Sběratel sněhu - Jan Štifter

Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá jako zjevení každou noc u postele, majitelky starého deníku i všech, kteří kdysi obývali budějovický lágr. Tři časové linie, tři generace a tři různé osudy se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená.

Možná si vybavíte edici Tvář od nakladatelství Vyšehrad. Jsou to takové ty krásně zpracované knížečky menšího formátu, poměrně minimalistické obálky. Jooo, líbí se mi vzhledově. Co se obsahu týče, zaujal mě nejvíc právě Sběratel sněhu a pak ještě román Pět ročních dob. Sběratel sněhu má naprosto úžasná hodnocení. Očekávání tedy byla veliká.

Příběh se odehrává ve třech časových rovinách, které se postupně posouvají kupředu. První linie příběhů se střídá v letech 1930, 1956 a 2017. Kromě současnosti je tady tedy období druhé světové války, doba tvrdého socialismu padesátých let a současnost. Všechny tři časové roviny propojuje místo. České Budějovice a jedna konkrétní oblast. 

Příběh kolem roku 1930 nám vypráví o dvou sourozencích. Františkovi a Jenovefě, kteří se o sebe musí postarat. Příběh od roku 1956 nám přináší příběh tří přátel. Vlastně dvou. Jsou tři, ale všichni si myslí, že jsou dva. Současnost nám přináší příběh Dominika. Narodil se v roce 1995, tatínek je Rom, maminka byla Češka. Dominik i díky tomu neví, kam se zařadit, kam patří. 

Víc o příběhu říkat nebudu. Protože mám pocit, že kdybych řekla, řekla bych totiž 99 % příběhu. Všichni jsou z knihy nadšení. Pro mě to byl ale prostě průměr. Příběhy tří generací, které se něčím propojí nejsou zas tak originální a četla jsem jich spoustu, které byly mnohem lépe propracovány. Nemůžu upřít, že závěr příběhu a spojení těchto tří generací bylo zajímavé. Bylo. Ovšem to bylo tak všechno a ty strany, které k rozuzlení vedly, byly sice podstatné, aby k němu mohlo dojít, ale ničím jiným. Byly pro mě takovým dlouhým úvodem. Jednotlivé příběhy mi nepřišly nijak dobře provedené, prokreslené. Postavy mi nepřirostly k srdci. Žádná. Jejich osudy mi byly vlastně fuk. Některé mi byly až extrémně nesympatické. Třeba František na mě působil tak, že pojal silnou inspiraci v postavě Dannyho Smiřického, ale nebyl příliš dobře zvládnut. Mně to prostě nesedělo.

Upřít se nedá knize to, že jsou zde velmi pěkně jazykově rozlišeny jednotlivé doby. Každá si žádá svůj jazyk a to je to, na co spousta autorů zapomíná. Tady se to nestalo. Jednotlivé příběhy, které se odehrávají v různých dobách jsou jazykově perfektně rozlišeny. Postavy mluví tak, jak se k dané době (předpokládám) opravdu hodí. Stejně tak autor hezky pracuje se společenskými problémy, které se v konkrétních dobách objevovaly. Celkově pro mě má kniha zpětně velmi silný potenciál, který ale nebyl využit.

Pravděpodobně bych si knihu užívala o něco víc, kdybych byla z Českých Budějovic. A ještě víc pravděpodobně, kdybych byla kdybych pamatovala Budějovice z roku 1956, konkrétní oblast, o které příběh vypráví. 

Ve své podstatě musím říct, že to, kam autor směřoval bylo super, ale to, jakým způsobem k tomu směřoval mi přišlo, já nevím. O ničem? Sběratel sněhu pro mě byl díky vysokým očekáváním opravdu zklamáním. Na druhou stranu nešlo vyloženě o propadák, ale o knihu, která neurazí, ale rozhodně ani nenadchne. Celá kniha je jako bonus prošpikována různými sexuálními narážkami a náměty, které ale pro příběh nemají význam, nikam ho neposouvají. To mě prostě dokáže naštvat. Sběratel sněhu se hezky čte, Budějovičáci by mohli být vážně spokojení a znát prostředí, možná i více historii konkrétní oblasti. Pro mě, byť Budějovice jsou moje srdeční záležitost, to není kniha, ke které bych se vracela a kterou bych nějak extrémně doporučovala. Bohužel.

Sběrateli sněhu dávám 48 %.