@bettypavkova

Zobrazují se příspěvky se štítkemrichard bachman. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemrichard bachman. Zobrazit všechny příspěvky

středa 1. ledna 2020

Strážci zákona - Richard Bachman

ledna 01, 2020 5 Comments


Ve všech zemích, kde byly připravovány k vydání dva romány: Beznaděj a Strážci zákona, bylo podmínkou autora - Stephena Kinga - aby vyšly společně ve stejný den. Tato podmínka musela být splněna i u nás. Oba příběhy na sebe volně navazují a napsal je jeden autor - mistr hororu Stephen King.


Ve Wentworthu v Ohiu panuje horké letní odpoledne a v Topolové ulici je všechno jak má být. Poslíček s novinami objíždí na kole předplatitele; děti se škorpí na rohu ulice před obchodem; na trávníku před domem Reedových si mládež hází plastovým talířkem; Gary Soderson zapaluje zahradní gril. Jediná věc, která zcela nezapadá do obrazu, je červená dodávka, která vyčkává s běžícím motorem na kopci. Brzy se rozjede a začne masakr.

Než na Topolovou ulici padne večer, ocitnou se lidé, kteří přežili, v jiném světě, kde je všechno možné, bez ohledu na to, jak je to děsivé... a kam přijíždějí samozvaní strážci zákona. Jaká síla je přivolala, jak daleko zajdou a jak je možné je zastavit - takové otázky vyvolávají beznaděj...


Strážci zákona a Beznaděj. Dvě knihy, které jsou něčím spojené. Spojují je postavy, ale ne tak úplně. Všechno je složitější, než se na první pohled zdá. To nejjednodušší jsou nádherné obálky, které na sebe navazují. Nejde se tak úplně ubránit porovnávání mezi těmito dvěma knihami. Jak si možná pamatujete, Beznaděj si mě neuvěřitelně získala. Dokonce se stala jednou z mých nejoblíbenějších Kingových knih. A jak se mi líbily Strážci zákona?



Na Beznaděj a Strážce zákona lze nahlížet buď jako na dvě knihy, které spolu nemají vůbec nic společného a předstírat, že druhá kniha, co se postav týče, neexistuje. Druhá, a asi ta lepší varianta, je nahlížet na tyto dvě knihy jako na dva paralelní světy.Postavy jsou zde stejné, mají i něco společného z minulosti. Mnohdy se ale chovají úplně jinak a jejich role je taktéž úplně jiná. Ale i záporáci jsou zde jiní. A stejně tak je úplně jiné prostředí. I když i městečko Beznaděj zde sehrává jistou roli. Strážci zákona se odehrávají v bezchybné čtvrti městečka. Nejsou zde žádné spory, lidé žijí poklidně a bezesporů, přátelí se. Objeví se zde ale zlo. Zlo, které se sem dostane právě z Beznaděje. Zlo, které za pomoci dětské fantazie přetvoří milované animované superhrdiny v realitu. Zlou realitu. Upřímně se mi ale nejvíc líbí možnost vnímat knihy jako osud. To, že i když postavy v minulosti udělaly jiná rozhodnutí, dovedly je ke stejnému osudu. Tito lidé a toto zlo si byli souzeni, ať už se rozhodovali jakkoliv, měli se setkat.

Začátek knihy je opět velkolepý. Koná se obrovský masakr a čtenář společně s postavami postupně přichází na kloub tomu, co se děje. Hlavní hrdinové se postupně snaží přijít na to, jak se z této bezvýchodné situace dostat. Dětská fantazie je však velká a komplikuje hlavním hrdinům jejich snahy. Vytvoří totiž záporáky z animovaných superhrdinů, kteří tyranizují obyvatele předměstí.

Opravdu špatně se brání porovnávání Beznaděje a Strážců zákona. Celkově se mi více líbila Beznaděj. To prostě musím říct. Je velkolepá, bezchybná a detailní. Strážci zákona jsou útlejší a mají podle mě i o něco menší spád, přestože se odehrávají ve velice krátkém časovém úseku. Co se mi na nich ovšem líbilo nejvíc bylo to, že na konci každé kapitoly byly nějaké ty "speciální dokumenty". Ať už scénáře nebo deníkové zápisky. Mám tyhle věci moc ráda (líbilo se mi to třeba i na Carrie) a tady to bylo super. Rozsahově rozhodně nebyly jen doplňkem knihy. Byly podstatnou částí celého příběhu a mnohé čtenáři vysvětlily.

Strážci zákona jsou opět skvělé čtení. Líbily se mi. Moc. Ale z Beznaděje jsem byla naprosto nadšená a atakovala ty nejlepší Kingovy knihy. Strážci zákona jsou průměrnější. Přesto jsou ale velmi čtivou knihu a čtenáře u sebe připoutají. Je pro mě nesmírně zajímavým zážitkem přečíst knihy, které mají zároveň tak moc a tak málo společného a tenhle Kingův nápad je perfektní a nesmírně originální. Za mě jo, určitě jo. Pro fanoušky Kinga to je samozřejmě nutnost. Pokud s Kingem začínáte, dejte si prvně Beznaděj. Ale! Na druhou stranu, pokud bych z této dvojce jako první přečetla Strážce zákona a Beznaděj až jako druhou, byla bych z nich pravděpodobně nadšenější.
Strážce zákona hodnotím 85 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Strážci zákona moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. 

sobota 2. listopadu 2019

Dlouhý pochod - Richard Bachman (Stephen King)

listopadu 02, 2019 4 Comments


Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...

Dlouhý pochod? No páni. O něm já snila tak dlouho. Anotace mě zaujala už před několika lety, kdy byl Dlouhý pochod beznadějně vyprodán. Čekání se vyplatilo. Vyšel znovu. A dokonce i v paperbacku, za co jsem já osobně (já vím opakuji se) neskutečně ráda. Tak se pojďme podívat na zoubek Dlouhému pochodu, nejočekávanější knize letošní podzimu pro mou osobu!

Anotace je poměrně jasná. Reality show, mladí chlapci (hned sto mladých chlapců) a jednoduchá pravidla. Jít. Pořád. Nesmí se zastavit nebo zpomalit pod danou rychlost. Jinak. No konec. A nejen v soutěži. Možná to zní jako současné oblíbené young-adult dystopie, ale věřte, že tohle s nimi nemá vůbec nic společného. Tohle je prosím geniální, velkolepé, jednoduché a zároveň neuvěřitelně složité a propracované dílo.

K té jednoduchosti. Ona začíná a končí námětem. Pochod. Skupina chlapců, kteří jdou. Jdou doslova o život a sem tam je kolem cesty běsnící, fanatický dav, který je podporuje. Neuvěřitelný nápad, ale také neuvěřitelně náročný na zpracování pro autora. No buďme rádi, že napadl právě Kinga. Nevěřím, že by kdokoliv jiný dokázal popsat míli za mílí takovým způsobem, jakým to zvládl právě mistr King. Stěžejní námět je právě pochod. Jak chcete napsat tři sta stran o pochodu? No, King očividně zvládne vše. V knize je spousta drobných odboček, ale opravdu jen drobných. Jde o vzpomínky na blízké chlapců, kteří se rozhodli kvůli vidině jakýchkoliv splněných přání tuto strastiplnou cestu absolvovat. Pár chlapců sledujeme více (včetně hlavního hrdiny Raye Garratyho) a právě oni si o blízkých vyprávějí, ale nejen o nich. Vypráví si i různé jiné příběhy. S přibývajícími mílemi a únavou se jejich vyprávění mění. Často bývá zmatené. Stejně tak se mění jejich chování.

Hlavního hrdinu většinou zmiňuji obšírně. U Dlouhého pochodu ne. S Rayem a jeho myšlenky trávíme nejvíce času a k srdci vám přiroste. Jenže je zde tolik dalších postav, kterým výhru přejete... King dokázal popsat utrpení těchto mladých mužů tak realisticky. Absolutně jsem neměla problém si představit, že společnost se takovýmto směrem vydala a takováto soutěž se opravdu koná. Pocity to nebyly příjemné. Mladých mužů mi bylo tak neuvěřitelně líto a tak moc jsem s nimi soucítila. Míle ubíhají, dochází k nejrůznějším zvratům a výkyvům v chování, tak jak pomalu přibývá únava a vy ji prostě cítíte společně s účastníky a jinak to nejde. Před očima vám probíhají životy chlapců. Zrychleně. Celé jejich životy....
Nechápu a nikdy chápat nebudu, jak někdo dokáže napsat něco takhle skvěle.

V knize se nachází spousta nenápadných odkazů a moc velkou radost jsem měla z toho,že spousta jich byla na literaturu. Kesey (autor mojí snad vůbec nejoblíbenější knihy), Poe i další velikáni.

Další Kingovka, pardon, tentokrát Bachmanovka. Dlouhý pochod Stephen King vydal pod pseudonymem Richard Bachman. A o něm nám i v předmluvě povídá. Richard Bachman díky Kingovi doslova ožil, ale odhalen byl velice brzy. Upřímně? Nedivím se. Nebudu si hrát na odborníka, který rozezná Bachmana od Kinga. Nerozeznám. Ale také jsem v pozici, kdy vím, kdo knihu napsal. Zda by mě King napadl, i kdybych knihu četla bez této vědomosti, těžko říct. Dlouhý pochod pro mě osobně byl ale typickým Kingem. I když sám mistr tvrdí, že tomu tak být úplně nemá.

Dlouhý pochod je ve své podstatě sonda do lidské duše, která se dobrovolně uvrhla do neštěstí. Trpí. Fyzicky i psychicky. Člověku postupně dochází, že případná výhra štěstí nikomu nepřinese. Příběh se postupně mění. Stává se brutálnější a děsivější. Nejsou tu příšery, ale lidé. Společnost věnující se drastické zábavě (chlapci odsuzují hlavně jednoho aktéra této show, ale za jejich utrpení nemůže pouze on). Kniha vyšla v originále již v roce 1979, ale čtení je to neustále aktuálnější a aktuálnější. Je to varování pro společnost ale i pro jednotlivce. Je to silné, napínavé (je to King, do konce nemůžete tušit, kdo bude vítěz), nesmírně smutné. Ale úžasné. Dlouhý pochod je knihou, která nezaujme jenom čtenáře Kinga. Podle mého zaujme i jako první seznámení s tímto panem Spisovatelem. King si velké S zaslouží. On je mistr. A na Dlouhém pochodu jsem se v tom jenom utvrdila. Jedna z nejlepších a nejsilnějších knih, kterou napsal. Dlouhému pochodu dávám 100 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku úžasné knihy Dlouhý pochod moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu.