Mengeleho děvče - Veronika Homolová Tóthová

 Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.

Mengeleho děvče bylo takovým mým čtecím restem. Možná už víte, že knihy s tematikou druhé světové války mě zajímají. Beletrie i populárně naučné či odborné. Prostě je to historická doba, která mě velmi zajímá. Jsem ale trochu srab, co se týče knižních hitů. A Mengeleho děvče bylo jedním z nich. Sociálními sítěmi před nějakou dobou proplulo jako po másle a všichni byli unešeni. Já si ale nakonec knihu přála k loňským Vánocům a teď na ni konečně přišel čas. Ovlivněno to bylo také tím, že jsem od autorky četla již jednu knihu. Máma milovala Gabčíka (recenzi najdete tady), která se mi moc líbila. A jak u mě pochodilo Mengeleho děvče?

Mengeleho děvče vypráví příběh Violy Sternové. Dospívání prožívala v době před druhou světovou válkou. Zamilovala se, byla šťastná mladá dívka. A pak přišla druhá světová válka. Měla i trochu štěstí. Byla židovskou obyvatelkou Maďarska, kde transporty začaly probíhat až později než například u nás. Přesto ale její osud nebyl vůbec jednoduchý. Prošla několika koncentračními tábory, byla svědkyní nepopsatelných a nepochopitelných hrůz.

Kniha vypráví reálný životní příběh paní Violy. Autorka s ní při psaní knihy spolupracovala a tak vznikl tento výborný a drsný román. Z krásného života mladé Violy, která mládí prožívala v kruhu milované a milující rodiny se stane dospělá žena, která si prošla pekle. Pro mě osobně byl román velmi přínosný i z toho důvodu, že vypráví osudy obyvatelky Maďarska/Slovenska. Z této oblasti jsem zatím asi nečetla žádnou knihu z druhé světové války a tak pro mě bylo několik informací nových. O některých praktikách, které na Maďarském území kolem roku 44 probíhaly jsem neměla ani potuchy. A byly to opravdu zvrhlé praktiky.

Mengeleho děvče pro mě bylo až překvapivě drsným čtením, což ale kvituji. Mám radost, že se paní Viola ani paní autorka nebály o těchto věcech psát. Nebály se napsat drsnou knihu, která nebude pro každého. Kniha popisuje to, jak dokázaly nacistické bestie ovlivnit a zničit životy nevinných lidí. I když peklo přežili, jejich následující život tím byl velmi ovlivněn.

Celé vyprávění je nejen drsné, ale i smutné a dojemné. Zároveň se ale velmi hezky čte a od knihy se vám nechce odcházet. Přesto, že se vám místy zvedá žaludek, potřebujete ve čtení pokračovat. Musíte vědět, co všechno si paní Viola bude muset ještě protrpět, než ji konečně potká lepší osud.

Co bych na knize Mengeleho děvče ráda velmi vyzdvihla? Na toto téma jsem četla spousty knih, ale Mengeleho děvče ve mně dokázalo vyvolat asi nejsilnější vcítění se do postav. Při čtení jsem opravdu cítila zoufalství, kterým prochází. Zase jsem se utvrdila v tom, jak si musím vážit doby, ve které žiji a netrápit se maličkostmi. To, jaké nechutnosti Mengele na lidech prováděl a oni byli přesto schopni přežít je neuvěřitelné. Nechápu, kde se v některých lidech bere takové zlo a v jiných taková touha a síla přežít. 

Mengeleho děvče určitě není čtením pro slabé povahy. U téhle knihy vám opravdu bude zle, proto určitě zvažte, jestli je to kniha vhodná pro vás. Pokud ale máte tužší kořínek a tato doba vás zajímá, zároveň však nechcete naučnou publikaci, je Mengeleho děvče perfektní pro vás. Oceňuji i to, že přesto, že jde o čtivou beletrii, přinese čtenáři spoustu nových poznatků. Za mě je tohle velké doporučení a knize dávám 93 %.