Život po Tobě - Jojo Moyes

Kdybyste ztratili někoho, koho jste moc milovali, jak moc by to změnilo váš pohled na svět? V pokračování světového bestselleru Jojo Moyesové Než jsem tě poznala najdeme Louisu Clarkovou v přesně takové situaci. Po intenzivním půlročním vztahu s ochrnutým Willem Traynorem, který se rozhodl ukončit svůj život asistovanou sebevraždou, zůstává Louisa sama, zmítána smutkem a výčitkami svědomí. Po vážném úrazu se navíc musí vrátit domů k rodičům. Jako by byla najednou zpátky na začátku cesty – život po Willově smrti totiž znamená učit se leccos znovu, stavět na nových základech. Záchranář Sam Fielding, pro něhož je kontakt se smrtí každodenní náplní práce, by snad mohl být právě tím, kdo Louise pomůže se zase vrátit do života, jenomže pak se z Willovy minulosti nečekaně jako uragán vynoří Lily – jeho šestnáctiletá nezvladatelná dcera. A všechno je rázem jinak…

Od autorky Jojo Moyesové jsem četla její asi nejznámější knihu - Než jsem tě poznala. Je to už nějaká doba. Dostala jsem ji k loňským Vánocům a hned po nich ji četla. Bude to tedy už tak rok a půl. V té době jsem koukala i na film a hrozně se mi líbilo obsazení - hlavně hlavní hrdinky Louisy. Před nedávnem jsem se na film koukla znova a chtěla si přečíst znovu i knihu, nakonec jsem ale v knihkupectví narazila na její volné pokračování a rozhodla jsem se, že si ho nakonec přečtu. Původně jsem to v plánu neměla. Trochu jsem se bála, že si zkazím Než jsem tě poznala, kniha mi přišla dobře ukončená a neměla jsem potřebu v příběhu pokračovat.

Příběh v knize Život po Tobě je jako úplně jiná kniha. Kdo četl Než jsem tě poznala ví, že kniha pro hlavní hrdinku skončila poměrně nadějně. Život po Tobě ji ale ukazuje úplně jinak. Deprese a snaha vyrovnat se s Willovou smrtí díky které má výčitky. Kniha je ve své podstatě dost temná, ale Jojo Moyesová do ní zasazuje svoji světlou stránku, kterou očividně umí zasadit i do těžkých témat a jistým způsobem v nich ukazuje na ději. A to se děje i tady.

Jako člověk, který si ztrátou opravdu hodně blízkého člověka prošel jsem ocenila několik myšlenek, které se v knize objevily ve chvílích, kdy se Louisa zúčastňovala sezení Kruhu nového začátku. Například to, že člověk má od okolí určitý časový limit, kdy smí být smutný. Po určité době jakoby mu na to okolí nárok vzalo a odmítalo přijmout to, že i po delší době potřebuje člověk o této ztrátě občas mluvit. Z touhle myšlenkou se musím stoprocentně ztotožnit a i díky ní mě kniha opravdu uchvátila.

Příběhu bych asi vytkla hlavně to, že současní autoři si ani u romantiky s temným podtónem nevystačí s "normálními" situacemi. Poslední dobou se rozmohl takový nešvar... Skoro ve všech knihách, které by byly opravdu hodně reálné se začíná objevovat minimálně střelba (a nebo taky únosy, ale to tady díky Bohu ne). Jo, ve své podstatě to možné je, ale na mě už to v tomhle příběhu bylo trochu moc.

Jojo Moyesová očividně psát umí. Opět mě o tom přesvědčila. Její knihy jsou čtivé, milé, vtipné, dojemné... Podle mě je to ideální autorka na takovou tu "holčičí" náladu. Čtu převážně úplně jiné věci, ale občas mám chuť si přečíst jednoduchou romantiku, která bude čtivá a to prostě Moyesová umí. Její knihy se opravdu čtou neskutečně jednoduše a třeba na dovolenou? Ideální kousek.

Osobně vnímám příběh v Životu po Tobě skoro jako něco samostatného. Možná by autorka bývala udělala lépe, kdyby pro tento příběh vymyslela nové postavy. K Louise z Než jsem tě poznala mi to moc nesedělo. Na druhou stranu vím,co dokáže smrt blízkého s člověkem udělat. Takže asi jo, proč ne. Rozhodně mi Život po Tobě nezkazil příběh z Než jsem tě poznala a to jsem se toho opravdu bála. Myslím si však, že vůbec neuškodí nechat si mezi těmito knihami delší časový rozestup.

Knihu hodnotím 85%. Vážně se mi líbila a určitě mám v plánu si pořídit postupně i další knihy o Moyesové. Jen musím uznat, že obálky českých vydání se mi nelíbí... :-D