, sedí moc. On umí takovou spoustu věcí vyjádřit písmenky! Od tísnivého pocitu (ten může vyvolat příšerou, ale klidně i normálními lidmi), přes úžasné prostředí a postavy (viz. další body). Umí psát rozvlekle, ale zároveň poutavě. Miluji jeho "dlouhé rozjezdy", kdy si člověk Kinga neznalý může myslet, co to sakra je, vždyť se ni neděje!"... Jenže tohle "nic se neděje" na úvodu já u Kinga miluju. Protože on umí do děje uvést tak, že si na první pohled možná budete říkat, co to sakra je, ale pak pochopíte, že to je umění. Něco, co neumí jiný autor. Kingovy delší rozjezdy jsou pro jeho knihy důležité, i když se to na první pohled zdát nemusí. Zároveň je autorem, který si píše to svoje. Čtenář, který jeho styl a jeho "hru" nepochopí, ten si ho nemůže oblíbit. Musíte přistoupit na jeho hru s fantazií, musíte ho vnímat. A pak ho budete jenom a jenom milovat.

2. Castle Rock

Není to jen Castle Rock, ale je to i on. Je to všeobecně prostředí, které se v knihách od Kinga objevuje. Castle Rock je fiktivní město, ve kterém se však odehrává tolik Kingových knih, že už je pro jeho čtenáře prakticky reálné. Díky němu se v některých jeho knihách objevují také narážky na jeho jiné knihy, když například postavy vzpomínají na postavy, kterým se stalo nějaké příkoří v Kingově jiné knize - a tyto postavy jsou vlastně "sousedy" nebo vzpomínkou na obyvatele v minulosti.

King to však umí i v jiných městech, lesích... Umí popsat prostředí tak, že si ho dokonale představíte. Vidíte každý detail. Možná i proto tolik filmů, které podle jeho knih vznikly, dopadlo tak, jak dopadlo.

1. Postavy

On prostě umí v každé knize využít obrovské množství postav, všechny napsat poutavě a originálně, takže se vám nepletou a zároveň si k nim vypěstujete vztah. To nejvíc nepochopitelné je to, že přes obrovské množství knih, které napsal, nejsou si postavy příliš podobné ani v různých knihách. Neuvěřitelné. King je čtenář a zároveň stvořitel lidských charakterů. Postavy jsou pro mě asi tím všeobecně nejzajímavější, co se v jeho knihách objevuje. Jejich jednání, charakter... Všechno to, jak je King napíše vytvoří postavy, které prostě můžete potkat. Kdekoliv. Často jsou to normální lidé, "malý hrdinové". Mohli by bydlet v domě přes ulici.

Slíbila jsem vám i ukázat pět knih, které v příštím půl roce od Kinga v češtině vyjdou v nakladatelství Beta. Ono jich vyjde mnohem víc! (Mrknout můžete TADY a na všechny tak kouknout na jejich webu). Já vám chci ale ukázat ty, na které se nejvíc těším já.

V září by měl vyjít Dlouhý pochod. Na ten se těším snad úplně nejvíc. Jde totiž o knihu, která se opírá o téma "smrtící reality show", což prostě já můžu. Byla beznadějně vyprodaná a já jsem neskutečně ráda, že opět vyjde. Víc jsem se těšila snad jen na Pod kupolí, které vyšlo loni v létě. :-)

Neméně se těším i na Puls, který jsem taky dlouho vyhlížela. Tady je téma zase "postapo", kdy svou roli hraje mobilní signál. Postapo já fakt můžu a od Kinga ho můžu ještě víc. Puls by měl vyjít v říjnu.

Mrtvá zóna je další mnou velice očekávaný kousek. Tentokrát jde o knihu o muži se "zvláštní schopností". Jde už o třetí vydání a vyjít by měla v srpnu! Na konec tady mám takovou "dvojknihu". Jde o knihy Beznaděj a Strážci zákona. King dal k těmto knihám podmínku, že všude, kde vyjdou, tak vyjdou v jeden den. Knihy na sebe volně navazují a já jsem na ně neuvěřitelně zvědavá.

Tento rok je vážně ve znamení Kinga. 

Příběh Jozefa Gabčíka, Anny Malinové a její dcery Alenky se týká nás všech. I díky jejich odhodlání a odvaze mohlo opět povstat Československo z prachu a zkázy druhé světové války. O Jozefu Gabčíkovi se píše i v učebnicích pro speciální jednotky. O Anně Malinové se nepíše nikde. A přitom byla pro Jozefa životně důležitá. Zapomnělo se na ni neprávem… protože se nezachoval výslechový protokol gestapa. Veronika Homolová Tóthová se rozhodla připomenout Annin příběh i kvůli její dceři Aleně Voštové. Ta jako malá přišla o mámu a dlouho netušila, kdo byli její skuteční rodiče, kteří zaplatili cenu nejvyšší za svou účast v odboji. I když s nimi nemohla Alena strávit své dětství, necítí hněv: „Jsem na maminku hrdá, byla to ta nejstatečnější z žen.

Máma milovala Gabčíka byla mnou velmi očekávaná kniha. Přemýšlela jsem o ní dokonce i v originálu, slovenštině. Řekla jsem si, že počkám, zda nebude přeložena do češtiny, stejně jako autorčina předchozí kniha Mengeleho děvče. Dočkala jsem se a hned pár dní po vydání si ji našla v Dobrovském na Václaváku. Tak se na ni dneska mrkněme.

Příběhů o atentátu na Heydricha jsem četla několikero. Každý má své plusy a mínusy, mým favoritem byla kniha Dva proti Říši (a favoritem na toto téma zůstává i nadále). Máma milovala Gabčíka má však rozhodně mnoho plusů a určitě ji doporučuji!

Příběh (snad) znáte, alespoň částečně. Díky knize si ho připomenete a nebo získáte i nové informace. Rozhodně oceňuji, že autorka uvedla, co je její fantazie a kde vycházela z fakt. Je samozřejmé, že beletristický příběh nenahradí knihy faktické. V knize Máma milovala Gabčíka se ale rozhodně dozvíte právě i faktické informace. 

V současnosti "frčí" knihy s tématem druhé světové války, proto je skvělé, že se objevují i ty, které vychází z reálných příběhů. Jsem neskutečně ráda, že se osudy hrdinů druhé světové války dostávají mezi velké množství lidí. A právě v tom podle mě tkví největší kouzlo této knihy. Je určena po široké publikum, které jistě osloví. Není psaná složitě, má krátké kapitoly, velmi dobře se čte, velmi dobře nastíní danou dobu i brutality, které se v ní děly, ale zároveň je zde kladen důraz i na romantickou linku, která je založena sice hlavně na autorčině představivosti, ale nemění nic na tom, že i díky tomu bude kniha poutavější pro ty čtenáře, kteří se zaměřují hlavně na "romantiku z války". Vzhledem k tomu, že příběh Gabčíka a Kubiše je pro mě tak trochu srdeční záležitostí, opravdu mě těší, že se o nich dozví další spousta lidí.

To, že autorka ví, jak na to, ukázala už (pravděpodobně) na knize Mengeleho děvče. Pravděpodobně jsme uvedla, protože já ji ještě nečetla. Soudím tak ale z recenzí, které jsem na ni četla. Po Máma milovala Gabčíka si ji rozhodně přečtu.

Veronika Homolová Tóthová perfektně skloubila fakta a příběh. Některé kapitoly jsou založeny více na faktech, některé se více věnují příběhu. Dohromady to funguje překvapivě skvěle. Další poměrně překvapivou vsuvkou v beletristických knihách jsou fotografie, které knihu doplňují a není jich zde nijak málo. Stejně tak se zde nachází i několik dokumentů. 

Asi jediné, co mě tak trochu zklamalo, byla práce korektorů. Já nejsem pedant na chyby, jsme jen lidi. Některé jsou však tak neuvěřitelně okaté, že nechápu, jak mohou uniknout. Nejvíc mi vadí chyby ve jménech. To, že v textu uniklo z příjemní Fleischer s, to bych ještě zvládla. U popisku fotky Reinharda Heydricha v jeho křestním jméně chybí i. To prostě bije do očí. U popisku fotky je to neuvěřitelně výrazné. A je to škoda. Každopádně nejsem typ člověka, co by se kvůli tomu hroutil. Jen se u toho pozastavit prostě musím.

Máma milovala Gabčíka je rozhodně knihou, která má na trhu své místo a věřím, že upoutá velké množství lidí. Sama ji budu doporučovat v každé diskuzi, kde se objeví dotaz na knihy s tématem druhé světové války. Jde o obrovský příběh. Těch hrdinů, které snad znáte, ale i těch, o kterých jste možná neslyšeli. Kniha je vlastně poklonou. Poklonou těm, kteří se sice nezapsali do učebnic dějepisu, ale bez kterých by v nich ti ostatní být nemohli. Lidé, bez kterých by u nás parašutisté nepřežili, protože by neměli kde žít, co jíst. Kvůli tomu je tato kniha neuvěřitelně důležitá a já za ní děkuji.

Rozhodně vám ji doporučuji. Hodnotím ji 90 %.

Balthazar Kovacs je romský detektiv z budapešťského oddělení vražd. Právě když pije svůj první šálek kávy, obdrží tajemné textové zprávy. Jsou to jen tři slova: „26, Náměstí republiky“, a fotografie. Fotografie ukazuje tělo třicátníka, ležícího na zádech s očima otevřenýma, napůl pokrytého cihlami a prachem. Adresa - někdejší ústředí komunistické strany, což bylo kdysi jedno z nejvíce obávaných míst v zemi.

Ale když Kovacs přijde na Náměstí republiky, tělo je pryč a jeho jediným svědkem je malý cikánský kluk, který viděl mrtvolu v neoznačené dodávce.

O tomto domě se šířily podivné zvěsti bezmála sto let. Jeho majitelka, Edith, odmítala nechat kohokoli vstoupit dovnitř a nedaleké městečko navštěvovala jen málokdy. Po její smrti zdědila dům její jediná příbuzná, Adrienne. Vše co má, je jeden kufr, dvacet dolarů a milovaný kocour. Dům je pro ni příležitost, jak začít nový život, kterou si nemůže dovolit odmítnout.

Ačkoli na duchy nevěří, při zkoumání svého nového domova naráží na věci, které v ní vyvolávají neklid. Do tapet na zdech jsou vyryty podivné nápisy, v lese nedaleko domu je ukryt starý hrob a tajuplné portréty v chodbě v prvním patře jakoby sledovaly každý její pohyb.

Nic takového jako dokonalý život neexistuje. Jen dokonalá lež. Becca je dokonalá. Má práci snů, milujícího manžela, roztomilou dcerku, krásný dům, dovolené tráví na exotických místech a ráda o tom informuje své přátele na sociálních sítích. A proto toho o ní Lizzie ví tolik, i když vlastně nikdy nebyly přítelkyně. Dá se ale věřit všemu, co vidíte online? A není nakonec poznání pravdy ta nejhorší věc, kterou jste mohli udělat?

Kniha Takoví normální #přátelé je působivý thriller ze současnosti o temné stránce sociálních sítí, nablýskaných fiktivních životech, které na nich prezentujeme, a realitě, která nemusí být ani trochu záviděníhodná.

Ke knize Takoví normální #přátelé jsem se dostala poměrně náhodou. V anotaci mě zaujalo, že se zde objevuje téma sociálních sítí a tak jsem si řekla, že by mohlo být fajn si ji přečíst. Upřímně jsem neměla nějaká přehnaná očekávání. Čekala jsem spíše průměrný thriller, nic velkolepého.

Jak mohou ptáci vytušit, že se blíží bouře, o které my zatím nemáme sebemenší ponětí? Jak najdou cestu do tisíce kilometrů vzdálených míst, když tam nikdy nebyli? Jak dovedou přesně napodobit složité zpěvy desítek dalších druhů? Jak si po šesti měsících pamatují, kam si na ploše o velikosti stovek čtverečních kilometrů ukryli potravu? Možná je slovo genialita skutečně na místě. Dlouho jsme si mysleli, že ptáci řeší problémy křídly. Nyní se ukazuje, že používají mozek, který se svou výkonností rovná mozku primátů, a v některých ohledech dokonce i člověka. Výzkumy posledních let dokládají, že ačkoliv mají ptačí mozky odlišnou stavbu než mozky savců, ve své funkčnosti si s nimi nikterak nezadají. Ptáci si prostě našli vlastní cestu, jak používat hlavu. Jennifer Ackerman cestovala napříč světem, aby v pracovnách vědců i v terénu sesbírala nejnovější poznatky a vytvořila srozumitelný celek. Nezapomněla přidat svůj typický humor, čtivost a nadhled. Ať už jste kdokoli, sousloví ptačí mozeček budete po přečtení této knihy chápat zcela jinak.

Pokud se do knihy vrhnete, nečekejte celistvý příběh, ale spíše odbornější (populárně naučné) čtení, které v sobě obsahuje spoustu "malých" příběhů, které se věnují, jak už název napovídá, ptactvu. Přesto, že jde o knihu odbornější ražení, čte se velmi dobře, není to odborná publikace, do jejího čtení byste se museli nutit. I když nejde například o román se kniha čte opravdu velmi dobře. 

Již z názvu lze usoudit, že hlavním tématem knihy bude to, jak ptáci "fungují". Hlavně jejich myšlení. Občas se zde ale objeví i krátký příběh o jiném živočišném druhu, které ukazují na mezidruhové podobnosti. Kniha je rozdělena do osmi kapitol. Každá z kapitol si jako hlavní téma vybírá jiný "druh chování" ptáků. Jedna se například věnuje ptačímu zpěvu. Čtenář je seznámen s tím, jak vlastně ptačí zpěv funguje, jak se ptáci zpívat umí, jaké druhy v něm vynikají, ale i to, k čemu vlastně ptákům slouží. Osobně mě velmi bavila kapitola "Technická kouzla". Zde jsem se seznámila s různými výzkumy, které byly prováděny ohledně "šikovnosti" ptáků. Vesměs spočívaly v tom, že ptáky čekala nějaká překážka, kterou museli překonat, aby se dostali k oblíbenému pamlsku. Nikdy by mě nenapadlo, jak rozlišné jsou jednotlivé druhy ptáků. Nejen v této, ale ve všech kapitolách, je většino chování ptáků podloženo různými pokusy a výzkumy a díky tomu jsem si dokázala přesně představit, "o co jde". 

Pokud vás zajímají zvířata, nebo příroda všeobecně, měli byste po knize Genialita ptáků sáhnout. Kniha mi neuvěřitelně otevřela oči. Přiznávám se, že mě nikdy nenapadlo o ptácích přemýšlet takovým způsobem, jaký přibližuje kniha. (Což je i zmíněno v úvodu knihy, kde autorka přiznává, že se o ptácích dlouho smýšlelo jako o hloupých tvorech). Po ptačím štěbetání se teď koukám trošku jinak. Všeobecně, když na nějakého opeřeného kamaráda narazím, zamýšlím se více o tom, jak geniální tvoreček to je. Název knih, je opravdu vystihující. Ptáci jsou poměrně podceňovanými tvory a je to opravdu škoda. Obzvlášť ve chvíli, kdy populace ptáků velmi ubývá, bylo by dobré se o nich dozvědět něco nového a garantuji vám, že toho se v této knize dozvíte opravdu hodně.

Na závěru knihy naleznete desítky stran zdrojů i rejstřík. Běžný čtenář pravděpodobně takovou věc příliš neocení (asi spíše jako doklad o důvěryhodnosti tvrzení, která jsou v knize uváděna), člověk, který se o ptáky zabývá odborněji, případně v rámci studia, jistě velmi ocení, že knihu může beze strachu používat jako zdroj své práce a stejně tak díky v ní uvedeným zdrojům si může rozšířit seznam časopisů či knih, které by pro něj mohly být vhodné.

Chtěla bych i zmínit, že mě kniha neuvěřitelně zaujala obálkou. Obálka knihy je v přesně mém oblíbeném stylu. Je minimalistická a díky sýkorce i neuvěřitelně roztomilá. Zároveň je úkaz, který na obálce je, v knize vysvětlen a dozvíte se, co ta sýkorka vlastně provádí.

Knihu Genialitu ptáků bych doporučila všem, kterým nevadí přečíst si něco jiného než beletrii. Pokud se chcete něco dozvědět (a opravdu jde o hodně zajímavé věci), a máte rádi zvířata všeobecně, určitě byste po knize měli sáhnout. Pokud se zajímáte konkrétně o ptáky, nebo je třeba dokonce chováte, je kniha nutnost. Myslím, že chovatelé by si z knihy mohli odnést i tipy na to, jak své mazlíčky zabavit. :-) 
Knize dávám 90 %, vážně jsem si její čtení moc užívala a každý den sdělovala svým blízkým další nové zajímavosti, ze světa opeřenců. :-)

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Genialita ptáků na recenzi. Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. Najdete tam i informaci o autorce a ukázku knihy ke stažení. :-)

Čerstvě dostudovaný chemik Primo Levi, kudrnatý mladíček s nesmělým pohledem, je v prosinci 1943 zatčen a krátce na to transportován do Osvětimi, kde ho vězní až do osvobození tábora dne 27. ledna 1945.

Na stránkách, které napsal brzy po svém návratu k rodině, podává svědectví o hromadném šílenství, zvrácených ukrutnostech, proradnosti, tuposti, o nejstrašlivějších činech, jichž jsou lidé – a jen oni – schopni. Ale také o lidském sblížení, soucitu, odvaze, přátelství a nezdolnosti. Vypráví hlasem jasným, pevným a něžným, bez nenávisti i sebelítosti. Daří se mu cosi zázračného: v každém vězni, který se objeví na stránkách jeho knihy, ať už je to häftling nebo múzlman anebo kápo, poznáváme kohosi blízkého. A naučíme se ho chápat. 

Tajemná laboratoř. Zlověstný vědec. Temný experiment.

Pokud si myslíte, že znáte pravdu o matce Eleven, tak se připravte, že vám tenhle prequel vyrazí dech.

Je léto roku 1969. Strach a rozbroje zasahují mladé Američany – doma i v zahraničí. Terry Ives studuje na univerzitě v srdci Indiany - daleko od předních linií války ve Vietnamu nebo ohnivých protestů ve Washinghtonu.

Svět se mění a Terry to nechce sledovat z povzdálí. Přihlásí se proto jako testovací subjekt do vládního experimentu s kódovým označením MKULTRA, který probíhá v malém městečku Hawkins . Neoznačené dodávky, vzdálená laboratoř někde hluboko v lese, látky, které mění lidskou mysl… a tajemství, jemuž Terry musí nutně přijít na kloub.

Za stěnami Hawkinsonovy laboratoře a pronikavým pohledem jejího ředitele – doktora Martina Brennera – se skrývá větší tajemství, než si Terry vůbec dokáže představit. Aby ho dokázala odhalit, bude potřebovat pomoc svých spolupracovníků, včetně jednoho tak tajemného, že nikdo ani netuší o jeho existenci – mladá dívka s nadpřirozenými vlastnostmi a číslem místo jména: 008.

Uprostřed stoupajícího napětí, které přináší nové desetiletí, začala válka, jejímž bojištěm je lidská mysl.

Jak já se nemohla dočkat! Miluji seriál Stranger Things a první kniha, která vyšla česky k tomuto seriálu? No tu jsem nemohla minout. Kniha Stranger Things: Temný experiment je prequelem k seriálu a tak byla očekávání ještě větší. Netušila jsem totiž, co od ní čekat.

Jednou z nejdůležitější věcí na seriálu Stranger Things pro mě je atmosféra, která je v něm neuvěřitelná. Seriál se odehrává v 80. letech, které pro mě jsou atmosférická samy o sobě, ale mysteriózní atmosféra, která sála ze seriálu je opravdu něco. Trochu jsem se obávala, že v knize to nebude to pravé. Přece jenom kamera atmosféru vyčaruje mnohem jednodušeji, než kniha. Neuměla jsem si představit jakým způsobem toho autorka bude schopná docílit. A ono se to vydařilo. Kniha se sice odehrává dříve, na přelomu 60. a 70. let, ale atmosféra v ní je skvělá. Mrazivá je trochu jiným způsobem než ta v seriálu. Kniha je spíše více v psychologickém duchu, ale děsivá je možná o to víc. Je zde manipulace, ovládnutí člověka tak, že ztrácí víceméně možnost samotného rozhodování. K tomu jsou zde však i věci pozitivní. Přátelství, láska, odvaha.

Moc se mi líbily i samotné postavy a jejich vztahy. Hlavní hrdinové jsou vysokoškolští studenti a jedna automechanička. Přihlásí se na experiment, za který získávají finanční odměnu a studijní kredity. Samozřejmě je zde háček. Hlavní hrdinka, Terry, se však nerada vzdává a chce všemu přijít na kloub. Samozřejmě ji to vtáhne do víru událostí, které nebudou dvakrát příjemné.

Pro mě asi nejzajímavějším tvořičem struktury příběhu byly naprosté detaily, které čtenáře uváděli do kontextu doby. Nebyly nijak extra důležité, ale příběh dělaly o mnoho uvěřitelnější. Postavy se například baví o Woodstocku, mají obavy z vražd (o kterých mi už víme, že je měl na svědomí Charles Manson), sledují přenos prvního vstupu na Měsíc, ale ohrožuje je i válka ve Vietnamu. Tyto detaily pro mě knihu pozvedly na úplně jinou úroveň a je podle mě úžasné, když autor příběh zasadí mezi reálné události charakterizující danou dobu. Je to pro mě taková pomyslná třešnička na dortu, která mě neskutečně nadchla.

Nabízí se zde otázka, zda je nutné vidět seriál před přečtením knihy. Nutné to není, ale na druhou stranu, kdo zná příběh, pochopí hlavní propojení těchto dvou příběhů. Knihu si užijete i samostatně, jako perfektní mysteriózní příběh se skvělými postavami a atmosférou, ale pro fanoušky seriálu bude zážitek podle mě ještě o něco větší... a stejně tak i nadšení.

Stranger Things: Temný experiment je neskutečně čtivá a poutavá kniha a já vážně nevím, co bych jí vytýkala. Už to musí vážně vypadat divně, jak jsem z poslední produkce Knih Dobrovský nadšená, ale ono tomu tak prostě je. Asi prostě vím, po čem sáhnout. Po Stranger Things však musíte určitě sáhnout i vy. Tenhle příběh stojí za přečtení.

Podle Goodreads jde o první z volné série románů souvisejících se Stranger Things a já doufám, že v českém překladu vyjdou i ty další. Protože tohle byla vážně paráda a já jsem si mohla zkrátit čekání na třetí sérii seriálu. Další romány z této volné série mají na triku jiní autoři, takže jsem opravdu zvědavá, jestli budou další díly stejně dobré jako tento. A abych nezapomněla, jsem moc ráda za zachování původní obálky. Je vážně perfektní.

Kniha Stranger Things: Temný experiment vychází 8.7. 2019 a už teď si ji na e-shopu Knihy Dobrovský můžete předobjednat za skvělou cenu 299 Kč. Tohle si vážně musíte přečíst. Stranger Things: Temný experiment hodnotím 95 %.

Za poskytnutí reading copy knihy Stranger Things: Temný experiment moc děkuji Knihy Dobrovský. Moc si vážím toho, že jsem si knihu mohla přečíst ještě před vydáním! Kniha vyšla pod značkou Fobos a objednat si ji můžete přímo tady.

Kazatel je temný, mrazivý hororový román o středověkém knězi Řehořovi a mladíkovi ze současnosti, Gabenovi. Jedině jejich společné úsilí jim dává šanci jednou provždy skoncovat s něčím, co nechce nic víc než se dostat na světlo. Za jakoukoli cenu!

Když se mi ozvali z nakladatelství Golden Dog, zda bych neměla zájem o přečtení nové knihy, která u nich vyšla, neváhala jsem. V Golden Dog se totiž zaměřují na české autory, převážně pak autory hororu, thrilleru nebo detektivky a to vše jsou moje oblíbené žánry. Jednu z knih jejich produkce, Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji, jsem již četla a byla jsem více než spokojená (o tom se můžete přesvědčit v recenzi tady). No a v neposlední řadě, Kazatel slibuje pořádnou hororovou jízdu se střídáním časových linek. A to je prostě moje!

Jak jsem již zmínila, Kazatel je český horor. Český je tak moc, že se i v českém prostředí odehrává. Autor předmluvy, Svatopluk Doseděl, v ní zmiňuje, že horor a české prostředí nejde úplně dohromady. Musím se přiznat, že jsem většinou také zastánce tohoto názoru. Kazatel však ukázal, že i v našem prostředí se můžou dít pěkně děsivé věci.
Část příběhu se odehrává v minulosti (konkrétně v patnáctém století) a v této časové lince je hlavním hrdinou kněz Řehoř. V lince ze současnosti je hlavním hrdinou Gabriel, který si nechává říkat Gaben. Obě linky samozřejmě dojdou k propojení. Gabenův kamarád Martin rád experimentuje. K testování výsledků svých pokusů přibírá pravidelně Gabena. Aniž by si toho byl Gaben zprvu vědom, začne se jeho já po jednom z pokusů lehce měnit...

Velmi se mi líbilo střídání časových linek. Z počátku mě více bavila ta starší, Řehořova, ale postupně mě i linka Gabena začala bavit víc a víc. Hodně autorů hororů má tendenci příběh až překombinovat. Obzvlášť ve chvíli, kdy jde o horor, který v sobě nese prvky tajemna. Nic takového se v Kazateli nestalo. Příběh nebyl nijak složitý a rozuzlení bylo snadno pochopitelné, což já osobně mám ráda. Co se starší dějové linky týče, bavila mě na ní právě zvolená doba. Zasadit děsivý příběh do doby středověku je prostě fajn a prostředí klášterů a ještě nepříliš poničené přírody děsivu prostě prospívá. Ohledně českého prostředí mě trochu mrzelo užití jmen. Samozřejmě, Řehoř do našeho prostředí zapadá krásně, ale většina ostatních jmen i příjmení nepůsobila úplně česky. Už samotné jméno jednoho z hlavních hrdinů - Gaben. Musím se přiznat, že zvyknout si na tohle jméno mi trvalo poměrně dlouho. Je to určitě ovlivněno hodně mými subjektivními pocity, ale mně se to jméno prostě nelíbilo. Asi i proto mi trvalo déle, přilnout k této časové lince.

Místy byl příběh vážně drsný - a to já ráda. Tak nějak jsem to po předchozí zkušenosti, s knihou vydanou u Golden Dog, očekávala a zklamaná jsem rozhodně nebyla. Pokud máte rádi drsné čtení, rozhodně byste se měli o Kazatele zajímat. Chvílemi mi Kazatel připomínal až některou z populárních hororových vyvražďovaček. Na druhou stranu zde byl ale věnován i prostor samotným postavám. Kromě hlavního hororového tématu se dozvídáme i něco z jejich životů a celkově jsou hezky vykreslení. Trochu mě mrzí, že závěr knihy nebyl o něco delší, nebo spíše, že kniha neobsahovala epilog. Kniha je vlastně ukončena ve velice vhodné chvíli, ale něco ve mně by chtělo vědět, jak to bylo ještě dál s některými postavami. 

V neposlední řadě bych chtěla vychválit vzhled knihy. Kniha je brožovaná (což já upřednostňuji), menšího formátu (ideální čtení do kabelky, možná i větší kapsy :-)) s krásnou obálkou, která jasně vypovídá o tom, že půjde o tajemné čtení a je vyvedena na matném papíře. Zaprvé mi přijde vzhled knihy velmi originální a za druhé se mi prostě neskutečně líbí. Kdybych o knize nic nevěděla a potkala ji někde v knihkupectví, na první pohled by mi bylo jasné, že půjde o můj oblíbený žánr a rozhodně bych knihu vzala do ruky a začala o ní zjišťovat víc.

Kazatel je velmi dobrým čtením. Pokud hledáte nenáročné čtení, které však rozhodně není čtením špatným, poutavý děj a zajímavé postavy, Kazatel by vás neměl minout. Čtení jsem si opravdu užívala a byla jsem napnutá jak vše dopadne. Pokud máte rádi horory, chcete zkusit i nějaký český a nebo prostě jen rádi všeobecně zkoumáte současnou českou literární scénu, musíte Kazatele vyzkoušet. Zklamaní nebudete.
Kdybych měla Kazatele porovnat s mega úspěšným slovenským hororem Trhlina, vyjde z toho Kazatel na plné čáře jako vítěz! Hodnotím ho 79 %.

Moc děkuji nakladatelství Golden Dog za poskytnutí knihy Kazatel k recenzi. Knihu si můžete objednat tady na jejich e-shopu. :-)