Hlava v knihách

Vrátí se jen jedna.

Ti druzí mají smůlu.

Jejich holčička

zemře…

Zmizení Charlie a Amy, devítiletých nejlepších kamarádek, znamená pro jejich rodiny tragédii. Textová zpráva potvrzuje to, čeho se všichni obávali: obě se staly oběťmi únosu. Další esemeska jim však vyrazí dech – nutí rodiče postavit se proti sobě a bojovat o život svého potomka. V tu chvíli se do případu vkládá Kim Stoneová a její tým.

Zdá se, že tentokrát budou mít co do činění s neobyčejně krutými zločinci. Klíč k případu však nejspíš tkví v temné rodinné minulosti. Čas se však krátí a Kim nechce dopustit, aby něčí dítě zaplatilo za chyby dospělých nejvyšší cenu…

Detektivní sérii s Kim Stoneovou v hlavní roli mám moc ráda. Jde o nápadité detektivní příběhy se zajímavou vedlejší linkou propojující jednotlivé díly - samotnou Kim Stoneovou. Recenzi na předchozí díl Ďábelské hry si můžete přečíst tady.

Tichá modlitba je třetí díl detektivek, kterými nás provádí Kim. Dostane se k případu unesených dívek, jejichž únosci rozjedou prakticky dražbu o jejich životy. Rozhodně nejde o příběh, který bych si chtěla číst v pozici matky malého dítěte. Kniha podle mě poměrně dobře vystihuje největší noční můru všech rodičů. Autorka se zaměřuje i na psychologii postav a pokouší se ukázat pocity, které rodiče prožívaly. To, jak situaci prožívá každý jinak, ale zároveň všichni stejně.

Kim Stoneová je skvělá postava a právě kvůli ní rozhodně doporučuji číst knihy postupně. Její psychologický vývoj je v knihách opravdu znatelný, dozvídáte se postupně střípky z její minulosti, které ovlivňují její chování a z "bezcitné mrchy" se postupně stává mnohem citlivější osoba. 

Autorka píše velmi čtivě. K celkové čtivosti knihy přispívá i to, jakým způsobem je zpracovaná a to, že knihu dělí do krátkých kapitol. Celkově v knize opět sledujeme dva příklady, i když jeden pouze okrajově. Oba dva případy ovšem spojuje rodičovská láska a rodinné vztahy. Kniha je opět napínavá a přesto, že věříte v Kiminy schopnosti, musíte se bát, zda tentokrát neselžou. 

Angela Marsonsová je podle mě jedním z nejlepších současných autorů detektivních případů. Samozřejmě má na ty nejlepší, jako jsou Deaver nebo Patterson ještě co dohánět, ovšem na jednotlivých knihách je vidět neskutečný progres a její zlepšování. Jsem ráda, že s Kim Stoneovou nás čeká ještě velká spousta knih, i když česky zatím vyšly pouze čtyři. Podle mě je o detektivku, kterou je rozhodně dobré si přečíst. Nezklame vás. Knize dávám 75%.

Ďábelské hry jsou druhým dílem detektivní série od Angely Marsonsové s detektivem inspektorkou Kim Stoneovou v hlavní roli. První díl – Němý křik mě oslovil. Bavil mě, byl opravdu čtivý a líbil se mi i nápad. Na Goodreads jsem mu dala čtyři hvězdičky z pěti a tak bylo jasné, že si přečtu i druhý díl. Celá série je na Goodreads velice dobře hodnocená a já se k těmto vysokým hodnocením musím přidat.

Ďábelské hry se mi totiž líbily ještě o něco víc něž Němý křik. Na knize oceňuji, že se paralelně věnuje dvěma příběhům. Jeden je detektivní a věnuje se zneužívání dětí, což je téma ze kterého se mi dělá poměrně špatně, ale v knize funguje a není popisované nechutně. Člověk se však zamyslí nad tím, čeho jsou policisté někdy svědky a jaké důkazní materiály musí zhlédnout... Druhý příběh je naopak spíše thrillerový a věnuje se právě „Ďábelským hrám“. Kim Stoneová proti sobě má opravdu silnou soupeřku, která si na mušku vezme právě i Kim.

Postava Kim je zajímavá svou minulostí a psychologií už od prvního dílu. V tomto pokračování se mi však ohromě líbilo zpracování psychologie její soupeřky, které je detailní, vysvětlené a uvěřitelné a člověka přiměje přemýšlet o tom, s jakými individui se může denně potkávat na ulici.

Kniha je opět extrémně čtivá (k čemu může z části přispívat kvalitní překlad), vydání je povedené – právě i díky němu se kniha čte prakticky sama a opravdu si neuvědomujete, kolik stránek vám během hodinky prošlo rukama. Postavy uvěřitelné, jednají logicky a autorka se zde zabývá psychologií a psychickými problémy ještě o něco víc, než v předchozím díle, stále jde však pouze o doplnění celého příběhu, případně podstaty hlavní hrdinky.
Děj perfektně graduje, není jediná kapitola, která by byla v knize bezvýznamná a čtenáře nudila. Závěr detektivního vyšetřování na mě působil lehce „Devaerovským“ dojmem, ale nebyl tolik extrémní a v ději neučinil až tak výrazný zvrat, což je určitě jenom dobře, protože ne každý by s takovým extrémem uměl uvěřitelně pracovat – tak jako Deaver.

Jediné, co bych knize vytkla je vysoké množství postav, pro děj nebyli úplně zbytečné, ale díky poměrně malému počtu stran (asi tři sta padesát) jsem si k nim nestihla vybudovat takový vztah a hlavně jsem se v nich občas ztrácela a chvilku mi trvalo spojit si události s daným jménem

Angela Marsonsová odvedla v Ďábelských hrách opět skvělou práci, myslím si, že o ní ještě uslyšíme a stane se postupně poměrně výraznou osobností v detektivní literatuře. Knize dávám 90%. Pokud máte rádi detektivky, rozhodně dejte této knižní sérii šanci. Myslím, že vás nezklame.