Katakomby - Jeremy Bates
Betty - hlavavknihach.blogspot.cz
října 15, 2017
10 Comments
Pod
rušnými ulicemi a kavárnami Paříže, kde se přát
elé
bezstarostně scházejí na kávu, se skrývá labyrint tunelů,
pohřebiště několika milionů mrtvých. Když se hrdinům dostane
do rukou videokamera s děsivými záběry zoufalé ženy bloudící
tmavými a vlhkými chodbami, skupina kamarádů se vydává do
katakomb odhalit tajemství nahrávky. Nakolik v něm obstojí a
budou se vůbec moci vrátit zpět?
Katakomby. Druhý z hororů
od Jeremyho Batese, který se věnuje reálným hrůzostrašným
místům. Jak název naznačuje, tentokrát se zaměřuje na
Katakomby a to tak, že na ty Pařížské.
První díl této série
(Nejde ovšem o sérii navazující. Postavami, ničím, tudíž
nevadí, pokud si Katakomby přečtete jako první) se jmenuje Les
sebevrahů a moc se mi líbil. Nedočkavě jsem tedy vyhlížela
další dílo Jeremyho Batese a rozhodně jsem nebyla zklamaná.
Porovnávání těchto dvou knih se však ubránit nedokážu.
Jde totiž pro ideální
knihu pro všechny, kteří buď mají rádi horory, milují
například Stephena Kinga, ale občas si chtějí přečíst něco
lehčího, více oddechového. Něco u čeho nebudou muset přemýšlet
tolik, jako u Kinga. Ideální to díky své jednodušší formě je
ovšem také pro ty, kteří s horory třeba začínají, nebo je
nečtou moc, ale nějaký by rádi vyzkoušeli.
Rozhodně se nemusíte bát
délky knihy. Kniha má skoro 450 stran a české vydání ji dělá
ještě mohutnější (obálka je ovšem nádherná stejně jako ta u
předchozího Lesu sebevrahů), ale je neskutečně čtivá. Bates
píše neskutečně čtivě a knihu opravdu přečtete bez problémů
za dva dny, stránky totiž utíkají samy.
Osobně mi příběh z
Katakomb přišel děsivější, a rozhodně byl brutálnější, než
Les sebevrahů. Akce zde byla dle mého lépe rozložena. Akční
scény byly v knize od samotného začátku. Celkově mi kniha přišla
ve své podstatě mnohem děsivější než Les a do poslední
stránky se zde něco dělo. Také jsem ocenila epilog, který nebyl
příliš rozsáhlý, ale čtenáře obeznámí s tím, co nejvíce
touží, po skončení samotného příběhu, vědět. Na druhou
stranu ovšem člověk po přečtení Lesu sebevrahů tak nějak
zhruba vytuší Batesovu osnovu, podle které knihy píše. Víte co
za „zlo“ očekávat, trochu jsem se toho bála a po přečtení
této knihy se mi to utvrdilo. „Zlo“ je jiné, ale princip byl
vlastně stejný jako v první knize, kterou jsem od něj četla. Za
to musím knize několik procent strhnout, přesto jde však o
skvělou, lehkou četbu, která vás určitě zaujme. Rozhodně
oceňuji krásnou obálku ve které byla u nás kniha vydána.
Sečteno podtrženo knihu
určitě doporučuji, myslím si, že si Batesovi knihy dokonce
přečtu někdy i znova, což se u každé knihy jen tak nestane.
Jsem zvědavá na další témata, která ve svých knihách
zpracoval (Helltown v Americe a Ostrov panenek) a doufám, že i tyto
další knihy v překladu vyjdou. Myslím si, že Bates je autor, o
kterém v hororovém žánru ještě hodně uslyšíme. Knihu můžu
s čistým svědomím doporučit a myslím si, že vás nezklame. Knize dávám 90%.
