@bettypavkova

úterý 23. ledna 2018

Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich - Laurent Binet




Je květen 1942 a výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš se připravují na cíl operace Antropoid: zabít Reinharda Heydricha, zastupujícího říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava, „pražského kata“ a „blonďatou bestii“. Druhého nejvyššího muže v hierarchii SS provází šeptem pronášená tajemná zkratka HHhH: Himmlers Hirn heißt Heydrich – Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich. Ne nadarmo – Heydrich totiž patří k hlavním organizátorům židovského holocaustu neboli Endlösungu...


Strhující prvotina francouzského spisovatele Laurenta Bineta, který dlouho pobýval na Slovensku a v Česku, barvitě vykresluje okolnosti „nejodvážnějšího protinacistického činu v dějinách druhé světové války“ a novátorsky v něm zkoumá vztah mezi realitou a fikcí.

Možná už jste z blogu pochytili, že čtu ráda i válečnou literaturu a že ji mám ráda právě v beletrii. Obzvláště se zajímám o atentát na Heydricha a knih jsem o něm přečetla už několik (plánuji na toto téma i článek to "Top 5"). K HHhH (Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich) jsem nejprve přistupovala lehce skepticky. Tak nějak jsem si neuměla představit, jak by Francouzský autor mohl situaci vystihnout citlivě, ale zároveň realisticky ve "spolupráci" s jakýmsi češstvím. Autor mě opravdu překvapil.

Jak jsem již zmínila, trochu jsem se bála, co z této knihy vyleze a ona byla ve finále neskutečná. A dle mého patří mezi ty lepší, které si na toto téma můžete přečíst (Což ovšem neplatí o jejím zfilmování. Smrtihlav nejen, že nemá nic společného s knihou, ale ani s historií.) a měli byste jí dát šanci. Z celé knihy sálá to, jak autor zbožňuje naši zemi a hlavně Prahu a v neposlední řadě také neskutečná úcta k hrdinům se jmény Gabčík, Kubiš, Opálka, Valčík, Bublík, Morávek... Ale nejen k nim, sám autor v knize několikrát zmiňuje, jak smutné je, že není v jeho silách zmínit všechny (i ty dodnes nejmenné) hrdiny, kteří se na této události podíleli sebevíce okrajově. 

Autor zde propojuje právě historické události a myšlenky, které se mu během psaní knihy honily hlavou. Popisuje to, jak na něj jednotlivá místa působila a i obavy, které ho během tvorby provázely. Práv toho jsem  se trochu bála, protože mě upřímně moc nezajímalo, jak knihu psal, ale ve výsledku byly jeho myšlenkové pochody neskutečně zajímavé a oživující a často přinášely i různé zajímavé informace, včetně dalších knih věnujících se atentátu - musím si je pořídit!

Na rozdíl od jiných knih, které jsem na téma atentátu četla se HHhH věnuje více postavě Heydricha a dozvídáme se zde i mnohem více z jeho života předtím, než se z něj stala "Blonďatá bestie", včetně jeho vztahu s manželkou Linou. Dělá to knihu rozhodně zajímavou. Na druhou stranu se autor rozhodně nedokázal na věc podívat objektivně a dává jasně najevo své názory na jednotlivé nacistické, či britské osobnosti - ale s jeho názory se ztotožňuji, takže - "who cares?".

Kniha je čtivá, dělená do krátkých kapitol, což ke čtivosti ještě připadá. Tím, že odkazuje i na dávnější historii (nejen) našich zemí, je dle mého názoru opravdu poměrně přínosná. Autor se snažil upozorňovat na hranici mezi historií a fikcí a to je podle mě jedna z nejlepších věcí na této knize. Knihu můžu rozhodně doporučit. Je to další z knih, která čtenáři dá něco "víc", než jen čtenářský zážitek a zrovna některou knihu o atentátu by si dle mého měl přečíst každý z nás a HHhH je zrovna jedna z těch lepších po které můžete sáhnout. Knize dávám 90%. (Ale na film Smrtihlav se snad radši nekoukejte. Pokud okolnosti ohledně války a atentátu znáte, budete trpět a pokud neznáte, budete mít naprosto zkreslené informace. To už je opravdu mnohem věrohodnější film Antrophoid...).

10 komentářů:

  1. Především ti musím pochválit nový vzhled. Krása!
    Co se týče HHhH, knihu si před časem přála sestra k narozkám, ale mám na ni také zálusk. Skvělá recenze. Doma mám ještě Dva proti říši, ale stále jsem se ke knížce nedostala. Momentálně nemám chuť na čtení válečných knih, ale doufám, že se to brzy zlomí, protože jsem snad poslední, kdo tuhle knihu nečetl :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc! :-)
      Dva proti Říši je klasický román a mně se to líbilo strašně moc a díky tý beletrizaci asi o něco víc, než HHhH, ale zase z hlediska faktů má člověk víc jisto v tom HHhH... :-D Každopádně i ve Dva proti Říši na konci autor upozorňuje na to, který věci mohly být historicky jinak a tak... Takže za mě Dva proti Říši asi vede. :-)

      Vymazat
  2. V dějepise mám období války ráda, je to takové akční. A vůbec by nebylo na škodu přečíst si i válečnou literaturu :)

    OdpovědětVymazat
  3. Určitě zkus, můžu doporučit ještě Dva proti Říši, to by tě asi babilo víc :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Pěkná recenze, knihy z období 2.svět. války moc nemusím, ale věřím, že tahle je zajímavá. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :-) To je jasné, každý čteme něco jiného a to je na tom to nejlepší. :-)

      Vymazat
  5. Na tuhle knížku si dělám opravdu velký zálusk už hodně dlouho, tak snad se k ní někdy dostanu. :) Pěkná recenze.

    OdpovědětVymazat
  6. Když jsem knížku poprvé uviděla tak mě moc nenadchla obálka mi do hlavy hned nutila něco jako politickou knihu nebo něco takového nic prostě zajímavého, ale podle tvojí recenze bych jen trošku mohla se na knížku blíže podívat, až se k ní dostanu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mrkni na ni :-) Myslím si, že alespoň jednu knihu o Atentátu na Heydricha (z mého výběru Dva proti Říši, HhhH, nebo Atentát na Heydricha od Ivanova) by si měl přečíst každý. :-)

      Vymazat

Každý komentář mi udělá velkou radost a moc za něj děkuji. :-)