@bettypavkova

pátek 28. června 2019

"Pětka" - 5 nejlepších knih prvního pololetí 2019

června 28, 2019 15 Comments
První pololetí roku 2019 je skoro za námi. Do konce června asi už žádnou knihu dočíst nestihnu. Proto jsem se rozhodla vám dát vědět, jakých pět knih se mi za tenhle půl rok líbilo nejvíc. Vybrat je nebylo vůbec lehké a tak jejich pořadí berte trochu s rezervou. :-) 


5. Outsider


Outsider. Na první pohled tak trochu jiný King, který se až v druhé půlce knihy stává "klasickým" Kingem. Spousta podobností s trilogií Pan Mercedes - a tu já miluju. Spojuje se s ní ale jedna menší nevýhoda. Outsider vám právě sérii Pan Mercedes vyspoileruje. Je tedy dobré zvážit,zda si nejprve nechcete přečíst právě zmiňovanou trilogii. Celkově jde však o perfektní, brutální a neuvěřitelně čtivý příběh. (A už jsem na něj nalákala i člověka, co zatím četl od Kinga pouze Řbitov zvířátek a je nadšený!). Recenzi najdete tady.

4. Furyborn


Furyborn pro mě bylo asi nejočekávanějším fantasy letošního roku. Natěšená jsem na něj byla již od doby, kdy jsem zjistila, že vycházet bude. Proto jsem měla obrovskou radost, že se ke mně dostala kniha v reading copy.
Jít do knihy s takovými očekáváními může být poměrně problematické a může způsobit poměrně jednoduše zklamání. Přesto, že jsou recenze na Furyborn poměrně různé, já byla naprosto nadšená. Příběhy rozdělené do více časových linek jsem si v poslední době velmi oblíbila a tady fungovaly perfektně. Netrpělivě očekávám pokračování, nutně ho potřebuju. Prolog mě na něj totiž velmi navnadil! Recenzi na Furyborn najdete tady.

3. Růženky


Můj milovaný King. Tentokrát v kombinaci s jedním ze synů, Owenem. Nejprve bych chtěla říct, že moje zkušenosti s druhým Kingovým synem, píšícím pod pseudonymem Joe Hill, jsou jen ty nejlepší. Tudíž jsem i velmi nadšeně očekávala, jak se ukáže druhý z Kingových synů. Musím konstatovat, že kombinace s tatíkem zafungovala skvěle. V Růženkách se spojují klasické prvky "starého dobrého" Kinga s novějšími, osvěžujícími kousky.Těžko říct, jestli s nimi přišel právě Owen, ale docela bych i řekla, že ano. Prostě to funguje perfektně. Recenzi najdete tady.

2. Zlatý dům


Rodinné ságy mě vždy bavily, ale Zlatý dům ve mně vyvolal přímo mánii v hledání nových. Zároveň se ale bojím, že se mi nebude žádná líbit tolik, jako Zlatý dům. Příběh bohaté židovské rodiny zasazený do doby před první světovou válkou a během ní. Autorka naprosto nádherně popisuje prostředí, ale i lidské chování. Hlavní hrdinku, Greta, mi naprosto učarovala. Na svou dobu svérázná dívka, která je vtipná a pohotová. Kniha mi poměrně rozšířila obzory o samotné době, ve které se odehrává. Recenze tady.

1. Jasno, lepo, podstín, zhyna


Do této knihy jsem se zamilovala. Naprosto. Dodnes, když na ni vzpomínám, to bolí. Kniha je ve své podstatě strašně smutná. Zároveň je ale neuvěřitelně krásná. Autorka je malířka a je to vidět. Její popisy a hra s barvami za pomoci slov jsou neuvěřitelné. Aby toho nebylo málo, jedním z hrdinů je pes Jednooko. Druhým hrdinou je jeho páníček. Podivín, ale zároveň naprosto úžasný člověk. Tahle kniha u mě aspiruje na pozici jedné z top knih. Upřímně, nedivila bych se, kdybych si ji letos přečetla ještě jednou. Opravdu mě uchvátila a je to jedno obrovské doporučení. Recenze je k přečtení tady.

A jaké byly vaše "top" knihy za první pololetí roku 2019? Určitě mi dejte vědět do komentáře! Případně mi dejte vědět, jestli jste četli z některých mých topek a jak se vám líbila. :-)


úterý 25. června 2019

Washingtonovo náměstí - Henry James

června 25, 2019 5 Comments


Drama lidského osudu zachycené s mimořádnou citlivostí je autorovým nejčtivějším románem.
Třiadvacetiletá Catherine Sloperová, dcera vyhledávaného newyorského lékaře, je podle morálky vrcholného „zlatého věku“ zralá na vdávání. Je ale na soužití v páru skutečně připravená? Když na večírku pozná sympatického Morrise Townsenda, propadne bezhlavě jeho kouzlu. Otec jejich vztahu nepřeje, poněvadž se právem domnívá, že švihákovi povzbuzovanému dívčinou tetou jde čistě o peníze. Dceři pohrozí, že ji vydědí, pokud by si nápadníka tajně vzala. Neprůbojná, zároveň však neústupná Catherine svádí niterný boj mezi oddaností a probuzenou láskou, tápe a dusí v sobě city ve víře, že se rozpor vyřeší.



Baladu o zmařených námluvách povýšil Henry James v beletristický klenot elegantní stejně jako manhattanské náměstí, do jehož parků a salonů děj zasadil. Čtveřice aktérů nazíraná pomocí techniky proudu vědomí ukazuje, na čem staví autorovo mistrovství. Pronikavé vidění autora – zakladatele psychologického románu – s výjimečnou vnímavostí demaskuje mělkost jejich motivací i iluze živené sebeklamem, proti nimž lze postavit pouze namáhavou snahu o dosažení životní rovnováhy. Jamesova jemná próza přináší působivou zprávu o stavu duše, jakou na americké straně Atlantiku nesepsal nikdo předtím.

Kniha Washingtonovo náměstí mě zaujala nejprve svou obálkou. Je totiž zvolená perfektně a hned ve mně evokovala příběhy, které mám ráda. 19. století (ale klidně se podívám i do 18.), romantika, ale ta hezká, ne současná... Anotace naznačovala, že by opravdu mohlo jít o příběh v takovémto stylu. Neváhala jsem tudíž a po knize Washingtonovo náměstí sáhla.

Příběh knihy je ve své podstatě jednoduchý. Hlavní hrdinkou je Catrine. Je dcerou známého newyorského lékaře. Je jí přes dvacet a je neprovdána. V 19. století přece jenom dvacetileté dívky bývaly už většinou minimálně zasnoubeny. Catrine není prvoplánová krasavice. Otcem je dokonce i popisována tak, že vyznívá jako lehce hloupá. Peněz však bude mít po mamince, která zemřela když byla dívka malá, mnoho. Něco získá samozřejmě i po úspěšném otci. Když se objeví nápadník Townsend, který je šarmantní a velmi hezký, otci se nepozdává, že je jeho zájem o dceru upřímný a myslí si, že v něm velkou roli hrají právě finance, kterými dívka bude disponovat. Uvědomme si, že je 19. století. Dívčin otec může do těchto věcí zásadně zasahovat.

Na knize jsou podle mě tím nejsilnějším právě postavy a jejich vztahy. Catrine je, jak jsem již zmínila, dívka, která neoplývá extrémní inteligencí. Není však ani hloupá. Já bych ji popsala jako naivní, důvěřivou a až moc čestnou. Svého otce miluje a váží si ho, nechce ho zklamat. V knize sledujeme její vnitřní spor mezi štěstím, které od Townsenda očekává a mezi vnitřním pocitem, že se musí zavděčit svému otci, ke kterému chová vysokou úctu. Velice zajímavé je pozorovat i jejich vztah, který nastalá situace mění. Oba dva mají jednu společnou vlastnost - jsou tvrdohlaví a je otázkou, kdo z nich nakonec ustoupí. Do děje také zasahuje teta Pennimanová. Paní Pennimanová je sestra Caterinina otce. Ovdověla a nastěhovala se k němu a pomáhala s výchovou Catrine. Je romantička a na rozdíl od otce vztahu mladých lidí přeje a snaží se napomáhat. Zda to bude k dobru nebo spíše na škodu, toť otázka.

Vzhledem k názvu knihy jsem možná čekala i trochu více popisů samotného New Yorku. Že významná část příběhu bude sehrávat právě prostředí, ve kterém se odehrává. Tak to v knize ovšem podle mě nebylo. Což je škoda, protože zrovna New York mi přijde jako skvělé prostředí, ve kterém se příběhy mohou odehrávat a do doby Washingtonova náměstí jsem do New Yorku nezavítala v příbězích asi nikdy. Většinou šlo spíše o venkov.

Miluji Jane Austenovou (na rozdíl od romantik ze současnosti), a tak nějak jsem s velkými nadějemi očekávala, že by Washingtonovo náměstí a tím pádem i autor, Henry James, mohly být něčím v tomto stylu. Kniha Washingtonovo náměstí je opravdu tím pravým pro fanoušky Jane Austenové. Příběh je o něco temnější, než bývají právě ty od Austenové, ale zase ne tak, jako třeba Thomas Hardy. Henry James napsal příběh, který je zhruba někde uprostřed těchto dvou, mnou milovaných autorů a proto se mi tolik líbil. Mám strašnou radost, že jsem objevila nového spisovatele, jehož knihy budu postupně pořizovat. Opravdu jde o moc krásné a čtivé čtení, které se bude líbit nejen romantickým duším. (Já jsem důkaz!). Takovéto knihy a příběhy prostě miluji a moc mě čtení bavilo. Washingtonovo náměstí rozhodně doporučuji, hodnotím ho 80 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Washingtonovo náměstí od Henryho Jamese moc děkuji nakladatelství LEDA. Na jejich webu můžete knihu i rovnou zakoupit. :-) 

čtvrtek 20. června 2019

Furyborn - Claire Legrand

června 20, 2019 13 Comments


Furyborn je první díl bestsellerové trilogie Empirium. Neuvěřitelně originální fantasy, které by vám rozhodně nemělo uniknout, vypráví příběh dvou nezávislých mladých žen, které od sebe dělí celá století a které mají moc zachránit svůj svět. A nebo ho zničit. 


Když útočníci přepadnou jejího nejlepšího přítele, Rielle Dardenne riskuje všechno, aby ho zachránila. Aby prokázala, že je jednou z prorokovaných královen - královny světla a královny krve - musí jako královna Slunce podstoupit sedm magických, elementárních zkoušek. O tisíc let později je královna Rielle pro Elianu Ferracoru jen pohádkou. Do momentu než se sama zaplete do kosmické války a než se jejich příběhy navzájem propletou.


Furyborn pro mě bylo snad nejočekávanějším fantasy tohoto roku. Anotace mě zaujala ihned. K fantasy si nacházím cestu teprve zhruba poslední rok, ale u téhle knihy jsem podle anotace usoudila, že by mohlo jít o to pravé pro mě. Očekávání byla tedy obrovská. Jestli je kniha naplnila se dozvíte dneska.

Ve Furyborn se pravidelně střídají dvě dějové linky, které od sebe dělí přes 1000 let. Hlavní hrdinkou té starší doby je Rielle. Kamarádka budoucího krále, která skrývá velké tajemství - ovládá všech sedm elementů. Těchto schopností v dějinách nikdy nikdo nedosáhl. Vzhledem k tomu, že tyto dovednosti mohou znamenat velké nebezpečí, musí podstoupit sedm nebezpečných zkoušek. O tisíc let později je hlavní hrdinkou Eliana. Je vražedkyně, známá jako Děs Orlinu. V jejím okolí se začínají tajemně ztrácet ženy a Eliana chce přijít této záležitosti na kloub. Vše se však zkomplikuje.

Dějová linka Rielle byla příběhově asi o něco zajímavější. Zkoušky, které musela podstoupit dávaly knize nádech jako má například první díl Skleněného trůnu a nebo zase čtvrtý díl Harryho Pottera - Ohnivý pohár. Tato část příběhu mě velmi bavila, na druhou stranu ale nebyla tolik originální, jako linka Eliany. Na začátku knihy se dozvídáme informace z konce Riellina příběhu a přiznám se, že se těším na další díl, kde se k této části, doufejme, dostaneme. Jsem hodně navnaděná na to, co přijde.
Elianin příběh se netočí pouze kolem zmizelých žen a dívek, ale tyto události nás pomalu dovedou ke zlomovým okamžikům příběhu. Také se zde objevuje spousta postav a co se těch mužských týče, oblíbila jsem si je mnohem víc. :-)

Zpočátku knihy se mohou zdát některé situace lehce zamotané. Autorka však na závěr většinu věcí dobře vysvětlí a propojí. Z celého příběhu zbývají nedovysvětlené zhruba dvě věci (samozřejmě kromě zbytku příběhu, který pokračuje v dalším díle). U jedné jsem si skoro úplně jistá, že bude vysvětlena. U druhé si tím nejsem tolik jistá, ale doufám, že tomu tak bude. Jinak by to mohlo svádět k tomu, že některé věci nejsou úplně domyšlené, ale já věřím tomu, že to tak nebude.

Kniha se velmi dobře čte, stránky ubíhají samy. Ani chvíli jsem se během čtení nenudila a příběh jsem si moc užívala. Líbily se mi postavy, oblíbila jsem si je a fandila jim. Hodně často se v recenzích objevuje, že hlavně Eliana byla "na facku". Její postava byla komplikovaná a nebyl vždycky úplně příjemná k ostatním hrdinům. Nebyla pro mě však nesympatickou postavou, která by byla prostě špatně napsaná. Byla pro mě postavou nesympatickou, protože taková je. Eliana se prostě někdy nechovala perfektně, ale dělalo ji to pro mě reálnější.

Furyborn je podle mě ideální knížka pro fanoušky Maasové. Její styl mi hodně připomínala. Zároveň si ale myslím, že je dobré mít přečteno pár fantasy, než se na Furyborn vrhnete. Pokud s tímto žánrem nemáte moc zkušeností, mohli byste se v příběhu asi ztrácet. Není to úplně nejjednodušší čtení. Každopádně nejsem ve fantasy nějak zvlášť sečtělá (čtu ho asi rok) a v  příběhu jsem se neztrácela.
Kolem Furybornu se objevily také diskuze (v současnosti oblíbené), zda je vhodné knihu řadit mezi young-adult. Já si myslím, že ano. Hrdinky věkem YA kritérium splňují, zároveň jsou výjimečné a řeší i problémy, které se k jejich věku vážou (vztahy apod.). Příběh je místy docela drsný, což je podle mě super (a upřímně, kolik čtenářů YA nevidělo třeba žádný díl Hry o trůny, aby je pár hlaviček na zemi v této knize rozhodilo?). Další často diskutovaný bod jsou sexuální scény. V knize jich nebylo moc. Více si uvědomuji pouze jednu, která byla sice trochu detailněji popsaná, ale opět, nemyslím si že jde o něco, co dospívající v mnohem explicitnější verzi nevidí ve spoustě filmů. Takže podle mě ano. Podle mě jde o výborné young-adult fantasy a já se nemůžu dočkat dalšího dílu.
Furyborn hodnotím 90 %.

Kniha Furyborn vyšla pod značkou King Cool. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Furyborn si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))

neděle 16. června 2019

Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli - Michaela Učňová

června 16, 2019 9 Comments

Věčně živým tématem moderní doby jsou nejrůznější diety, výživné ingredience, zaručeně zdravé polotovary a moderní postupy úpravy potravin. Přitom stačí tak málo - znovuobjevit životadárnou sílu přírodních produktů, tradic a umu našich předků a umět využívat bohatství nabízeného přírodou.

Novinkou měsíce je pro červen kniha Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli. Když jsem se o tom, že to v červnu bude právě tato kniha z Edice ČT, měla jsem strašnou radost. V neděli v podvečer totiž ještě před nedávnem bylo možné sledovat stejnojmenný seriál, který jsme s mamkou moc rády sledovaly hned z několika důvodů. Člověk si přece jenom všechno nezapamatuje, takže jsem byla moc ráda, že budu mít doma hezky všechno "černé na bílém". :-)

Už nějakou dobu tak nějak razím heslo, že všichni žijeme zbytečně složitě. Naši předci žili střídměji a mnohem víc v souladu s přírodou a jak hezky se jim žilo, aniž by své peněženky i přírodu přehnaně zatěžovali. Nebojte se. Seriál ani kniha 
Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli vás nebude nabádat k odhození veškeré techniky v dál a k vrácení na stromy. Jen se vám bude snažit předat tipy, které by vám mohli zpříjemnit a i obohatit váš život. Tipy, které bývaly zcela běžné a na které se dnes už zapomíná.

Ráda bych vám teď zmínila některé kapitoly, které v knize najdete. Jsou zde kapitoly, které se jednotlivě věnují jednotlivým druhům zvířat (slepice, husy, králíci a další...), brambory, pereme a čistíme, ovoce, stromy a dřevo a mnoho dalšího. Osobně mě velice potěšila například kapitola, která se věnuje pivu. Jak kvůli tomu, že pivo je prostě tekutý chléb tak kvůli tomu, že fotografie z pivovaru, které jsou zde použité jsou z pivovaru v našem městě.

Největší částí knihy jsou recepty. Jak recepty ve smyslu "čistících prostředků" (co použít na jaké skvrny a podobně), ale také samozřejmě recepty na různé tradiční a i finančně nikterak náročné recepty. Velká část receptů je zde z masa. Přesto, že já maso nejím, našla jsem zde spoustu zajímavých bezmasých receptů, na které mám zálusk. Recepty z masa nevnímám nijak negativně, přesto, že já je nevyužiji. Nejsem extrémista a chápu, že ne pro každého je to, že by si měl maso odříkat. Nikoho neodsuzuji a naopak na této knize oceňuji, že lidi nabádá k návratu k přírodě a k tomu, aby zvířata měli svá vlastní a zajistili jim tak hezký a spokojený život.

Na samotném začátku knihy je i vysvětlena myšlenka tohoto seriálu a jeho knižního zpracování. K návratům do "minulosti" se vyjadřují na začátku knihy i jednotlivý autoři a rozhodně doporučuji nepřeskočit i tuto část.

Už se moc těším, až vyzkouším Valašské podlesníky, Jarní svitky nebo třeba pampeliškový džem. Stejně tak zkusím přírodní čističe místo těch chemických, které rozhodně nic dobrého do domácnosti nepřinesou. A masové recepty? I ty u nás najdou uplatnění. Je skvělé, že nejsou nikterak složité... otestuji je na svém příteli.

Já věděla, že z knihy 
Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli budu nadšená. Seriál je úžasný. S myšlenkami, které jsou zde prezentovány se naprosto ztotožňuji... no  z knihy jsem nadšená stejně tak. Je nádherně zpracovaná, plná fotografií, přehledně členěná a má i nádhernou obálku. Tohle je nádherný kousek pro každého, kdo si váží přírody a nejen civilizace. Vzhledem k tomu, jak moc hezká kniha je, bude podle mě i nádherným dárkem.

Za poskytnutí knihy 
Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli k recenzi děkuji literární kampani Novinka měsíce. Na jejich webu (tady) se o knize dozvíte mnoho informací a můžete si prolistovat i několik stran. :-)

čtvrtek 13. června 2019

Poslední pes na Zemi - Adrian J. Walker

června 13, 2019 9 Comments


Píše se rok 2021. 

Londýn dnes padl.

Pro Linekera, bezstarostného vořecha z londýnského Peckhamu, je ideálním dnem ten, kdy nastal konec světa. Konečně se mu naskytne příležitost dokázat svému pánovi, jak věrný dokáže být. 
Reg, elektrikář a spisovatel, posedlý fotbalem devadesátých let a trpící agorafobií, má v plánu blížící se zkázu přečkat ve svém bytě v druhém patře, kde se schovává před nepokoji zuřícími venku.
Ale když se na schodech jejich domu objeví opuštěný sirotek, musí Reg a Lineker čelit nástrahám vnějšího světa, aby dítě zachránili. A nejen ono dítě, ale také sami sebe...


Poslední pes na Zemi mě zaujal ještě před jeho vydáním. Když jsem si přečetla o čem kniha bude, moc jsem se na ni těšila. Kombinace postapokalyptického románu a psa? To je prostě perfektní kombinace pro mě. Líbila se mi kniha?

Poslední pes na Zemi je vyprávěn z pohledů dvou vypravěčů. Jedním je pes Lineker a druhý je jeho páníček Reg, který příběh vypráví pomocí deníkových záznamů. Vyprávění postapokalyptického příběhu z pohledu psa je rozhodně originálním a skvělým způsobem jak knihu oživit.

Hlavní hrdinové spolu žijí v bytě v Londýně několik let poté, co vypukly nepokoje, které Londýn dočista změnily. Oba jsou relativně spokojení, postupně se dozvídáme o jejich minulosti. Vše se změní ve chvíli, kdy se v jejich životech objeví malá opuštěná dívenka. Lineker se do ní okamžitě zamiluje. Nakonec se hrdinové rozhodnou dívce pomoci a my se s těmito třemi postavami vydáváme na cestu.

K samotnému Linekerovi bych řekla několik věcí. Za prvé je to pes "svéráz". Pro sprosté slovo nejde daleko. Opravdu je sprostý poměrně dost, ale na druhou stranu, sama si někdy říkám, co by mi naše drahá fenka pověděla, kdyby měla tu možnost. Myslím, že občas by si zanadávala s chutí. Lineker zároveň jednotlivé situace komentuje velmi vtipně. Autorovi se pro mě povedla jedna skvělá věc. Když člověk přijde z práce domů, pes se chová "zrychleně". Pobíhá všude, vrtí celým psem... prostě vítá o sto šest. Z vyprávění z pohledu Linekera jsem měla přesně takový pocit. Nadšení, energie, rychlost. A tak nějak jsem tyto části i měla tendenci rychleji číst.
Reg je samotář, dozvídáme se postupně informace z jeho minulosti, které odůvodňují jeho chování. Životem si nese například strach z lidského dotyku, vody. Rozhodně není jednoduchou postavou. Několik let, od doby kdy vypukla apokalypsa do doby, než se začne odvíjet příběh, žil jenom s Linekerem a s nikým jiným nekomunikoval. Vlastně mu to tak vyhovovalo.


„Je pět ráno, venku ještě tma, ale zvedám hlavu, vrtím ocasem, koukám na dveře, za kterými se dělá káva, a čekám, čekám, čekám...
Potom se dveře konečně otevřou a v nich stojí on, do prdele,
 v celé své neuvěřitelné kráse. To je ale tělo. To je ale mozek. Kus chlapa. Je to kurva bůh.“ - Poslední pes na Zemi str. 9

Od knihy neočekávejte perfektně vykreslený svět "poté". Dlouhou dobu čtenář zjišťuje pouze malé náznaky toho, co se vlastně stalo. Později nastalá situace s příběhem zamíchá, ale nejde až tolik o prokreslenost postapokalyptického světa jako o postavy a jejich promluvy, myšlenky. Reg i Lineker mají co říct. Na obou je ukázáno co s člověkem dokáže udělat okolí a se psem vlastně také.

Kniha se velmi dobře čte. Je to už relativně rozsahově větší kousek (skoro 500 stran), ale čte se opravdu velmi dobře, jedna z těch knih, kde přečtete sto stran, ani nevíte jak. Musím podotknout, že takováto čtivost už se u knih vycházejících pod značkami spadajícími pod Knihy Dobrovský stává standardem. Autor nepíše nijak složitě. Osobně bych posledního psa zařadila mezi příjemnou, odpočinkovou četbu. Třeba pro čtenáře, kteří za odpočinkovou literaturu nepovažují pouze červenou knihovnu, by mohli být z knihy Poslední pes na zemi nadšení jako z dovolenkové četby.

Pokud byste si rádi přečetli zajímavý příběh s originálním vypravěčem, máte rádi psi a rádi byste si přečetli něco z jiného, než současného prostředí, Poslední pes na Zemi bude to pravé pro vás. Pokud jste vyloženě čtenář postapa a zajímají vás prokreslené světy, které nastaly "po něčem", pravděpodobně nebude kniha tím pravým pro vás. Autor příběh stavěl spíše na charakterech jednotlivých postav, na jejich psychologii a jednání.

Kniha pro mě byla přesně tím pravým po náročném zkouškovém a já si její čtení opravdu moc užívala. Hodnotím ji 75 %.



Kniha Poslední pes na Zemi vyšla pod značkou Edice Knihy Omega. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Poslední pes na Zemi si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))

středa 5. června 2019

Mirákl - Josef Škvorecký

června 05, 2019 6 Comments


Skvělý humoristický román a zároveň detektivka s politickým pozadím. Příběh vyprávěný se suverénní lehkostí má vážnou rovinu, jež se dotýká jednak bolestných momentů v novodobých českých dějinách, jednak hranic lidského poznání – obecně platných i dobově podmíněných: "Nejstrašnější bylo, že nic se nebylo možné dozvědět s jistotou."

Josefa Škvoreckého asi není třeba dlouze představovat. Jde o jednoho z autorů, o kterém vás ve škole rozhodně učili. Dost možná vás ale nepřesvědčili, abyste si od něj něco přečetli. Pro mě osobně byla kniha Mirákl, díky jejímu novému vydání od nakladatelství Leda, prvním setkáním s knihou tohoto autora. Ráda bych vám dneska řekla, jestli jsem byla s tímto setkáním spokojená, nebo ne.

Mirákl nepatří k nejslavnějším dílům od Škvoreckého. Osobně si ze školy pamatuji spíše Tankový prapor, nebo třeba Prima sezónu. Kdo je známý ovšem velmi, to je Danny Smiřický. Hlavní hrdina několika Škvoreckého knih a Mirákl právě není výjimkou. Danny Smiřický provází několika knihami od pana Škvoreckého. Mirákl je šestou knihou, ve které se s Dannym můžete setkat. To, že jste předchozí nečetli ale nevadí. Danny je spíše takovým "volným" spojením těchto děl.

Pro představení Miráklu je třeba říct několik dalších, na první pohled možná do recenze nezapadajících, věcí. Jde o první knihu, který Škvorecký napsat poté, co emigroval. I proto je možné, že se skrze hlavního hrdinu autor k soudobé politické situaci staví a vyjadřuje tak, jak tomu v této knize je. Autor v knize reaguje na situace odehrávající se zhruba od konce 40. do začátku 70. let.

Kniha je svým způsobem částečně detektivním příběhem. Tím nejvýraznějším tématem pro mě v knize je Číhošťský zázrak. V reálné historii šlo o případ faráře Toufara, při jehož kázání se najednou pohnul kříž. StB se do celé záležitosti zapojila a farář na následky týrání při výsleších zemřel. Josef Škvorecký v Miráklu odstartoval amatérské vyšetřování tohoto zázraku, jen faráře Toufara přejmenoval (celkem výstižně) na Doufala. Celkově si ale myslím, že "hlavní téma" si v knize může dost dobře najít každý jiné. To nejvýraznější je podle mě ale opravdu toto vyšetřování.

Mirákl je velmi náročným čtením. Jde pravděpodobně o nejsložitější knihu, kterou jsem kdy četla. Tím vás ale rozhodně nechci odradit. Mirákl a celkově Škoverckého styl psaní se mi neskutečně líbil a chci ve čtení jeho tvorby pokračovat, jen si ji budu dávkovat. Mně se ke knize podařilo dostat během začátku zkouškového, které je letos extrémně náročné a můžu rozhodně říct, že Mirákl není tím pravým na vyčištění hlavy mezi jednotlivými zkouškami. :-)

V knize se střídá několik časových rovin, které nejsou nijak značené (jak to u některých knih bývá... označeno roky, nebo alespoň jako "minulost", "přítomnost"). Proto je třeba stoprocentní pozornost a věnování se textu, nikdy mi však nedělalo problém se rychle zorientovat, kde v časové ose se zrovna nacházím. Tyto roviny se více či méně doplňovaly a pro mě to byla jedna z nejlepších věcí na knize. To, jak byl autor schopný napsat tak rozsáhlou knihu s tolika časovými rovinami, které se různě střídají, míjí a zároveň doplňují je pro mě záhada. Vzniklo z toho neskutečné dílo. Kromě pozornosti, která je od čtenáře vyžadována právě kvůli několika časovým rovinám, jsou zde vhodné i jisté znalosti historie 20. století. Škvorecký do postav, které se v knize objevují jako aktivisté strany, skryl reálné postavy své doby. Možná se mi některé odhalit podařilo, obávám se, že většina mi jich ale skryta zůstala. Stejně jako spousta narážek a vtipných chvil, které nedokáži úplně docenit a to si troufám říct, že v dějinách se všeobecně poměrně pohybuji.

Dannyho Smiřického si nejde nezamilovat. Tedy alespoň mě si získal. Na to, že většinou postavy, které partnery/partnerky střídají jako ponožky úplně nemusím, Danny byl úžasný a rozhodně sáhnu právě po dalších knihách, kde bude on hlavním protagonistou.

Mirákl je geniální. Vlastně mi spíš než samotný příběh učaroval samotný pan Škvorecký. To jak píše je neskutečné. Ohromně vtipné až satirické čtení, které je neuvěřitelně chytré a geniálně propracované. Zároveň mě však překvapilo, jak dobře se samotný text četl. Nejde o náročné čtení kvůli tomu, jak autor píše, ale kvůli tomu, jaký příběh vytvořil.

Místy jsem byla zmatená a četla odstavce několikrát, snažila se v nich zachytit soudobé narážky. Jindy jsem se smála nahlas, prožívala s Dannym jeho milostné trampoty (v jedné z časových rovin je učitelem na dívčí škole...), ale i jeho názory na dobu, náhledy do kulturního a politického světa... Mirákl je geniální. Je to náročné čtení, které bych nedoporučovala třeba jako maturitní četbu, protože je podle mě strašně lehké se do příběhu zamotat, zároveň bych však chtěla doporučit Mirákl k přečtení. Je to kniha na kterou si musíte udělat čas, u které musíte přemýšlet, ale zážitek, který si z této četby odnesete a bude úžasný. Pokud hledáte opravdu kvalitní literaturu, která vám dá něco na víc a zároveň i pocit, že jste přečetli něco opravdu hodnotného, je Mirákl tím pravým pro vás.
Mirákl hodnotím 80 %.



Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Mirákl od Josefa Škoverckého moc děkuji nakladatelství LEDA. Na jejich webu můžete knihu i rovnou zakoupit. :-) 

neděle 2. června 2019

Cestující - Ulrich Alexander Boschwitz

června 02, 2019 3 Comments


Židovský obchodník Otto Silbermann, vážený člen komunity, je během listopadových
pogromů vyhnán ze svého domova. S kufříkem peněz, který se mu tam podaří zachránit před nacistickými perzekutory, pak bezcílně cestuje. Setkává se s uprchlíky, nacisty, dobrými i zlými lidmi. Nikdy předtím nebylo možno vcítit se tak přímým způsobem do atmosféry tohoto období v Německu. V rozhovorech, které Silbermann vede a poslouchá, se totiž působivě odráží děsivá realita života, která panovala v této době.

Knihy odehrávající se během druhé světové války mám ráda. O tuto dobu se zajímám, a proto knihy s touto tematikou vyhledávám. Když jsem objevila, že Knihy Dobrovský budou pod značkou Kontrast vydávat právě knihu z této doby, byla jsem nadšená. Jak se mi Cestující líbil, to se dozvíte dnes.

Cestující pro mě byl v mnoha ohledech velice originálním pohledem na tuto dobu. Fikce, které o tomto tématu vznikají jsou si často v mnoha ohledech podobné, ale Cestující takový není. Dost možná za tím stojí i fakt, že autor, Ulrich Alexander Boschwitz, knihu psal v době, kdy utíkal před antisemitismem bujícím v Německu. Vzhledem k tomu, že i zemřel mladý, neměl příležitost román přepracovat. Nevěděl, zda bude antisemitismus vůbec někdy v lidech vyvolávat negativní reakce a zda se německé cíle nevydaří. Kniha se tím pádem v žádném případě nesnaží hrát na city. Emoce vyvolává, ale nikterak násilně, nuceně. Jednotlivé informace čtenáři předává prostě tak, jak jsou.

Příběh nás zavádí k úspěšnému židovskému obchodníkovi Ottu Silbermannovi v době těsně po pogromech, které v Německu proti Židům začaly. Hlavní hrdina je nucen opustit manželku (árijku), aby ji nevystavil ještě většímu nebezpečí. Tím začíná jeho cesta na útěku. Útěku někam a zároveň nikam.
Příběh knihy Cestující stojí z velké části na rozhovorech, které Otto vede s různými lidmi, které náhodně potkává, případně na rozhovorech, které někde slyší. Ottův vzhled nenese typické židovské rysy a tak se Otto setká zblízka i se členy nacistické strany. Díky tomu se hlavní hrdina a s ním i čtenář setkávají s různými myšlenkami, různými názory. Setkává se s dalšími utečenci, lidmi, kteří i když zjistí, že je Žid, nemají problém s ním komunikovat, ale stejně tak s lidmi hrdými na své stranictví. Otta je velmi silný člověk. Před nástupem antisemitistických myšlenek byl velmi úspěšným a bohatým mužem. Ve chvíli, kdy se doba zhoršuje odchází, aby chránil své blízké, zároveň se ale nevzdává, bojuje.

Kniha pro mě byla neskutečně silná. To, že se z úspěšného muže stává utečenec jen kvůli jeho původ, to je pro mě neskutečné. To, že se stále dějí obdobné věci a to, že takovýchto příběhů za druhé světové války existovalo v různých obdobách mnoho, to všechno je pro mě nepředstavitelné a děsivé. Kniha na mě působila, jako psaná tak trochu bez emocí, s odstupem a o to silnější pro mě byla. Cestující je taková nenápadná kniha, moc o ní zatím nebylo slyšet, ale pro mě překonala hity, které se tématu druhé světové války věnují.

Cestující je kniha plná promluv. Děj není akční nebo strhující. Není to ten druh knihy, v současné době tak rozšířené, kde nacházíte na první pohled drsné a brutální prostředí plné násilí, ve kterém vykvete vášnivá a strhující láska. O to horší čtení to vlastně je. Cestující je neskutečně uvěřitelný, realistický a o to víc pro mě byl mrazivý.

Knihu bych doporučila všem, které zajímá druhá světová válka, ale nevyžadují od knih nával romantiky. Pokud se rádi zamyslíte nad rozhovory a dáte si dohromady reálnou historii s tím, co hlavní hrdina v knize slyší, dá vám kniha mnoho. Místy působí velmi zoufale, jinde až nadějeplně... Jako bonus se velmi dobře čte a osobně musím zmínit i její obálku, která je podle mě absolutně nádherná.

Cestující se mi moc líbil a určitě, pokud je to vaše oblíbené literární téma, vám ho doporučuji a hodnotím ho 80 %.

Kniha Cestující vyšla pod značkou Kontrast. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Cestující si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))

čtvrtek 23. května 2019

Stephen King - Outsider

května 23, 2019 16 Comments


Když je v městském parku zavražděn jedenáctiletý chlapec, spolehliví očití svědci bez váhání označí za viníka oblíbeného trenéra Terryho Maitlanda. Důkaz DNA a otisky prstů potvrzují, že zločin byl spáchán tímto rodinou milovaným mužem. Detektiv Ralph Anderson, jehož syna Maitland také kdysi trénoval, otřesen brutálním způsobem zabití, dává příkaz zatknout podezřelého ve veřejném představení. Ale Maitland má alibi. A další pátrání potvrzuje, že ten den byl skutečně jinde. Anderson a okresní prokurátor sledují stopy, vyšetřování se přesouvá z Ohia do Texasu a začínají se objevovat děsivé odpovědi.
Stephen King opět předvádí své mistrovství a graduje příběh do téměř nesnesitelného napětí. Terry Maitland vypadá jako fajn chlapík a člověk přece nemůže být na dvou místech najednou. Nebo může?

Stephen King je můj nejoblíbenější autor. Je moje krevní skupina, žádná z jeho knih mě nezklamala. Což je vlastně hrozně těžká "výchozí pozice" pro každou další knihu, kterou od tohoto autora čtu. Sama sebe se někdy musím ptát, jak je možné, že mi každá Kingova kniha tak moc sedí. Odpověď nevím. Je to ale prostě tak, on je prostě "můj" autor. Povedlo se Kingovi udržet mé obrovské nadšení z jeho knih i v knize Outsider?

Outsider nás do svého příběhu zavádí ve chvíli, kdy dochází k zatčení Terryho Maitlanda. Trenéra mladých baseballistů, kterého má rádo celé město. To se však po zatčení změní. Zatčen je totiž z důvodného podezření z vraždy malého chlapce. A vražda je to opravdu brutální, otřese celým městem. Důkazy jasně ukazují právě na Terryho. Postupně se však objevují i důkazy, které jsou přesně opačné a dokazují, že Terry vraždu spáchat nemohl. Pro celé město už je však Terry vrah. Jak to všechno ve skutečnosti mohlo být?

Z počátku Outsider působí jako detektivka. Do poloviny knihy se objevují spíše letmé náznaky, které by čtenář neznalí Kinga nemusel vnímat jako nic "neobvyklého". Člověk, který má Kinga prokouklého však odhalí, že tyto náznaky přibližují děj do klasických kingovských kolejí a že do knihy, která vypadá na klasickou detektivku, se brzy zapojí i nějaké to nadpřirozeno.

Právě asi i díky prvotnímu rázu knihy, který se vyhýbal fantastičnu, mi kniha svým stylem připomínala sérii Pan Mercedes. Ono to asi nebude nic zvláštního, protože King do Outsidera výrazně zapojil i jednu z hrdinek této série - Holly Gibneyovou. Holly jsem měla moc ráda už právě ve zmiňované sérii a v Outsiderovi jsem si ji oblíbila ještě víc. Holly trpí OCD, celkově její život není úplně jednoduchý, ale právě to z ní dělá neskutečně zajímavou osobu. Části, ve kterých je hlavní hrdinka právě Holly a kde jsou popisovány i její myšlenky, jsou trošičku odlišené od těch ostatních a je z nich v malých náznacích právě cítit její problém s OCD a mně to přijde neskutečně zajímavé. I díky tomu jsem si Holly oblíbila ještě víc.
Když už jsem zmiňovala sérii Pan Mercedes, chtěla bych tady upozornit všechny, kteří tuto sérii ještě nečetli - přečtěte si ji před Outsiderem. Holly by vám vyzradila, jak jednotlivé díly i celá (prozatím) trilogie skončila, a to by byla škoda. :-)

Všeobecně postavy, které se v Outsiderovi vyskytovaly, byly zajímavé a sympatické. King se do Outsidera pokusil zapojit částečně i vyrovnávání se rodiny s tím, že byl manžel a otec obviněn z hrůzného činu. To, jak se najednou mění pohledy ostatních obyvatel města na tuto rodinu. Stejně tak tady byl i pohled z druhé strany. Vyrovnávání se rodiny se ztrátou malého synka. Tyto psychologičtější aspekty knihy se mi velice líbily, ale samozřejmě to není nic vyloženě neobvyklého pro Kinga.

Vražda malého chlapce byla neskutečně brutální. Její popis byl opravdu hnusný, ale to je prostě King. Musím říct, že to pro mě byl asi jeden z jeho nejdrsnějších popisů. Bylo to určitě způsobeno i tím, že v začátku knihy se objevuje několik přepisů výpovědí svědků a jedním z nich je výpověď muže, který vraždu objevil. Proto je popis takový, jaký je. Muž ho vypraví policistovi, který vede pátrání... Líbí se mi, že King s věkem prostě neubírá. Spíš jako kdyby přitvrzoval. A to je skvělé.

Outsider je novější King a je to cítit. Je to opravdu kniha ve stejném stylu, jakým napsal sérii Pan Mercedes. Závěr knihy na mě působil o něco víc, jako jeho starší kousky, než jak tomu bylo právě u zmiňované série. Pravděpodobně i to, že ji zde neustále zmiňuji vám musí ukázat to, že podobnost mezi těmito kousky opravdu shledávám. Pro mě je King jednoduše srdeční záležitostí a moc se mi líbí, že s věkem vůbec nepolevuje a píše pořád perfektní kousky. Outsider se mi vůbec nechtěl odkládat a četla jsem prakticky neustále. Srdcovky od Kinga pro mě pořád zůstávají knihy jako Prokletí Salemu, Holčička, která měla ráda Toma Gordona nebo Christina, ale Outsider za nimi nijak nepokulhává a bavil mě neskutečně.

Myslím, že (pokud opomineme vyspoilerování série Pan Mercedes, ale ona se nabízí otázka, zda bych Outsidera neměla brát jako takový vedlejší díl této série) Outsider může být vhodným kouskem i pro někoho, kdo s Kingem začíná a není třeba úplně zvyklý na knihy, kde se to hemží nadpřirozenem, protože tady se k němu čtenář dostává postupně a samotné postavy mu věřit příliš nechtějí a i díky tomu se do nich čtenář skvěle vžívá a příběh objevuje postupně s nimi. Outsider je kniha, která vám nemůže chybět v knihovně, ať jste milovník přímo Kinga, nebo vás prostě jen baví kvalitní a čtivé knihy, které spojují detektivní příběhy s nadpřirozenem a děsem. Outsider ode mě dostává 95 %.

Úplně na závěr bych chtěla ještě zmínit, že jsem moc ráda, že byla knize v českém překladu ponechaná původní obálka, protože je vážně naprosto perfektní. 


Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Outsider děkuji Nakladatelství Beta. Strašně moc si toho vážím. Dostat Kinga na recenzi byl takový můj soukromý sen a on se stal skutečností. :-) Knihu si můžete objednat například přímo tady na e-shopu nakladatelství. 

úterý 14. května 2019

Ochráním tě - Peter May

května 14, 2019 4 Comments


Peter May se v novém detektivním románu vrací do prostředí bestsellerové trilogie z ostrova Lewis.


Manželé Niamh a Ruairidh Macfarlaneovi vlastní hebridskou luxusní oděvní značku Ranish Tweed. Když se společně vypraví na služební cestu do Paříže, Niamh se nečekaně dozví o manželově poměru s ruskou módní návrhářkou a vzápětí se stane svědkem toho, jak Ruairidh i s milenkou zahyne při výbuchu bomby. Zatímco se pařížští policisté i jejich skotští kolegové pouštějí do vyšetřování, Niamh se v žalu vrací domů na ostrov Lewis.

Začne se probírat vzpomínkami na svůj život s Ruairidhem a zoufale se snaží odhalit, kdo by proti jejímu manželovi mohl něco mít. Francouzská policie mezitím vyloučí možnost teroristického útoku a místo něj se přiklání k vraždě. Hlavní podezřelé se na ostrov Lewis vydává sledovat detektivní vyšetřovatelka Sylvia Braqueová.
Jedna žena se zaobírá minulostí, druhá je ponořena do vyšetřování. Obě se však postupně přibližují k nepříteli s vražednými úmysly.

Díky literárnímu projektu Novinka měsíce se mi do rukou dostal nový román od Petera Maye. Do rukou se mi kniha Ochráním tě dostala díky dopravci se slušným zpožděním, ale nakonec jsem se jí přece jen dočkala. Těšila jsem se na ni moc, protože Peter May je hodně známým autorem detektivních příběhů... a víte co? Já se s ním díky Ochráním tě setkala poprvé!

Na úplném začátku knihy dochází k výbuchu automobilu. Sedí v něm manžel hlavní hrdinky Niamh, Ruairidh. Výbuch je fatální a pro Niamh začíná její nejhorší období v životě. Nemáš totiž tušení, kdo by mohl chtít jejímu manželovi ublížit. A dlouho případu na kloub nemůže přijít ani policie se Sylvií Braqueovou v hlavní roli.

Musím říct, že jsem nejdřív měla pocit, že kniha bude spíše průměr. Ve druhé polovině se však všechno změnilo a mně došlo, že kniha Ochráním tě je skvělá. Moje lehké počáteční rozčarování bylo způsobeno hlavně tím, že jsem opravdu očekávala detektivku. Knihu, ve které bude v hlavní roli vyšetřování. Jenže tak tomu není. Vyšetřování se objevuje spíše v menší míře, stejně tak Sylvia Braqueová. Hlavní je prožívání těžké doby z pohledu Niamh. Dozvídáme se zde spoustu informací o její (a Ruaridiho) minulosti a o jejich vztahu. Tento manželský pár podniká ve výrobě látky pod názvem Ranish Tweed. Díky tomu nás příběh lehce zavádí i do světa módy a právě výroby této luxusní látky. Co jsem očekávala a dostala bylo úžasné popisování prostředí a života na ostrově Lewis (Skotsko). Už v několika knihách mě fascinoval život na těchto ostrovech, které jsou více či méně odtržené od zbytku světa. Kniha Ochráním tě ve mně ještě více ukotvila touhu k životu právě na nějakém takovémto odlehlém ostrově. Peter May celé drsné prostředí popisuje neskutečně přitažlivě a mě opravdu fascinuje to soukromí, které takovéto ostrovy přinášejí. Nad druhou stranu je to chvilkami i děsivé, protože v případě potřeby se k Vám policie jen tak nedostane, ale to atmosféře takovéto knihy jenom přidává.

Závěr knihy mě dostal. Absolutně jsem ho nečekala, byl opravdu šokující. Na jednu stranu byl už možná trošičku překombinovaný. Ale víte co? Na mě to fungovalo a mně se to neskutečně líbilo. Závěr mě vážně dostal. V kombinaci s tím, že autor nám postupně odhaluje různé šokující události, které se odehrály v minulosti jde opravdu o napínavou a překvapující knihu.

Vzhledem k tomu, že se kniha odehrává ve Skotsku, na Ostrově Lewis je jasné, že mluva domorodců se bude lehce lišit. Původním jazykem je zde gaelština a musím říct, že pro mě jako pro Čecha byly názvy a jména v tomto jazyce poměrně oříšek. Rozhodně tedy oceňuji, že na začátku knihy (kromě krásné mapy) naleznete i slovníček s výslovností jmen a názvů. (Část příběhu se odehrává i v Paříži, takže tam najdete i výslovnost francouzských jmen, což jsem ocenila také, protože francouzsky neumím ani slovo). Někdy může být slovníček v knize spíše detailem, ale tady mi opravdu výrazně pomáhal v užívání si čtení a proto bych vám určitě doporučila ho při čtení využít. :-) Detail, který ale zmíním, protože mě na knize zaujal je to, jak mile je název knihy propojen s dějem. Někdy název knihy se samotným dějem nemá přespříliš společného, někdy se ho autor s příběhem snaží propojit až moc násilně, ale Peter May vystihl ten okamžik, když vám propojení děje s názvem dojde až po nějaké chvilce, ale hrozně mile vás to překvapí.

Překvapilo mě, jak skvěle autor kombinuje čtivost s poměrně rozsáhlými popisy a hravým jazykem. Peter May nepíše prosté věty, ale používá krásná přirovnání, která skvěle doplňují popisy ostrova, ale i celkově příběh samotný. Většina knih, které jsou psány podobným jazykem se mi nečtou tak lehce jako Ochráním tě. Z prvního setkání s Peterem Mayem jsem opravdu nadšená, protože právě způsob jakým píše mi neskutečně vyhovuje a líbí se mi. 

Už jsem zde zmínila i mapu. Musím tedy zmínit celkovou grafickou stránku románu. Obálka ve stylu tvídu, pokrytá krví... i předsádky jsou krásné. Zároveň je zde vystupující "štítek" s názvem knihy a jménem autora. Kniha mě upoutala už na první pohled a jsem ráda, že takhle krásně zpracovaný kousek mám ve své knihovně.

Přesto, že jsem si v prvních chvílích myslela, že z knihy nebudu vyloženě nadšená, opak se stal pravdou a mě nakonec Ochráním tě neskutečně překvapilo. Rozhodně doporučuji neočekávat od knihy čistokrevnou detektivku, ale spíše román, který kombinuje těžké lidské osudy se zajímavým prostředím a detektivní zápletkou, která v knize sehrává hlavní roli, ale její samotné vyšetřování je spíše vedlejší. Velmi čtivý a překvapující příběh je rozhodně tím pravým po čem sáhnout a já nelituji, že tohle byla má první kniha od Petera Maye. Určitě to nebude moje poslední kniha, kterou si od něj přečtu. Vzhledem ke vzhledu knihy Vám knihovnu bude zdobit a stejně tak poslouží i jako krásný dárek pro nějakého jiného milovníka knih, který kromě kvalitního obsahu ocení i vzhled knihy. Knize dávám 85 % a vážně jsem s ní byla spokojená!

Kniha Ochráním tě vyšla v nakladatelství Host. Kniha Ochráním tě je propagována v rámci akce Novinka měsíce. Více o akci Novinka měsíce najdete tady na jejich webu nebo tady na facebookové stránce. Moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

pátek 10. května 2019

Upřímnou soustrast - Guillaume Bailly

května 10, 2019 3 Comments


Upřímné soustrasti – nejlepší perličky ze smutečních obřadů je soubor krátkých vyprávění
zaměstnance pohřebního ústavu ve Francii. Jeho historky jsou založené na skutečných

událostech v jeho každodenní praxi, ať už při organizování, či vykonávání smutečních obřadů.
Během pohřbů se může stát spoustu nepředvídatelných věcí, zvonící telefon, obří jeřáb nebo výkřiky z otevřeného hrobu nás určitě překvapí. Rozesmutnit nás může obětavost některých příbuzných, ale i těžké osudy lidí, které denně potkáváme, aniž bychom si byli vědomi toho, co prožívají. Upřímné soustrasti jsou jízdou na tobogánu emocí, který nás často dovede k zamyšlení se nad lidskostí naší a ostatních.

Upřímnou soustrast je soubor příběhů, které spojuje téma pohřební služby. Zní to asi zvláštně, že? Ale je tomu tak. Jde o krátké příběhy, které se staly buď samotnému autorovi nebo jeho známým z branže, funebrákům.

Autor, Guillaume Bailly, se živí víc jak dvě desítky let v oblasti pohřebních služeb a za tu dobu pracoval na více než dvou tisících pohřbů. Kromě toho také přispívá na sociální sítě pro pozůstalé a informační servery pro další lidi z oboru. Je tedy celkem logické, že právě někdo s takovými zkušenostmi dostal (i když náhodou) možnost napsat knihu, která lidem tuto práci přiblíží. Zvolil k tomu formu krátkých a vtipných příběhů, které se opravdu staly.

Hned na začátek by bylo dobré varovat budoucí čtenáře. Upřímnou soustrast rozhodně není knihou pro typ lidí: "Mám rád černý humor, ale tohle už bylo moc." Příběhy v knize Upřímnou soustrast si totiž neberou servítky. Vzhledem k tomu, že téma úmrtí a posledního rozloučení je pro hodně lidí velmi citlivým tématem, je dobré zvážit, zda je tento druh humoru pro Vás. Pokud jste ten typ, který takový humor nerozhází, nebojte se do knihy Upřímnou soustrast pustit.

Některé příběhy jsou opravdu velice krátké. Jiné se natáhnou na pár stránek. Většinou v nich hlavní roli hrají pozůstalí. Je opravdu k neuvěření, jak se někteří lidé dokáží chovat. Tyto historky jsou vtipné, někdy jsem však musela kroutit očima nad chováním "truchlících". Jiné příběhy jsou o trapasech, které se povedly zaměstnancům pohřebních ústavů a ty mi seděly asi nejvíce. Některé příběhy jsou dojemnější a naopak ukazují na dobro, které se v některých lidech skrývá. Většina příběhů však staví na humornou notu a já jsem se u některých příběhů smála nahlas. Což je na člověka, který u knih projevuje emoce málokdy opravdu důkaz toho, že kniha je prostě dobrá.



„Mladá žena zemřela při dopravní nehodě. Asistent pohřebního ústavu doprovázel jejího bratra při výběru rakve. ‚Co se týče vycpávek, máme několik barev a materiálů,‘ nabízí asistent. ‚Vezmu si tenhle, hedvábný.‘ ‚Bílý? Ne vždycky to vypadá dobře. Mrtvý tak nevyniká. Vaše sestra, byla hodně sinalá? Bledá?‘
Bratr málem omdlel, po chvíli se vzpamatoval a odpověděl: ‚Bledá a bíla určitě ne. Byla to moje sestra, byla černoška, tak jako já.‘
“ - str. 137


Kromě samotných historek se v knize občas objeví i okénko "Víte, že?", které čtenáři představí některé zajímavosti z funebráckého řemesla. Většina se jich zabývá historií slov spojených s řemeslem a vzhledem k tomu, že autor pochází z Francie a svou práci zde i vykonává, většinou se týkají právě historie slov ve francouzštině. Přesto jde o zajímavé vsuvky, které člověku i leccos předají.

Než se do knihy Upřímnou soustrast pustíte, je třeba si uvědomit její koncept. Nemůžete čekat knihu s hlubokým příběhem, která nikoho neurazí. Jde o krátké, humorné zážitky, které pro někoho mohou být kontroverzní, ale pokud jste ten typ člověka, co se vyžívá v černém humoru a sarkasmu, tohle pro vás bude trefa do černého. Já jsem se u čtení opravdu bavila. Velké plus knihy je to, že na sebe (až snad na jednu výjimku) příběhy nijak nenavazují a vzhledem k tomu, jak je kniha psaná je úplně jedno, jestli ji přečtete najednou, nebo si ji necháte ležet třeba na konferenčním stolku a ve volných chvilkách si přečtete jednu, dvě povídky. Knihu prostě můžete přečíst během jednoho dne (je fakt čtivá!), ale vadit nebude ani to, když ji budete postupně ucucávat po jednom příběhu třeba rok.

V neposlední řadě bych ráda zmínila grafickou stránku knihy. Značky, které spadají pod Knihy Dobrovský v poslední době spojuje jedno. Nádherné obálky a předsádky. Upřímnou soustrast není výjimka. Naopak se mi vzhled této knihy extrémně líbí. Ladí k tématu, zároveň je ale vtipný, možná až sarkastický. Na hřbetu knihy najdete malou můru a na předsádce malé lebky! Tyhle detaily naprosto zbožňuji.

Pokud máte chuť zasmát se absurdním situacím z prostředí, ze kterého se příliš knih neobjevuje a nebojíte se, že na Vás kniha bude "moc", rozhodně se do ní pusťte. Neočekávejte celiství příběh, ale krátké úryvky z života funebráků a budete spokojeni. Já tedy spokojená byla. Knize Upřímnou soustrast dávám 75 %

Kniha Upřímnou soustrast vyšla pod značkou Kontrast. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Upřímnou soustrast si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))