@bettypavkova

sobota 7. prosince 2019

Puls - Stephen King

prosince 07, 2019 9 Comments


Civilizace sklouzla po krvavé stopě do dalšího období temna, což možná někoho nepřekvapí, ale stalo se to takovou rychlostí, jakou nepředvídali ani největší škarohlídi mezi futurology. Bylo 1. října, Bůh dlel na nebesích, burza prosperovala a většina letadel létala načas. Za čtrnáct dní však nebe opět patřilo ptákům a burza se stala vzpomínkou. Příčinou zkázy je jakýsi jev, kterému se začne říkat Puls, a ten se šíří mobilním telefonem. Několik zoufalců, kteří přežili, se najednou ocitne v černočerném civilizačním temnu, plném násilí a chaosu. Kdekdo má mobil. A kdo ho nemá?


Strhující román Stephena Kinga nejenže pokládá zásadní otázku: „A teď už mě slyšíte?" Rovněž na ni brutálně odpovídá.

Stephen King a postapo příběh? To je prostě něco, co mě láká jako nic. Je neuvěřitelné, jak geniální důvod pro počátek apokalypsy King dokáže vymyslet. Mobilní telefony. A berte prosím v potaz, že kniha vyšla v roce 2006. Dnes by to dopadlo ještě mnohem hůř!

Mobilní telefon má skoro každý z nás. Kolem roku 2004, kdy King tento příběh psal, ho už měla taky spousta lidí. A to, jakou mánii mobily vyvolaly, využil King jako hlavní důvod apokalypsy v knize Puls. Něco se nepovedlo. Nikdo neví co, ale všem to začne docházet poměrně rychle. Kdo telefonuje, zešílí. Napadne kohokoliv ve své blízkosti. A tato "nákaza" se samozřejmě šíří s rychlostí blesku. Totiž, začíná apokalypsa, děje se spousta divný věcí (nehody, napadení...) a lidé to chtějí sdělovat svým blízkým. A jak jinak,než formou telefonátu.

Hned na začátku knihy se seznamujeme s Clayem. Tento začínající úspěšný autor komiksů  je na ulici v Bostonu a jde si koupit zmrzlinu. Je však svědkem napadení, které po tom, co začne telefonovat, provede jedna z žen, která si kupuje zmrzlinu. Napadení je to brutální a Clay je v šoku. Následuje řada dalších událostí. Mimo jiné se seznámí s Tomem. Clayton mobilní telefon nemá, Tomovi ho rozbil kocour. Vydávají se na cestu. Nejprve se chtějí schovat v hotelu, kde byl Tom ubytovaný, ale následně chce Clay vyrazit na sever. Má tam syna a manželku.

Nejde přímo o zombieky, které znáte ze seriálů a filmů, ale o něco velice podobného. Lidé zešílí a nepřemýšlí. Postupně však s hlavními hrdiny odhalujeme více o samotném důvodu apokalypsy, "zombiecích" ale i hlavních hrdinech. "Zombieci" se začínají měnit a představa, co se s lidmi stane a jakou ztrátu lidskosti po "napadení" pulsem podstoupí? Děsivé!
Žádná z postavy, se kterými se v knize setkáváme, se nechová jako hrdina. Jsou to normální lidé, kteří se spojí, aby přežili. Mají obavy, snaží se řešit vzniklou situaci, ale zda se to povede, to neví, mají různé nápady a stanou se jeden pro druhého nepostradatelným.

To, že King umí psát, to víme všichni. Puls není žádnou výjimkou. Čte se skvěle a prostě vás nepustí. Celý děj je nesmírně poutavý a nutí vás pokračovat dál a dál. Dost lidí tvrdí, že King "neumí konce". Já s tím tedy všeobecně moc souhlasit nemůžu, ale Puls vytře zrak i těmto nevěřícím Tomášům. Závěr je totiž perfektní. Ten "úplný"závěr je poměrně otevřený, ale jedna část je ukončena. Upřímně by mi ale vůbec nevadilo, kdyby King napsal Pulsu pokračování. Zajímalo by mě, co se stalo po poslední větě. Na druhou stranu je v tom i kouzlo. Každý z nás si může následující události dovytvořit sám.

Kingovo oblíbené Maine hraje v knize opět roli. Hlavně jeho příroda na sklonku podzimu a zimy. Toulání tímto prostředím, kde je čím dál tím méně lidí? Je to samo o sobě poměrně děsivé. V kombinaci s šílenci pobíhajícími kolem a sympatickými hlavními hrdiny je to prostě paráda.

King zpracoval apokalyptické téma, které je spuštěno něčím, co využíváme každý den. O to děsivěji vše působí. Upřímně, co byste udělali, kdybyste byli svědky několika nehod a napadení? Pokud jste rozumní, volali byste policii a záchrannou službu. Pokud byste u těchto činů nebyli první, volali byste o nich svým blízkým. A rázem byste byli jedním z nich. Asi už nikdy nebudu úplně klidná, když mi zazvoní telefon. Člověk nikdy neví! 
Kromě apokalypsy King opět rozehrál hru s několika výbornými charaktery, o kterých se dozvídáme střípky z minulosti a sledujeme jejich chování a vývoj během krizové situace. A také je to King. Během čtení Pulsu si nemůžete být jistí, kdo přežije a kdo ne. A mrtvol potkáte spoustu.

Apokalypsy mě baví. A ty od Kinga jsou ještě lepší. To, jakým způsobem téma zpracoval bylo velkolepé. Poutavé, bravurně napsané. Konec je výborný. A je jasné, že Kinga k ukončení knihy ve chvíli, v jaké ji ukončil, vedly jasné důvody. Na druhou stranu chci ale vědět, co bylo dál! A chci pokračování. Celý námět by mohl být výborný na film. On také vznikl, ale podle hodnocení má být naprosto průměrný. Neviděla jsem ho, ale určitě to napravím. Děj je pro filmová plátna jako stvořený.
Pulsu dávám 95 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Puls moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. 

čtvrtek 5. prosince 2019

Jak Grinch ukradl Vánoce a Kocour v klobouku - Dr. Seuss

prosince 05, 2019 7 Comments

Dnes pro vás mám výjimečně hned dvourecenzi. Jde totiž o dvě útlounké knížečky od stejného autora, které mi přišly současně. Rozhodla jsem se tedy, že recenzi na ně spojím do jednoho článku! A rozhodně pokračujte ve čtení. Jedna z knih je vánoční!! :-)

Nadčasová vánoční klasika Dr. Seusse! Tento oblíbený příběh plný radosti, lásky a pochopení si můžete přečíst kdykoliv a kdekoliv.
Grinch je ta nejhorší potvora, jakou jste kdy viděli. Má srdce tvrdé jako kámen, nesnáší Vánoce a celý advent. Když ale vymyslí ohavný plán ukrást Vánoce, čeká ho velké překvapení!

Tento klasický vánoční příběh s vtipnými verši, nádhernými ilustracemi a tím pravým poselstvím Vánoc se nestal populárním jen tak pro nic za nic!


Kdo by neznal Grinche? No, hned si odpovím - já. Film, který je dnes již považován za klasiku, jsem ještě nikdy neviděla, i když se na něj chystám už snad třetí Vánoce v řadě. Když jsem viděla knížku, která je filmovou předlohou (po jejím přečtení konstatuji, že půjde spíše o inspiraci, protože je opravdu útlá), neváhala jsem a potřebovala jsem ji vyzkoušet. Protože Vánoce, ilustrace a dětská básnička (jiné básničky než dětské a Burtona nemám prostě ráda :-D). 

Jak jsem již řekla, jde o jednu báseň. Pojednává o tom, jak v městečku Kdovíkově všichni Kdovíci očekávají s nadšením Vánoce. Nedaleko ale bydlí Grinch. Příšerka, která Vánoce nesnáší. No a rozhodne se, že Vánoce Kdovíkům ukradne. Vzhledem k tomu, že jde o básničku pro děti, je jasné, že celý příběh v sobě skrývá i ponaučení.

Textu je trocha, ale je vtipný. Je psán větším písmem, takže jde opravdu pro ideální variantu pro malé čtenáře. Zároveň není nijak složitý, neskrývají se zde skryté významy a podobně. Jde pro čtení pro malé čtenáře, ale vzhledem k tématu rozhodně zaujme i dospělé. Přesto, že Grinche neznám, celá knížka se mi velice líbila. A to jsem už nějaký ten pátek dospělá! Kdy jindy si přečíst něco pro děti, než když se blíží Vánoce? :-)



Prim pro mě v celé knize hrály ilustrace, které se nacházejí na každé straně. Ilustrace nejsou přehnaně detailní, ale zároveň nejsou úplně jednoduché. Jsou rozhodně vtipné a příběh perfektně doprovázejí. Co se barevnosti týče, v Grinchovi si autor vystačila s černou, bílým podkladem a odstíny červené. Po přečtení v recenzi to může znít zvláštně, ale tato "málobarevnost" kupodivu opravdu perfektně funguje.

Cena knihy není nijak závratná, dítko se už těší na Vánoce, takže se do čtení rychle pustí, pobaví se, potrénuje čtení a prohlédne si krásné ilustrace. Určitě skvělá varianta, jak dětem zpříjemnit předvánoční čas, třeba jako dáreček do adventního kalendáře!



Je deštivý den a děti se nemohou zabavit… dokud se neobjeví Kocour a nezachrání tohle nudné odpoledne. Kniha Dr. Seusse je perfektní pro začátečníky. Obsahuje nadčasové postavy jako je Rybička, Jednička nebo Dvojka, kniha vás zabaví při předčítání, ale přitom je dostatečně lehká na to, aby ji děti četly o samotě.

Kromě Grinche mi od stejného autora, Dr. Seusse, dorazil také Kocour v klobouku. Od spolužačky jsem se dozvěděla, že je také zfilmován. Já osobně ho vůbec neznala, ani film, ani knihu, ale jednoduše mě zaujalo, že je v knize kocour. Kočky, to je moje. Takže jsem neodolala a do Kocoura v klobouku se rychle vrhla.

Příběh této knížečky začíná jednoho pochmurného dne, kdy se dva sourozenci nudí a koukají z okna. Najednou rozrazí dveře kocour v klobouku. Mluví a dělá neuvěřitelné skopičiny. Kromě kocoura je v knize taky prudérní rybička. Prudérní rybička ovšem ztvárňuje v knize výchovný prvek. Den se samozřejmě trochu zvrtne...



Text této básničky je opět poměrně jednoduchý, ale přijde mi, že si zde autor se slovy hraje přece jenom o něco víc. Proto bych Kocoura v klobouku doporučila možná o něco zkušenějším malým čtenářům. Stále jde však o ideální volbu pro jedno z prvních čtení.

Samotný příběh je snad ještě vtipnější. Kocour v klobouku je frajer, který se nenechá odradit a hodlá děti zabavit. Zároveň je ale zvláštní postavou. Nemůžu říct, že by mi byl vyloženě sympatický, i když v knize vystupuje jako kladná postava.
Kromě bílého podkladu, černých linií a odstínů červené barvy se v ilustracích objevuje i modrá barva. Celkově na mě ilustrace působily tak nějak plněji, veseleji a bláznivěji. Kocourovi výrazy byly úžasné.

Další nesmírně vtipné čtení pro malé (i dospělé) čtenáře, které je ohromně milé.

Na závěr bych shrnula obě dvě knihy. Doporučuji je obě dvě. Čekala jsem trošičku víc něco ve stylu Tima Burtona. Ten je rozhodně někde jinde. Zároveň jsou ale obě básničky nesmírně sympatické a moc mě bavily, i když nejsem cílová skupina. Rozhodně věřím, že malý čtenáři budou naprosto nadšení.
Nejde o typickou básničku, kterou byste se učili nazpaměť. Básně jsou volnější, opravdu fungují spíše jako příběh. I díky tomu, že jde o básničky, textu není příliš, pro dospělého jde o čtení na pár minut. Pro mě osobně byly důležitější ilustrace, které jsou krásné. Pokud máte malé děti, sourozence nebo jiné příbuzné, bude to krásný dárek. A jak jsem psala výše, Grinch by byl krásným dárečkem i do adventního kalendáře.

Na to, že na poezii nejsem (akceptuju jen Burtona :-D), Dr. Seuss byl vážně fajn. Baví mě. Jasně, Burton zůstane mým miláčkem, ale tohle bylo vážně moc fajn. Doporučuji, obě knížky hodnotím 70 %.

Knihy Jak Grinch ukradl Vánoce! a Kocour v klobouku vyšly pod značkou Drobek. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihy Jak Grinch ukradl Vánoce! a Kocour v klobouku si můžete objednat přímo tady a tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))

neděle 1. prosince 2019

Sestřička - Christie Watsonová

prosince 01, 2019 10 Comments


Profese, která jí změnila život… a vám možná taky.


Vážíme si zdravotních sestřiček tak, jak by si zasloužily? V téhle knížce se ponoříme do pozoruhodného světa jejich profese, v němž se skrývá smích, ale i slzy, a dozvíme se, co všechno znamená být sestřičkou a jaké to je, když pomáháme bezmocným lidem, kteří jsou pro nás cizí jen několik prvních hodin.




Sestřička je novinkou od nakladatelství Leda. Většinou si knihy na recenzi velmi dobře vybírám. Beru si jen ty, u kterých jsem si jistá, že by se mi měly líbit. U knihy Sestřička jsem udělala výjimku. Nebyla jsem si tím jistá ani trochu. Nejde o typ knihy, který by mi byl blízky. Chtěla jsem se ale něco dozvědět o této profesi (nebo spíše poslání). A taky jsem byla jednou děsně povrchní. Ta obálka je prostě nádherná. Tak co, jak se mi Sestřička líbila?

Kniha je napsána samotnou zdravotní sestrou. Christie Watsonová pracovala celý život jako zdravotní sestra a nakonec se o tomto povolání rozhodla i napsat knihu. Není divu. Celý život v tomto postavení rozhodně skýtá velkou spoustu příhod a zkušeností, které mohou vydat na poutavou knihu. A já jsem vážně ráda, že ji autorka pojala tak, jak ji pojala.

Pracovat jako zdravotní sestra je nesmírně náročné. To musí být jasné každému. Bála jsem se ale, aby Christie Watsonová nezačala povolání pateticky popisovat a omlouvat chyby, kterých se i zdravotní sestry dopustit mohou. (Knihu jsem četla zrovna v době, kdy se objevila kauza s domovem seniorů, kde byli senioři sestrami mnoho let šikanování a nikdo to neřešil. Každý si určitě pamatujete kauzu chlapečka, který málem vykrvácel a nese si doživotní následky, protože ho ignorovali lékaři i sestry). Jsem  neuvěřitelně vděčná, že nic takového autorka nedělala. V knize se neobjevovaly žádné povzdechy o tom, jak mají sestry náročné povolání nebo jak se někdy každému z nás odehrává "den blbec". Autorka popisovala těžké situace, nepříjemné zážitky, ale nestěžovala si a ani se nesnažila donutit čtenáře, aby ji a další sestry litoval.

Christie Watsonová prošla jako zdravotní sestra různými odděleními a její cestu sledujeme v útržcích od samého začátku. V prvních kapitolách nás nejprve seznamuje s tím, jak netušila, v jaké práci se najít, a nakonec zakotvila právě v nemocnici na pozici zdravotní sestry. Následují části, kde byla sestra začátečník. Nebylo to lehké, ale postupně se z ní stala zkušená a hlavně výborná sestra. Prošla různými oddělenými, nejčastěji pracovala s dětmi, setkáváme se ale i na interně a dalších odděleních.

Autorka píše neuvěřitelně čtivě. Co si ale na stylu, jakým je kniha napsána, cením nejvíc, to je to, jak citlivě celou knihu napsala. Je jasné, že v nemocnici se setkává s neskutečným množstvím smutných událostí, které i v knize popisuje. Autorka však situace popisuje citlivě, ale ne kýčovitě. Možná si občas pobrečíte, ale nebudete k tomu nuceni. Vyplyne to přirozeně. Zároveň jsou tyto situace vyváženy i situacemi plnými naděje, které vás povzbudí.

Netušila jsem, jak rozdílně funguje zdravotnictví u nás a v zahraničí. Rozdíly jsou to ale obrovské. Zároveň, pokud by všechny sestry braly své povolání jako poslání, takovým způsobem jako Christie Watsonová, vše by vypadalo úplně jinak a mnohem lépe. Bohužel se musím přiznat, že s takovými zdravotními sestrami, jaké jsou v knize popisovány, nebo jaká je autorka samotná, jsem se nesetkala nikdy. Mám spíše opačné zkušenosti. Chápu, že je toto povolání velice náročné a nemohl by ho v žádném případě dělat každý, ale když už se pro něj rozhodnou, měly by ho vykonávat právě takhle. Dávat do něj srdce, empatii i emoce. 

Kniha mi jednoznačně ukázala, že povolání zdravotních sester je opravdu nesmírně náročné. Psychicky i fyzicky. Že za dobrou zdravotní sestrou stojí obrovský kus práce a neodpovídá tomu finanční ohodnocení ani postavení ve společnosti.
U knihy si místy pobrečíte, jindy se budete usmívat. Setkáte se s lidmi na sklonku života, ale i se zrozením nového života. U knihy jsem ale udělala něco, co ještě nikdy. Přeskočila jsem kapitolu. Jedna z posledních kapitol se věnuje rakovině. Tato nemoc mi vzala tolik blízkých, že o ní nechci ani číst. Nějak se na to stále necítím, stále to ve mně není uzavřené, takže této jedné jsem se radši vyhnula. :-) Ostatní části knihy jsem si však nesmírně užila a mnoho mi daly.
Kniha je vhodná pro každého, kdo rád čte příběhy ze života. Blíží se svátky, a tak si myslím, že jde i o krásný dárek pod stromeček. Obálka je nádherná, nesmírně se mi líbí použitá kombinace barev. Zároveň je to kniha "většího formátu", žádné kapesní čtení, takže bude po stromečkem vypadat dobře i v tomto směru. A pokud máte doma zdravotní sestru, klidně i budoucí zdravotní sestru, myslím, že půjde o velmi trefný dárek. Kniha se čte sama a dá vám vážně moc. Určitě vám ji doporučuji, jsem ráda, že se mi tak moc líbila, i když jsem netušila, co od ní očekávat. Hodnotím ji 90 % a určitě jsem ji nečetla naposledy. Jen té kapitole o rakovině se asi vyhýbat budu i nadále. :-)

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Sestřička moc děkuji nakladatelství LEDA. Knihu si můžete pořídit přímo tady na jejich e-shopu, kde si můžete přečíst i ukázku a v případě registrace si knihu můžete pořídit se slevou 20 %! :-)

pondělí 25. listopadu 2019

"Pětka" - Pět knih, které Vám navodí krásnou vánoční atmosféru

listopadu 25, 2019 8 Comments
Vánoce miluju. Jsou to podle mě ty vůbec nejkrásnější svátky v roce. A jako vášnivý čtenář si nemůžu odpustit ani vánoční čtení. Jaké knihy ve mně vždycky navodí tu nejkrásnější atmosféru?

5. Harry Potter


harry potter, book, and christmas image

V Kameni mudrců a Vězni z Azkabanu. Tam jsou tak nádherné Vánoce. Pokaždé, když Harryho čtu, je mi líto, že tam těch Vánoc není víc. :-D Rowlingové se podařilo popsat krásné Vánoce. Když jsou zkombinované s milovanými postavami, je to prostě radost. Hrozně ráda čtu před Vánoci nějakého Harryho. Nevím, jestli se k němu dostanu letos, ale ráda bych. První díl jsem ale tentokrát četla v létě, tak uvidíme, jestli sáhnu před Vánoci po nějakém jiném dílu. Každopádně vím, že nejsem jediná, kdo Harryho s Vánoci spojuje. Přiznejte se!  Pro koho je také tak trochu vánoční, už jen proto, že je prostě dokonalý? :-)

jack, Halloween, and nightmare before christmas image

4. Můra noční předvánoční

Pokud je libo vtipné čtení, které kombinuje Halloween, Vánoce, kostlivce a další různý vtipný strašidla, chcete si prostě přečíst Můru noční předvánoční. Pravidelně ji letos budu číst na Štědrý den třetím rokem. Je to básnička s úžasnými Burtnovými ilustracemi a je nesmírně vtipná. Mimochodem, Burton je jediný, od koho mě baví básně. A i v angličtině, takže určitě sáhněte i po Ústřičkově smutné smrti. Ale na Vánoce je varianta jasná. Jsou to sice americké Vánoce, ale stejně ve vás ta vánoční atmosféra začne pěkně dýmat. Je to až takový sběratelský kousek, protože provedení je opravdu nádherné!


3. Vánoční překvapení

Vánoční překvapení jsem objevila loni. Je to kniha primárně určena pro děti, ale! Jsou tam Vánoce a štěňátko, takže chápeme. Musela jsem ji mít. A je boží. Doufám, že se k ní dostanu i letos. Tím, že je dětská, čte se poměrně rychle, tak ji třeba zvládnu, ale kdo ví. :-) Je to roztomilý příběh o nemocné holčičce a štěňátku, které jí nesmírně pomůže. Knížka je vyprávěna z pohledu štěňátka, takže o veselé příhody není nouze. Je tam sníh a prostě je to krásné, milé a roztomilé a určitě doporučuji všem milovníkům zvířátek a Vánoc. Rozhodně doporučuji i rodičům s malými čtenáři na příjemné předvánoční čtení před spaním. :-)

christmas, snow, and josef lada cz image

2. Vánoce Josefa Lady

Trochu podvod. Tahle mi teprve dorazí. Jenže už jsem si ji jednou prohlížela a taky znám obrázky Lady. Jsem asi Čech jak poleno, ale jeho zimní a vánoční krajinky mě prostě na Vánoce naladí vždycky. Vánoce Josefa Lady jsou sice knihou cílenou na děti, ale nám doma chybět nemohla. Protože prostě Lada k Vánocům patří. Skoro všichni máme doma jeho Betlémky, známe vánoční večerníčky ilustrované Ladou. K českým Vánocům Josef Lada patří. Bydlím prakticky v jeho kraji, tak je to možná i trochu víc osobní. :-D Ale myslím, že zafunguje na Vás na všechny.



1. Svátky krásné hvězdy

Nemůžu tu nezmínit Svátky krásné hvězdy. Znám je skoro zpaměti. Čtu je před Vánoci již několik let a jinak to nebude. Vánoce z pohledu dítěte. Takové ty skromné, krásné Vánoce. Už se těším, až budou v pokoji vonět svíčky, cukroví, možná už i nenazdobený stromeček, čekající na ozdobení... A já budu číst tuhle neuvěřitelně milou knížku. Prosím Vás, pokud si chcete přečíst něco vánočního, zkuste ji sehnat. Ona za to vážně stojí. Zdědila jsem tuhle tradici po taťkovi a jsem za to moc ráda. Opravdu je to nejkrásnější vánoční čtení, jaké znám.

Tak co vy? Jaké vánoční čtení si nemůžete odpustit? :-) A četli jste některou z výše zmíněných knih? :-)

Fotky jsou použiti z webu weheartit.com nebo z mého Instagramu. :-)

pátek 22. listopadu 2019

Kanibal z Nine Elms - Robert Bryndza

listopadu 22, 2019 4 Comments


Před patnácti lety byla Kate Marshallová vycházející hvězdou londýnské policie. Dokázala vyřešit sledovaný případ nebezpečného a krutého sériového vraha s přiléhavou přezdívkou Kanibal z Nine Elms, i když přitom sama málem zemřela.


Nyní Kate přednáší na univerzitě a snaží se vést poklidný život, když se minulost začne vracet. E-mail s žádostí o pomoc ji vtáhne nejen do právě probíhajícího vyšetřování vražd mladých dívek. Jejich modus operandi nebezpečně připomíná případ, který před patnácti lety vyřešila.


Nevrací se jen vzpomínky. Vrah napodobitel chce dokončit započatou práci… A tak se i Kate musí vrátit k vyšetřování, aby dokončila tu svoji – chytit dalšího sériového vraha.

Robert Bryndza je u nás už poměrně legendou. Jeho detektivní thrillery čtou skoro všichni a já už se směle mohu hlásit k Bryndzovým fanouškům! Ano, sérii s Erikou Fosterovou (Dívky v ledu a další) jsem zatím nečetla (a zatím opravdu zdůrazňuji, určitě se do téhle série postupně ponořím, jen do těch rozjetých sérií se nenaskakuje moc dobře, když víte, kolik dílů nutně potřebujete...:-D), ale jakmile se objevilo, že vyjde první díl jeho další série, neváhala jsem. Začít hezky v době vydání je prostě nejlepší. A anotace mě velmi zaujala. Jak asi víte, já ráda horory a nerozhodí mě ani nějaká ta brutální scéna. Proto mě vrah-kanibal vážně upoutal a já se nemohla dočkat až se začtu do této novinky od nakladatelství Cosmopolis.

Co jsem od knihy Kanibal z Nine Elms očekávala? Moderní a svižný thriller, který bude velice čtivý. Bude mrazivý, možná i lehce brutální a že si ho velice užiju. Co jsem od nové knihy Roberta Bryndzy dostala?

Příběh začíná prologem, který se odehrává na podzim roku 1995, tedy o 15 let dříve než hlavní příběh. Hlavní hrdinka, detektiv konstábl Kate Marshallová odhalí sériového vraha, který získal přezdívku Kanibal z Nine Elms, ale neobejde se to bez komplikací. V roce 2010 se objeví vraždy, které ty původní, "Kanibalovi" napodobují. Kate učí na univerzitě, ale shodou náhod se dostane zpět do víru dění vražd a zmizení z minulosti, ale i těch současných.

Nejprve si řekněme něco ke Kate Marshallové. Nemá lehký život, hlavně v minulosti ji život nijak nešetřil. Své démony z minulosti si přenáší i do přítomnosti a snaží se je řešit jak nejlépe umí. Vzhledem k problémům z minulosti se dá říct, že jde o současné oblíbené téma "detektiv s problémy". Kate však vychází dobře s rodinou a přáteli, není nepříjemná na každého, kdo se k ní přiblíží a hlavně už nepracuje u policie. Začne pátrat na vlastní pěst. Kate je sympatická. Jsem neskutečně ráda, že od sebe všechny neodhání, to je něco, co mě na většině knižních detektivů neskutečně vytáčí. Takže díky Bohu za to, že Kate je vlastně děsně fajn ženská ve středních letech, která má problémy, bojuje s nimi, ale řeší je realisticky a jak nejlépe umí.

Robert Bryndza skvěle zkombinoval náznaky brutálních scén s jejich nedetailními popisy. Ono už to, že vrah má přezdívku Kanibal naznačuje, že to asi nebudou jen tak ledajaké vraždy mladých dívek. Popisy brutálních scén probíhají spíše v náznacích které jsou skvěle zvoleny. Člověk, kterému takovéto scény nevadí si dokáže představit, co činí právě tyto vraždy jiné. Člověk, který naopak krvavé a drastické scény nedokáže rozdýchat, dostane pouze náznaky, nad kterými není nucen se detailně zamýšlet a tím pádem zvládne čtení bez žaludečních problémů. :-)

Co jsem čekala a rozhodně dostala, to byla čtivost. Kniha má přes 400 stran, ale kdybych měla čas, měla bych ji přečtenou za jeden den. Je to opravdu extrémně čtivé čtení a i samotný příběh vás neustále nutí ve čtení pokračovat. Protože jste prostě zvědaví, jak se všechno vyvine a co má sakra hlavní padouch v plánu! Ideální varianta, pokud hledáte něco odpočinkového, ale zároveň nechcete červenou knihovnu. Kanibal z Nine Elms je takový ten skvělý "odpočinkový" thriller.

Samotný případ není přehnaně zamotaný, zároveň ale přináší spoustu kliček, které se však postupně a logicky rozplétají. Vyvrcholení případu mi možná přišlo až trošku přehnané, ale vlastně, proč ne. Čekala jsem na úplný konec asi něco trošku jiného, ale na druhou stranu by to bylo perfektní finále pro případnou filmovou verzi. :-)

Pokud si chcete přečíst skvělý thriller, který splňuje přání většiny současných čtenářů "moderních" thrillerů, je Kanibal z Nine Elms přesně to pravé pro vás. Příběh vás bude udržovat v napětí, postupně, sem tam, uvolní nějakou tu nitku, aby vás navnadil na další čtení a vy si budete namáhat hlavy, co všechno vlastně ten hlavní záporák vymyslí. Osobně můžu říct, že do dalších dílů s Kate Marshallovou se rozhodně s nadšením pustím, zajímají mě nejen další případy, kterých se zhostí, ale i vývoj její osobní linky.
Knihu hodnotím 90 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Kanibal z Nine Elms děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada.

čtvrtek 14. listopadu 2019

"Pětka" - Pět seriálů podle knižní předlohy, které stojí za to!

listopadu 14, 2019 20 Comments
Knihy bývají často předlohami úspěšných seriálů nebo filmů. Často se stává, že spousta lidí ani o knižní předloze neví. Vybrala jsem vám pět seriálů podle knižní předlohy, které mám moc ráda.
Co vy, jaký seriál podle knihy je váš nejoblíbenější? Je nějaký lepší než samotná kniha? Nebo naopak, který se podle vás moc nepovedl?



5. Dexter

Je libo užít si seriál, kde je v hlavní roli sériový vrah, který je vlastně hodný? Ano, přesně to je Dexter. Před pár lety byl dost populární. Já se k němu dostala až letos a vážně jsem se bavila. Kamarád byl zklamaný z posledních sérií, mě ale bavily všechny.
Dexter pracuje jako odborník přes krev u policie a díky tomu se dostává k lidem, kteří jsou vinni, ale nepodaří se to polici dokázat. Takže to vyřeší po svém a své choutky využívá k trestání těch, kteří si to zaslouží. V celém seriálu je spousta zvratů, občas je to trochu přitažené za vlasy, ale celkově to je vážně skvělý, a tak trochu jiný detektivní seriál.
Přiznávám se, knihu jsem nečetla, ale seriál si určitě pusťte!

gif, kiss, and a discovery of witches image

4. Čas čarodějnic

Čas čarodějnic je fantasy zasazené do reálného světa. Čarodějnice se zamiluje do upíra, což je ale vlastně zakázané... Trochu "klasika", ale velmi dobře provedená. Jak knižně, tak seriálově. Oba formáty mají neuvěřitelně skvělou atmosféru, která v seriálu vyniká snad ještě o trošičku víc. Anglie, tak trochu pochmurno, univerzitní budovy, sexy upír, všichni jsou chytrý, ale zároveň se děsně milujou, mají velké nepřátele... Jo, jo, jo. Tohle já prostě můžu a překvapilo mě, jak moc se mi seriál líbil. Zatím mám přečtený první díl, podle kterého je také první série. Série se chystají další a já se i chystám na další díly. U Času čarodějnic vám rozhodně můžu doporučit oboje.

tv show, big little lies, and quote image

3. Sedmilhářky

Sedmilhářky byly tak před dvěma, třemi lety hitem jak seriálovým, tak knižním. Mám za sebou oboje. První jsem viděla seriál a je naprosto perfektní. Je úžasně a také výborně obsazen. Jsou to velká jména, která hlavní hrdinky ztvárnila, a ztvárnila je perfektně.
Jde o drama, které se trochu mísí s detektivkou. Víme, že někdo zemřel. Nevíme ale kdo, proč a kdo ho zabil. Prostředí je výborné a lákavé. Jde o zbohatlíky ve středních letech. Řeší osobní problémy a problémy s dětmi. Seriál je výborný a co kniha? Přiznávám se, že se mi líbila o něco málo míň, než seriál, ale pořád je skvělá. Možná, kdybych nejprve četla knihu a až pa viděla seriál, mohla bych být z knihy nadšenější. Celkově ale opět doporučuji oboje.

black and white, series, and ezria image

2. Roztomilé malé lhářky

Tohle je moje seriálová srdcovka. Naprosto. Zkouknuté mám všechny série (konec mě teda trochu zklamal), ale celkově to bylo super. Je to takové teen drama, detektivka, místy horor. První série jsou rozhodně lepší než ty další, ale celkově je to super seriál. Kromě dramatu se tu řeší také vztahy a musím říct, že jsem tu měla několik velmi oblíbených párů. Srdcovkou pro mě zůstávají Arya a Ezra. Seriál si rozhodně někdy pustím zase. Co se knihy týče, četla jsem první díl. A tak nějak mi stačil. Seriál se jím pouze inspiroval, je v něm dost rozdílů a upřímně? Je to jeden z těch případů, kdy seriál je vážně lepší než kniha! No, a teď mám chuť se na PLL zase podívat! :-D

bitch, sex and the city, and quotes image

1. Sex ve městě

Sex ve městě je další srdcovkou. Znám ho skoro zpaměti. Neuvěřitelně mě ten mix vztahů a sexu a New Yorku baví. Když nevím co by, pustím si prostě náhodný díl Sexu ve městě. Sice jich většinu znám skoro dokonale, ale stejně si ho ráda pustím znova. Carrie, Charlotte, Miranda i Amanda jsou prostě super holky a za kamarádky bychom je chtěli všichni.
Z knihou mám problém. Strašně jsem se na ni těšila. Nedala se dlouho sehnat, pak se najednou objevila v Levných knihách. Skočila jsem po ní, hned se do ní pustila a... Bylo to fakt špatné. Jedna z nejhorších knih, co jsem kdy četla. Seriál se knihou opravdu jen volně inspiroval - a díky Bohu. Knihu vážně nedoporučuji, ale seriál je prostě boží!

neděle 10. listopadu 2019

U Hitlerova stolu - Rosella Postorino

listopadu 10, 2019 369 Comments


Teprve ve svých devadesáti letech přiznala poslední z Hitlerových ochutnávaček, Margot Woelková, co během války dělala. Jejím příběhem se Rosella Postorino inspirovala při napsání strhujícího románu, který v Itálii obdržel řadu cen a byl přeložen do mnoha jazyků. Německo, rok 1943. Mladá Rosa odjede po smrti rodičů z rozbombardovaného Berlína na venkov, k rodičům manžela Gregora, který bojuje na ruské frontě. Tam ji spolu s dalšími devíti ženami najmou na práci ochutnávačky pro Adolfa Hitlera. Dvakrát denně musejí dívky hrát smrtící ruletu a ochutnávat pokrmy, které míří na vůdcův stůl. V neustálém strachu ze smrti vznikají mezi ženami pevná, i když ne vždy harmonická pouta. Nejednoznačný je i Rosin vztah k nadporučíku Zieglerovi, který v mladé dívce začne vzbuzovat kromě strachu i touhu. Rosella Postorino odvážně proniká do nejednoznačnosti lidských vztahů a potřeb a klade si otázku, co znamená být a zůstat člověkem. Vypráví neuvěřitelný osud ženy v pasti, bezbranné vůči násilí v okolním světě, a přesto plné mládí, vášně a touhy po přežití.
Zase jednou druhá světová válka. Asi už není úplně nutné zmiňovat, že taková literatura mě baví. U Hitlerova stolu mě podle anotace velmi zaujalo. Ještě jsem nečetla knihu o Hitlerově ochutnávačce, a tak jsem se na tuhle velmi těšila.

Kniha vypráví příběh Rosy. Rosa je Berlíňačka, ale po smrti rodičů se stěhuje na venkov k rodičům svého muže. Gregora vášnivě miluje, ale v manželství spolu strávili jenom rok. Pak odešel do války, na ruskou, snad tu nejhorší, frontu. O práci ochutnávačky pro Hitlera nestála. Ale odmítnout by bylo nebezpečné. V jídelně se seznamuje s dalšími ženami, které ochutnávají. Strach je všudy přítomný. Bojí se otravy, bojí se války, bojí se o své manžele, některé o ně už přišly, bojí se o své děti...

Od knihy jsem čekala trošku víc "ochutnávání" a méně osobního příběhu hlavní hrdinky. Jde však o další klasický válečný román ze současnosti, který přináší romantický příběh hlavní hrdinky, ale je zpestřen tím, že jde o Hitlerovu ochutnavačku. V začátku knihy byl na scény z jídelny, kde ženy svůj čas trávily, vyhrazen větší prostor. Rosa se spřátelí s kuchařem a vede s ním zajímavé rozhovory. Dlouhé odcizení od manžela v ní také začne probouzet jisté city k nadporučíku Zieglerovi, z kterého mají všechny ženy hrůzu. 

Nejvíc se mi na knize líbilo váhání. Rosa je na pomezí. Nikdo z rodiny nebyl nacista. Otec byl výrazně proti nim. Ona nacistka také není. Zároveň se ale cítí být Němkou. A váhá. Ze všech stran se valí informace, jak dělá Hitler to nejlepší pro Německo. Vzhledem k tomu, že pravděpodobně víte okolnosti Hitlerových počátečních úspěchů, je jasné, že takto se muselo cítit velké množství Němců. Odsuzovali válku, ale zároveň chtěli být "dobrými Němci". Toto Rosino rozpolcení je podle mě velmi realistické. Zároveň se sama střetává s odpůrci, ale i obdivovateli Hitlera. Tohle se mi na knize líbilo nejvíce. Neukazovala hrdinku, která by proti Hitlerovi bojovala, ale ani jeho fanatickou fanynku. Šlo o zmatenou, mladou ženu, která byla kvůli válce oddělená od manžela, přišla o rodiče a získala nebezpečné povolání.

Kromě hlavního Rosina příběhu se dozvídáme i několik menších. Hlavně ty, které se týkají ostatních ochutnávaček. Jsou to drobné, ale často srdcervoucí příběhy, který celou knihu oživují a dělají zajímavější.

Kniha je velmi čtivě napsaná a má krátké kapitoly. V kombinaci s válečným příběhem se stává přesně tím, po čem je na současném knižním trhu největší poptávka. Má méně než 300 stran, a tak jsem ji měla přečtenou během dvou dnů a čtení jsem si užívala. Přesto, že jsem od ní očekávala trošičku víc tématu "ochutnávačství", než životních příběhů, bavila mě.

Kniha je určitě vhodná i pro ty z vás, kteří nemají rádi brutální scény. Ty v knize nenajdete žádné. Proto si myslím, že například milovníci Tatéra z Osvětimi, kteří by si rádi přečetli nějakou další knihu z války, ale tentokrát ne přímo z koncentračního tábora, budou z U Hitlerova stolu nadšení. 

U Hitlerova stolu je velmi zajímavým čtením, které přináší trochu jiný úhel pohledu a příběh z pohledu Němců během druhé světové války. Příběh o lásce, která není kýčovitá, víře, strachu, ale i hledání sama sebe v tak těžkém období. Čtivé a poutavé. Ano, už jsem četla lepší knihy, které se během druhé světové války odehrávají. Je to však první kniha, kterou jsem četla od italské autorky a špatná rozhodně není. Hodnotím ji 70 %.

Za kniha U Hitlerova stolu děkuji akci Kniha měsíce. Více informací o akci najdete tady na jejich webu nebo tady na facebookové stránce. Knihu U Hitlerova stolu vydalo Nakladatelství Mladá fronta.

úterý 5. listopadu 2019

Naprosto pozoruhodná věc - Hank Green

listopadu 05, 2019 7 Comments


Jsou tři hodiny ráno a třiadvacetiletá April se vrací domů z práce. Po cestě si všímá obří sochy. Vypadá jako tři metry vysoký Transformer, oblečený v samurajském brnění. S kamarádem Andym ho natočí na video, které posléze umístí na YouTube. Tím se jejich dosavadní životy naprosto změní. Video se totiž stane virálním a obletí téměř celý svět. April se rázem ocitá v centru intenzivní mediální pozornosti.

Ke knize Naprosto pozoruhodná věc jsem se dostala dosti náhodou. Dorazila mi jako dáreček od Knihy Dobrovský. Bylo to překvápko, ale po detailnějším přečtení anotace jsem si říkala, že jsem vlastně asi ten pravý, kdo by si knihu měl přečíst.
Byla jsem varována, že je třeba knihu číst s otevřenou myslí. Že je něčím novým a že je třeba brát na to zřetel. Že se v ní kombinuje mnoho námětů. Menší obavy tam byly, nebudeme si nic nalhávat. Jak to nakonec dopadlo?

Autorem knihy je Hank Green. Ano. Green. Asi znáte Johna Greena. Autora bestsellerů jako jsou Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky nebo třeba Papírová města. No. Ehm. Díky Bohu. Kniha Hanka Greena nemá s těmi jeho bratra nic společného. Ano. Díky Bohu. Patřím mezi menšinu, která se nerada nechává násilně rozbrečet a tvorba Johna mi nějak nesedí. Ale ta Hankova? Ta už vypadá o poznání lépe!

Mladá dívka, April, objeví zajímavou sochu. Alespoň si myslí, že je to socha. S kamarádem natočí video se sochou, hodí ho na YouTube... a než se April probudí, jsou z nich osobnosti v internetovém světě. Video sdílí skoro každý!

Hlavní hrdinka je právě April. A je vážně něco. V knize popisuje události, které zažívá, nesmírně vtipně. Bestsellerový autor Lev Gorssman napsal, že April budete chtít okamžitě za svoji nejlepší kamarádku. Upřímně? Ani náhodou. April rozhodně není člověk, se kterým byste chtěli trávit moc času. Má problémy, o kterých ví, ale k lidem se díky tomu nechová dvakrát hezky. Obzvlášť k těm, kterým na ní záleží. I přesto mi však byla nesmírně sympatická. Ale pouze jako dobře vytvořený charakter. Lidský. Má klady i zápory. Ale za kamarádku bych ji vážně nechtěla. Je vtipná a hlavně skvěle sarkastická. A to já ráda.

Přiznávám se, že přesně nevím, co vám o příběhu říct - aby toho nebylo moc, nebo zase málo. Ale řeknu vám tohle. Je zde spojeno hodně žánrů. Je tu tak trocha sci-fi. (Žádné hard sci-fi, prosím. Takové příjemné sci-fi). Zároveň je tu i jistý společenský přesah. A ten mě bavil nesmírně. Tímto tématem je sláva. Sláva v dnešní době. Jak jednoduché může být, aby se z vás stala hvězda sociálních sítí - a také to, jak vás to může pohltit, když na to nejste připraveni. Kniha částečně ukazuje pozadí slávy na internetu a mně se to strašně líbilo. Právě to, jak současná a moderní kniha je. Jsou tam sociální sítě, jsou tam aktuální písničky a právě i aktuální problémy. 

Na příběh se dá nahlížet hlavně ze dvou úhlů. Buď jako na sci-fi, nebo jako obraz dnešní společnosti. Já jsem si vybrala tu druhou možnost a sci-fi část brala jako doplněk. Hanku Greenovi se podařilo něco, co je na první pohled skoro nezvládnutelné. Propojil velice vtipné, až sarkastické popisy a vnímání světa hlavní hrdinky s velmi vážným a aktuálním tématem, které je ve své podstatě velmi děsivé a smutné. V knize ukazuje obraz soudobé společnosti. A když se nad příběhem zamyslíte, je až děsivě realistický. Naše chování, naše povrchnost... vše tu je. Ve své podstatě jde o nesmírně vtipné čtení. A zároveň i velice vážné. Nezvyklá kombinace, ale funguje výborně. 


V knize nechybí přátelství i trocha lásky, napínavý děj, vývoj hlavní postavy. Hank Green použil spoustu věcí, kterou má rád. Hlavní hrdinové se poznali na umělecké škole a tak se tu objevuje i umění. April a její kamarádi se dostanou i k plnění různých úkolů, některé z nich jsou logické až matematické (Hank se nám v pár odstavcích pokouší vysvětlit šestnáctkovou soustavu, tu znám, takže jsem nebyla zmatená, ale klid, jde opravdu jen o pár odstavců a když ji nepochopíte, nic se nestane :-D). Jsou tu počítače. Je toho opravdu moc, ale překvapivě, kniha jako celek nepůsobí přeplácaně. 
Sama jsem překvapená, jak moc se mi Naprosto pozoruhodná věc líbila. Nejsem si jistá, jestli vám recenze na tuhle knihu budou dělat o knize jasný obrázek. Je totiž opravdu pozoruhodná a názor si na ni na základě recenzí asi budete tvořit dost špatně. Já vám ve finále můžu jen říct, že mě tohle vážně moc bavilo a pokud chcete zkusit přečíst něco jiného, vtipného i vážného a zároveň prudce originálního, Opravdu pozoruhodná věc by si k vám rozhodně měla najít cestu!
Knize dávám 95 %.

Kniha Naprosto pozoruhodná věc vyšla pod značkou Fobos. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Naprosto pozoruhodná věc si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))

sobota 2. listopadu 2019

Dlouhý pochod - Richard Bachman (Stephen King)

listopadu 02, 2019 4 Comments


Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...

Dlouhý pochod? No páni. O něm já snila tak dlouho. Anotace mě zaujala už před několika lety, kdy byl Dlouhý pochod beznadějně vyprodán. Čekání se vyplatilo. Vyšel znovu. A dokonce i v paperbacku, za co jsem já osobně (já vím opakuji se) neskutečně ráda. Tak se pojďme podívat na zoubek Dlouhému pochodu, nejočekávanější knize letošní podzimu pro mou osobu!

Anotace je poměrně jasná. Reality show, mladí chlapci (hned sto mladých chlapců) a jednoduchá pravidla. Jít. Pořád. Nesmí se zastavit nebo zpomalit pod danou rychlost. Jinak. No konec. A nejen v soutěži. Možná to zní jako současné oblíbené young-adult dystopie, ale věřte, že tohle s nimi nemá vůbec nic společného. Tohle je prosím geniální, velkolepé, jednoduché a zároveň neuvěřitelně složité a propracované dílo.

K té jednoduchosti. Ona začíná a končí námětem. Pochod. Skupina chlapců, kteří jdou. Jdou doslova o život a sem tam je kolem cesty běsnící, fanatický dav, který je podporuje. Neuvěřitelný nápad, ale také neuvěřitelně náročný na zpracování pro autora. No buďme rádi, že napadl právě Kinga. Nevěřím, že by kdokoliv jiný dokázal popsat míli za mílí takovým způsobem, jakým to zvládl právě mistr King. Stěžejní námět je právě pochod. Jak chcete napsat tři sta stran o pochodu? No, King očividně zvládne vše. V knize je spousta drobných odboček, ale opravdu jen drobných. Jde o vzpomínky na blízké chlapců, kteří se rozhodli kvůli vidině jakýchkoliv splněných přání tuto strastiplnou cestu absolvovat. Pár chlapců sledujeme více (včetně hlavního hrdiny Raye Garratyho) a právě oni si o blízkých vyprávějí, ale nejen o nich. Vypráví si i různé jiné příběhy. S přibývajícími mílemi a únavou se jejich vyprávění mění. Často bývá zmatené. Stejně tak se mění jejich chování.

Hlavního hrdinu většinou zmiňuji obšírně. U Dlouhého pochodu ne. S Rayem a jeho myšlenky trávíme nejvíce času a k srdci vám přiroste. Jenže je zde tolik dalších postav, kterým výhru přejete... King dokázal popsat utrpení těchto mladých mužů tak realisticky. Absolutně jsem neměla problém si představit, že společnost se takovýmto směrem vydala a takováto soutěž se opravdu koná. Pocity to nebyly příjemné. Mladých mužů mi bylo tak neuvěřitelně líto a tak moc jsem s nimi soucítila. Míle ubíhají, dochází k nejrůznějším zvratům a výkyvům v chování, tak jak pomalu přibývá únava a vy ji prostě cítíte společně s účastníky a jinak to nejde. Před očima vám probíhají životy chlapců. Zrychleně. Celé jejich životy....
Nechápu a nikdy chápat nebudu, jak někdo dokáže napsat něco takhle skvěle.

V knize se nachází spousta nenápadných odkazů a moc velkou radost jsem měla z toho,že spousta jich byla na literaturu. Kesey (autor mojí snad vůbec nejoblíbenější knihy), Poe i další velikáni.

Další Kingovka, pardon, tentokrát Bachmanovka. Dlouhý pochod Stephen King vydal pod pseudonymem Richard Bachman. A o něm nám i v předmluvě povídá. Richard Bachman díky Kingovi doslova ožil, ale odhalen byl velice brzy. Upřímně? Nedivím se. Nebudu si hrát na odborníka, který rozezná Bachmana od Kinga. Nerozeznám. Ale také jsem v pozici, kdy vím, kdo knihu napsal. Zda by mě King napadl, i kdybych knihu četla bez této vědomosti, těžko říct. Dlouhý pochod pro mě osobně byl ale typickým Kingem. I když sám mistr tvrdí, že tomu tak být úplně nemá.

Dlouhý pochod je ve své podstatě sonda do lidské duše, která se dobrovolně uvrhla do neštěstí. Trpí. Fyzicky i psychicky. Člověku postupně dochází, že případná výhra štěstí nikomu nepřinese. Příběh se postupně mění. Stává se brutálnější a děsivější. Nejsou tu příšery, ale lidé. Společnost věnující se drastické zábavě (chlapci odsuzují hlavně jednoho aktéra této show, ale za jejich utrpení nemůže pouze on). Kniha vyšla v originále již v roce 1979, ale čtení je to neustále aktuálnější a aktuálnější. Je to varování pro společnost ale i pro jednotlivce. Je to silné, napínavé (je to King, do konce nemůžete tušit, kdo bude vítěz), nesmírně smutné. Ale úžasné. Dlouhý pochod je knihou, která nezaujme jenom čtenáře Kinga. Podle mého zaujme i jako první seznámení s tímto panem Spisovatelem. King si velké S zaslouží. On je mistr. A na Dlouhém pochodu jsem se v tom jenom utvrdila. Jedna z nejlepších a nejsilnějších knih, kterou napsal. Dlouhému pochodu dávám 100 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku úžasné knihy Dlouhý pochod moc děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu.