@bettypavkova

středa 28. srpna 2019

Seznam mrtvých - Jennifer L. Armentrout

srpna 28, 2019 7 Comments


Ella se před pár měsíci rozešla se svým přítelem Gavinem. Na začátku nového školního roku se s kamarádkou Linds rozhodnou, že si poslední rok na střední škole užijí naplno. Ovšem cestou z večírku je Ella přepadena neznámým útočníkem a všechno se změní. Sedmnáctiletá studentka se ocitá v centru vyšetřování pokusu o vraždu, přesto se snaží vrátit do zaběhlých kolejí.


Ella nedokáže setřást pocit, že ji někdo sleduje. Když se začnou záhadně ztrácet její spolužačky a objevovat mrtvá těla, dívka začne podezírat i své nejbližší přátele, včetně pohledného trenéra sebeobrany Jensena. Navíc se zdá, že vraždy mají něco společného se starou nešťastnou událostí. V malém virginském městečku Ella náhle neví, komu může věřit.

Seznam mrtvých je napínavý thriller pro mládež protnutý romancí, něco jako filmový Vřískot namíchaný s autorčiným románem Neohlížej se.


Jednoho dne se v knihobudce u nás ve městě objevily super kousky.A mezi nimi byl právě i Seznam mrtvých. Knihu mi doporučovala kamarádka a nalákala mě i anotace. Filmový Vřískot totiž miluju, a tak jsem si chtěla přečíst něco, co by se mu podobalo (něco takového jsem hledala už dlouho). Ve výsledku vlastně nešlo o špatné čtení.

Hlavní hrdinka, Ella, se dostane do hledáčku pachatele. Zaútočí na ni po cestě z večírku, ale jí se podaří utéct. Následně kolem ní začínají mizet další lidé. Co tato zmizení spojuje? A kdo je tímto pachatelem? 

Jde o typický young adult thriller. Je v něm zamíchaná romantická linka, z které tenhle žánr doslova kape. Je kýčovitá, urychlená a až neuvěřitelná (stejně jako i jednání postav v některých chvílích), ale mně se to vlastně svým způsobem líbilo. Byl to takový ten návrat ke knihám a filmům, které jsem hltala v pubertě. I samotný příběh byl takový hezky americky teenagerovský. Kniha byla celkově taková filmová a umím si představit, že by podle ní film nebo seriál vznikl a klidně obstojný. YA thrillerů není mnoho, ale tenhle byl velmi dobrý. Seznam mrtvých mě bavil víc jak Jeden z nás lže, což byl před nedávnem YA thrillerový hit.

Věřím tomu, že mladší čtenáře tahle kniha dokáže docela slušně vyděsit. Ostřílené čtenáře thrillerů asi úplně ne, ale pravdou zůstává, že se zde nachází pár poměrně děsivých scén, jako vystřižených z filmových hororů. Jde o takovou tu knihu, která se vám před očima hezky odehrává, aniž byste se museli extrémně snažit.

Pokud znáte Vřískot a spojíte si jedna a jedna dohromady (to jedno jedna je z anotace :-D), pravděpodobně budete něco předpokládat. Jistá podobnost s filmem Vřískot se v knize opravdu nachází, ale na film nemá. Atmosféra v knize je velmi vydařená, ale ta ve filmu Vřískot je někde úplně jinde. Každopádně pro fanoušky tohoto filmu jde opravdu o příjemné čtení.

Kniha je neuvěřitelně čtivá (po dlouhé době jsem přečetla knihu během dne). Příběh je napínavý a autorka poměrně dobře vychytala okamžiky, kdy by se "mělo něco stát", aby příběh nezačal být nudný. Dialogy nejsou úžasné a výrazivo v knize se poměrně opakuje (těžko říct, zda za to může překlad nebo autorka). Oči se střetávaly celkem často, o barvě očí jsem se dočetli také velice často. Nejde o veledílo, nejde o knihu, kterou označíte za "to nejlepší, co jsem kdy četla", ale jde o velice příjemné, napínavé a zároveň odpočinkové čtení, které přináší několik zajímavých momentů. Postavy jsou tak trochu ninja (jo, ninja byl taky párkrát zmíněn), jejich rozmluvy nepůsobí dvakrát geniálně, rodiče napadané dívky jsou poměrně nad věcí a pár dní po útoku ji nechají spát u kamarádky nebo si odjedou na noc z domu, ale ve výsledku dobrý. Seznam mrtvých mě bavil. Dávám mu 75 % a určitě doporučuju ho přečíst. (Minulý týden jsem ho viděla v Dobrovském zlevněný, určitě stál do stovky, stejně tak ho mají ve slevě na Kosmasu. Tak můžete zkusit štěstí :-P).

neděle 25. srpna 2019

Tolkienovy bitvy - David Day

srpna 25, 2019 7 Comments


Tolkienovo dílo je protkáno strhujícími a velkolepými bitvami. Muži proti orkům, elfové proti Sauronovi, skřeti proti trpaslíkům. Středozem byla zas a znovu svědkem bojů mezi některými z nejvýznamnějších postav, a Tolkienovy bitvy je rozebírá všechny, od legendární bitvy o Helmův žleb po zničení Železného pasu, s detailními mapami, ukazujícími terén, místo a způsob útoku jednotlivých armád. Nezbytný průvodce pro každého příznivce Tolkienova díla, který se chce dozvědět víc o jeho bitvách.

Jsem fanoušek Tolkiena. Tedy. Bez mučení se přiznávám, že zatím moje znalosti dosahují Pána prstenů a Hobita. Co se Hobita týče, rozhodně hlasuji pro knihu. Film se mi nelíbí vůbec. U Pána prstenů zase musím přiznat, že mám o něco málo radši asi právě filmy, které jsou prostě dokonalé. Celkově mě ale Tolkien baví. Miluji, co všechno tento člověk dokázal vymyslet. Jak detailní (prostě až reálné) světy vymyslel. Proto mi udělalo velkou radost, že vyšly další knihy, které se Tolkienovu unversu věnuje. Vyšly právě Tolkienovy bitvy a také Tolkienovi hrdinové. Hrdiny jsem dostala k narozeninám od přítele a bitvy na recenzi od Knihy Dobrovský. Dneska bych vám právě chtěla dát vědět, jestli Tolkienovy bitvy stojí za pořízení.


Nejprve musím zmínit to, jak kniha vypadá. Ano. Málokdy to zmiňuji a ještě méně často hned na prvním místě, ale tady to nejde udělat jinak. Kniha vás donutí vzít ji do ruky totiž okamžitě. Desky jsou měkké, neskutečně ohebné. Nevyznám se v materiálech, ale působí gumově. :-D Zároveň ale z dálky vypadají na pohled trochu jako kůže a podobně jako takové ty staré, "pořádné" knihy a rukopisy. Obrázek a text je v deskách vyryt. Kniha je tedy jiná hned na první pohled. Po jejím otevření zjistíte, že je vytištěna na velmi pevném, kvalitním papíře a text na každé straně je zdobně orámován. Jednotlivé strany jsou také upraveny tak, že působí jako pergamen. Zároveň kniha obsahuje obrovské množství ilustrací, které jsou překrásné. Ilustrace pocházejí od velkého množství ilustrátorů a proto působí někdy různorodě. O to zajímavější je objevování jednotlivých obrázků. 
Shrneme-li to, kniha se celkově snaží působit jako staré rukopisy a daří se jí to. Je plná ilustrací a je to přesně ten typ knihy, který chcete mít ve své sbírce, protože prostě chcete, protože je prostě nádherná!



Kniha je rozdělena do šesti obsáhlých částí. Každá část se věnuje jedné době, kdy spolu jednotlivé bitvy ve Středozemi souvisely, případně šlo přímo o války. Kapitoly jsou  řazeny chronologicky od těch nejstarších. Předposlední část se věnuje válce trpaslíků, tedy přibližně tomu, co sledujeme v Hobitovi. Poslední část se věnuje válce o prsten, tedy Pánovi prstenů. Jednoznačně - tyto dvě části mě bavily nejvíce, protože je také nejvíce znám. 

Autor se v knize hodně věnuje tomu, čím byl Tolkien inspirován. Kterými mýty a pověstmi například svou tvorbu inspiroval. Ke každé bitvě je zároveň k dispozici mapa bitevního pole, kde je znázorněna oblast, kde se boj odehrál. Naleznete zde zaznamenaná nejdůležitější místa. Zároveň jsou zde rozloženy jednotlivá vojska. Samozřejmě je brát na zřetel, že tyto mapy mohou být částečně ovlivněny představami ilustrátora (a na to je čtenář také upozorněn).  Velmi oceňuji například přehlednou chronologii války o prsten. Také se mi velmi líbilo, že na začátku knihy byly chronologicky uvedeny nejvýznamnější události, které zastihly samotného Tolkiena během války.



Nebudu ale jen chválit. Autor se zaměřil hlavně právě na to, co bylo Tolkienovou inspirací. Čekala jsem více těch "jeho válek". Například jednotlivých stran, které se v bitvách utkaly. Něco o nich, o jejich vůdcích a podobně. Toho se příliš nedozvíme. 
Autor nám místy také "dovysvětluje" samotný příběh, jeho filozofickou hloubku. To se mi líbilo, ale opravdu mi chyběly informace o jednotlivých armádách, tak, jak vypadaly v Tolkienově světě. I přes nedostatky se v knize však dozvíte spoustu zajímavostí. Například asi nevíte, čím Tolkiena "naštval" Shakespeare a proč vytvořil pochod Entů. 


Přesto jde o krásnou knihu. Jak již bylo zmíněno, po grafické stránce je to nádhera a moc mě bavilo knihu pročítat a kochat se spoustou obrázků. Je samozřejmé, že pokud nejste fanoušek Tolkiena, kniha vás asi nezaujme (ale ty krásné ilustrace určitě zaujmou i někoho, kdo knihu jen náhodou otevře a přitom o Tolkienovi nikdy neslyšel. :-D). Zároveň je dobré si uvědomit, že Tolkienovým nejznámějším dílům - Hobitovi a Pánovi prstenů - se věnuje přibližně polovina knihy.
Pokud jste fanoušek Tolkiena, kniha se vám bude líbit. Dozvíte se zajímavosti, možná vám i přinese trochu jiný pohled na jeho díla. Zároveň budete okouzleni vizuálním zpracování knihy. Pokud vy fanouškem těchto fantasy nejste, ale některý váš blízký ano a vy sháníte dárek, rozhodně už víte, po čem sáhnout. Tento kousek bude jednoznačně krásným dárkem! :-)
Na úplný závěr bych řekla, že kniha je takovým neoficiálním průvodce Tolkienovým světem. Takových knih vyšlo hodně, některé dokonce vlastním, ale tato (a s ní i Tolkienovi hrdinové) mě zaujala nejvíc. Okouzlila mě právě díky velkému množství nádherných ilustrací.
Tolkienovy bitvy hodnotím 75 %.

Kniha Tolkienovy bitvy vyšla pod značkou Fobos. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Tolkienovy bitvy si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))


neděle 18. srpna 2019

Lisey a její příběh - Stephen King

srpna 18, 2019 4 Comments


Lisey Landonová je vdova po slavném spisovateli Scottu Landonovi, nositeli mnoha literárních cen. Když se Lisey konečně po dvou letech od manželovy smrti pustí do vyklízení Scottovy pracovny, uvědomí si, jak velký kus jeho minulosti (a vlastně i minulosti, kterou prožili spolu), vytěsnila z paměti. Proč tomu tak bylo? Co ji donutilo spustit mezi přítomností a časem minulým neprodyšnou purpurovou oponu?


Teprve když se na scéně objeví šílenec a násilník Dooley, musí se Lisey vydat po stopách vlastních vzpomínek a zjistit, co to před sebou ukrývala. Tu cestu, kterou pro ni nachystal zemřelý manžel, musí podniknout - jinak nepřežije.

Lisey a její příběh, na první pohled historie obyčejného manželství, je strhující román napěchovaný silou a něhou, krvavý a zároveň nádherný.

Lisey a její příběh se dočkalo druhého českého vydání a já se nemohla dočkat, až se do dalšího Kinga pustím. Jde docela o cihličku (ale na Kingovy poměry nic neobvyklého). Má 600 stran. Vyšla v paperbacku, což mně osobně dělá obrovskou radost. Když mám na výběr, volím paperback. Jsem tedy ráda, že se rozšířila paperbacková část mé Kingovské sbírky. Jak se mi tenhle kousek zalíbil, to se dnes dozvíte.

Kniha vypráví, jak je i v anotaci řečeno, příběh jednoho manželství. Díky tomu se setkáváme s poměrně malým množství postav. Hlavní hrdinka je Lisey, jejíž manžel, Scott, zemřel. Další výraznější postavou v knize je Dooley, který začne Lisey ohrožovat. Ještě jedna postava v knize sehrává významnější roli. Jedna z Liseyiných sester, konkrétně Amanda, která má psychické problémy. 

Zpočátku kniha působí lehce zmateně. Lisey začíná vzpomínat na střípky minulosti, které ze své paměti z jistých důvodů vytěsnila. Často se pohybuje na hranici reality a fantazie. Čtenář si taktéž musí zvyknout na to, že Lisey používá jisté výrazy, které až s postupujícím příběhem začnou dostávat pořádně smysl. Hodně jich Lisey pochytila od svého manžel. Scott byl velmi úspěšný spisovatel a jeho fantazie a výrazivo bylo opravdu bohaté. Právě on  hraje v knize důležitou roli a postupně se přes Liseyiny vzpomínky dozvídáme více o něm a i o jeho dětství. Právě to, že byl úspěšným spisovatelem, dostane Lisey do problémů a krutého Dooleyho do její blízkosti. 

Lisey a její příběh je zase trochu jiný King. Není to akčňák s mrtvolami na každé straně. Kniha plyne pomaleji, příběh se pomalu rozvíjí až dosáhne velkolepého finále. King má rád delší, pomalejší úvody a i ten je v této knize. Jak je ale zvykem, to, co jste se v tomto úvodu dozvěděli, to později pro příběh potřebujete. A také se díky tomuto úvodu velmi dobře seznámíte s postavami a to právě v této knize (alespoň pro mě) hrálo obrovskou roli. Pro mě byl příběh vystavěn právě na jednotlivých charakterech a na jejich vztazích. Právě vztah Scotta a Lisey byl nádherně vykreslen a hrál v příběhu důležitou roli. Na Kinga až překvapivé. Nejde o nějakou kýčovitou romantiku, ale opravdu o manželství, které je zde krásně vykresleno a láska, která tyto postavy spojuje ze stránek sálá. Postavy tady pro mě hrály prim a byly neuvěřitelně krásně vykresleny.

V knize se již tradičně setkáváme i s něčím, co nás, běžné smrtelníky v životě jen tak nepotká. Tato "nadpřirozená" část je v knize velmi dobře vysvětlena, člověk si tentokrát nemusí přespříliš domýšlet sám. Hraje zde velmi důležitou roli, ale já ji vnímala spíše okrajově. Tentokrát pro mě byl tím nejdůležitějším vztah ústředního páru. To mě velmi překvapilo. Ale opravdu. Tento King pro mě byl založený na něčem jiném, než bývá většina jeho knih. A mám z toho vážně radost, protože to bylo něco odlišného, než co bych tak úplně očekávala.

Šlo o další Kingovo dílo, u kterého jsem si přála, aby ještě nekončilo. Nechtěla jsem se loučit s Lisey ani Scottem. Bavilo mě sledovat vývoj jejich vztahu a následně i vývoj samotné Lisey. Jde o pomalejší čtení, zpočátku trochu složitější, ale jakmile se po pár stranách do příběhu dostanete, budete hltat stranu za stranou. King si zde neskutečně hraje s jazykem, vymýšlí, případně komolí slova nebo různá přísloví. Upřímně obdivuji překladatele, protože Lisey a její příběh musela být na překlad opravdu oříškem.
Celkově knihu hodnotím velmi dobře. Mám jiné "naprosté favority", co se knih od Kinga týče. Zároveň nejde o jeho typickou knihu. Asi bych ji nedoporučila jako to první, co si od Stephena Kinga přečíst, ale pokud už tohoto spisovatele trochu znáte, rozhodně ji zkuste. Pokud vám nevadí pomalejší čtení, které je trošku náročnější na přemýšlení a v kterém i najdete ledacos skryté, bude to kniha přesně pro vás. Lisey a její příběh hodnotím 85 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Lisey a její příběh děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. A můžete tam mrknout i na ukázku z knihy. :-)

pátek 16. srpna 2019

Zlodějka knih - Markus Zusak

srpna 16, 2019 3 Comments



Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.

Zlodějku knih řadí spousta lidí mezi nejlepší knihu, kterou kdy četli. Mezi svoje nejoblíbenější knihy, mezi geniální díla. Objevují se i názory, že by se kniha měla zařadit do maturitní četby. Vzhledem k tomu, že jde o knihu odehrávající se během druhé světové války, je poměrně s podivem, že jsem takhle vychvalovanou knihu přečetla až teď. Jak se mi líbila?

Kniha přináší příběh malé dívky, Liesel, která před začátkem války cestuje s maminkou do menšího města, kde se jí ujímá rodina pěstounů. Rodina je to zvláštní. Nová maminka nejde pro ránu a sprosté slovo daleko. Tatínek je tišší, ale velmi srdečný člověk. Čtenář sleduje to, jak se vyvíjí Lieselin vztah s novými rodiči, ale také jak se seznamuje s novými kamarády. Zároveň se však očima malé dívky seznamujeme s blížící se válkou a nacismem, který začíná Německo ovládat. Aby tomu nebylo málo, vypravěč knihy je velmi originální. Je jím totiž samotná smrt, která ve Zlodějce knih nevystupuje přímo jako negativní a děsivá postava, ale jako tichá pozorovatelka, která si dokáže k lidem vytvořit i vztah.

Během čtení Zlodějky knih jsem měla takové tři proměněné stavy. Nejprve jsem byla vážně nadšená. Kniha je originálně psaná. Obsahuje různé "podnadpisy" a vysvětlivky, shrnutí. Objevují se zde i kresby. Příběh, přestože ho vypravuje samotná smrt, je zachycen hlavně pohledem malé dívky, která se snaží pochopit situace, které nastávají a s kterými se musí vyrovnávat. Celá temná doba je protkána světlejšími okamžiky, které popisují hlavně dětství Liesel a objasňují, proč se kniha jmenuje právě Zlodějka knih.
Právě zde se dostáváme bohužel i k druhému stavu, který se u mě objevil zhruba v polovině knihy. Tak nějak mi došlo, že je kniha místy až zbytečně rozvleklá. Mohla by mít o 150 stran méně a vůbec nic by se nestalo.
Jenže pak přišel stav číslo tři. Závěr knihy, který byl perfektní, perfektní a perfektní a tím pádem ano, takhle kniha si těch pět hvězdiček zaslouží.

Zlodějka knih ukazuje válečnou dobu v Německu z trochu jiného úhlu. Přesto, že hlavní hrdinkou je malá dívka, není pohled na danou dobu nijak naivní, ale až děsivě realistický a prostý. V knize je spousta emocí, které ve čtenáři vyvolá, ale nijak násilně. Prostě tam jsou, tak jak byly v době, která knize sloužila jako předloha. Autor se nás nesnaží rozbrečet. On nám prostě jenom předává informace a pozorování a funguje to velmi dobře.


Asi to nejlepší, co pro mě kniha měla, byly postavy. Autor vytvořil neuvěřitelně krásné charaktery a vztahy. Postavy jsem si opravdu zamilovala. Hlavně tatínka. Celkově pro mě byly tím nejsilnějším na knize.

Jak jsem již řekla, místy byla kniha o něco pomalejší, než by podle mě být mohla a myslela jsem si, že nebudu patřit k těm, kdo jsou z knihy nadšení. Nakonec se mi však kniha velmi líbila a věřím, že jsem ji nečetla naposledy. Příběh je silný a pokud patříte mezi ty, kteří ho ještě nečetli, určitě po Zlodějce knih sáhněte. Tohle je jedna z knih odehrávajících se během druhé světové války, která bude bavit i čtenáře, kteří se na tuto dobu v knihách vyloženě nezaměřují. Knihu Zlodějka knih hodnotím 90 %.


PS: Doporučuji i film, ten se mi také moc líbil. Právě herecké obsazení bylo výborné.

sobota 10. srpna 2019

"Pětka" - Pět důvodů, proč miluji Stephena Kinga (a jako bonus pět knih, které od něj do konce roku v češtině vyjdou!)

srpna 10, 2019 16 Comments
Stephena Kinga M-I-L-U-J-U! Prostě je to můj nejoblíbenější autor, srdcová záležitost a každá jeho kniha mě dokáže neskutečně překvapit. Jeho knihy jsou prostě něco přesně pro mě. Dneska bych vám chtěla říct pět důvodů, proč jeho knihy tak miluji.

5. Kontroverze
King se nebojí ničeho. Asi nejlegendárnější kontroverzní scéna se nachází na konci To. Nebudu ji zde zmiňovat, nechci spoilerovat. Kdo četl, ten ví. Jednoznačně. Stačí říct "kontroverzní scéna v To" a všichni kdo četli, vědí. Protože je tak moc kontroverzní. V náznacích je zmiňovaná snad v každé recenzi. Spoustě lidí se z ní zvedá žaludek. Na druhou stranu i popisy vraždy na začátku Outsidera? Taky možná až lehce kontroverzní... No, on má takových scén spousty. A já ho miluju. King se toho prostě nebojí. Nebaví se psát o věcech, o kterých jiní ano. A i proto si mě tak moc získal.

4. Extra dlouhé knihy
To byla jedna z věcí, kvůli které jsem si Kinga zamilovala v počátcích. První jsem četla To, bylo mi třináct a byla to doba, kdy jsem četla skoro jenom knihy, které měly nad pět set stran. Proto mě zaujalo i To. Dnes už zvládám číst i knihy kratší, ale bichle pro mě zůstávají srdeční záležitostí. Já je prostě miluju. Ve chvíli, kdy autor dokáže využít rozsah knihy, kolem 700-800 stran, je to pro mě mnohem lepší, než knihy kratší. Autor to ale musí umět! A Kingovi tak nějak všeobecně jdou podle mě víc tyhle rozsáhlejší kousky. Ale! Také je mistr povídek a pro mě skoro jediný autor, od kterého mě povídky baví.



3. Styl psaní
Je jasné, že váš nejoblíbenější spisovatel vám musí sedět.A mně King prostě tím, jak píše, sedí moc. On umí takovou spoustu věcí vyjádřit písmenky! Od tísnivého pocitu (ten může vyvolat příšerou, ale klidně i normálními lidmi), přes úžasné prostředí a postavy (viz. další body). Umí psát rozvlekle, ale zároveň poutavě. Miluji jeho "dlouhé rozjezdy", kdy si člověk Kinga neznalý může myslet, co to sakra je, vždyť se ni neděje!"... Jenže tohle "nic se neděje" na úvodu já u Kinga miluju. Protože on umí do děje uvést tak, že si na první pohled možná budete říkat, co to sakra je, ale pak pochopíte, že to je umění. Něco, co neumí jiný autor. Kingovy delší rozjezdy jsou pro jeho knihy důležité, i když se to na první pohled zdát nemusí. Zároveň je autorem, který si píše to svoje. Čtenář, který jeho styl a jeho "hru" nepochopí, ten si ho nemůže oblíbit. Musíte přistoupit na jeho hru s fantazií, musíte ho vnímat. A pak ho budete jenom a jenom milovat.

2. Castle Rock
Není to jen Castle Rock, ale je to i on. Je to všeobecně prostředí, které se v knihách od Kinga objevuje. Castle Rock je fiktivní město, ve kterém se však odehrává tolik Kingových knih, že už je pro jeho čtenáře prakticky reálné. Díky němu se v některých jeho knihách objevují také narážky na jeho jiné knihy, když například postavy vzpomínají na postavy, kterým se stalo nějaké příkoří v Kingově jiné knize - a tyto postavy jsou vlastně "sousedy" nebo vzpomínkou na obyvatele v minulosti.
King to však umí i v jiných městech, lesích... Umí popsat prostředí tak, že si ho dokonale představíte. Vidíte každý detail. Možná i proto tolik filmů, které podle jeho knih vznikly, dopadlo tak, jak dopadlo.

1. Postavy
On prostě umí v každé knize využít obrovské množství postav, všechny napsat poutavě a originálně, takže se vám nepletou a zároveň si k nim vypěstujete vztah. To nejvíc nepochopitelné je to, že přes obrovské množství knih, které napsal, nejsou si postavy příliš podobné ani v různých knihách. Neuvěřitelné. King je čtenář a zároveň stvořitel lidských charakterů. Postavy jsou pro mě asi tím všeobecně nejzajímavější, co se v jeho knihách objevuje. Jejich jednání, charakter... Všechno to, jak je King napíše vytvoří postavy, které prostě můžete potkat. Kdekoliv. Často jsou to normální lidé, "malý hrdinové". Mohli by bydlet v domě přes ulici.

Slíbila jsem vám i ukázat pět knih, které v příštím půl roce od Kinga v češtině vyjdou v nakladatelství Beta. Ono jich vyjde mnohem víc! (Mrknout můžete TADY a na všechny tak kouknout na jejich webu). Já vám chci ale ukázat ty, na které se nejvíc těším já.

V září by měl vyjít Dlouhý pochod. Na ten se těším snad úplně nejvíc. Jde totiž o knihu, která se opírá o téma "smrtící reality show", což prostě já můžu. Byla beznadějně vyprodaná a já jsem neskutečně ráda, že opět vyjde. Víc jsem se těšila snad jen na Pod kupolí, které vyšlo loni v létě. :-)
Neméně se těším i na Puls, který jsem taky dlouho vyhlížela. Tady je téma zase "postapo", kdy svou roli hraje mobilní signál. Postapo já fakt můžu a od Kinga ho můžu ještě víc. Puls by měl vyjít v říjnu.
Mrtvá zóna je další mnou velice očekávaný kousek. Tentokrát jde o knihu o muži se "zvláštní schopností". Jde už o třetí vydání a vyjít by měla v srpnu! Na konec tady mám takovou "dvojknihu". Jde o knihy Beznaděj a Strážci zákona. King dal k těmto knihám podmínku, že všude, kde vyjdou, tak vyjdou v jeden den. Knihy na sebe volně navazují a já jsem na ně neuvěřitelně zvědavá.
Tento rok je vážně ve znamení Kinga. 

pondělí 5. srpna 2019

Máma milovala Gabčíka - Veronika Homolová Tóthová

srpna 05, 2019 4 Comments


Příběh Jozefa Gabčíka, Anny Malinové a její dcery Alenky se týká nás všech. I díky jejich odhodlání a odvaze mohlo opět povstat Československo z prachu a zkázy druhé světové války. O Jozefu Gabčíkovi se píše i v učebnicích pro speciální jednotky. O Anně Malinové se nepíše nikde. A přitom byla pro Jozefa životně důležitá. Zapomnělo se na ni neprávem… protože se nezachoval výslechový protokol gestapa. Veronika Homolová Tóthová se rozhodla připomenout Annin příběh i kvůli její dceři Aleně Voštové. Ta jako malá přišla o mámu a dlouho netušila, kdo byli její skuteční rodiče, kteří zaplatili cenu nejvyšší za svou účast v odboji. I když s nimi nemohla Alena strávit své dětství, necítí hněv: „Jsem na maminku hrdá, byla to ta nejstatečnější z žen.

Máma milovala Gabčíka byla mnou velmi očekávaná kniha. Přemýšlela jsem o ní dokonce i v originálu, slovenštině. Řekla jsem si, že počkám, zda nebude přeložena do češtiny, stejně jako autorčina předchozí kniha Mengeleho děvče. Dočkala jsem se a hned pár dní po vydání si ji našla v Dobrovském na Václaváku. Tak se na ni dneska mrkněme.

Příběhů o atentátu na Heydricha jsem četla několikero. Každý má své plusy a mínusy, mým favoritem byla kniha Dva proti Říši (a favoritem na toto téma zůstává i nadále). Máma milovala Gabčíka má však rozhodně mnoho plusů a určitě ji doporučuji!

Příběh (snad) znáte, alespoň částečně. Díky knize si ho připomenete a nebo získáte i nové informace. Rozhodně oceňuji, že autorka uvedla, co je její fantazie a kde vycházela z fakt. Je samozřejmé, že beletristický příběh nenahradí knihy faktické. V knize Máma milovala Gabčíka se ale rozhodně dozvíte právě i faktické informace. 

V současnosti "frčí" knihy s tématem druhé světové války, proto je skvělé, že se objevují i ty, které vychází z reálných příběhů. Jsem neskutečně ráda, že se osudy hrdinů druhé světové války dostávají mezi velké množství lidí. A právě v tom podle mě tkví největší kouzlo této knihy. Je určena po široké publikum, které jistě osloví. Není psaná složitě, má krátké kapitoly, velmi dobře se čte, velmi dobře nastíní danou dobu i brutality, které se v ní děly, ale zároveň je zde kladen důraz i na romantickou linku, která je založena sice hlavně na autorčině představivosti, ale nemění nic na tom, že i díky tomu bude kniha poutavější pro ty čtenáře, kteří se zaměřují hlavně na "romantiku z války". Vzhledem k tomu, že příběh Gabčíka a Kubiše je pro mě tak trochu srdeční záležitostí, opravdu mě těší, že se o nich dozví další spousta lidí.

To, že autorka ví, jak na to, ukázala už (pravděpodobně) na knize Mengeleho děvče. Pravděpodobně jsme uvedla, protože já ji ještě nečetla. Soudím tak ale z recenzí, které jsem na ni četla. Po Máma milovala Gabčíka si ji rozhodně přečtu.

Veronika Homolová Tóthová perfektně skloubila fakta a příběh. Některé kapitoly jsou založeny více na faktech, některé se více věnují příběhu. Dohromady to funguje překvapivě skvěle. Další poměrně překvapivou vsuvkou v beletristických knihách jsou fotografie, které knihu doplňují a není jich zde nijak málo. Stejně tak se zde nachází i několik dokumentů. 

Asi jediné, co mě tak trochu zklamalo, byla práce korektorů. Já nejsem pedant na chyby, jsme jen lidi. Některé jsou však tak neuvěřitelně okaté, že nechápu, jak mohou uniknout. Nejvíc mi vadí chyby ve jménech. To, že v textu uniklo z příjemní Fleischer s, to bych ještě zvládla. U popisku fotky Reinharda Heydricha v jeho křestním jméně chybí i. To prostě bije do očí. U popisku fotky je to neuvěřitelně výrazné. A je to škoda. Každopádně nejsem typ člověka, co by se kvůli tomu hroutil. Jen se u toho pozastavit prostě musím.

Máma milovala Gabčíka je rozhodně knihou, která má na trhu své místo a věřím, že upoutá velké množství lidí. Sama ji budu doporučovat v každé diskuzi, kde se objeví dotaz na knihy s tématem druhé světové války. Jde o obrovský příběh. Těch hrdinů, které snad znáte, ale i těch, o kterých jste možná neslyšeli. Kniha je vlastně poklonou. Poklonou těm, kteří se sice nezapsali do učebnic dějepisu, ale bez kterých by v nich ti ostatní být nemohli. Lidé, bez kterých by u nás parašutisté nepřežili, protože by neměli kde žít, co jíst. Kvůli tomu je tato kniha neuvěřitelně důležitá a já za ní děkuji.

Rozhodně vám ji doporučuji. Hodnotím ji 90 %.

neděle 28. července 2019

Okrsek VIII - Adam LeBor

července 28, 2019 10 Comments


Balthazar Kovacs je romský detektiv z budapešťského oddělení vražd. Právě když pije svůj první šálek kávy, obdrží tajemné textové zprávy. Jsou to jen tři slova: „26, Náměstí republiky“, a fotografie. Fotografie ukazuje tělo třicátníka, ležícího na zádech s očima otevřenýma, napůl pokrytého cihlami a prachem. Adresa - někdejší ústředí komunistické strany, což bylo kdysi jedno z nejvíce obávaných míst v zemi.


Ale když Kovacs přijde na Náměstí republiky, tělo je pryč a jeho jediným svědkem je malý cikánský kluk, který viděl mrtvolu v neoznačené dodávce.

Následné vyšetřování zavede Kovacse hluboko do podsvětí Budapešti, do míst, která zůstávají běžným návštěvníkům skryta, a dostává se na stopu rozsáhlé korupce, která sahá až hluboko do vládních kruhů.

Když jsem si přečetla anotaci knihy Okrsek VIII, čekala jsem klasickou detektivku. Ono tomu tak ve finále úplně nebylo. Kniha si každopádně vaši pozornost přesto zaslouží a dnes se dozvíte proč.

Hlavním hrdinou je Balthazar. Je detektiv a Rom. Žije v Maďarsku, v Budapešti. Tohle jsou hned první dvě věci, které jsou velmi originální. Nikdy jsem nečetla knihu z Maďarska a ani s takovýmto hlavním hrdinou. To, že je hlavní hrdina Rom, hraje v knize poměrně podstatnou roli. Hlavní hrdina s tím pracuje. Zjišťujeme, jaké problémy mu to přináší. Část jeho rodiny se nemůže přenést přes to, že je policista (jeho bratr totiž šéfuje části podsvětí) a ostatní na něj zase koukají překvapeně, že je policista, přesto, že je Rom. Etnická otázka je v knize tedy velmi propíraná. Je tomu tak totiž i kvůli další věci. Příběh se odehrává v roce 2015. Objevuje se zde téma uprchlické krize, kdy mají lidé zájem o azyl v Německu (a celkově dál na západě) a nemohou se dostat z Maďarska, které uzavře vlakové spoje a tisíce lidí zůstávají zde na nádraží. Zde také dojde k vraždě jednoho z mužů, kteří momentálně na nádraží zůstali.

Kniha se opravdu opírá o aktuální otázky, které ovládají svět. Přiznávám se, že zrovna o situaci v Maďarsku příliš nevím a snažila jsem se něco dohledávat a co jsem zjistila, kniha se opírá o reálnou událost toho, že v Maďarsku kvůli uprchlíkům uzavřeli nádraží a tito lidé zde zůstali ve špatných podmínkách a bez možnosti se někam přesunout.
Celkově se v knize objevují různé maďarské reálie, dozvídáme se i různé informace z historie tohoto státu. Hlavně pak z druhé světové války a dob komunismu. Vzhledem k tomu, že o Maďarsku opravdu příliš nevím, bylo pro mě prvních pár desítek stran poměrně matoucích, musela jsem se trochu "dostat" do prostředí a zorientovat se, ale po chvíli jsem už začala chápat situaci. Trochu jsem se obávala maďarských jmen, ale nakonec mě mile překvapilo, že přesto, že na ně nejsem zvyklá, pamatovaly se mi dobře.

Postavy mě velmi bavily. Získaly moje sympatie a líbily se mi jejich příběhy. V knize sledujeme velké množství postav. Některé o něco více (právě Balthazara a třeba Enikö, novinářku, která píše o uprchlické krizi). Seznamujeme se zde ale i s vysoce postavenými maďarskými politiky. A to je další velké téma knihy. Politika, pletichaření, úplatky. A zároveň právě i maďarské podsvětí, které je jakýmsi protikladem vysoké politiky, ale ve své podstatě je úplně tím samým.

V knize nenajdete takové to "klasické" knižní vyšetřování, kdy detektiv hledá důkazy, postupuje krok po kroku. Zde to na mě působilo jinak. Hlavní hrdina už něco věděl, právě díky aktuální situaci. Zároveň mu hodně pomáhali jeho známí a i politici, kteří se snažili kydat špínu jeden na druhého. Příběh tak nějak pomalu plynul, občas se objeví akčnější scéna, ale ve své podstatě je to takový pomalejší příběh. Přesto se ale kniha velmi dobře čte.

Nevím, jestli taková "kategorie" knih existuje, ale já bych Okrsek VIII nazvala jako politickou detektivku. Opravdu zde velikou roli hraje politika a nelegální činnost, konkurence, touha po penězích mezi "velkými zvířaty". Velmi oceňuji prostředí Maďarska i aktuálnost tématu. Velmi mě bavily postavy, i když jich bylo trochu větší množství a současně s mně neznámým prostředím to pro mě zpočátku byl trochu oříšek. Ve výsledku jsem ale velmi překvapená, jak se mi kniha líbila a rozhodně bych ji doporučila, pokud vás zajímají aktuální světové události. Pokud nepotřebujete příběh, který je extrémně akční a nevadí vám pomaleji plynoucí příběh, který ale přesto obsahuje velké množství situací, Okrsek VIII bude tím pravým pro vás. Jde o jiné čtení. Není to klasická současná detektivka, ale o to lepší mi kniha přišla. Po dlouhé době jsem četla něco, co bylo opravdu originální. Něco, co jsem opravdu nikdy nečetla. Knihu hodnotím 80 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Okrsek VIII děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. 

čtvrtek 25. července 2019

Duch domu Ashburnů - Darcy Coates

července 25, 2019 12 Comments



O tomto domě se šířily podivné zvěsti bezmála sto let. Jeho majitelka, Edith, odmítala nechat kohokoli vstoupit dovnitř a nedaleké městečko navštěvovala jen málokdy. Po její smrti zdědila dům její jediná příbuzná, Adrienne. Vše co má, je jeden kufr, dvacet dolarů a milovaný kocour. Dům je pro ni příležitost, jak začít nový život, kterou si nemůže dovolit odmítnout.


Ačkoli na duchy nevěří, při zkoumání svého nového domova naráží na věci, které v ní vyvolávají neklid. Do tapet na zdech jsou vyryty podivné nápisy, v lese nedaleko domu je ukryt starý hrob a tajuplné portréty v chodbě v prvním patře jakoby sledovaly každý její pohyb.
Jak odhaluje další a další tajemství domu, začíná věřit, že pověsti, které se o něm vyprávějí, mají možná pravdivější jádro, než předpokládala. Budova má chmurnou a děsivou minulost. Adrienne postupně zjišťuje, že o její život usiluje něco hluboce nepřirozeného a děsivě odporného.

Duch domu Ashburnů vyšel už před nějakou dobou. Shodou okolností, které dodnes nechápu, jsme se k sobě dostali až teď. Jde o horor, které, jak asi víte, já miluju. Vzhledem k tomu, že jsem ale veliký fanoušek Kinga, nemají to se mnou horory vždycky úplně jednoduché. Proto horory od někoho jiného než Kinga začínám i s jistou skepsí. Tady mohu říct, že byla zbytečná. Duch domu Ashburnů si opravdu zaslouží skvělá hodnocení, která dostává!

K samotnému příběhu nechci příliš říkat. Podle mě stačí bohatě takto: starý, strašidelný dům, nový nájemce a podivné úkazy. Ve své podstatě jde o klasický, možná trochu klišé filmový motiv, ale ten prostě buď rádi máte, nebo nemáte. Pokud máte, vesele do toho. Pokud jím opovrhujete, samozřejmě to nebude pravděpodobně volba pro vás. Já, jakožto fanatik do tématu strašidelných domů, jsem tenhle kousek potřebovala. A sedl mi perfektně.

Hlavní hrdinkou je Adrianne, která se nastěhuje právě do zmiňovaného domu Ashburnů. O domě v městečku kolují různé příběhy, ale Adrienne je v takové životní události, že nemůže couvnout. V některých částech příběhu byla Adrienne možná trošku "nesmrtelná". Ale tohle je věc, která mně nijak nevadí, protože jsem na to z tohoto žánru prostě zvyklá, děje se to v něm dnes a denně, v knihách i filmech a nepřijde mi to jako mínus. Co bylo ovšem rozhodně plus, to byl kocour Wolf, kterého miluje Adrienne, a který miluje Adrienne. Dohromady jsou skvělá dvojka. V jeho postavě je poznat, že autorka zná kočky, protože je popisován jako typická kočka. Zároveň ho ale nejde nemilovat a byla jsem moc ráda vždycky, když se v příběhu objevil. 

Asi jediné mínus, které jsem na knize objevila, bylo to, že den byl strašně krátký. Samozřejmě, v takovýchto knihách hraje noc stěžejní roli, ale mně přišlo, že Adrienne během dne udělala pár věcí a už byl soumrak. Za světla nestihla skoro nic. Trošku mi to narušovalo plynulost příběhu.

Co se knize upřít rozhodně nedá, to je atmosféra. Darcy Coates perfektně popisuje starý dům a zvládá navodit mrazivou atmosféru. U knih se nebojím, existují asi dvě výjimky. U Duchu domu Ashburnů mě však příjemně mrazilo a byla jsem tak začtená, že kdyby na mě někdo nečekaně promluvil, měla bych asi infarkt. K tomu všemu je kniha velmi čtivá. Hodně oceňuji závěr, který je snadno pochopitelný. Často mi přijde, že autoři hororů mají tendenci rozuzlit příběh takovým způsobem, že ho chápou pouze oni. Tady se nic takového nestalo.
Celý příběh se mi odehrával před očima a opravdu si ho dovedu představit jako film. Šlo by podle mě o skvělý hororový film.

Duch domu Ashburnů je první z volné série Darcy Coatesové, kde jsou v hlavní roli strašidelné domy. Příběhově na sebe tyto knihy navazovat nemají, propojuje je téma starých domů a já se nemůžu dočkat těch dalších. Jsem zvědavá, jak se s dalšími příběhy autorka popasuje a zda nebudou "podle jedné šablony", aby člověk neodhadl závěr ještě během první kapitoly.

Duch domu Ashburnů rozhodně doporučuji k přečtení.  Ať jste hororový fanoušek, nebo byste s horory chtěli začít, tohle bude dobrý kousek. Duch domu Ashburnů hodnotím 90 %.

Kniha Duch domu Ashburnů vyšla pod značkou Fobos. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Duch domu Ashburnů si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))

pátek 19. července 2019

Takoví normální #přátelé - Sarah Alderson

července 19, 2019 17 Comments


Nic takového jako dokonalý život neexistuje. Jen dokonalá lež. Becca je dokonalá. Má práci snů, milujícího manžela, roztomilou dcerku, krásný dům, dovolené tráví na exotických místech a ráda o tom informuje své přátele na sociálních sítích. A proto toho o ní Lizzie ví tolik, i když vlastně nikdy nebyly přítelkyně. Dá se ale věřit všemu, co vidíte online? A není nakonec poznání pravdy ta nejhorší věc, kterou jste mohli udělat?


Kniha Takoví normální #přátelé je působivý thriller ze současnosti o temné stránce sociálních sítí, nablýskaných fiktivních životech, které na nich prezentujeme, a realitě, která nemusí být ani trochu záviděníhodná.



Ke knize Takoví normální #přátelé jsem se dostala poměrně náhodou. V anotaci mě zaujalo, že se zde objevuje téma sociálních sítí a tak jsem si řekla, že by mohlo být fajn si ji přečíst. Upřímně jsem neměla nějaká přehnaná očekávání. Čekala jsem spíše průměrný thriller, nic velkolepého.

V příběhu se setkáváme s hlavní hrdinkou, která se jmenuje Elizabeth, ale nechává si říkat Lizzie. Je to mladá žena, která neměla úplně lehký život, není příliš sebevědomá a jejím snem je napsat knihu. V práci se seznámila s Beccou, která byla dokonalá a měla i dokonalý život. Alespoň ho tak prezentovala na sociálních sítích. Stala se jí však nehoda a po ní se za ní slehla zem. Dokonce i na sociálních sítích. Lizzie však se sociálními sítěmi umí a objeví velmi zajímavé informace.
Víc bych k vám příběhu neříkala. Sama jsem věděla pouze to, co bylo v anotaci a bylo to naprosto dostačující. Jak jsem zmínila, v knize hrají roli sociální sítě. Hrají zde velkou roli, ale nejsou to jediné, co v knize najdete. Doplňují dramatický děj thrilleru, který si musíte přečíst!

Ano, já byla naprosto uchvácená. Tak nějak jsem se zhruba týden plácala ve čtecí krizi, prostě mi to čtení nešlo. Kniha Takoví normální #přátelé mě z ní naprosto vytrhla. Přečetla jsem ji asi za dvě odpoledne a naprosto mě pohltila. Je to přesně ten typ knihy, kterou neodložíte. Nutí vás číst dál a dál, zjišťovat, co se tedy vlastně stalo. Kniha vlastně už perfektně začíná. První stránky obsahují přepis hovoru na tísňovou linku. Kromě toho "narušují" klasický chronologický příběh ještě přepisy policejního výslechu. Tyto "vsuvky" podle mě příběh perfektně oživují.

Kniha  bude naprosto vhodná pro všechny, komu se líbily třeba Sedmilhářky. Jde o moderní thriller, který bere v potaz všechny vymoženosti moderní doby a zároveň kombinuje napínavý a šokující příběh. V knize Takoví normální #přátelé se setkáte s TÍM momentem. S tím, při kterém si řeknete "Co se to, sakra, právě teď stalo?!" a nebudete věřit, že to tak opravdu je. Příběh přináší mnoho zvratů a nečekaných událostí. Dozvídáme se zde i šokující události z minulosti postav.

Tenhle thriller mě naprosto dostal. V poslední době nečtu thrillery tak často, ale Takoví normální #přátelé mi zase připomněli, proč mám tenhle žánr tak moc ráda. Autorka vytvořila perfektní postavy a zaměřila se i na motivaci v jejich jednání. Neskutečně se mi líbilo, že nic nebylo takové, jak se na první pohled zdálo.

Kniha vyšla v menším formátu a paperbacku, což je skvělé na léto a dovolenou (ušetříte váhu i prostor). Právě i na odpočinkovou letní dobu se tento thriller hodí perfektně. Pokud hledáte něco odpočinkového, ale zároveň nechcete červenou knihovnu, bude thriller Takoví normální #přátelé pro vás tím pravým. Jen se přiznám, že originální obálka se mi líbí víc než ta česká, ale to je jen naprostý detail. Nejsem typ člověka, který si nepřečte knihu, když ho nezaujme obálkou. Každopádně je pravdou, že obálka příběh poměrně hezky vystihuje.

Já jsem si čtení opravdu neskutečně užívala, bavilo mě, příběh jsem hltala. Po dlouhé době jsem knihu opravdu odmítala odložit a četla před spaním, ve vaně, ihned po probuzení... Prostě pořád. Knihu Takoví normální #přátelé bych nazvala asi spíše "ženským" thrillerem. Řeší se v něm perfektní (i nedokonalé) životy, touha okouzlit ostatní, snaha po dokonalosti. Autorka doplnila perfektně vymyšlený příběh velmi čtivým stylem psaní. To, jak Sarah Alderson píše mi opravdu sedlo a příběh se mi odehrával před očima, byla jsem mezi postavami a naprosto začtená. Knihu rozhodně doporučuji, dávám jí 95 %, protože podle mě by klidně mohla být delší - nebo mít pokračování. Kniha obsahuje epilog, ale vzhledem k tomu, jaké postavy autorka vytvořila, mohla by vytvořit i velmi zajímavé pokračování.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Takoví normální #přátelé děkuji Nakladatelství Beta. Knihu si můžete objednat například přímo tady na jejích e-shopu. A můžete tam mrknout i na ukázku z knihy. :-)

úterý 16. července 2019

Genialita ptáků - Jennifer Ackerman

července 16, 2019 6 Comments


Jak mohou ptáci vytušit, že se blíží bouře, o které my zatím nemáme sebemenší ponětí? Jak najdou cestu do tisíce kilometrů vzdálených míst, když tam nikdy nebyli? Jak dovedou přesně napodobit složité zpěvy desítek dalších druhů? Jak si po šesti měsících pamatují, kam si na ploše o velikosti stovek čtverečních kilometrů ukryli potravu? Možná je slovo genialita skutečně na místě. Dlouho jsme si mysleli, že ptáci řeší problémy křídly. Nyní se ukazuje, že používají mozek, který se svou výkonností rovná mozku primátů, a v některých ohledech dokonce i člověka. Výzkumy posledních let dokládají, že ačkoliv mají ptačí mozky odlišnou stavbu než mozky savců, ve své funkčnosti si s nimi nikterak nezadají. Ptáci si prostě našli vlastní cestu, jak používat hlavu. Jennifer Ackerman cestovala napříč světem, aby v pracovnách vědců i v terénu sesbírala nejnovější poznatky a vytvořila srozumitelný celek. Nezapomněla přidat svůj typický humor, čtivost a nadhled. Ať už jste kdokoli, sousloví ptačí mozeček budete po přečtení této knihy chápat zcela jinak.

Knihy z produkce Nakladatelství Kazda se mi ve většině případů naprosto trefí do vkusu. Pokud knihy od tohoto nakladatelství neznáte, měli byste to změnit. Pravděpodobně jste však někde zahlédli knihy Citový život zvířat (recenzi najdete tady) a Tajný život stromů. Toto nakladatelství se zaměřuje ve své produkci často právě na knihy, které se věnují přírodě. A vzhledem k tomu, že to je mnou velmi oblíbené téma, byla jsem velmi ráda, že jsem měla příležitost si přečíst knihu Genialita ptáků. Dneska se dozvíte, jak se mi líbila.



Pokud se do knihy vrhnete, nečekejte celistvý příběh, ale spíše odbornější (populárně naučné) čtení, které v sobě obsahuje spoustu "malých" příběhů, které se věnují, jak už název napovídá, ptactvu. Přesto, že jde o knihu odbornější ražení, čte se velmi dobře, není to odborná publikace, do jejího čtení byste se museli nutit. I když nejde například o román se kniha čte opravdu velmi dobře. 

Již z názvu lze usoudit, že hlavním tématem knihy bude to, jak ptáci "fungují". Hlavně jejich myšlení. Občas se zde ale objeví i krátký příběh o jiném živočišném druhu, které ukazují na mezidruhové podobnosti. Kniha je rozdělena do osmi kapitol. Každá z kapitol si jako hlavní téma vybírá jiný "druh chování" ptáků. Jedna se například věnuje ptačímu zpěvu. Čtenář je seznámen s tím, jak vlastně ptačí zpěv funguje, jak se ptáci zpívat umí, jaké druhy v něm vynikají, ale i to, k čemu vlastně ptákům slouží. Osobně mě velmi bavila kapitola "Technická kouzla". Zde jsem se seznámila s různými výzkumy, které byly prováděny ohledně "šikovnosti" ptáků. Vesměs spočívaly v tom, že ptáky čekala nějaká překážka, kterou museli překonat, aby se dostali k oblíbenému pamlsku. Nikdy by mě nenapadlo, jak rozlišné jsou jednotlivé druhy ptáků. Nejen v této, ale ve všech kapitolách, je většino chování ptáků podloženo různými pokusy a výzkumy a díky tomu jsem si dokázala přesně představit, "o co jde". 

Pokud vás zajímají zvířata, nebo příroda všeobecně, měli byste po knize Genialita ptáků sáhnout. Kniha mi neuvěřitelně otevřela oči. Přiznávám se, že mě nikdy nenapadlo o ptácích přemýšlet takovým způsobem, jaký přibližuje kniha. (Což je i zmíněno v úvodu knihy, kde autorka přiznává, že se o ptácích dlouho smýšlelo jako o hloupých tvorech). Po ptačím štěbetání se teď koukám trošku jinak. Všeobecně, když na nějakého opeřeného kamaráda narazím, zamýšlím se více o tom, jak geniální tvoreček to je. Název knih, je opravdu vystihující. Ptáci jsou poměrně podceňovanými tvory a je to opravdu škoda. Obzvlášť ve chvíli, kdy populace ptáků velmi ubývá, bylo by dobré se o nich dozvědět něco nového a garantuji vám, že toho se v této knize dozvíte opravdu hodně.

Na závěru knihy naleznete desítky stran zdrojů i rejstřík. Běžný čtenář pravděpodobně takovou věc příliš neocení (asi spíše jako doklad o důvěryhodnosti tvrzení, která jsou v knize uváděna), člověk, který se o ptáky zabývá odborněji, případně v rámci studia, jistě velmi ocení, že knihu může beze strachu používat jako zdroj své práce a stejně tak díky v ní uvedeným zdrojům si může rozšířit seznam časopisů či knih, které by pro něj mohly být vhodné.

Chtěla bych i zmínit, že mě kniha neuvěřitelně zaujala obálkou. Obálka knihy je v přesně mém oblíbeném stylu. Je minimalistická a díky sýkorce i neuvěřitelně roztomilá. Zároveň je úkaz, který na obálce je, v knize vysvětlen a dozvíte se, co ta sýkorka vlastně provádí.

Knihu Genialitu ptáků bych doporučila všem, kterým nevadí přečíst si něco jiného než beletrii. Pokud se chcete něco dozvědět (a opravdu jde o hodně zajímavé věci), a máte rádi zvířata všeobecně, určitě byste po knize měli sáhnout. Pokud se zajímáte konkrétně o ptáky, nebo je třeba dokonce chováte, je kniha nutnost. Myslím, že chovatelé by si z knihy mohli odnést i tipy na to, jak své mazlíčky zabavit. :-) 
Knize dávám 90 %, vážně jsem si její čtení moc užívala a každý den sdělovala svým blízkým další nové zajímavosti, ze světa opeřenců. :-)

Moc děkuji Nakladatelství Kazda za poskytnutí knihy Genialita ptáků na recenzi. Knihu si můžete objednat přímo tady na e-shopu Nakladatelství Kazda. Najdete tam i informaci o autorce a ukázku knihy ke stažení. :-)