Hlava v knihách

Jane se podařilo prorazit jako investigativní novinářka. Její přítel Simon se ale nedokázal smířit s tím, že je úspěšná a práci se věnuje víc než jemu. Blížící se Vánoce jí jen připomínají, že zůstala úplně sama. Její šéfce je jasné, že by potřebovala změnit prostředí, a tak ji vyšle do Norska na cestu organizovanou pro zástupce tisku a blogery. Má napsat článek o tradici, která se váže k úniku norského krále před nacisty. Za to, že mu Anglie poskytla azyl, posílá Norsko každý rok vánoční strom do Londýna. Na Jane čekají fjordy, norská zima, luxusní hotely a skvělé jídlo. A také pár zajímavých mužů, jeden starý příběh a rada: Když vás potká láska, chytněte ji a pevně držte!

Vánoce se kvapem blíží. Myslím si, že nejsem jediná, kdo v takové chvíli rád sáhne po nějakém tom vánočně laděném čtení. No a když jsem viděla, že u nakladatelství Cosmopolis vychází Strom splněných přání, dlouho jsem neváhala. Kniha mě upoutala hned několika věcmi. Na první pohled se mi moc líbila obálka. Přijde mi strašně pohodová a roztomilá. Za druhé mě zaujala anotace. Podle ní kniha vypadá velmi moderně a zároveň z ní sálá hygge. Hotýlek na Islandu byla kniha, která se ve stylu hygge nesla a já se do ní naprosto zamilovala. Proto jsem neváhala už vůbec. Strom splněných přání mi totiž Hotýlek na Islandu evokoval. Dostala se mi do rukou stejně výborná kniha?

Začněme krátkým seznámením s příběhem. Jane má všechno. Je nesmírně úspěšná v práci, která ji baví, je až po uši zamilovaná... A pak dostane kopačky. A ještě k tomu přes e-mail a v den, kdy slaví svůj největší pracovní úspěch. Přítel to prostě neunesl. Jane se v tom plácá a její šéfka, která může působit jako mrcha, ji pošle na pracovní výlet do Norska. Aby se vzpamatovala. A taky tak trochu jako odměnu za veleúspěšný článek. Jane jede do Norska na luxusní výlet, který má fungovat jako propagace Norska a jedné staré tradice, která se objevuje už od války, kdy Britové přijali norského krále, který odmítl přistoupit na nacistické podmínky. Za odměnu Norové každý rok velmi poctivě vybírají nádherný strom, který putuje do Londýna. Jane má o tradici napsat článek, bloggerky, které jsou na výlet také pozvány, mají postovat fotky a příspěvky na blozích a Instagramu, fotografové nafotit nádherné fotografie. A taky by si to měli všichni užít!

Jane je sympatická hrdinka. Nějak mi ale nepřirostla k srdci tak moc, jako to jindy postavy umí (jo, jako třeba v Hotýlku na Islandu. Mám tendence ho tady pořád zmiňovat, protože mi knihy v něčem prostě přijdou podobné!). Kromě Jane poznáváme bandu blogger a influencerek, sexy moderátora, kterému sláva tak trochu protýká mezi prsty, Janina kolegu fotografa, který je pohodář a takový kluk od vedle, novináře, který chtěl psát "vysokou novinařinu", ale skončil u bulváru. A v neposlední řadě také starého muže, o jehož minulosti se postupně dozvídáme spoustu zajímavých věcí. Postav tu máme poměrně dost. O většině se však dozvídáme moc málo, případně po takových drobcích, že si je nedokážete úplně dobře představit a zapamatovat. Což je škoda. Možná je to ale spjato s tím, že kniha je poměrně útlá. Má necelých 270 stran. Možná i díky tomu příběh utíká rychle kupředu (což může hodně lidem naprosto vyhovovat), ale podle mě je to trošičku na úkor vybudování vztahu mezi čtenářem a postavami.

Strom splněných přání mísí současný svět, který je velmi moderní a plný blogů, selfieček a Instagramu se střípky z minulosti. Konkrétně z roku 1940, období druhé světové války v Norsku. Důležitou roli v minulosti tu také sehrávají dopisy. Ano. Mísení minulosti a přítomnosti + dopisy. Není to nic, co bychom už nemohli vidět u jiných knih. Ale ono to nevadí. V této knize to nevypadá vůbec násilně. Hlavní hrdinka se o minulosti dozvídá přirozeně a uvěřitelně (kromě jednoho odhalení, které se jí dle mého podařilo s notnou dávkou štěstí a odhadu). Nejde o tvrdé dělení kapitol na "současnost" a "minulost", ale jemné prolínání dvou časových dob. S tím, že přítomnost tady hraje prim a k minulosti se dostáváme opravdu po střípkách. Ale příběh minulosti je výborný a moc se mi líbil. A neodhadla jsem ho. To nemůžu říct o příběhu z přítomnosti. Ten jsem tak nějak rozšifrovala už asi na dvacáté nebo třicáté straně. Ale! Vůbec mi to nevadilo. Celou dobu jsem se těšila, jak to nakonec zaonačí autorka. Jo a taky jsem se při čtení usmívala jako blbeček. Protože je to prostě takové to milé čtení, u kterého si odpočinete a krásně se čte.

Norské lesy jsou v knize důležité. Stejně tak jako norské hotely, které jsou luxusní i útulné. Rozhodně ovšem atmosferické. Atmosféra v knize je velmi dobrá. Útulná, příjemná... ale jo, ještě jednou. Na Hotýlek na Islandu to nemělo. Ten se pro mě stal prostě srdeční záležitostí s neodolatelnou atmosférou.  Strom splněných přání je trošku slabší. Ať v popisech postav nebo ve vytváření atmosféry ve stylu hygge. Nejde ale vůbec o špatné čtení!

Kniha vás lehce navodí na vánoční atmosféru. Není to kýčovitá vánoční atmosféra, která je do vás huštěna snad až násilím. Je to příjemné zimní, až lehce vánoční, čtení. Samozřejmostí je v knize láska. Velice milé je také hledání samy sebe, které je zde opravdu lidské. Plné obav, ale i odhodlání. Není to červená knihovna, z které by kapal cukr v kostkách. Je to milé, odpočinkové a čtivé čtení, které si užijete, příjemně si u něj odpočinete, občas se uvolněně usmějete... a prostě budete spokojeni.

Strom splněných přání je ideálním čtením přesně na teď. Ještě to není možná vyloženě na takové ty "extrémně" vánoční knížky, které si necháváme na týden před Štědrým dnem. Už je to ovšem ideální na naladění se na příjemnou, zimní atmosféru. A tu vám rozhodně Strom splněných přání dá. Čtení si užijete.

Strom splněných přání ode mě dostává 4*/5*.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Strom splněných přání děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada, kde si můžete i kousek knihy prolistovat! :-)

Lucy nic nechybí, má dobrou práci v hotelu a přítele. Jenže stačí jedna jediná nehoda a vše se změní – dostane padáka a kopačky. Její život je náhle v troskách, nedaří se jí najít novou práci, úspory docházejí a už brzy nezbude nic jiného než se přestěhovat zpátky k rodičům, a to za žádnou cenu nechce. Takže když jí personální agentura nabídne místo manažerky hotýlku Polární záře na Islandu, okamžitě přijme i přes to, že nesnáší zimu. Po příjezdu se nemůže zbavit dojmu, že udělala chybu. Jako šéfová se navíc uvede naprostým trapasem, takže pochybuje, jestli ji podřízení přijmou. Jenže pak jako by jí osud dal znamení, že má zůstat. V noci se na nebi roztančí polární záře a Lucy se při sledování toho fascinující podívané rozhodne vytěžit z téhle životní příležitosti co nejvíc. Využije všech svých znalostí a zkušeností a postará se, aby se z Polární záře stal nejúžasnější romantický hotel na celém Islandu! Hotel má špatné hodnocení a je poloprázdný, takže ji čeká pořádně tvrdá práce. Lucy dělá, co může, ale má pocit, že se jí někdo snaží škodit. Jsou k ní všichni kolegové upřímní? Může jim důvěřovat? Navíc ji začíná zneklidňovat barman Alex… Mezi ním a Lucy to sice jiskří, ale záhy se ukáže, že Alex skrývá nějaké tajemství…

Snad každý, kdo se zajímá o knihy, musí znát volnou sérii Romantické útěky od Julie Caplin. Hotýlek na Islandu od nakladatelství Cosmopolis je pátou knihou v téhle volné sérii. Knihy lze číst jakkoliv, není nutné udržovat žádné pořadí. Každá má jiné postavy i prostředí. Spojuje je to, že v nich najdete zajímavá světová místa, špetku romantiky a často taky něco dobrého na zub...

Knihy z této série mě lákaly už nějakou dobu. Nejsem ale velký čtenář romantiky, a tak jsem zatím odolávala. Dokud jsem se ovšem nedozvěděla, že bude vycházet právě Hotýlek na Islandu. Island. To je místo, které mě moc láká. A říkala jsem si, že takové studené prostředí by mohlo být ideálním podzimním čtením. Sešlo se to tak dokonale, že jsem zrovna potřebovala nějakou odpočinkovou knihu. A tak jsem neváhala a do Hotýlku se pustila. On mě totiž lákal už na první pohled. Všechny knihy z této série mají krásně ilustrované obálky. Ale tahle s polární září a konvičkou čaje, která je laděná do podzimních barev? Ta mě opravdu okouzlila. Kromě obálky mě okouzlil i samotný "měkký" paperback, v kterém kniha ke čtenářům putuje. Miluju paperbacky a tenhle je super a krásně se v něm kniha čte!

Hlavní hrdinkou knihy je Lucy Smartová. Dostala kopačky a padáka z hotelu, ve kterém působila jako manažerka. Během čtení se postupně dozvídáme, proč k tomu vlastně došlo. Lucy už je zoufalá. Práci ne a ne sehnat. A tak přijme nabídku. Stane se ředitelkou malého hotelu na Islandu, který není vůbec úspěšný. Pokusí se ho vzkřísit. Objeví se však spousta problémů a nehod. Proč k nim dochází? A proč je ten barman tak přitažlivý?

Kniha je plná úsměvných situací. Najdete tady ale i vážnější témata. Například vyrovnávání se se ztrátou prakticky všeho, na čem vám do té doby záleželo. Vyrovnávání se sama se sebou a se svými nejistotami, s nedůvěrou v ostatní lidi... No a samozřejmě nechybí ani špetka romantiky. A kupodivu, i ta mě v knize nesmírně bavila! Ona totiž není vůbec kýčovitá. Není to žádná červená knihovna. Romantická linka v knize má sice pár míst, kdy si říkáte, jak dalece je reálná, ale její velká část uvěřitelná je. A taky se vyvíjí postupně! Spousta romantiky pro dospělé čtenáře mi vadí z jednoho důvodu - postavy se nechovají na svůj věk. Do vztahů (často do doslova sebedestruktivních vztahů) se vrhají bez rozmyšlení, vše je uspěchané... Tady ne. Vztah hlavní hrdinky se pozvolně vyvíjí a rozvíjí.

Co se mi na knize líbilo úplně nejvíc? Atmosféra. Myslím, že naplánovat vydání takovéto knihy na podzim je trefou do černého. Z knihy ten podzim a hrnek čaje prostě sálá. Celý Island je kouzelný a v knize je nádherně popisován. Popis polární záře je naprosto dokonalý. V knize se také setkáváme v současnosti s oblíbeným tématem - hygge. To znamená, že je tady spousta horkého čaje, polštářků, dek, svíček a krbů. A já bych to takhle strašně chtěla mít doma. Špatně se to popisuje, ale z knihy na mě dýchala nesmírně milá, kouzelná a příjemná atmosféra, která mi úžasně zpříjemňovala dny, které jsem s knihou trávila. Popisy prostředí a malého hotelu mi před očima vyvstávaly v krásných podzimních, tlumených barvách. Nedá se to dost dobře popsat, ale tak jsem se při čtení cítila. A já si to tak strašně moc užívala...

Postavy jsou sympatické. Snad od prvních stran jsem si k nim vybudovala vztah. Lucy jsem přála jen to nejlepší a doufala, že takový příběh jí i kniha přinese. Kolegové a přátelé, které v hotýlku získá, jsem si oblíbila neméně. To je další důležitý bod u takovéto knihy. Musíte postavám fandit, abyste si čas, který s nimi trávíte, užívali. A to přesně se mi tady dělo.

Od knihy jsem očekávala milé, příjemné a odpočinkové čtení, které mi pomůže vypnout mozek a zapomenout na všechny povinnosti, které se na mě valí. Kniha mi dala přesně to. Přes počáteční obavy z toho, aby to nebyla kýčovitá romantika, jsem se dostala hodně rychle. nic takového se nekonalo. Samozřejmě. Není to nepředvídatelná kniha. Tak nějak trochu tušíte, co by mohlo přijít. A když to přijde, jste vlastně strašně rádi. Protože to jste přesně chtěli. 

Já vlastně nemám, co knize vyčítat. Vyšla (pro mě) v ideální dobu. Sálá z ní krásná atmosféra, kterou si užíváte. Odpočinete si u ní a užijete si jí. Samozřejmě je k ní třeba přistupovat tak, že jde o odpočinkovou knihu. Pak dostanete přesně to, co chcete. Pro mě to bylo první seznámení s touhle sérií. A to pro mě přináší trošku jeden problém. Hotýlek mě nalákal ze všech anotací nejvíc. To by bylo v pořádku. Ale líbil se mi tak moc, že se trochu bojím, že ostatní knihy mě prostě budou muset zklamat. Pustím se do nich. Tak moc se mi tahle kniha líbila. A budu doufat, že i ty ostatní budou tak skvělé. A věřím tomu, že budou.

Za mě se Hotýlek na Islandu rozhodně řadí mezi nejlepší odpočinkové knihy se špetkou romantiky, které jsem kdy četla. Čtení jsem si nesmírně užívala a rozhodně vám ho můžu s čistým svědomím doporučit. Já vlastně nemám nějak moc, co bych knize vytkla. Dávám jí 90 %.

 Každý v malém, ospalém americkém městečku Denton hledá sedmnáctiletou Isabelle Colemanovou.