@bettypavkova

Zobrazují se příspěvky se štítkemBETA Dobrovský. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemBETA Dobrovský. Zobrazit všechny příspěvky

středa 1. ledna 2020

Strážci zákona - Richard Bachman

ledna 01, 2020 5 Comments


Ve všech zemích, kde byly připravovány k vydání dva romány: Beznaděj a Strážci zákona, bylo podmínkou autora - Stephena Kinga - aby vyšly společně ve stejný den. Tato podmínka musela být splněna i u nás. Oba příběhy na sebe volně navazují a napsal je jeden autor - mistr hororu Stephen King.


Ve Wentworthu v Ohiu panuje horké letní odpoledne a v Topolové ulici je všechno jak má být. Poslíček s novinami objíždí na kole předplatitele; děti se škorpí na rohu ulice před obchodem; na trávníku před domem Reedových si mládež hází plastovým talířkem; Gary Soderson zapaluje zahradní gril. Jediná věc, která zcela nezapadá do obrazu, je červená dodávka, která vyčkává s běžícím motorem na kopci. Brzy se rozjede a začne masakr.

Než na Topolovou ulici padne večer, ocitnou se lidé, kteří přežili, v jiném světě, kde je všechno možné, bez ohledu na to, jak je to děsivé... a kam přijíždějí samozvaní strážci zákona. Jaká síla je přivolala, jak daleko zajdou a jak je možné je zastavit - takové otázky vyvolávají beznaděj...


Strážci zákona a Beznaděj. Dvě knihy, které jsou něčím spojené. Spojují je postavy, ale ne tak úplně. Všechno je složitější, než se na první pohled zdá. To nejjednodušší jsou nádherné obálky, které na sebe navazují. Nejde se tak úplně ubránit porovnávání mezi těmito dvěma knihami. Jak si možná pamatujete, Beznaděj si mě neuvěřitelně získala. Dokonce se stala jednou z mých nejoblíbenějších Kingových knih. A jak se mi líbily Strážci zákona?



Na Beznaděj a Strážce zákona lze nahlížet buď jako na dvě knihy, které spolu nemají vůbec nic společného a předstírat, že druhá kniha, co se postav týče, neexistuje. Druhá, a asi ta lepší varianta, je nahlížet na tyto dvě knihy jako na dva paralelní světy.Postavy jsou zde stejné, mají i něco společného z minulosti. Mnohdy se ale chovají úplně jinak a jejich role je taktéž úplně jiná. Ale i záporáci jsou zde jiní. A stejně tak je úplně jiné prostředí. I když i městečko Beznaděj zde sehrává jistou roli. Strážci zákona se odehrávají v bezchybné čtvrti městečka. Nejsou zde žádné spory, lidé žijí poklidně a bezesporů, přátelí se. Objeví se zde ale zlo. Zlo, které se sem dostane právě z Beznaděje. Zlo, které za pomoci dětské fantazie přetvoří milované animované superhrdiny v realitu. Zlou realitu. Upřímně se mi ale nejvíc líbí možnost vnímat knihy jako osud. To, že i když postavy v minulosti udělaly jiná rozhodnutí, dovedly je ke stejnému osudu. Tito lidé a toto zlo si byli souzeni, ať už se rozhodovali jakkoliv, měli se setkat.

Začátek knihy je opět velkolepý. Koná se obrovský masakr a čtenář společně s postavami postupně přichází na kloub tomu, co se děje. Hlavní hrdinové se postupně snaží přijít na to, jak se z této bezvýchodné situace dostat. Dětská fantazie je však velká a komplikuje hlavním hrdinům jejich snahy. Vytvoří totiž záporáky z animovaných superhrdinů, kteří tyranizují obyvatele předměstí.

Opravdu špatně se brání porovnávání Beznaděje a Strážců zákona. Celkově se mi více líbila Beznaděj. To prostě musím říct. Je velkolepá, bezchybná a detailní. Strážci zákona jsou útlejší a mají podle mě i o něco menší spád, přestože se odehrávají ve velice krátkém časovém úseku. Co se mi na nich ovšem líbilo nejvíc bylo to, že na konci každé kapitoly byly nějaké ty "speciální dokumenty". Ať už scénáře nebo deníkové zápisky. Mám tyhle věci moc ráda (líbilo se mi to třeba i na Carrie) a tady to bylo super. Rozsahově rozhodně nebyly jen doplňkem knihy. Byly podstatnou částí celého příběhu a mnohé čtenáři vysvětlily.

Strážci zákona jsou opět skvělé čtení. Líbily se mi. Moc. Ale z Beznaděje jsem byla naprosto nadšená a atakovala ty nejlepší Kingovy knihy. Strážci zákona jsou průměrnější. Přesto jsou ale velmi čtivou knihu a čtenáře u sebe připoutají. Je pro mě nesmírně zajímavým zážitkem přečíst knihy, které mají zároveň tak moc a tak málo společného a tenhle Kingův nápad je perfektní a nesmírně originální. Za mě jo, určitě jo. Pro fanoušky Kinga to je samozřejmě nutnost. Pokud s Kingem začínáte, dejte si prvně Beznaděj. Ale! Na druhou stranu, pokud bych z této dvojce jako první přečetla Strážce zákona a Beznaděj až jako druhou, byla bych z nich pravděpodobně nadšenější.
Strážce zákona hodnotím 85 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Strážci zákona moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. 

pondělí 16. prosince 2019

Beznaděj - Stephen King

prosince 16, 2019 6 Comments


Stephen King v Beznaději maluje svým rozmáchlým štětcem apokalyptický souboj mezi Bohem a zlem, mezi šílenstvím a zjevením. Naplno uplatňuje geniální nadání napínat čtenáře a jeho fantazie je děsivě živá, když jeho cestovatelé - a čtenáři, kteří se odváží sledovat jejich cestu - začínají objevovat pravý význam slova beznaděj...

Beznaděj vychází společně s románem Strážci zákona, oba příběhy na sebe volně navazují.

Beznaděj. Kniha, do které jsem šla bez jakýchkoliv bližších informací. A je to přesně to, co bych doporučila i Vám. Nečtěte ani anotaci, která vyšla ke staršímu českému vydání. I tady v recenzi k samotnému příběhu zmíním spíš obecnosti. Nechte se naprosto překvapit tím, o co tam konkréněji půjde a jak se příběh bude z počátku rozvíjet. Jde totiž o neskutečnou jízdu a já jsem si ji i díky tomu, že jsem neznala žádné detaily, neuvěřitelně užila.

Beznaděj je v mnoha směrech odlišná, než většina Kingových knih. V něčem je to na druhou stranu typický King. Ta nejvýraznější rozdílnost pro mě byla v prostředí, které právě i knize dodalo úžasnou atmosféru. Tentokrát se totiž nepodíváme do Maine, ale do Nevady, do pouště. Slyšeli jste někdy o nejopuštěnější silnici v Americe? Tak přesně na ní příběh začíná. Nedaleko ní také leží městečko Beznaděj. Jen si to představte. Všude samá poušť nejbližší město leží daleko před vámi (a jedno ležíš ještě dál za vámi), jste odkázáni prakticky sami na sebe (on i signál tady není dvakrát dobrý). Na mě osobně poušť působí děsivě a ta odlehlost Beznaděje i celé silnice na mě funguje prostě perfektně. 

Na začátku knihy se postupně seznámíme s několika postavami, které na sobě zpočátku nejsou nijak závislé a stekávají se později. Setkáme se s manželským párem, který nedávno přišel o nenarozené dítě, se čtyřčlenou rodinou, úspěšným spisovatelem, který cestuje Amerikou, aby načerpal inspiraci k nové knize a později i s jeho asistentem a dívkou, kterou po cestě potká. Opravdu vám nechci k samotnému příběhu říkat přespříliš, tak snad jen to, že všechny zastaví policista. A později se rozjíždí neuvěřitelný kolotoč událostí, které nejsou dvakrát příjemné.

Příběh se zpočátku tváří na Kinga až neobvykle. V průběhu knihy se však postupně objevuje Kingovo klasické tajemno a už jsme více tam, kde to známe. Taktéž jde o rozsahově typického Kinga. Knížka má necelých 500 stran a díky tomu máme prostor se s postavami pořádně sžít, vytvořit si k nim vztah a začít jim pořádně fandit. Mým osobním favoritem se stal rozhodně spisovatel Johnny Marinville, který je pěkný svéráz, je vtipný a i tak trochu problémový. V knize nakonec sehrává velmi důležitou roli, i když to tak z počátku vypadat nemusí. Celkově jsem si však oblíbila všechny. I další, na Kinga poměrně typickou postavu. Jednu z hlavních rolí zde totiž sehrává desetiletý David. Opět dětský hrdina a opět to funguje.

Druhá kniha, kterou jsem od Kinga četla, bylo Prokletí Salemu. Bude to už něco kolem deseti let. Stalo se mou bezkonkurenčně nejoblíbenější knihou (v závěsu za ní se ocitly třeba Christina, Holčička, která měla ráda Toma Gordona nebo povídková knih Mlha nebo třeba Pod kupolí). Beznaděj od samého začátku šlapala Prokletí Salemu na paty. Nakonec ho asi nepředčila (částečně proto, že nerada měním své oblíbence a částečně proto, že nepřekonatelnou knihou by se stala, kdyby ji King na sebe pojal trochu neobvykle a to tajemno tam nezapletl, ono zde ale hraje důležitou roli a hraje ji skvěle a nevadilo mi tam, jen jsem "něco" takového čekala, kdyby tam nebylo, byla bych vážně šokovaná a byl by to top všech topů). Beznaděj je neuvěřitelná. Nepustí vás. Já přímo trpěla, když jsem knihu musela odložit. Byla to vážně jízda a hrdě se řadí asi hned těsně za Prokletí Salemu.

Beznaděj musí pokaždé vyjít společně se Strážci zákona. King dal takové pravidlo. Knihy na sebe volně navazují, ale nikde není dáno, kterou třeba číst jako první. Je to jen na vás. Já Beznaděj zvolila naprosto náhodně a jsem zvědavá, co přesně bude knihy spojovat (přiznávám se, do Strážců jsem nahlédla a budou to určitě postavy, co víc, to vám ještě neřeknu, teprve se na ně chystám). Zároveň vyšly obě dvě knihy s obálkami, které na sebe navazují a já jsem strašně ráda, že vyšly s těmi původními. Působí na mě tak trochu osmdesátkově, béčkově a naprosto božsky. A perfektní je, jak vám jednotlivé výjevy z obálky najednou začnou zapadat na své místo.

King do knihy opět zapojil i zvířata a hrají tu důležitou roli. Jo, některá nekončí úplně dobře, ale je to King. A všichni víme, jak miluje svoji Molly aka the Thing of Evil. Což mě uklidňuje. Rozhodně není někdo, kdo by úmrtí zvířat nějakým způsobem podporval. Brutálně tu končí ovšem i lidé. A tentokrát opravdu hodně. Beznaděj je podle mě jedna z nejbrutálnějších knih od Kinga. A mrtvých tady je opravdu spousta. Objevuje se tu i Bůh. Hraje tu velkou roli. Je to boj dobra a zla. A je velkolepý a perfektní od prvního do posledního písmenka.

Beznaděj mě dostala. Strašně se těším i na Strážce zákona, ale také se trochu bojím. Vlastně už se bojím jakékoliv další knihy od Kinga, protože mám pocit, že nemohl vytvořit už nic lepšího, než byla Beznaděj. Byla to jízda, nemohla jsem se dotrhnout a určitě si ji přečtu znovu. Ale první čtení je první čtení. Úžasné postavy (i ty záporné!), dokonale děsivé prostředí, poutavé, brutální, velkolepé. Jo, jo, jo. Do Beznaděje jsem se beznadějně zamilovala a prostě jí dávám 100 %. I když jsem si z počátku vysnila něco trošku jiného, následně jsem byla vyvedena z omylu a musela uznat, že i "Kingova klasika" tady fungovala extrémně dobře a ve výsledku nemám co vytýkat. Prostě jo. Pokud Kingem plynule procházíte, určitě se na Beznaděj vrhněte. Protože to prostě stojí za to!

Za poskytnutí recenzního výtisku naprosto dokonalé knihy Beznaděj moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. 

sobota 7. prosince 2019

Puls - Stephen King

prosince 07, 2019 9 Comments


Civilizace sklouzla po krvavé stopě do dalšího období temna, což možná někoho nepřekvapí, ale stalo se to takovou rychlostí, jakou nepředvídali ani největší škarohlídi mezi futurology. Bylo 1. října, Bůh dlel na nebesích, burza prosperovala a většina letadel létala načas. Za čtrnáct dní však nebe opět patřilo ptákům a burza se stala vzpomínkou. Příčinou zkázy je jakýsi jev, kterému se začne říkat Puls, a ten se šíří mobilním telefonem. Několik zoufalců, kteří přežili, se najednou ocitne v černočerném civilizačním temnu, plném násilí a chaosu. Kdekdo má mobil. A kdo ho nemá?


Strhující román Stephena Kinga nejenže pokládá zásadní otázku: „A teď už mě slyšíte?" Rovněž na ni brutálně odpovídá.

Stephen King a postapo příběh? To je prostě něco, co mě láká jako nic. Je neuvěřitelné, jak geniální důvod pro počátek apokalypsy King dokáže vymyslet. Mobilní telefony. A berte prosím v potaz, že kniha vyšla v roce 2006. Dnes by to dopadlo ještě mnohem hůř!

Mobilní telefon má skoro každý z nás. Kolem roku 2004, kdy King tento příběh psal, ho už měla taky spousta lidí. A to, jakou mánii mobily vyvolaly, využil King jako hlavní důvod apokalypsy v knize Puls. Něco se nepovedlo. Nikdo neví co, ale všem to začne docházet poměrně rychle. Kdo telefonuje, zešílí. Napadne kohokoliv ve své blízkosti. A tato "nákaza" se samozřejmě šíří s rychlostí blesku. Totiž, začíná apokalypsa, děje se spousta divný věcí (nehody, napadení...) a lidé to chtějí sdělovat svým blízkým. A jak jinak,než formou telefonátu.

Hned na začátku knihy se seznamujeme s Clayem. Tento začínající úspěšný autor komiksů  je na ulici v Bostonu a jde si koupit zmrzlinu. Je však svědkem napadení, které po tom, co začne telefonovat, provede jedna z žen, která si kupuje zmrzlinu. Napadení je to brutální a Clay je v šoku. Následuje řada dalších událostí. Mimo jiné se seznámí s Tomem. Clayton mobilní telefon nemá, Tomovi ho rozbil kocour. Vydávají se na cestu. Nejprve se chtějí schovat v hotelu, kde byl Tom ubytovaný, ale následně chce Clay vyrazit na sever. Má tam syna a manželku.

Nejde přímo o zombieky, které znáte ze seriálů a filmů, ale o něco velice podobného. Lidé zešílí a nepřemýšlí. Postupně však s hlavními hrdiny odhalujeme více o samotném důvodu apokalypsy, "zombiecích" ale i hlavních hrdinech. "Zombieci" se začínají měnit a představa, co se s lidmi stane a jakou ztrátu lidskosti po "napadení" pulsem podstoupí? Děsivé!
Žádná z postavy, se kterými se v knize setkáváme, se nechová jako hrdina. Jsou to normální lidé, kteří se spojí, aby přežili. Mají obavy, snaží se řešit vzniklou situaci, ale zda se to povede, to neví, mají různé nápady a stanou se jeden pro druhého nepostradatelným.

To, že King umí psát, to víme všichni. Puls není žádnou výjimkou. Čte se skvěle a prostě vás nepustí. Celý děj je nesmírně poutavý a nutí vás pokračovat dál a dál. Dost lidí tvrdí, že King "neumí konce". Já s tím tedy všeobecně moc souhlasit nemůžu, ale Puls vytře zrak i těmto nevěřícím Tomášům. Závěr je totiž perfektní. Ten "úplný"závěr je poměrně otevřený, ale jedna část je ukončena. Upřímně by mi ale vůbec nevadilo, kdyby King napsal Pulsu pokračování. Zajímalo by mě, co se stalo po poslední větě. Na druhou stranu je v tom i kouzlo. Každý z nás si může následující události dovytvořit sám.

Kingovo oblíbené Maine hraje v knize opět roli. Hlavně jeho příroda na sklonku podzimu a zimy. Toulání tímto prostředím, kde je čím dál tím méně lidí? Je to samo o sobě poměrně děsivé. V kombinaci s šílenci pobíhajícími kolem a sympatickými hlavními hrdiny je to prostě paráda.

King zpracoval apokalyptické téma, které je spuštěno něčím, co využíváme každý den. O to děsivěji vše působí. Upřímně, co byste udělali, kdybyste byli svědky několika nehod a napadení? Pokud jste rozumní, volali byste policii a záchrannou službu. Pokud byste u těchto činů nebyli první, volali byste o nich svým blízkým. A rázem byste byli jedním z nich. Asi už nikdy nebudu úplně klidná, když mi zazvoní telefon. Člověk nikdy neví! 
Kromě apokalypsy King opět rozehrál hru s několika výbornými charaktery, o kterých se dozvídáme střípky z minulosti a sledujeme jejich chování a vývoj během krizové situace. A také je to King. Během čtení Pulsu si nemůžete být jistí, kdo přežije a kdo ne. A mrtvol potkáte spoustu.

Apokalypsy mě baví. A ty od Kinga jsou ještě lepší. To, jakým způsobem téma zpracoval bylo velkolepé. Poutavé, bravurně napsané. Konec je výborný. A je jasné, že Kinga k ukončení knihy ve chvíli, v jaké ji ukončil, vedly jasné důvody. Na druhou stranu chci ale vědět, co bylo dál! A chci pokračování. Celý námět by mohl být výborný na film. On také vznikl, ale podle hodnocení má být naprosto průměrný. Neviděla jsem ho, ale určitě to napravím. Děj je pro filmová plátna jako stvořený.
Pulsu dávám 95 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Puls moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. 

sobota 2. listopadu 2019

Dlouhý pochod - Richard Bachman (Stephen King)

listopadu 02, 2019 4 Comments


Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...

Dlouhý pochod? No páni. O něm já snila tak dlouho. Anotace mě zaujala už před několika lety, kdy byl Dlouhý pochod beznadějně vyprodán. Čekání se vyplatilo. Vyšel znovu. A dokonce i v paperbacku, za co jsem já osobně (já vím opakuji se) neskutečně ráda. Tak se pojďme podívat na zoubek Dlouhému pochodu, nejočekávanější knize letošní podzimu pro mou osobu!

Anotace je poměrně jasná. Reality show, mladí chlapci (hned sto mladých chlapců) a jednoduchá pravidla. Jít. Pořád. Nesmí se zastavit nebo zpomalit pod danou rychlost. Jinak. No konec. A nejen v soutěži. Možná to zní jako současné oblíbené young-adult dystopie, ale věřte, že tohle s nimi nemá vůbec nic společného. Tohle je prosím geniální, velkolepé, jednoduché a zároveň neuvěřitelně složité a propracované dílo.

K té jednoduchosti. Ona začíná a končí námětem. Pochod. Skupina chlapců, kteří jdou. Jdou doslova o život a sem tam je kolem cesty běsnící, fanatický dav, který je podporuje. Neuvěřitelný nápad, ale také neuvěřitelně náročný na zpracování pro autora. No buďme rádi, že napadl právě Kinga. Nevěřím, že by kdokoliv jiný dokázal popsat míli za mílí takovým způsobem, jakým to zvládl právě mistr King. Stěžejní námět je právě pochod. Jak chcete napsat tři sta stran o pochodu? No, King očividně zvládne vše. V knize je spousta drobných odboček, ale opravdu jen drobných. Jde o vzpomínky na blízké chlapců, kteří se rozhodli kvůli vidině jakýchkoliv splněných přání tuto strastiplnou cestu absolvovat. Pár chlapců sledujeme více (včetně hlavního hrdiny Raye Garratyho) a právě oni si o blízkých vyprávějí, ale nejen o nich. Vypráví si i různé jiné příběhy. S přibývajícími mílemi a únavou se jejich vyprávění mění. Často bývá zmatené. Stejně tak se mění jejich chování.

Hlavního hrdinu většinou zmiňuji obšírně. U Dlouhého pochodu ne. S Rayem a jeho myšlenky trávíme nejvíce času a k srdci vám přiroste. Jenže je zde tolik dalších postav, kterým výhru přejete... King dokázal popsat utrpení těchto mladých mužů tak realisticky. Absolutně jsem neměla problém si představit, že společnost se takovýmto směrem vydala a takováto soutěž se opravdu koná. Pocity to nebyly příjemné. Mladých mužů mi bylo tak neuvěřitelně líto a tak moc jsem s nimi soucítila. Míle ubíhají, dochází k nejrůznějším zvratům a výkyvům v chování, tak jak pomalu přibývá únava a vy ji prostě cítíte společně s účastníky a jinak to nejde. Před očima vám probíhají životy chlapců. Zrychleně. Celé jejich životy....
Nechápu a nikdy chápat nebudu, jak někdo dokáže napsat něco takhle skvěle.

V knize se nachází spousta nenápadných odkazů a moc velkou radost jsem měla z toho,že spousta jich byla na literaturu. Kesey (autor mojí snad vůbec nejoblíbenější knihy), Poe i další velikáni.

Další Kingovka, pardon, tentokrát Bachmanovka. Dlouhý pochod Stephen King vydal pod pseudonymem Richard Bachman. A o něm nám i v předmluvě povídá. Richard Bachman díky Kingovi doslova ožil, ale odhalen byl velice brzy. Upřímně? Nedivím se. Nebudu si hrát na odborníka, který rozezná Bachmana od Kinga. Nerozeznám. Ale také jsem v pozici, kdy vím, kdo knihu napsal. Zda by mě King napadl, i kdybych knihu četla bez této vědomosti, těžko říct. Dlouhý pochod pro mě osobně byl ale typickým Kingem. I když sám mistr tvrdí, že tomu tak být úplně nemá.

Dlouhý pochod je ve své podstatě sonda do lidské duše, která se dobrovolně uvrhla do neštěstí. Trpí. Fyzicky i psychicky. Člověku postupně dochází, že případná výhra štěstí nikomu nepřinese. Příběh se postupně mění. Stává se brutálnější a děsivější. Nejsou tu příšery, ale lidé. Společnost věnující se drastické zábavě (chlapci odsuzují hlavně jednoho aktéra této show, ale za jejich utrpení nemůže pouze on). Kniha vyšla v originále již v roce 1979, ale čtení je to neustále aktuálnější a aktuálnější. Je to varování pro společnost ale i pro jednotlivce. Je to silné, napínavé (je to King, do konce nemůžete tušit, kdo bude vítěz), nesmírně smutné. Ale úžasné. Dlouhý pochod je knihou, která nezaujme jenom čtenáře Kinga. Podle mého zaujme i jako první seznámení s tímto panem Spisovatelem. King si velké S zaslouží. On je mistr. A na Dlouhém pochodu jsem se v tom jenom utvrdila. Jedna z nejlepších a nejsilnějších knih, kterou napsal. Dlouhému pochodu dávám 100 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku úžasné knihy Dlouhý pochod moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. 

pondělí 23. září 2019

Povznesení - Stephen King

září 23, 2019 4 Comments


Scott Carey vypadá stále stejně, přesto ale neustále ztrácí na váze. Je tu také pár dalších podivností. Váží stejně v oblečení i bez něj. Se svým problémem se svěřuje doktoru Ellisovi. Kromě toho se Scott ve městečku Castle Rock, kde se odehrává celá řada Kingových příběhů, potýká s problémy s lesbickým párem, jejichž pes pravidelně vykonává svou potřebu na Scottově trávníku. Jedna z majitelek je přátelská, druhá studená jako led. Snaží se otevřít v Castle Rocku restauraci, místní komunita je však vůči homosexuálnímu páru zaujatá. Když Scott pochopí předsudečné myšlení včetně vlastního, snaží se pomoci. Nepravděpodobné spojenectví, každoroční běžecký závod a tajemství Scottova trápení nakonec probouzí v lidech, kteří sobě i ostatním „dopřávali“ tolik zlého to nejlepší.

Tou úplně nejnovější knihou, která česky vyšla od mistra Kinga, je Povznesení. Kniha v originále vyšla v loňském roce a my už si ji teď můžeme díky Nakladatelství Beta přečíst i v češtině. A mimochodem! Kniha je naprosto nádherná. Na předsádce najdete fotku západu slunce a dokonce jsou v ní i ilustrace. Takhle hezky zpracovanou knihu od Kinga doma ještě nemám.

Povznesení je na Kingovy poměry hodně útlé. V češtině má něco přes 140 stran, ale je třeba brát v potaz i to, že písmo a řádkování je zde o něco větší, než u Kinga normálně bývá. I díky tomu se však kniha perfektně čte. Je to taková Kingovská jednohubka, což je u něj opravdu nezvyklé, ale je velmi milé oživení.

Příběh se odehrává v Kingovým fanouškům dobře známém Castle Rocku. Toto fiktivní městečko stvořil sám mistr a odehrává se v něm několik jeho knih - a rád na ně v těchto knihách odkazuje. Hlavním hrdinou je Scott Carey, který má problém. Jeho váha se snižuje. Jeho tělo však přesto vypadá pořád stejně. S touto záhadou se svěří svému příteli Bobovi, který je lékař. Aby toho nebylo málo, žije vedle něj homosexuální pár. Dvě ženy. Scott není homofob, ale vadí mu, že psi tohoto páru si odskakují na jeho trávníku. Když k tomu přidáme i to, že skoro celé městečko má proti svazku osob stejného pohlaví velké výhrady, dostáváme zajímavé vyprávění se špetkou tajemna, které je zároveň propojené s aktuálními společenskými problémy. Dá se říct, že na každé nemoci je něco tajemného. Proto tuto záhadnou, kterou trpí Scott, vnímám jako jistou paralelu na boj s jakoukoliv nemocí. Pro mě bylo Povznesení reálným příběhem oživeným tajemnem podle Kingova gusta. Na malém prostoru se toho odehrála spousta. 

Jak jsem napsala výše, jde o knižní jednohubku. Kvůli tomu příběh nedává čtenáři tolik času, aby se seznámil s jednotlivými postavami. Respektive toho času není tolik, jako to u Kinga bývá. V této knize nenajdete jeho obligátní dlouhý úvod, díky kterému si vztah s hrdiny vybudujete. Přesto se však nestane, že byste si k postavám nevybudovali vztah. King dokázal na malém prostoru vytvořit úžasné postavy. Hrdinové této knihy mi byli neuvěřitelně sympatičtí, bavilo mě o nich číst a moc se mi líbilo, jaké vztahy mezi nimi panovaly a jak se na relativně malém prostoru zvládly vyvinout.

Na Kingových starších knihách miluji dobu, ve které se většinou odehrávají. King to prostě umí perfektně prodat a dobu svého mládí skvěle popisuje. To v Povznesení nefiguruje, protože jde o příběh ze současnosti. A víte co? Ono to funguje. On to King ukázal už na větším počtu svých knih, ale právě v tomto příběhu hraje aktuální nálada ve společnosti výraznou roli. Konkrétně jde o přijímání homosexuálních párů. Myslím si, že je skvělé, že se King do těchto témat pouští a problémy těchto lidí, kteří se přestěhují na menší městečko, popisuje velmi dobře. Donutí člověka přemýšlet o tom, jaké různé naschvály jsou někteří jedinci schopní dělat. A to tak že úplně zbytečně.

Co se té tajemné linky týče, Scott je lehčí a lehčí. Ve své podstatě by popisy některých scén byly velmi vtipné, milé... ale na druhou stranu jsem ale jeho boj vnímala jako boj s jakoukoliv reálnou nemocí a proto šlo zároveň to těžké téma. Je zde vyrovnávání se s danou situací, obavy, změny, které člověk podstupuje. Závěr knihy byl úžasný. Nebojím se říct, že skvostný. Byl perfektní tečkou za tímto tragikomickým příběhem, kterého se King zhostil naprosto skvěle.

Opět jde o trochu jiného Kinga. Je to jeho novější kniha, zaměřuje se v ní na současnost a jiné problémy, než ve většině svých knih. I díky rozsahu je to jiné čtení. Pokud Kinga máte rádi, určitě se vám Povznesení bude líbit i právě proto, že jde o něco trochu jiného. Pokud s Kingem začínáte, možná se budete chtít seznámit s nějakou knihou, která reprezentuje jeho typičtější tvorbu. Na druhou stranu je však Povznesení perfektní volbu pro ty z vás, kteří nemají rádi vyloženě děsivé čtení, které je krvavé. Povznesení je spíše taková paralela na reálný život s prvky tajemna a přesně to dělá tuto knihu tolik zajímavou.
Za mě rozhodně ano a dávám jí 85 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Povznesení moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. 

neděle 15. září 2019

Mrtvá zóna - Stephen King

září 15, 2019 14 Comments


Hlavní hrdina, John Smith, se jako malé dítě při bruslení ošklivě praštil do hlavy. Na záblesk jasnovidectví, který se u něj v té chvíli projevil, sice zapomene, ale tato schopnost se znovu přihlásí o mnoho let později. Na pouti, kde je se svou dívkou Sárou, nejprve zázračně vyhrává v kole štěstí, ale vzápětí ho strašlivá autonehoda uvrhne na pět let do kómatu. Když se z něj probudí, probouzí se spolu s ním i jeho jasnovidecká schopnost. John nedokáže svůj dar nijak ovládat, netuší, kdy znovu z pouhého dotyku něčí ruky dokáže odhalit minulost i budoucnost. Pro okolí se ovšem stává monstrem, příšerou vhodnou tak pro bulvární plátky, od které je lepší se držet dál. Když si jednoho dne náhodou potřese rukou s vlivným politikem, spatří budoucnost celé Ameriky, která je temná, velmi temná…, a John je postaven před nelehké rozhodnutí, co má s touto svou znalostí udělat.

Neuvěřitelně mě těší každé nové vydání starších děl od Kinga, které teď Nakladatelství Beta vydává jako o život. Před nedávnem takhle vyšla právě i Mrtvá zóna. Jde o Kingovu ranou tvorbu. V originálu vyšla v roce 1979, tudíž pouze pět let po Carrie, která je jeho prvním vydaným románem. Kdybych toto nevěděla, paradoxně bych tipovala, že jde spíše o jeho novější dílo. Mrtvá zóna se pro mě nesla na vlně spíše toho "novějšího" Kinga. 

Příběh začíná prologem, ve kterém se seznámíme s několika postavami. Hned tady King šokuje velice drsnou scénou (uklidňuje mě pouze to, že podle toho, co o něm vím, není někdo, kdo by něco takového podporoval...). V prologu se seznamujeme s dvěma postavami, které v celé knize hrají velkou roli. Při čtení jsem si pořád říkala, jak sakra King propojí právě tyto dvě "cesty". No samozřejmě, že se mu to povedlo. A perfektně.

Hlavním hrdinou knihy Mrtvá zóna je Johny Smith. Už jako malý se silně praštil do hlavy. Později, když je z něj mladý muž a pracuje jako učitel, stane se účastníkem vážné autonehody a upadne na několik let do kómatu. Když se probere, objeví se u něj zvláštní schopnosti a nedokáže je utajit před veřejností. Vzhledem k tomu, že příběh je klasicky zasazen do reálného světa, setkáváme se i se střetem nadpřirozena a běžného světa. Reakce okolí je zde velmi zajímavě popsána. A také jde podle mě o něco hodně originálního. Hrdinové se zvláštními schopnosti svoje nadání před světem často tají.

King v Mrtvé zóně perfektně navozuje atmosféru tím, že zmiňuje různé události, které USA postihly během sedmdesátých let. Tentokrát se hodně opírá o politickou situaci. Zmiňovaná je však i kultura a podobně. Tohle mě v knihách neuvěřitelně baví a jsem ráda, že jsem se něčeho takového dočkala právě i u Kinga. Hodně mu k tomu napomohlo právě i kóma, do kterého upadl hlavní hrdina. Okrajově se setkáváme i s tím, s jakými pokroky se musí Johny vypořádat poté, co se z kómatu probere. Svět udělal obrovský krok kupředu. 


Nejde o brutální příběh, drsný horor, který byste od Kinga a hlavně jeho rané tvorby pravděpodobně čekali. Jde spíše o příběh, který by zapadal k jeho novějším dílům. Nese ale obrovské poselství a hlavní otázka, ke které příběh posupně směřuje, je nesmírně důležitá a hluboká. Právě závěr knihy je na Kinga trochu jiný. Je až dojemný. Není ale napsaný tak, že by z vás King chtěl ždímat slzy. Vy se dojmete tak nějak přirozeně, protože konec knihy je neuvěřitelně silný. Právě i díky tomu, že Johny Smith je sám silná a sympatická postava. Není ale jediný. Jeho rodina, ale hlavně i jeho přítelkyně Sára. Jejich romantický vztah, který není rozhodně jednoduchý, se proplétá celou knihou. Je až krutě reálný, není přikrášlovaný.

Nové vydání Mrtvé zóny upoutá i obálkou. Je laděna do odstínů růžové a fialové. Na Kinga je to opravdu netypická barevná kombinace, ale to mi právě přijde skvělé. Tu tmavou poličku s Kingovými knihami nádherně oživí. Vážně se mi to moc líbí.

Celý příběh Mrtvé zóny je uvěřitelný. I přes "nenormální" schopnosti, kterými je Johny obdařen (nebo snad proklet?) si u každé stránky říkáte, že se to mohlo stát. King tohle umí. Umí nadpřirozeno a různé příšery zasazovat do reálného prostředí tak, že máte pocit, že jsou vedle vás. V Mrtvé zóně se zaměřil opravdu hlavně na lidi. Na to, čeho jsou schopní. Jak toho dobrého, tak toho zlého. Jde asi o jeden z nejsilnějších příběhů, které jsem od Kinga zatím četla. Rozhodně na něj nezapomenu a přemýšlet o něm budu dlouho. Jak bych se zachovala v Johnyho roli právě já? 
Mrtvá zóna je zase něco jiného, King v ní brousí možná až lehce do vln filozofie, zároveň ale předvádí klasicky perfektní postavy, napínavý a čtivý příběh, s trochu jiným koncem, než je u něj zvykem. Opět něco, co jsem od něj ještě nečetla, ale jsem neuvěřitelně ráda, že napsal. Mrtvou zónu rozhodně doporučuji nejen fanouškům tohoto velikána, ale nebála bych se ji doporučit i jako "seznamovací knihu" s mistrem. Pokud jste od Kinga ještě nic nečetli, rozhodně se nebojte sáhnout právě po Mrtvé zóně!

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Mrtvá zóna moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. 

neděle 28. července 2019

Okrsek VIII - Adam LeBor

července 28, 2019 10 Comments


Balthazar Kovacs je romský detektiv z budapešťského oddělení vražd. Právě když pije svůj první šálek kávy, obdrží tajemné textové zprávy. Jsou to jen tři slova: „26, Náměstí republiky“, a fotografie. Fotografie ukazuje tělo třicátníka, ležícího na zádech s očima otevřenýma, napůl pokrytého cihlami a prachem. Adresa - někdejší ústředí komunistické strany, což bylo kdysi jedno z nejvíce obávaných míst v zemi.


Ale když Kovacs přijde na Náměstí republiky, tělo je pryč a jeho jediným svědkem je malý cikánský kluk, který viděl mrtvolu v neoznačené dodávce.

Následné vyšetřování zavede Kovacse hluboko do podsvětí Budapešti, do míst, která zůstávají běžným návštěvníkům skryta, a dostává se na stopu rozsáhlé korupce, která sahá až hluboko do vládních kruhů.

Když jsem si přečetla anotaci knihy Okrsek VIII, čekala jsem klasickou detektivku. Ono tomu tak ve finále úplně nebylo. Kniha si každopádně vaši pozornost přesto zaslouží a dnes se dozvíte proč.

Hlavním hrdinou je Balthazar. Je detektiv a Rom. Žije v Maďarsku, v Budapešti. Tohle jsou hned první dvě věci, které jsou velmi originální. Nikdy jsem nečetla knihu z Maďarska a ani s takovýmto hlavním hrdinou. To, že je hlavní hrdina Rom, hraje v knize poměrně podstatnou roli. Hlavní hrdina s tím pracuje. Zjišťujeme, jaké problémy mu to přináší. Část jeho rodiny se nemůže přenést přes to, že je policista (jeho bratr totiž šéfuje části podsvětí) a ostatní na něj zase koukají překvapeně, že je policista, přesto, že je Rom. Etnická otázka je v knize tedy velmi propíraná. Je tomu tak totiž i kvůli další věci. Příběh se odehrává v roce 2015. Objevuje se zde téma uprchlické krize, kdy mají lidé zájem o azyl v Německu (a celkově dál na západě) a nemohou se dostat z Maďarska, které uzavře vlakové spoje a tisíce lidí zůstávají zde na nádraží. Zde také dojde k vraždě jednoho z mužů, kteří momentálně na nádraží zůstali.

Kniha se opravdu opírá o aktuální otázky, které ovládají svět. Přiznávám se, že zrovna o situaci v Maďarsku příliš nevím a snažila jsem se něco dohledávat a co jsem zjistila, kniha se opírá o reálnou událost toho, že v Maďarsku kvůli uprchlíkům uzavřeli nádraží a tito lidé zde zůstali ve špatných podmínkách a bez možnosti se někam přesunout.
Celkově se v knize objevují různé maďarské reálie, dozvídáme se i různé informace z historie tohoto státu. Hlavně pak z druhé světové války a dob komunismu. Vzhledem k tomu, že o Maďarsku opravdu příliš nevím, bylo pro mě prvních pár desítek stran poměrně matoucích, musela jsem se trochu "dostat" do prostředí a zorientovat se, ale po chvíli jsem už začala chápat situaci. Trochu jsem se obávala maďarských jmen, ale nakonec mě mile překvapilo, že přesto, že na ně nejsem zvyklá, pamatovaly se mi dobře.

Postavy mě velmi bavily. Získaly moje sympatie a líbily se mi jejich příběhy. V knize sledujeme velké množství postav. Některé o něco více (právě Balthazara a třeba Enikö, novinářku, která píše o uprchlické krizi). Seznamujeme se zde ale i s vysoce postavenými maďarskými politiky. A to je další velké téma knihy. Politika, pletichaření, úplatky. A zároveň právě i maďarské podsvětí, které je jakýmsi protikladem vysoké politiky, ale ve své podstatě je úplně tím samým.

V knize nenajdete takové to "klasické" knižní vyšetřování, kdy detektiv hledá důkazy, postupuje krok po kroku. Zde to na mě působilo jinak. Hlavní hrdina už něco věděl, právě díky aktuální situaci. Zároveň mu hodně pomáhali jeho známí a i politici, kteří se snažili kydat špínu jeden na druhého. Příběh tak nějak pomalu plynul, občas se objeví akčnější scéna, ale ve své podstatě je to takový pomalejší příběh. Přesto se ale kniha velmi dobře čte.

Nevím, jestli taková "kategorie" knih existuje, ale já bych Okrsek VIII nazvala jako politickou detektivku. Opravdu zde velikou roli hraje politika a nelegální činnost, konkurence, touha po penězích mezi "velkými zvířaty". Velmi oceňuji prostředí Maďarska i aktuálnost tématu. Velmi mě bavily postavy, i když jich bylo trochu větší množství a současně s mně neznámým prostředím to pro mě zpočátku byl trochu oříšek. Ve výsledku jsem ale velmi překvapená, jak se mi kniha líbila a rozhodně bych ji doporučila, pokud vás zajímají aktuální světové události. Pokud nepotřebujete příběh, který je extrémně akční a nevadí vám pomaleji plynoucí příběh, který ale přesto obsahuje velké množství situací, Okrsek VIII bude tím pravým pro vás. Jde o jiné čtení. Není to klasická současná detektivka, ale o to lepší mi kniha přišla. Po dlouhé době jsem četla něco, co bylo opravdu originální. Něco, co jsem opravdu nikdy nečetla. Knihu hodnotím 80 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Okrsek VIII děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. 

pátek 19. července 2019

Takoví normální #přátelé - Sarah Alderson

července 19, 2019 17 Comments


Nic takového jako dokonalý život neexistuje. Jen dokonalá lež. Becca je dokonalá. Má práci snů, milujícího manžela, roztomilou dcerku, krásný dům, dovolené tráví na exotických místech a ráda o tom informuje své přátele na sociálních sítích. A proto toho o ní Lizzie ví tolik, i když vlastně nikdy nebyly přítelkyně. Dá se ale věřit všemu, co vidíte online? A není nakonec poznání pravdy ta nejhorší věc, kterou jste mohli udělat?


Kniha Takoví normální #přátelé je působivý thriller ze současnosti o temné stránce sociálních sítí, nablýskaných fiktivních životech, které na nich prezentujeme, a realitě, která nemusí být ani trochu záviděníhodná.



Ke knize Takoví normální #přátelé jsem se dostala poměrně náhodou. V anotaci mě zaujalo, že se zde objevuje téma sociálních sítí a tak jsem si řekla, že by mohlo být fajn si ji přečíst. Upřímně jsem neměla nějaká přehnaná očekávání. Čekala jsem spíše průměrný thriller, nic velkolepého.

V příběhu se setkáváme s hlavní hrdinkou, která se jmenuje Elizabeth, ale nechává si říkat Lizzie. Je to mladá žena, která neměla úplně lehký život, není příliš sebevědomá a jejím snem je napsat knihu. V práci se seznámila s Beccou, která byla dokonalá a měla i dokonalý život. Alespoň ho tak prezentovala na sociálních sítích. Stala se jí však nehoda a po ní se za ní slehla zem. Dokonce i na sociálních sítích. Lizzie však se sociálními sítěmi umí a objeví velmi zajímavé informace.
Víc bych k vám příběhu neříkala. Sama jsem věděla pouze to, co bylo v anotaci a bylo to naprosto dostačující. Jak jsem zmínila, v knize hrají roli sociální sítě. Hrají zde velkou roli, ale nejsou to jediné, co v knize najdete. Doplňují dramatický děj thrilleru, který si musíte přečíst!

Ano, já byla naprosto uchvácená. Tak nějak jsem se zhruba týden plácala ve čtecí krizi, prostě mi to čtení nešlo. Kniha Takoví normální #přátelé mě z ní naprosto vytrhla. Přečetla jsem ji asi za dvě odpoledne a naprosto mě pohltila. Je to přesně ten typ knihy, kterou neodložíte. Nutí vás číst dál a dál, zjišťovat, co se tedy vlastně stalo. Kniha vlastně už perfektně začíná. První stránky obsahují přepis hovoru na tísňovou linku. Kromě toho "narušují" klasický chronologický příběh ještě přepisy policejního výslechu. Tyto "vsuvky" podle mě příběh perfektně oživují.

Kniha  bude naprosto vhodná pro všechny, komu se líbily třeba Sedmilhářky. Jde o moderní thriller, který bere v potaz všechny vymoženosti moderní doby a zároveň kombinuje napínavý a šokující příběh. V knize Takoví normální #přátelé se setkáte s TÍM momentem. S tím, při kterém si řeknete "Co se to, sakra, právě teď stalo?!" a nebudete věřit, že to tak opravdu je. Příběh přináší mnoho zvratů a nečekaných událostí. Dozvídáme se zde i šokující události z minulosti postav.

Tenhle thriller mě naprosto dostal. V poslední době nečtu thrillery tak často, ale Takoví normální #přátelé mi zase připomněli, proč mám tenhle žánr tak moc ráda. Autorka vytvořila perfektní postavy a zaměřila se i na motivaci v jejich jednání. Neskutečně se mi líbilo, že nic nebylo takové, jak se na první pohled zdálo.

Kniha vyšla v menším formátu a paperbacku, což je skvělé na léto a dovolenou (ušetříte váhu i prostor). Právě i na odpočinkovou letní dobu se tento thriller hodí perfektně. Pokud hledáte něco odpočinkového, ale zároveň nechcete červenou knihovnu, bude thriller Takoví normální #přátelé pro vás tím pravým. Jen se přiznám, že originální obálka se mi líbí víc než ta česká, ale to je jen naprostý detail. Nejsem typ člověka, který si nepřečte knihu, když ho nezaujme obálkou. Každopádně je pravdou, že obálka příběh poměrně hezky vystihuje.

Já jsem si čtení opravdu neskutečně užívala, bavilo mě, příběh jsem hltala. Po dlouhé době jsem knihu opravdu odmítala odložit a četla před spaním, ve vaně, ihned po probuzení... Prostě pořád. Knihu Takoví normální #přátelé bych nazvala asi spíše "ženským" thrillerem. Řeší se v něm perfektní (i nedokonalé) životy, touha okouzlit ostatní, snaha po dokonalosti. Autorka doplnila perfektně vymyšlený příběh velmi čtivým stylem psaní. To, jak Sarah Alderson píše mi opravdu sedlo a příběh se mi odehrával před očima, byla jsem mezi postavami a naprosto začtená. Knihu rozhodně doporučuji, dávám jí 95 %, protože podle mě by klidně mohla být delší - nebo mít pokračování. Kniha obsahuje epilog, ale vzhledem k tomu, jaké postavy autorka vytvořila, mohla by vytvořit i velmi zajímavé pokračování.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Takoví normální #přátelé děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. A můžete tam mrknout i na ukázku z knihy. :-)

středa 24. dubna 2019

Zlatý dům - Natasha Solomons

dubna 24, 2019 2 Comments


Strhující rodinná sága volně inspirovaná osudy Rothschildů.


Goldbaumovi jsou nejbohatší a nejvlivnější židovská rodina své doby. Na rodinných setkáních se vypráví příběh, jak zakladatel rodinné tradice rozeslal pět svých synů z ghetta do pěti velkých evropských měst, aby tam založili bankovní domy. O několik generací později je pět větví rodiny pevně zakotveno v Anglii, Francii, Německu, Švýcarsku a Rakousko-Uhersku a zvažují založení nové pobočky v Americe. Ale píše se rok 1912, a přestože to tak ještě nevypadá, Evropa nezadržitelně směřuje k válce, která nakonec postaví jednotlivé větve Goldbaumů na opačné strany pomyslné barikády.

Když se kniha Zlatý dům objevila mezi novinkami nakladatelství Beta, byla jsem nadšená. Anotace totiž slibuje rodinnou ságu. A rodinné ságy já zbožňuju. Baví mě sledovat osudy členů rodiny a jejich příběhy mě často dočista pohltí. Podařilo se to i Natashe Solomons v knize Zlatý dům?

Příběh o bohaté židovské rodině Goldbaumů Vás nejprve zavede do roku 1911, do Vídně. Hlavní hrdinka je Greta, mladá dívka, která se musí provdat. Podle tradic za příbuzného z rodu Goldbaumů, kteří jsou rozeseti po celém světě, kde vedou jednotlivé Goldbaumovic banky. Greta má být provdána za Alberta. Mladšího syna Goldbaumových z Británie. Kromě Grety sledujeme jejího bratra Otta, bratrance Henriho... Greta je však postavou stěžejní.

Goldbaumové jsou bohatý židovský rod, který se rozutekl do celého světa. Díky jejich bohatství se v knize přenášíme do vyšší společnosti a života v luxusu. Autorka krásně popisuje luxusní sídla, ve kterých se Greta pohybuje. Později se dočkáváme pestrých popisů zahrad, které v Gretině životě taktéž sehrávají výraznou roli.
Autorka si s popisy opravdu hraje a to je jedna z věcí, která mi na knize učarovala. Nemusíte se bát zdlouhavých popisů, které Vás unudí k smrti. To vůbec ne. Natasha Solomons dokázala vystihnout ten kouzelný moment, kdy bohaté popisy úžasně doplňují příběh a napomáhají vykreslovat jeho atmosféru, zároveň však nenudí a nezpomalují děj.

Kniha se celkově velmi dobře čte. Určitě tomu napomáhá i to, že od samého začátku se Gretin příběh začne rozvíjet na plné obrátky. Nejprve je Vám líto, jaký osud ji vzhledem k jejímu postavení čeká. Po pár kapitolách Vám zase dojde, že ten osud, který jste jí tolik nepřáli, není až tak hrozný, jak být mohl, a dokonce začíná vypadat nadějeplně a Vy si říkáte, že Greta možná trochu přehání. Tím ale nechci říct, že je Greta nesympatická postava. Mě si získala (nejen ona, ale i ostatní z klanu Goldbaumů) a působila na mě opravdu hodně realisticky. Greta není dokonalá, je tak trochu tvrdohlavá a svérázná. Zároveň je ale obětavá, pomáhá těm, kteří to potřebují, i když se to její rodině ne vždycky zamlouvá. Stejně tak se snaží stát proti konvencím své doby, kdy jsou ženy stále ještě na nižší pozici než jejich mužští protějšci.
Rodinné ságy většinou obsahují velké množství postav, které se čtenáři často pletou. U Zlatého domu jsem se v postavách orientovala perfektně. Autorka vykreslila zajímavé charaktery - jeden rod, ale přesto rozdílné postavy jak díky prostředí ve kterém zrovna oni vyrůstali ale i díky charakterovým rysům jednotlivců.

Na knize Zlatý dům je podle mě skvělá ještě další věc (ona kniha je skvělá celá...). Autorka nechala reálné dějiny velmi zajímavě zamíchat osudy svých postav. Samozřejmě tím nejvýraznějším, co hrdiny ovlivní, je první světová válka. Objevují se zde ale například i náznaky vzrůstajícího antisemitismu nebo potopení Titanicu. V neposlední řadě autorka také využila postavení žen v dané době. Kupříkladu se zde objevuje otázka "nevhodného" oblečení, které se Gertě líbí. Celkově mě kniha přivedla i na několik myšlenek, týkajících se historie, které jsou ve své podstatě jasné, ale možná každého hned nenapadnou. Tedy alespoň mě nikdy nenapadlo spojit dohromady válku a porody. Porody se však během války staly opět mnohem nebezpečnější - lékaři byli na frontě, materiál taktéž a péče o rodičky se díky tomu velmi zhoršila...

Zlatý dům pro mě byl úžasným čtením. Vždycky jsem věděla, že mám rodinné ságy moc ráda, ale Zlatý dům ve mě odstartoval vyloženou vášeň vůči tomuto žánru. Děj krásně plyne, postavy si neskutečně oblíbíte. Celkově mi kniha tak trochu připomněla klasiky, kteří obsáhlé rodinné ságy psali a věnovali se v nich osudům svých hrdinů na pozadí reálných historických událostí a myslím si, že na tyto velikány autorka velmi dobře navázala.
Rozhodně bych zde chtěla zmínit, že pokud se Vám líbila populární trilogie Panský dům, Zlatý dům je přesně tou knihou, po které byste měli sáhnout. Osobně mi Zlatý dům přišel lepší, mnohem lépe se mi do něj začítalo.

Já Zlatému domu nemám co vytknout. Pro mě šlo opravdu o knihu, která byla ušitá mně na míru a už teď koukám na další rodinné ságy, které bych si chtěla přečíst. Snažila jsem se zjistit, zda jde o úvodní díl série, ale bohužel pravděpodobně ne a bude to stand alone kniha. Světe div se, většinou už mě trochu děsí, kolik se objevuje nových prvních dílů sérií... tady ne. Tady jsem vyloženě smutná, že se pravděpodobně s postavami už nepotkám. Přitom posunout osudy této židovské rodiny do doby druhé světové války by bylo určitě zajímavým námětem. Nezbývá mi než doufat, že se autorka nakonec k osudům rodiny Goldbaumů ještě přece jenom vrátí.
Knize dávám 95 %!

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Zlatý dům děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. :-)