@bettypavkova

středa 24. dubna 2019

Zlatý dům - Natasha Solomons

dubna 24, 2019 2 Comments


Strhující rodinná sága volně inspirovaná osudy Rothschildů.


Goldbaumovi jsou nejbohatší a nejvlivnější židovská rodina své doby. Na rodinných setkáních se vypráví příběh, jak zakladatel rodinné tradice rozeslal pět svých synů z ghetta do pěti velkých evropských měst, aby tam založili bankovní domy. O několik generací později je pět větví rodiny pevně zakotveno v Anglii, Francii, Německu, Švýcarsku a Rakousko-Uhersku a zvažují založení nové pobočky v Americe. Ale píše se rok 1912, a přestože to tak ještě nevypadá, Evropa nezadržitelně směřuje k válce, která nakonec postaví jednotlivé větve Goldbaumů na opačné strany pomyslné barikády.

Když se kniha Zlatý dům objevila mezi novinkami nakladatelství Beta, byla jsem nadšená. Anotace totiž slibuje rodinnou ságu. A rodinné ságy já zbožňuju. Baví mě sledovat osudy členů rodiny a jejich příběhy mě často dočista pohltí. Podařilo se to i Natashe Solomons v knize Zlatý dům?

Příběh o bohaté židovské rodině Goldbaumů Vás nejprve zavede do roku 1911, do Vídně. Hlavní hrdinka je Greta, mladá dívka, která se musí provdat. Podle tradic za příbuzného z rodu Goldbaumů, kteří jsou rozeseti po celém světě, kde vedou jednotlivé Goldbaumovic banky. Greta má být provdána za Alberta. Mladšího syna Goldbaumových z Británie. Kromě Grety sledujeme jejího bratra Otta, bratrance Henriho... Greta je však postavou stěžejní.

Goldbaumové jsou bohatý židovský rod, který se rozutekl do celého světa. Díky jejich bohatství se v knize přenášíme do vyšší společnosti a života v luxusu. Autorka krásně popisuje luxusní sídla, ve kterých se Greta pohybuje. Později se dočkáváme pestrých popisů zahrad, které v Gretině životě taktéž sehrávají výraznou roli.
Autorka si s popisy opravdu hraje a to je jedna z věcí, která mi na knize učarovala. Nemusíte se bát zdlouhavých popisů, které Vás unudí k smrti. To vůbec ne. Natasha Solomons dokázala vystihnout ten kouzelný moment, kdy bohaté popisy úžasně doplňují příběh a napomáhají vykreslovat jeho atmosféru, zároveň však nenudí a nezpomalují děj.

Kniha se celkově velmi dobře čte. Určitě tomu napomáhá i to, že od samého začátku se Gretin příběh začne rozvíjet na plné obrátky. Nejprve je Vám líto, jaký osud ji vzhledem k jejímu postavení čeká. Po pár kapitolách Vám zase dojde, že ten osud, který jste jí tolik nepřáli, není až tak hrozný, jak být mohl, a dokonce začíná vypadat nadějeplně a Vy si říkáte, že Greta možná trochu přehání. Tím ale nechci říct, že je Greta nesympatická postava. Mě si získala (nejen ona, ale i ostatní z klanu Goldbaumů) a působila na mě opravdu hodně realisticky. Greta není dokonalá, je tak trochu tvrdohlavá a svérázná. Zároveň je ale obětavá, pomáhá těm, kteří to potřebují, i když se to její rodině ne vždycky zamlouvá. Stejně tak se snaží stát proti konvencím své doby, kdy jsou ženy stále ještě na nižší pozici než jejich mužští protějšci.
Rodinné ságy většinou obsahují velké množství postav, které se čtenáři často pletou. U Zlatého domu jsem se v postavách orientovala perfektně. Autorka vykreslila zajímavé charaktery - jeden rod, ale přesto rozdílné postavy jak díky prostředí ve kterém zrovna oni vyrůstali ale i díky charakterovým rysům jednotlivců.

Na knize Zlatý dům je podle mě skvělá ještě další věc (ona kniha je skvělá celá...). Autorka nechala reálné dějiny velmi zajímavě zamíchat osudy svých postav. Samozřejmě tím nejvýraznějším, co hrdiny ovlivní, je první světová válka. Objevují se zde ale například i náznaky vzrůstajícího antisemitismu nebo potopení Titanicu. V neposlední řadě autorka také využila postavení žen v dané době. Kupříkladu se zde objevuje otázka "nevhodného" oblečení, které se Gertě líbí. Celkově mě kniha přivedla i na několik myšlenek, týkajících se historie, které jsou ve své podstatě jasné, ale možná každého hned nenapadnou. Tedy alespoň mě nikdy nenapadlo spojit dohromady válku a porody. Porody se však během války staly opět mnohem nebezpečnější - lékaři byli na frontě, materiál taktéž a péče o rodičky se díky tomu velmi zhoršila...

Zlatý dům pro mě byl úžasným čtením. Vždycky jsem věděla, že mám rodinné ságy moc ráda, ale Zlatý dům ve mě odstartoval vyloženou vášeň vůči tomuto žánru. Děj krásně plyne, postavy si neskutečně oblíbíte. Celkově mi kniha tak trochu připomněla klasiky, kteří obsáhlé rodinné ságy psali a věnovali se v nich osudům svých hrdinů na pozadí reálných historických událostí a myslím si, že na tyto velikány autorka velmi dobře navázala.
Rozhodně bych zde chtěla zmínit, že pokud se Vám líbila populární trilogie Panský dům, Zlatý dům je přesně tou knihou, po které byste měli sáhnout. Osobně mi Zlatý dům přišel lepší, mnohem lépe se mi do něj začítalo.

Já Zlatému domu nemám co vytknout. Pro mě šlo opravdu o knihu, která byla ušitá mně na míru a už teď koukám na další rodinné ságy, které bych si chtěla přečíst. Snažila jsem se zjistit, zda jde o úvodní díl série, ale bohužel pravděpodobně ne a bude to stand alone kniha. Světe div se, většinou už mě trochu děsí, kolik se objevuje nových prvních dílů sérií... tady ne. Tady jsem vyloženě smutná, že se pravděpodobně s postavami už nepotkám. Přitom posunout osudy této židovské rodiny do doby druhé světové války by bylo určitě zajímavým námětem. Nezbývá mi než doufat, že se autorka nakonec k osudům rodiny Goldbaumů ještě přece jenom vrátí.
Knize dávám 95 %!

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Zlatý dům děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. :-)


neděle 21. dubna 2019

Poslední kapitán - Francis Scott Fitzgerald

dubna 21, 2019 6 Comments



Příběh unikající lásky a oslnivých ambicí stoupá k vypjatě dramatickým výšinám a propadá se do hloubek až k základům lidské existence. Rozechvělá naděje a černé zoufalství přesouvají v překvapivých momentech úhel vyprávění a vyostřují kontrasty mezi postavami. Osoba empatického, mimořádně schopného filmového producenta řídícího svoje studio jako továrnu na sny, který ovšem tuší blížící se tragédii, ale skrývá svoje obavy, se na nejpůsobivějších místech snad až vzpírá autorovým záměrům. V těchto okamžicích se jeho hrdinové propadají do nejistot a zmatků, aby pak v nich vášnivě setrvávali. Kniha je plná života a nám tolik blízká možná i proto, že ji autor nestačil formálně dokončit.


Román vydáváme v novém překladu, který vychází vstříc uhrančivé, obtížně definovatelné kráse Fitzgeraldova jazyka.

Poslední kapitán je další z knih od Francise Scotta Fitzgeralda, která vyšla v novém vydání i překladu (a i pod novým názvem, než doposud kdy vyšla) u nakladatelství Leda. Jde o dílo, které bohužel autor nestihl dopsat před svou smrtí. Jak se mi líbilo? Vedlo si tak dobře, jako Velký Gatsby?

Jde se strašně špatně ubránit srovnávání s Velkým Gatsbym, obzvlášť když jde o tak slavné dílo. Poslední kapitán je však knihou ve spustě věcí jinou. Vlastně snad jedinou podobu, kterou jsem v příběhu odhalila, byl motiv velké lásky. I když v každém příběhu jde o lásku cítěnou jinak. Je velká škoda, že jde o nedokončený román. Francis Scott Fitzgerald bohužel nestihl toto dílo před svou smrtí dokončit. Zanechal však poznámky, jak zhruba v díle pokračovat chtěl. Na samotném závěru knihy je právě nastíněno, jak by pravděpodobně autor s příběhem naložil dále...

Příběh Monroa Stahra je velice zvláštní, místy velice komplikovaný. Víme o něm několik věcí. Je velice úspěšný filmový producent. Svého úspěchu dospěl díky své obrovské píli. I zde, právě v hlavních hrdinech, se mezi Posledním kapitánem a Velkým Gatsby nachází velké množství rozdílů. Ve své podstatě je Stahr velice kladnou postavou. Dokáže milovat. Opravdu čistě milovat. A právě i o jeho životní lásce se v knize dozvídáme. Nechci vyzrazovat přímo detaily z příběhu. I díky tomu, že je příběh nedokončený mi přijde škoda, ochuzovat Vás o každé malé překvapení, na které v knize narazíte. Proto řeknu jenom to, že se jedná o příběh lásky, tvrdé dřiny, luxusního života, boje o uplatnění v branži... je prostě o životě a všem, co hlavnímu hrdinovi přináší.

Jak jsem zmínila výše, Monroe Stahr je veleúspěšný filmový producent. Celý příběh Posledního kapitána se točí kolem Hollywoodu. Konkrétně jde o dobu ze zlaté éry Hollywoodu. Jedná se tedy zhruba o 20. - 30. léta 20. století, kdy prožívala éra filmu velký rozkvět. Francis Scott Fitzgerald popsal prostředí vzniku filmu velice detailně. Osobně jsem neměla tušení o tom, jak film vzniká. Díky Poslednímu kapitánovi mi došlo, jak moc náročný proces to byl a stále je. Zároveň v knize Fitzgerald ukazuje i to, že luxus života lidí, točících se kolem filmu, byl často pouhým pozlátkem. Řeší se zde možná krize, nespokojenost s platy u filmu, ale i s tím, pod jakým tlakem se někteří pracovníci nacházeli a i to, jak je pomluva schopná ničit i dobře rozběhnutou kariéru.
Pod tlakem se nachází i samotný Stahr. Čtenáři je představený jako workoholik na jehož zdraví se i začíná jeho práce podepisovat. 

Fitzgerald do knihy zapojil i reálná jména. V knize jsou zmíněny i reálné postavy - herci, herečky, režiséři apod., kteří v této době opravdu v Hollywoodu figurovali. Tady pro mě nastával lehce problém, protože tato jména mi nic neříkala. Musím smutně přiznat, že se ve jménech této Hollywoodské éry prostě nevyznám. Záchranou mi byly vysvětlivky, které na konci knihy jsou. Jsou zde vysvětlená jména, ale například i filmy, či písničky, které jsou v knize zmíněny. Osobně poznámky a vysvětlivky v knihách naprosto zbožňuju, takže tady jsem si vážně přišla na své.

Poslední kapitán je více popisným dílem a já jsem si to velice užívala. Celkově (zase to porovnávání) mi přijde, že kdyby byl Poslední kapitán dokončen, byl by mnohem detailnějším (a i obsáhlejším) dílem. Nejen, co se například popisů týče, ale přijde mi, že i u samotného hlavního hrdiny šel autor mnohem více do hloubky a popsal ho mnohem detailněji. Možná i díky tomu mi příběh Posledního kapitána přišel v něčem složitější. Ve Velkém Gatsby najde příběh každý. Možná jen ten, který je vidět na první pohled a ne ty ukrytější, ale najde. U Posledního kapitána si myslím, že by s hledáním podstaty samotného příběhu mohli mít někteří trochu problém.

Poslední kapitán mě utvrdil v tom, že Fitzgerald byl geniální vypravěč, ale také to, že je podle mě jediným autorem, který dokáže čtenáře tak jednoduše přenést do své doby. Tím samým je poměrně proslavená Jane Austenová, ale při čtení jejích knih mi trvá o něco déle, než se do doby příběhu přenesu. U Francise Scotta Fitzgeralda stačí opravdu pár vět a já se ocitám v jiném století.
Je opravdu velkou škodou, že příběh autor nestihl dopsat. Myslím si, že kdyby byl Poslední kapitán dokončen a prošel i autorovými závěrečnými úpravami, nebyl by Fitzgerald pro širokou veřejnost znám pouze jako autor Velkého Gatsbyho, ale jako autor Posledního kapitána a Velkého Gatsbyho. (Toto je samozřejmě nadsázka. Knih napsal více, ale řekla bych, že současnému čtenáři se při zmínce Fitzgeraldova jména vybaví právě Velký Gatsby).
Pokud se zajímáte o spisovatele s velkým s, klasiky a kvalitní četbu všeobecně, neměli byste Posledního kapitána rozhodně minout. Dávám mu 75 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Poslední kapitán od Francise Scotta Fitzgeralda moc děkuji nakladatelství LEDA. Na jejich webu můžete knihu i rovnou zakoupit. :-) 

pondělí 15. dubna 2019

PS: Nesnáším tě - Winter Renshaw

dubna 15, 2019 14 Comments


Milý Isaiahu, před osmi měsíci jsi byl jen voják, který měl být nasazen v boji, a já jen servírka, která ti přinesla palačinku a doufala, že si nevšimneš, jak moc jsi mě zaujal. Všiml sis. A celý následující týden jsme strávili spolu. Všechny dopisy, které jsi mi pak poslal, jsem schovávala jako poklady a zamilovala se do tebe. Jenže pak ses vrátil, a když jsme se setkali, choval ses, jako bys mě nikdy v životě neviděl. Ať máš k tomu jakýkoli důvod, doufám, že je dobrý. servírka Maritza 

P. S.: Nesnáším tě. A tentokrát… to myslím vážně.


Nakladatelství Beta vydalo novinku PS: Nesnáším tě. Jde o romantický příběh se špetkou erotiky. Nejde o žánr, který bych přímo vyhledávala, ale vzhledem k tomu, že jsem věděla, že se blíží náročnější období, rozhodla jsem se, že se do knihy s radostí pustím. Dnes se vy dozvíte, jak se mi líbila.

Hlavní hrdinka Maritza, servírka, jednoho dne obsluhuje mladé muže. Nechová se nijak příjemně, chce porušit nejdůležitější pravidlo, které v podniku mají. Pouze jednu palačinku! On chce dvě. Maritza mu druhou palačinku sežene. Spíše z toho důvodu, aby od něj měla pokoj. Shodou okolností se jejich cesty protnou znovu. A tentokrát se začne psát příběh...

Od romantických příběhu chci hlavně dvě věci. Ta první jsou postavy, které si oblíbím, přilnu k nim a budu jim fandit. Druhá věc je ta, že si chci u příběhu odpočinout, vyčistit si hlavu.
Co se prvního bodu týče, byla jsem velice spokojená. Maritza i Isaiah mi byli velice sympatičtí. Bavila mě jejich povolání (servírka a voják), bavila mě jejich minulost a rodinné zázemí. Bavily mě jejich naprosto rozdílné povahy. Opravdu jsem jim fandila.
Co se odpočinku týče, i ten jsem od knihy získala. Jde o příjemný, nijak složitý příběh.

Jak jsem již řekla, u knihy si odpočinete. Je to klasický romantický příběh. Ale velice se mi líbilo, co autorka vymyslela. To, co spolu hlavní hrdinové prožívali, jakým způsobem se seznamovali. Také se mi líbilo, že se příběh opravdu odehrává v současnosti. Přesto, že do něj autorka zapojila dopisy, vysvětlila důvod a současně si nehrála na to, že neexistují mobilní telefony, módní značky, časopisy a podobně. Další věc, kterou jsem na příběhu ocenila byla ta, že erotiky bylo v příběhu opravdu jen trochu. Erotické romány  nevyhledávám, tudíž jsem byla příjemně překvapena, že se zde erotické scény objevily pouze párkrát.
V neposlední řadě bych ráda vyzdvihla ještě jednu věc. Autorka se nesnažila příjemnému románku přidat hloubky tím, že zapojí nějaké velice závažné, aktuální téma. Autoři romantické literatury se často snaží příběh pozvednout tím, že přidají téma třeba šikany, sexuálního obtěžování... klidně i do minulosti jedné z postav, která se s tím pak vyrovnává... Winter Renshaw se o nic takového nepokusila, nedělala z příběhu něco, co není jeho podstatou a za to jsem neskutečně vděčná.

Příběh je velice čtivý. Obzvlášť ve druhé polovině se objevovaly i velmi krátké kapitoly a dopisy. Dopisy v příbězích mám ráda, hezky oživují klasický text a oživily právě i PS: Nesnáším tě. Jde o příběh, který je jako na míru napsán pro všechny slečny a ženy. Sama na sobě mohu potvrdit, že bude bavit nejen milovnice romantické literatury, ale i ty, které se k romantice uchylují jen občas. Autorčin styl byl prostě přesně pro mě a i samotný příběh mi přišel vymyšlen velmi originálně.

V PS: Nesnáším tě nehledejte hloubku, ale odpočinkový příběh. Je to moc milé čtení, postavy na mě působily velmi realisticky a dokázala jsem si představit, že někde po světě opravdu chodí. I samotný nápad se mi velmi líbil. Autorka napsala zatím tři díly série "PS:". Bohužel se každý díl věnuje jinému páru. Vážně mě to mrzí, protože Maritza a Isaiah se mi velmi zamlouvali a ráda bych se o nich dozvěděla více.
Přiznám se, že obálka není úplně pro mě a pravděpodobně bych po knize sama od sebe v knihkupectví nesáhla. Respektive - moc se mi líbí, že je kniha bílá, spojená s tyrkysovou, ale nemám úplně v oblibě fotografie lidí na deskách. Na druhou stranu se na toho mladého muže nekouká špatně, co si budeme nalhávat. :-D Pokud hledáte příjemné čtení, třeba už na letní dovolenou, je PS: Nesnáším tě naprosto ideální volbou a já ho hodnotím 75 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy PS: Nesnáším tě děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. :-)

středa 10. dubna 2019

Remade - Alex Scarrow

dubna 10, 2019 6 Comments


Leon a jeho mladší sestra Grace se nedávno přestěhovali z New Yorku do Londýna. Zatímco se potýkají s novou školou, ve zprávách se začínají objevovat zvěsti o neidentifikovaném viru z Afriky. Během týdne virus zasáhne Londýn. Lidé se mění v kapalinu před očima obou sourozenců, kteří utíkají, aby si zachránili život. Měsíc poté, co se virus poprvé dotknul zemské atmosféry, mu podléhají všechny organismy.
Ale virus zdaleka není jediným nepřítelem, a přežití je jen první krok.
Apokalypsa! Tohle téma mám ráda jak v seriálech, tak knihách. Proto se zajímám o každý nový kousek, který se o apokalypsu alespoň trochu otře. Remade je ovšem klasické postapo, kde milovníkům tohoto žánru jen tak něco chybět nebude. Jak se mi Remade líbilo, to se dozvíte v dnešní recenzi.

Leon žije se sestrou Grace a mamkou Jennifer v Londýně. Není z toho vůbec nadšený. Nemůže se do nového prostředí začlenit, a ještě ke všemu byl důvodem stěhování rozvod jeho rodičů. Na internetu a v televizi se začnou objevovat zprávy o podivném viru, který zaútočil v Africe. Nikdo z "bohatého" světa nebere tyto informace jako velké ohrožení. Všechno se změní, když vir zasáhne New York, Londýn... a nakonec celý svět.

Jestli je jedna věc, kterou na Remade musím vyzdvihnout, je to jednoznačně to, že mi dal něco, co mi u spousty seriálů, filmů i knih, s tématem apokalypsy, chybí. Remade se totiž apokalypse věnuje rovnou od začátku. Od chvil, kdy se vir začne objevovat. Většina jiných knih apod. nás zavede už do světa, který si svým způsobem na novou situaci zvykl. Remade nám ukazuje to, jak lidstvo reaguje na tento šok. To je něco, co mě na knize neskutečně líbí. Myslím, že se Alexovi Scarrowovi podařilo reakci lidí popsat poměrně hodně věrohodně a hlavně působivě. Dokázala jsem se do toho šoku a paniky, kterou lidé v knize zažívali, velmi dobře vžít.

Kniha je velmi čtivá. Už si začínám říkat, jak to v tom Dobrovském dělají, že knihy, které v poslední době vydávají, jsou tak moc čtivé. Remade budete opravdu hltat. Kromě toho, jak čtivě autor píše, je i příběh velmi napínavý a Vás to nutí číst dál a dál a knihu neodkládat. Remade je jedna z TĚCH knih, u který přečtete bez přestávky přes to stran a nebudete o tom tušit. Stránky mizí pod rukama prostě sami, a vy příběh vnímáte hodně intenzivně.

Mám tady ale jedno varování. Pokud jste citlivější duše a dělá se Vám špatně, jen když pomyslíte na krev, Remade nebude to pravé ořechové pro vás. Virus dělá s lidmi i zvířaty poměrně nechutnosti a krve si v knize užijete hodně. Alex Scarrow je ke všemu ještě poměrně naturalista a popisy těchto scén jsou dost detailní. Já mám takovéhle šokující knihy ráda, ale vím, že se tady najde asi dost z vás, kteří by od knihy s křikem utekli...



Víš synu, moudrý muž jednou řekl, že moderní civilizaci dělí od úplné anarchie jen tři porce jídla a internetové připojení.“ - Remade str. 173

Kromě naturalistických popisů krve se autor nebojí ani dramatických zvratů. Kniha je rozdělená do tří částí. V každé se stane hodně zvratů a zajímavých situací. Každá je však zakončená opravdu šokující scénou, která změní všechny vaše předpoklady o pokračování knihy. Kniha tudíž není předvídatelná a to mě na ní neskutečně bavilo.

Co se týče hlavních hrdinů, Leon i Grace byli moc fajn a oba jsem si oblíbila. Asi jediný problém, co jsem měla, byl ten, že z Leona se stal takový vůdčí typ. Než apokalypsa začala, rozhodně se tak nechoval. Také je mu sedmnáct let a úplně nevím, zda by sedmnáctiletý chlapec získal takový respekt - i ze strany matky. Jako plus tady je ovšem to, že autor si byl této změny v charakteru vědom a samotného Leona to nechal v myšlenkách několikrát okomentovat. Tato situace se mu nelíbila a i ho překvapovala. Zároveň se mi líbilo, že se autor (dost možná zatím, ale i tak) vyhnul romantice. Maximálně se zde objevuj jisté náznaky do budoucna. Podle mě může být výborná kniha bez špetky romantiky a Remade je toho důkazem. Nebudeme si nic nalhávat, ale od knihy o apokalypse čekám plno mrtvol (a ty jsem dostala) a ne romantiku.

Pokud si chcete přečíst napínavý příběh, který vás u sebe bude držet doslova přikované, nehledáte romantiku, ale hodně nečekaných zvratů a nevadí vám krev, Remade je to pravé pro vás. Čtení si budeme vychutnávat. Mně po přečtení nezbývá než doufat, že se brzy dočkáme dalších dílů, protože jsem po konci opravdu velice zvědavá, kam se příběh bude ubírat! Remade hodnotím 85 %! 



Kniha Remade vyšla pod značkou Edice knihy Omega. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Remade si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! :-)

čtvrtek 4. dubna 2019

Rosevine - Tereza Krupová

dubna 04, 2019 5 Comments


Angela má novou misi. Má za úkol sledovat a prověřit manželský pár, podezřelý ze dvou brutálních masových vražd. Ti odjíždějí na týdenní dovolenou do útulného a malebného hotelu Rosevine, ležící na pobřeží Anglie. Manželé zprvu působí velmi klidně a bezproblémově, Angele se však podaří zjistit, že se za zavřenými dveřmi svého pokoje, chovají úplně jinak. Hlavní hrdinku okouzlí podezřelá Erika Binderová, se kterou se velmi důvěrně sblíží. Celý případ se jí tak podaří vidět z trochu jiné strany. Po čase stráveném s Erikou a drobným vyšetřováním, do sebe pár věcí ale přestane zapadat. Je to jen hra? Ví snad manželka, že je někdo sleduje a chce tak Angelu záměrně svést z cesty? Anebo opravdu mluví pravdu? Prvotina autorky, napsaná velmi čtivě, s kapkou vytříbeného humoru a nemravnými prvky.

Sama autorka knihy Rosevine,Tereza Krupová, mě oslovila, zda bych neměla zájem o přečtení její prvotiny. Podle anotace mě kniha velice zaujala, ale byl tu jeden problém. Rosevine vyšlo pouze jako ekniha a s těmi já prostě bojuji (nemám čtečku a na mobilu se mi nečte vůbec dobře). Autorka byla tak moc hodná, že mi knihu poslala vytisknutou. Vážně jsem za to neskutečně vděčná a udělalo mi to obrovskou radost. Do knihy jsem se dnes pustila a zhltla ji jako malinu. Dnes se vy můžete dočíst, jak se mi čtení líbilo.

Angela přijede do hotelu Rosevine, kde je oficiálně zaměstnána. Uklízí pokoje, pracuje na recepci... je takovou děvečkou pro všechno. Ve skutečnosti je však tajnou agentkou, která zde má sledovat manželský pár, který je podezřelý ze dvou vražd. Jako čtenář sledujeme příběh právě z pohledu Angely a sledujeme to, jak se postupně případ vyvíjí.

Rosevine je kniha krátká. Má 83 stránek, jde tedy spíše o novelu než román. Kratší rozsah s typickými rysy novely (dramatický děj, který se rychle vyvíjí k pointě, výrazný konflikt...) v kombinaci s vysokou čtivostí dělá z Rosevine opravdu takovou knižní jednohubku, kterou přečtete během cesty autobusem nebo pár hodin, ale rozhodně se u ní nebudete nudit!

Rosevine nedá čtenáři šanci se nudit právě i díky tomu, že děj plyne velmi rychle. Angela neustále přichází k novým poznatkům a děj rychle graduje k velkolepému finále. Upřímně jsem si nebyla jistá, jestli kniha dopadne tak, jak si myslím. Odhadla jsem jednu menší zápletku, ale víc ne, což si myslím, že na prvotinu není vůbec špatné skóre, ba naopak. Celkově na mě Rosevine působil jako klasický současný thriller - vysoce čtivý, rychlý spád děje a i samotný námět mi jistými aspekty připomněl třeba knihy Za zavřenými dveřmi, nebo Manželé od vedle. Hlavně v tom, že nic není tak, jak se může na první pohled zdát. Určitě však nejde o psychologický román, jako právě výše zmíněné knihy.

Velice se mi líbilo prostředí hotelu Rosevine, který Angela při svém příjezdu popisuje. I jeho umístění bylo zajímavé a samozřejmě zvolené vhodně k ději. Jediné co mě mrzelo, že mu nebylo věnováno více prostoru. S tím vlastně souvisí to, co bych knize vytkla a tohle všechno se odvíjí právě od krátkého rozsahu knihy. Námět knihy je podle mě výborný, styl, jakým je kniha napsaná se mi taky líbil (není to žádné složité čtení, ale opravdu ideální styl pro současné "odpočinkové" thrillery). Právě samotný námět knihy, ale i prostředí a postavy by si podle mě zasloužily větší rozsah. Samozřejmě by se v tu chvíli mohly objevit nudnější pasáže, ale ty by mi nevadily. Hlavně z toho důvodu, že ve chvíli, kdy by byla kniha obsáhlejší, měl by člověk více času přilnout k postavám, jejich  vztahy by byly uvěřitelnější. 

Sama autorka v anotaci popisuje, že se v knize objevuje špetka erotiky. Já osobně oceňuji, že šlo opravdu pouze o "špetku". Erotické romány nejsou tím, co vyloženě vyhledávám a tak jsem se trochu bála, aby z těch osmdesáti stran nebyla polovina erotický román. Nebyla. Erotických scén nebylo přespříliš a nepůsobily nikterak nuceně, děj doplňovaly.

Rosevine však rozhodně k přečtení doporučuji. Příběh mě opravdu bavil a postavy také. Líbilo se mi i prostředí. Pokud máte někdy chuť, tak jako já, na nějakou knižní jednohubku, Rosevine vás rozhodně nezklame. Čtení jsem si užívala. Jde opravdu o odpočinkové čtení u kterého zároveň budete příjemně napnutí ohledně toho, jak se to všechno na konec vyvrbí. Prvotina Terezy Krupové rozhodně stojí za pozornost!

Knihu Rosevine hodnotím 75 % a moc děkuji autorce Tereze Krupové za zaslání knihy k recenzi. :-)




středa 27. března 2019

Booktag: Máš babu (nepopulární názory)

března 27, 2019 17 Comments
Mé drahé Květinkové dny mě otagovaly. Všichni to milujeme, že jo. :-D Né, teď vážně. Tenhle tag má překvapivě zajímavé otázky. Takže víte co? Jdeme na to!


1. Populární knížka nebo série, která se vám nelíbila

Páni, tady to nebude jednoduché. Mám hned několik favoritů, které sem vybrat. Zvolím nakonec Selekci. Zvládla jsem jen jeden díl. Ta kniha byla úplně stupidní. VŠECHNO na ní bylo stupidní. Postavy, děj, prostředí, jazyk.Vlastně ne, všechno ne. Obálka je krásná. Každopádně po ní sáhnout jako po první YA knize nebylo dobré. Vůbec to nebylo dobré. YA jsem se pak vyhýbala velkým obloukem asi dva roky. Funny recenzi na Selekci najdete tady. Dali by se sem ale zapojit i Renegáti nebo třeba Ostrov lhářů, Trhlina... No můžete mrknout rovnou na článek o pěti knihách, které všichni milují a já ne. K přečtení je tady.

2. Knížka nebo série, kterou všichni nesnáší a vám se líbila


Původně jsem chtěla psát o Stmívání, ale to ve své podstatě dost lidí zbožňuje, tak jako já. Rozhodla jsem se tedy pro mnohem větší kalibr. PADESÁT ODSTÍNŮ ŠEDI! To valíte bulvy, co? No? Prostě a jednoduše je podle mě Padesát odstínů lidmi kritizováno už jen z principu. Ve své podstatě je úroveň jazyka i příběhu hodně blízká spoustě romantických knih, nebo klidně YA knih. Žádná hitparáda, ale taková hrůza? To zase ne. Zrovna třeba oblíbená Selekce? Ta je podle mě pod Odstínama hooodně hluboko. :-D (Nepočítám sem sérii z pohledu Christiana, to už je trochu někde jinde na žebříčku zbytečností.To je fakt.)

3. Milostný trojúhelník, kde hlavní hrdina skončil s tím, kým jste nechtěli nebo vztah, který se vám nelíbí.

Nikdo takový mě nenapadá. Nějak zrovna vztahy v knihách vyloženě neřeším a přijímám je tak, jak je autor  vymyslí, protože ani v reálu tyhle věci nejsou tak, jak byste si představovali a kolikrát kamarád/kamarádka skončí s někým, před kým byste ho nejradši každý den varovali.


4. Populární žánr, který skoro nečtete.

Romantika, sci-fi a erotické romány. Co se erotických románů týče, pár jsem jich přečetla, ale kromě výše zmiňovaných Padesáti odstínů to není něco, co bych potřebovala číst. Sci-fi jsem četla akorát Spící obry, povídky k Aktům X (počítá se to tam?) a příběh pro děti Písečníci a bludný asteroid (a ty byly bomba!). Nemám moc ráda různé čupr vynálezy a to je prostě ve sci-fi nezbytnost. S romantikou mám zvláštní čas. Nečtu ji často (nepočítám sem, když je to příběh z druhé  světové války, kde je i romantická linka). Na takovou tu nefalšovanou romantiku mám chuť tak dvakrát, třikrát do roka a z toho většinou jednou sáhnu po Stmívání.

5. Populární postava, kterou nemůžete vystát.

No, moje nejmíň oblíbená postava je určitě Lízinka Tachecí z Katyně, ale nevím kolik z vás ji zná. Ta holka každopádně byla vážně tupá. Asi bych teda řekla Americu ze selekce. Te nebyla vyloženě hloupá, ale prostě mi byla extrémně nesympatická.

6. Populární autor, který vás nebere.

John Green. Mně jeho příběhy přijdou jako násilné tahání slz ze čtenářů. Celkově mě nijak nebaví jak píše, ani to, co píše. Ale v akci jsem si koupila Příliš mnoho Kateřin, tak se třeba můžete těšit na hejtovací recenzi. A nebo budu překvapená. :-O

7. Populární klišé, které vás už nebaví (např. ztracená princezna, korumpovaný vládce, milostný trojúhelník).

Chudá prostá dívka (chlapec) a zamiluje se do ní (něj) princ (princezna) nebo někdo jiný z úplně jiné sociální vrstvy. Je to fajn. Jednou, dvakrát... Třeba Pretty Woman je super. Ale v každé třetí YA už to je prostě nuda.

8. Populární série, kterou ani nechcete začít číst.

Tý jo, taková vyloženě asi není. Zkusit se má všechno.



9. Říká se, že knížka je lepší než film, ale který film nebo seriál se vám líbil víc než knížka.

Tak to jsou například Pretty Little Liars. A docela i Sedmilhářky mi přišly lepší v seriálové podobě, ale tam byla super i knížka. :-)


A co vy? Schodujeme se v některých odpovědích? :-)

čtvrtek 21. března 2019

Sok - Iain Reid

března 21, 2019 5 Comments


ŽIJÍ TU VE DVOU UŽ SPOUSTU LET. Nikdo k nim NEJEZDÍ.

Junior a Hen by si na odlehlé kanadské farmě dál idylicky žili v dokonalém odloučení od hektické civilizace. Jednoho večera však manžele vyruší nezvaný host. Mladík z vlivné firmy jim přináší zprávu, že Junior vyhrál losování o účast na vesmírné misi – jenže on se do žádné loterie nepřihlásil! Nad dvojicí se tak začne vznášet atmosféra mučivé nejistoty a permanentního napětí.


Nekoupili si LOS, ale POSLALI JIM VÝHRU. Dokážou UNÉST SVŮJ OSUD?
Podezřelý posel se v domě usadí a eviduje vše, co Junior dělá, každou vteřinu jeho života – prý proto, že na dobu pobytu v kosmu agentura vytvoří jeho umělého dvojníka, který bude s Hen žít a starat se o farmu. Junior se postupně proměňuje v soubor elektronických dat a spolu se ženou cítí, že za událostmi se skrývá strašlivá hrozba, jejíž důvod a smysl nechápou…

Chce ŽÍT ZA MĚ! Musel jsem TO UDĚLAT. NEMĚL JSEM NA VYBRANOU...


Kniha Sok od nakladatelství Leda mě zaujala hned na první pohled. Je prezentována jako hororový thriller, což je mix mých snad nejoblíbenějších žánrů. Zároveň mě zaujalo, že mix těchto žánrů vydává zrovna Leda, kterou mám spojenou spíše s "klasikou", nebo společenskými romány. Očekávání byla tudíž veliká a já se do čtení nadšeně pustila.

Příběh nás zavádí na odlehlou farmičku, kde žijí Hen a Junior. Jsou několik let manželé a žijí poklidným životem. Jednoho dne se však objeví muž, sdělí jim, že Junior byl vybrán do užšího výběru jistého programu na pobyt na jiné planetě. Postupně se dostaneme až k tomu, že na dobu, kdy bude Junior pryč, vytvoří jeho dvojníka, aby Hen tuto situaci zvládala. Začnou sbírat jeho údaje podle jeho přesného chování. Je samozřejmé, že toto vše vypadá podivně, a i hlavní hrdina to začne cítit... něco je špatně.

Vyzrazovat z děje více by rozhodně nebylo dobré. Čtenář se sám postupně chytá různých vláken a snaží se přijít, co je vlastně to divné a děsivé. Na první pohled jsou některé věci samozřejmé. Obavy před ztrátou identity, možné varování před zneužitím vyvíjejících se technologií. V knize je však ukryto mnohem víc děsivých podnětů, nad kterými se můžete zamyslet.
Myslím, že si je v knize každý schopný najít ten "svůj" strach, svou obavu a o to děsivější kniha bude.

Jde o jednu z těch knih, o jejímž příběhu je dobré příliš nevědět. I během čtení vlastně svým způsobem tápete a snažíte se společně s hlavním hrdinou přijít na to, kde je ten háček. To něco, o co v knize jde. Ve chvíli, kdy se do této části dostanete vás čeká hned několik věcí. Za prvé budete šokovaní, je to přesně takový ten typ zvratu, u kterého budete koukat s otevřenou pusou a říkat si "Panebože!!". Za druhé Vám mozek začne jet na plné obrátky a začne si uvědomovat, proč některé situace do této doby probíhaly tak jak probíhaly a podobně. Za třetí si knihu budete chtít přečíst okamžitě znovu, protože si budete chtít s hlavní zápletkou propojit i detaily, které Vám nejprve mohly uniknout. 

Postavy byly trochu zvláštní, z počátku jsem si myslela, že si k nim nedokážu vybudovat vztah. Právě po hlavním rozuzlení jsem si však uvědomila, že to nebyla pravda a že jsem si hlavně k jedné z nich vztah vybudovala překvapivě silný. Kniha je psána poměrně odosobněně, což jistým způsobem přispívá k děsivosti. Postavy své emoce vyjadřují, ale na čtenáře to působí, jako by to autorovi bylo jedno, jako by postavy byly pouze loutky, což s tématem knihy, ztrátou identity a podobně, perfektně koresponduje. Jen mě některé chování postav zprvu velice překvapovalo. Vzhledem k vývoji příběhu Vám nemohu prozradit více detailů a proč mi později jejich chování smysl dávat začalo, ale to je podle mě jedna z těch nejlepších věcí na knize. Autor si se čtenářem pohrál a po dočtení knihy ho nutil přemýšlet o jednotlivých detailech, které najednou začaly dávat smysl. Zároveň však není kniha vyloženě složitá na pochopení a čtenář ji pochopit dokáže bez problémů, jen po "krátké spolupráci" s autorem.

K jisté odosobněnosti příběhu si však zároveň autor zároveň hraje s jazykem. Je to zvláštní mix, ale ve výsledku to v knize funguje skvěle. Kniha je velice čtivá. Má i krátké kapitoly, což k čivosti přispívá. 

Osobně bych chtěla zmínit i vzhled knihy Sok. Zaujala mě jak přebalem, tak pod ním. Líbí se mi použité barvy, brouk, způsob napsání názvu na přebalu. Prostě graficky je tato kniha neskutečně povedená!

Sok mě velice překvapil. Absolutně jsem netušila, co od knihy očekávat, a nakonec jsem byla příběhem až fascinována. Líbil se mi ten moment, kdy všechno začalo zapadat do sebe, líbilo se mi, jak dobře se mi kniha četla. Jde o knihu, která vás překvapí, možná až šokuje, donutí přemýšlet a zároveň vás její čtení bude bavit, nebude nepřiměřeně složité. Samotné rozuzlení je poměrně jednoznačné, nebudete muset tápat, co že to vlastně mělo být. Naprosto chápu, že se kniha dostala do finále hlasování o nejlepší horor na Goodreads. Nejde o žádný krvák, něco, u čeho se Vám bude chtít zvracet z krvavých scén a vnitřností válejících se po okolí. Budete se bát v podstatě té velké myšlenky, která v knize je obsáhlá. Myslím, že Sok velmi zaujme milovníky psychologických thrillerů. Osobně Soka hodnotím 85 % a doporučuji!

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Sok moc děkuji nakladatelství LEDA. Na jejich webu můžete knihu i rovnou zakoupit. :-)

pátek 15. března 2019

Obchodník s hudbou - Rachel Joyce

března 15, 2019 5 Comments

Frank si pronajme krámek v zapadlé anglické uličce a začne v něm prodávat to, co je mu nejbližší – desky s hudbou. Nahrávky všech žánrů, délek i kvality zaplní prázdný obchod. Pro každého, kdo vejde dovnitř, vybere Frank tu pravou desku. Nezáleží na vkusu, náladě nebo věku, každému vybere to, co právě potřebuje. Žádná magie. Stačí jen naslouchat.


Život poklidně plyne na vlně hudby a každodenního života spolu s ostatními obyvateli této uličky. Ale ačkoliv má Frank dar empatie a citu pro to, co potřebují ostatní, on sám zůstává starým mládencem.

Jednoho dne omdlí před obchodem dívka. Frank a jeho přátelé se jí ujmou, ale jakmile se jí udělá lépe, zmizí. Všichni se ptají: "Kdo je ta dívka:" "Proč má zelený plášť?" "Je to doktorka?" "A co ten její německý přízvuk?" Ale Frank neslyší... zamiloval se. Dívka se vrací a pomalu mezi nimi vzniká...láska? Má šanci na úspěch?

Obchodník s hudbou je novinkou od nakladatelství Cosmopolis. Na první pohled mě tato kniha zaujala. Nedokážu přesně říct proč. Romantické knihy běžně nečtu, ale, bude to znít hrozně zvláštně, Obchodník s hudbou na mě tak nějak promluvil a nešlo mu odolat. Nemohla jsem se dočkat až se do něj začtu. Začetla jsem se a zamilovala...

Frank je neskutečný. Je úžasný, empatický, tak trochu podivín a starý mládenec, ale s obrovským srdcem. Prodává gramodesky a dokáže poznat, jakou píseň, kdo zrovna potřebuje. I díky tomu mnoha lidem pomohl a spousta z nich zůstala jeho přáteli. Jeho malý obchod s gramofonovými deskami (a vážně jen s nimi, kazetám a cédéčkům se zatvrzele brání) se nachází na Unity street. Je to ulice, které díky modernizaci hrozí zánik. Ne úplný, ale zánik toho, co ji dělá, takovou jaká je. Skupina podnikatelů, kteří se snaží svých obchůdků nevzdat, to jsou Frankovi nejbližší přátelé. Na první pohled drsná tatérka Maud, bývalý farář a obchodník s náboženskými předměty otec Anthony, Frankův pomocník Kit a několik dalších tvoří společně s Frankem jádro této komunity. Jednoho dne se objeví neznámá žena v zeleném kabátě a omdlí před Frankovým krámkem... a Frankovi učaruje.

Víc vám o příběhu prozrazovat nebudu. Nedělá to ani anotace a podle mě to této knize prospívá. Před čtením jsem o samotném příběhu příliš nevěděla a myslím, že i díky tomu jsem si čtení tolik užívala. Neprozradím vám ani jméno neznámé dívky, i když vám asi všem musí být jasné, že Frank a ona neznámá v knize sehrají stěžejní roli. V knize se totiž několik desítek stran "pátrá" i po jejím jméně a mě právě i toto neskutečně bavilo a nechci vás o to ochudit.

Jak jsem již naznačila, Frank je tak trochu podivín, ale takový ten sympatický podivín. Jeho podivínství a staromládenectví souvisí s jeho dětstvím a dospíváním. I o něm se v knize dozvídáme. Jde o krátké kapitoly z minulosti, které jsou vždy psané kurzívou, takže se okamžitě zorientujete. Tyto kapitoly protkávají celý příběh, který je rozdělen do pěti částí. Strana A (leden 1988), strana B (únor 1988), strana C (jaro 1988), strana D (2009) a Skrytá stopa. Jak už názvy těchto částí naznačují, celá kniha je naplněna hudbou. I samotné názvy kapitol jsou více či méně s hudební tématikou propojeny. Jde o hudbu různorodou, protože Frank miluje hudbu jako takovou. V knize se setkáte s Mozartem, Vivaldim i Beach Boys.

Kniha se velmi dobře čte, zároveň si však autorka Rachel Joyceová s jazykem pohrává a v knize se najdou i krásné popisy či přirovnání. Tyto prvky příběh nijak nenarušují, perfektně ho naopak doplňují a dělají ho jistým způsobem velice poetickým a milým. Myslím, že slovo milý je pro knihu Obchodník s hudbou opravdu výstižné. Tohle není žádný kýč nebo prvoplánová romantika. Přesto, že je to kniha romantická, najdete zde i mnohem víc, než pouhý romantický vztah mezi hlavními hrdiny. Můžete zde sledovat vztahy mezi rodiči a dětmi, vztahy přátelské a obětování pro ně. Zároveň v knize (i díky poměrně velkému časovému skoku) dojde k zajímavému vývoji postav. 

Na samotném přebalu knihy se objevuje věta: "Nezapomenutelný příběh o lásce, naději a hudbě". Tato věta knihu podle mě perfektně vystihuje. Místy na mě působila neskutečně smutně a plná beznaděje. Jindy byla přesným opakem. Byla nesmírně milá, nadějeplná a protkaná lehkým humorem, který mi byl velice sympatický. Obzvlášť se mi líbily scény, kdy probíhalo seznamování mezi "neznámou" a Frankem a ostatní z jeho partičky z Unity Street byli vždy nenápadnými (a tím nenápadnými myslím přesný opak) svědky. Tyto scény mě donutily se opravdu usmívat.

O něco víc se mi líbila část příběhu z roku 1988. Ta z roku 2009 se pro mě vyvíjela opravdu neočekávaně (což je vlastně dobře, protože knihy o vztazích jsou velice často až moc předvídatelné). Autorce se však perfektně povedlo zpracovat vývoj postav v kontextu s obrovským vývojem, který v tomto mezidobí prodělal samotný svět. Skrytá stopa však příběh uzavřela podle mě perfektně. Co se mi také velice líbilo byl věk hlavních hrdinů. Frank je v částech z roku 1988 ve věku kolem čtyřiceti let a to se v knihách neobjevuje často.

Obchodníka s hudbou doporučuji. Není to žádná přeslazená červená knihovna. Je to milý příběh z malého koutku jednoho města. Je o lásce, ale i přátelství, cílech, příležitostech a naději. Je o všem o čem je život. Postavy jsou opravdu strašně moc sympatické, vžijete se do jejich světa a budete si neskutečně moc přát, aby byl jejich osud dobrý. Obchodník s hudbou se mi moc líbil. Na jeho příběh nezapomenu. Po dlouhé době se mi stalo, že mi po dočtení knihy chybí její postavy a to je podle mě známka opravdu dobré knihy. Obchodníkovi s hudbou dávám 95 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Obchodník s hudbou děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada, kde si můžete i prolistovat několik prvních stran knihy! :-)

sobota 9. března 2019

Woodwalker: Caragova proměna - Katja Brandis

března 09, 2019 18 Comments


Hlavní hrdina Carag není jen tak obyčejný chlapec. Narodil se jako puma v severoamerických lesích státu Wyoming a prvních jedenáct let strávil se svou rodinou. Už od mala má ale on i celá jeho rodina velice zvláštní schopnost - dokáže se proměňovat v člověka. Carag se ale rozhodne opustit svůj domov a žít mezi lidmi jako Jay, záhadný chlapec, který ztratil paměť. Snaží se přizpůsobit lidskému životu, dokud ovšem nenarazí na střední školu Lízy Clearwaterové pro speciální děti. Tam se konečně může naučit žít v obou podobách a dozvědět se více. Spolu se svými novými přáteli ho čekají podivuhodná dobrodružství.
Carag je puma. Není ale pouze puma. Je i člověk. Patří mezi tak zvané Woodwalkery. Mezi ty, co umí střídat svou podobu s tou zvířecí. Žije s maminkou, tatínkem a sestrou ve zvířecí podobě v Yellowstonu. Jednoho dne svou matku přesvědčí, aby je vzala v lidské podobě mezi lidi. Nejen čokoládová zmrzlina, kterou zde ochutná, je to, co Carage na lidské říši fascinuje a o několik let později se rozhodně, že chce žít právě s mezi lidmi. Dostane se do pěstounské péče, ale v čistě lidské podobě se necítí úplně dobře. Jednoho dne mu však svitne naděje, když zjistí, že Woodwalkerů existuje více, dokonce mají i svoji školu a to nejlepší, mohou žít tak, že budou využívat střídavě obě své podoby. Netrvá to dlouho a on nastoupí na střední školu Lízy Clearwaterové.

Kniha Woodwalker vyšla pod značkou Bookmedia a je březnovou novinkou literárního projektu
 Novinka měsíce. V tomto projektu je vždy představována jedna kniha. Může jít o detektivku, knihu  dětskou... Doporučuji tento projekt sledovat třeba na jejich facebookové stránce. Původně jsem byla oslovena na spolupráci ohledně jiné knihy. Zrovna v den, kdy jsem si vyzvednout balíček jsem koukala na novou Novinku měsíce a byl to právě Woodwalker. Říkala jsem si že je škoda, že jsme se nedomluvili právě na něj, protože mě podle anotace zaujal ještě o něco víc než Novinka měsíce předchozího - Všechny krásné lži. A voilá! Z balíčku na mě vykoukl právě Woodwalker a já byla nadšená. Dnes se tedy dozvíte mé hodnocení březnové Novinky měsíce.

Woodwalker je knihou pro mladší čtenáře. Podle mě ideálně zhruba kolem deseti let. Tudíž nejsem cílová skupina. Jenže takovým mým "guilty pleasure" je právě dětská literatura (až na tak guilty bych ji nenazývala. Já se za to nestydím :-D). Příběh chlapce-pumy mě zaujal nejen anotací, ale i svou obálkou (ty zářící oči jsou úžasné!) a já se s nadšením vrhla do čtení. V knize najdete dokonce i krásné ilustrace!

Woodwalker je další knihou, která by se v jistých aspektech dala přirovnávat k Harrymu Potterovi. Škola pro "výjimečné", nové předměty pro nás smrtelníky nepochopitelné, nepřátelé v řadách studentů, a dokonce i profesor s nímž Carage pojí značné antipatie. Já tuto "podobnost" všeobecně nikdy nehodnotím negativně. Harry nebyl první "výjimečný" ve "výjimečné" škola s "výjimečnými" předměty. Taková literatura i filmy tady byly už před Harrym a jen díky jeho popularitě jsou často takováto díla považována za "příliš inspirovaná". Za mě to tak prostě není a já mám tyto studenty s nadpřirozenými schopnostmi prostě všeobecně ráda a dokonce to bývá často právě takováto literatura, po které sahám nejraději, když mám chuť na knihu pro mladší.

Carag je úžasný hlavní hrdina. Strašně mě bavilo jeho komentování některých nepříjemných situací, které komentoval trochu zvířecím způsobem (například "Do ’různých zvířecích’ bobků" a podobně). Líbilo se mi, že autorka Katja Brandis upravila jeho slovník troše té zvířecí minulosti. Podle mě je to opravdu milý detail.
Ve škole Lízy Clearwaterové samozřejmě nejsou pouze Woodwalkeři měnící se v pumy, ale také například dívka-veverka, dívka-wapity, dívka-pavouk, chlapec-bizon, chlapec-tchoř, chlapec-vlk... každý se učí zdokonalování svého proměňování z podoby lidské do zvířecí a naopak. Stejně tak se učí o světě lidí, obranu a o tom, jak správně se chovat, co jíst a podobně, když jste zrovna wapity nebo tchoř. To je další věc, která mě na knize bavila. Každý student byl jiný, jeho vzhledové i povahové rysy často odráželo zvíře, kterým byli. Byli rozdílní a spojovaly je jak kamarádské, tak třeba nepřátelské vztahy.

Kniha je cílená na mladší čtenáře, a i od toho se odvíjí to, že je velice jednoduše psaná. I díky tomu se čte opravdu velice hezky. Příběh také není ničím složitým. Mladší čtenáři budou podle mě však nadšení. Já jako čtenář starší jsem dostala to, co jsem chtěla. Moc milý příběh a skvělý relax. Autorka možná mohla v některých věcech postoupit trochu více do hloubky, trošku více se v nich "porýpat", ale cílová skupina to takto vnímat nebude. Jako finále jsem čekala něco trošku "velkolepějšího", ale opět. Takové to očekávání mám jako čtenář necílové skupiny. A taky jsem přece jenom byla asi trochu ovlivněná tím Harrym. Čekala jsem trošku víc "Potterovské" finále. :-D

První díl série Woodwalker je čtením, které uchvátí cílovou skupinu.  Nás starší vyloženě "neodrovná", ale pokud budeme očekávat to, co nám kniha logicky poskytnout má - milý příběh, odpočinkové čtení a téma zvířátek (to já ocením kdykoliv), zklamání určitě nebudeme. Woodwalker je opravdu tím příběhem, který na mě působí roztomile a moc mile a jeho čtení jsem si moc úžívala. Určitě bych ho doporučila všem rodičům, kteří čtou před spaním dětem. Děti budou unešeny a Vás bude čtení bavit také. :-) Od Woodwalkera jsem dostala přesně to, co jsem očekávala a hodnotím ho 78 %.

Kniha Woodwalker vyšla pod značkou Bookmedia. Kniha Woodwalker je propagována v rámci akce Novinka měsíce. Více o knize i samotné akce Novinka měsíce najdete tady na jejich webu nebo tady na facebookové stránce. Moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Tady se můžete podívat na nádherný video trailer na knihu!!


úterý 5. března 2019

Poslední číslo - Hayley Barker

března 05, 2019 9 Comments

Anglie, blízká budoucnost. Společnost je rozdělena na Čistou britskou rasu a Dreky, spodinu odsunutou do ghett, nucenou pracovat jen za nepoživatelnou stravu, a žijící v neustálém strachu, že jim ukradnou děti přímo z ulice a odvezou je do putovního cirkusu, aby tam vystupovaly v představeních, ve kterých jim noc co noc půjde o život. Hošiko je jedním z těch dětí, talentovaná dívenka, která se pohybuje po visutém laně jako kočka, jak se jí taky přezdívá. Ben se narodil na opačné straně, je Čistý a syn ambiciózní političky, zapřisáhlé nepřítelkyně Dreků. Jejich osudy se spojí v okamžiku, kdy Ben se svou rodinou navštíví cirkus a propadne kouzlu uhrančivé Kočky. Ani pro jednoho z nich už pak život nikdy nebude stejný, jako dřív.

Kniha Poslední číslo mě zaujala už ve chvíli, kdy jsem zjistila, že má pod značkou King Cool vycházet. Nevím ani čím mě zaujala nejvíce. Možná krásnou obálkou, tím, že příběh samotný je inspirován rasovou nesnášenlivostí, nebo prostředím cirkusu?

Poslední číslo je prezentováno jako young adult fantasy. Já bych ho možná nazvala spíše jako young adult antiutopií. Kniha se odehrává ve světe, který je skoro totožný s tím naším. Jediným rozdílem je to, že se zde objevují dvě skupiny lidí. Čistí a Drekové. Mezi těmito skupinami panuje obrovská nenávist. Čistí se nad Dreky povyšují. Uvrhli je do ghett, odebrali jim právo na vzdělání... vybraní Drekové vystupují v cirkuse. Vystoupení jsou náročná a Drekům často přináší smrt. A Čistí? Když během vystoupení k úmrtí nedojde, jsou pěkně zklamání...

Nástin příběhu vám možná připomněl reálnou historii. Dobu Třetí říše. Podle mě se autorka touto dobou nenávisti inspirovala a oceňuji to. Autorka sama potvrzuje, že příběh ji napadl v době rasových nepokojů v Anglii. Dá se tedy říct, že příběh nese některé prvky světové historie, na které bychom neměli být moc pyšní. Doufejme jen, že autorka nemá takový odhad jako měl třeba Orwell, protože příběh Posledního čísla by mohl být vlastně i dost reálnou budoucností...

Hlavní hrdiny jsou dívka Hošiko a chlapec Ben. Hošiko, která patří k Drekům a vystupuje v cirkusu. Dokonce je jedním z jeho hlavních lákadel. Je slavnou provazochodkyní známou pod přezdívkou Kočka. Ben patří k velice vlivné rodině Čistých. Setkají se a asi nám všem je jasné, že se mezi nimi začne budovat jistý vztah. To pro mě bylo asi jediné malé mínus knihy. Jejich vztah se vyvíjel rychlostí blesku. Samozřejmě extrémní podmínky mohou rychlost budování vztahu pozměnit, ale tady mi to přišlo až moc uspěchané. Ona se totiž celá kniha odehrává během pár dní.
Samotné postavy jsou však nesmírně sympatické. V knize se střídají kapitoly vždy z pohledu jednoho hlavního hrdiny a tím pádem můžeme oba dva lépe chápat, vybudovat si k oběma blízký vztah. Zároveň některé události vnímáme z obou pohledů, což dodává na zajímavosti a přináší čtenáři více detailů.

Co pro mě bylo obrovským překvapením je to, jak byla kniha drsná. Mám ráda krváky i brutální knihy. Čtu Kinga, detektivky i spoustu thrillerů. Proto mě v knihách jen tak něco nepřekvapí. V Posledním čísle byla hlavně jedna scéna, ke konci knihy, u které jsem si opravdu říkala, že to je "teda něco" a byla jsem v šoku. Nejen tato scéna v knize byla ale šokující. Hayley Barker se nebojí postavy zabíjet a nebojí se je zabíjet brutálním způsobem. Absolutně jsem od knihy něco takového neočekávala a i proto jsem byla tolik překvapená a nadšená. Já prostě temné knihy můžu!

Hayley Barker napsala neskutečně čtivou knihu. K její čtivosti přispívá samozřejmě styl, jakým autorka píše, ale také krátké kapitoly a velice akční příběh. Kniha je nabitá dějem a vy budete zvědaví, co se bude dít dál a dál. Dlouho se mi nestalo, že bych kvůli knize odložila o pár hodin spánek. Poslední číslo ale odložit nešlo a já ho musela dočíst i v pozdních nočních hodinách.

Poslední číslo není nic pro křehké povahy. Pokud vás však láká temný a drsný svět, zajímavé prostředí cirkusu, ale také sympatické postavy, akční děj a to vše spojené s extrémní čtivostí, je Poslední číslo kniha, kterou si musíte přečíst. Doufám, že se Poslední číslo dostane k hodně čtenářům, protože nebudou zklamaní. Stejně tak může kniha zvednou mínění o kategorii young adult lidem, kteří ho o ní valné stále nemají. Poslední číslo je pro mě jednou z nejlepších young adult knih, které jsem kdy četla. Jsem z ní nadšená a nemůžu se dočkat pokračování. Poslednímu číslu dávám 90 % a vy si ho prostě musíte přečíst!

Kniha Poslední číslo vyšla pod značkou King Cool. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihy Dobrovský. Na jejich e-shopu si můžete Poslední číslo zakoupit.