Hlava v knihách

Ďábelské hry jsou druhým dílem detektivní série od Angely Marsonsové s detektivem inspektorkou Kim Stoneovou v hlavní roli. První díl – Němý křik mě oslovil. Bavil mě, byl opravdu čtivý a líbil se mi i nápad. Na Goodreads jsem mu dala čtyři hvězdičky z pěti a tak bylo jasné, že si přečtu i druhý díl. Celá série je na Goodreads velice dobře hodnocená a já se k těmto vysokým hodnocením musím přidat.

Ďábelské hry se mi totiž líbily ještě o něco víc něž Němý křik. Na knize oceňuji, že se paralelně věnuje dvěma příběhům. Jeden je detektivní a věnuje se zneužívání dětí, což je téma ze kterého se mi dělá poměrně špatně, ale v knize funguje a není popisované nechutně. Člověk se však zamyslí nad tím, čeho jsou policisté někdy svědky a jaké důkazní materiály musí zhlédnout... Druhý příběh je naopak spíše thrillerový a věnuje se právě „Ďábelským hrám“. Kim Stoneová proti sobě má opravdu silnou soupeřku, která si na mušku vezme právě i Kim.

Postava Kim je zajímavá svou minulostí a psychologií už od prvního dílu. V tomto pokračování se mi však ohromě líbilo zpracování psychologie její soupeřky, které je detailní, vysvětlené a uvěřitelné a člověka přiměje přemýšlet o tom, s jakými individui se může denně potkávat na ulici.

Kniha je opět extrémně čtivá (k čemu může z části přispívat kvalitní překlad), vydání je povedené – právě i díky němu se kniha čte prakticky sama a opravdu si neuvědomujete, kolik stránek vám během hodinky prošlo rukama. Postavy uvěřitelné, jednají logicky a autorka se zde zabývá psychologií a psychickými problémy ještě o něco víc, než v předchozím díle, stále jde však pouze o doplnění celého příběhu, případně podstaty hlavní hrdinky.
Děj perfektně graduje, není jediná kapitola, která by byla v knize bezvýznamná a čtenáře nudila. Závěr detektivního vyšetřování na mě působil lehce „Devaerovským“ dojmem, ale nebyl tolik extrémní a v ději neučinil až tak výrazný zvrat, což je určitě jenom dobře, protože ne každý by s takovým extrémem uměl uvěřitelně pracovat – tak jako Deaver.

Jediné, co bych knize vytkla je vysoké množství postav, pro děj nebyli úplně zbytečné, ale díky poměrně malému počtu stran (asi tři sta padesát) jsem si k nim nestihla vybudovat takový vztah a hlavně jsem se v nich občas ztrácela a chvilku mi trvalo spojit si události s daným jménem

Angela Marsonsová odvedla v Ďábelských hrách opět skvělou práci, myslím si, že o ní ještě uslyšíme a stane se postupně poměrně výraznou osobností v detektivní literatuře. Knize dávám 90%. Pokud máte rádi detektivky, rozhodně dejte této knižní sérii šanci. Myslím, že vás nezklame.