Hlava v knihách

U knihy Dost dobrá matka jsem částečně dala i na obálku. Ta mě totiž ihned upoutala. Rozhodla jsem se tedy, proč ji nevyzkoušet. Má to být přece psychothriller a ty já čtu moc ráda. Pojďte si přečíst, jak se mi tento thriller líbil.

Dost dobrá matka vypráví příběh Ruth Harlandové. Má více jak dvacetiletou praxi na pozici psychoterapeutky. Dokonce vede i oddělení. Několik let má však vůči kolegům tajemství, protože nechce, aby byla její pracovní náplň ovlivňovaná. Ztratil se jí sedmnáctiletý syn, Tom. Byl z dvojčat. Jeho sestra byla vždy jiná. Průbojná, oblíbená a úspěšná, společenská. On byl tichý, citlivý, nedokázal si najít přátele. Díky tomu se na něj Ruth jistým způsobem fixovala, snažila se mu neustále pomáhat a i to, vedlo k problémům v rodině. Poté, co Tom zmizí, Ruth se zhroutí svět. Hlavní příběh knihy začíná, když se do její ordinace dostaví nový pacient, Dan Griffin. Je skoro jako kopie zmizelého Toma. Ruth se mu snaží pomoci. Díky podobě s Tomem však překračuje profesionální hranice a dopouští se malých chyb, které vedou k tragédii.

Dost dobrá matka není úplně klasický psychotrhriller. Napětí zde funguje trochu jinak. Zpočátku není příběh dramatický, akční, neděje se nic "velkého". Přesto však na čtenáře příběh silně působí. Osobně bych řekla, že až lehce depresivně. Ruth neví, kde její milovaný Tom je, zda vůbec žije. Potlouká se pro webech o pohřešovaných lidech... Její zoufalství nepůsobí na první pohled nijak dramaticky, ale postupně díky střípkům, které se dozvídáme, zjišťujeme, jak hluboký zármutek hlavní hrdinka pociťuje.

Příběh není vyprávěn chronologicky. Ruth během současného příběhu (setkání s pacientem, který se podobá Tomovi a jeho léčba) vzpomíná na Toma, na celou svou rodinu a na situace, které se udály. Zároveň však v některých větách naznačuje, že i "současné" dění už je otázkou minulosti a že celý příběh bude mít velmi výrazné dramatické vyústění. Ruth si občas povzdechne ve stylu "Kdybych tehdy věděla, jak vše dopadne!" a podobně. Díky tomu, že se v příběhu poměrně poskakuje z různých vrstev minulosti do přítomnosti a podobně, je třeba ději věnovat trochu víc pozornosti, aby čtenář věděl, kde se zrovna časově pohybuje.

Autorka knihy, Bev Thomas, má sama praxi v oboru psychologické terapie. To jsem si přečetla až po dočtení knihy, ale tak nějak mi to bylo jasné už během čtení. Je to poznat a to je super. Nejde o povrchní popisy schůzek psychologa a pacienta, jak tomu ve spoustě thrillerů bývá. V knize Dost dobrá matka je samotným sezením věnován velký prostor. Ruth stejně tak ve své mysli sezení s pacienty probírá a tím čtenáře obeznamuje s důvody různého chování. Kromě sezení s Danem totiž sledujeme i další pacienty. Některé, kteří jsou přímo pacienty Ruth, některé, o kterých jí vypráví kolegové. Dozvídáme se o velkém množství tragických osudů. A nejděsivější na tom je, že všechny jsou tak reálné, že rozhodně i v reálném světě tyto tragédie spoustu lidí postihly. 

Nejde o takový ten v současné době běžný psychothriller, který je plný šokujících zvratů a překvapení. Jde o čtení, které působí mnohem více realisticky a částečně čtenáře seznamuje s prací psychologa. Uvědomila jsem si, že přesto, že mě tato práce dříve zajímala a uvažovala jsem o studiu v tomto oboru, udělala jsem dobře, že jsem se do toho nepouštěla. Určitě bych měla problémy, které se například objevily u jedné Ruthini kolegyně, která s prací začínala. Nedokázala si udržet odstup. A ta spousta depresivních příběhů, se kterými se musí psychologové potýkat několikrát za den? Díky knize jsem si uvědomila, jak moc náročné to je. Právě díky tomu nejde o jednoduché čtení, pokud si zrovna sami procházíte náročným obdobím, s knihou bych počkala, až na "lepší časy".

Dos dobrá matka na mě opravdu zapůsobila, doznívají ve mně takové depresivnější pocity. Samotný příběh je však velice působivý a velmi mě bavil. Kniha se velmi dobře čte, stránky ubíhají samy. Pokud vás baví psychologické romány všeobecně a zároveň byste chtěli zkusit i beletrii, která jde více do hloubky, a ne jen po povrchu, rozhodně Dost dobrou matku zkuste. Knize dávám 75 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Dost dobrá matka moc děkuji nakladatelství LEDA. Knihu si můžete pořídit přímo tady na jejich e-shopu, kde si můžete přečíst i ukázku a v případě registrace si knihu můžete pořídit se slevou 20 %! :-)

Román Pařížská švadlena překračuje generace, společenské rozdíly i divoký kvas mezinárodního dění. Je to okouzlující příběh, který nebudete chtít odložit – o výjimečném vztahu mezi babičkou a vnučkou a jejich snaze zhojit zlomená srdce z minulosti.

Románů z období druhé světové války se v poslední době objevuje hodně. A já mám radost. Tohle téma už mě zajímá přes deset let. Když jsem uviděla knihu Pařížská švadlena od nakladatelství Metafora, zaujala mě nejen svojí obálkou, ale i anotací. Slibuje totiž originální příběh, právě z období druhé světové války, okořeněný prostředím módního průmyslu.

V knize se střídají dvě časové roviny. Ta starší začíná roku 1940 v Paříži. Mladá dívka, Estella, je vzhledem k okolnostem, ke kterým se připlete, nucena Paříž opustit. Žije jenom s matkou, nemají moc peněz. Přivydělává si tím, že obkresluje modely věhlasných módních návrhářů a ty pak prodává levnější konkurenci. Není to něco, co by ji naplňovalo. Od mala ráda šije a chtěla by sama modely navrhovat. V roce 1940 neopouští nejen maminku, ale i přátele a samotnou Paříž a Francii. V napjaté době je i to těžké. Opouští stát a město, které miluje a bojí se i o něj.

Druhá časová linka je ze současnosti. Je rok 2015 a setkáváme se s Fabienne. Je vnučkou Estelly. Móda ji velmi zajímá, ale z jistých důvodů nešla v babiččiných šlépějích tak úplně. Je kurátorkou muzea a plánuje módní výstavu, jejíž součástí budou i modely, které navrhla její babička. 

V obou dějových linkách se objevují muži a samozřejmě i láska. Jak dopadne, to vám nepovím, ale věřte mi, že to chcete zjistit. Sama velmi oceňuji propojení těchto linek právě poutem babička - vnučka. Díky tomu máme úžasnou příležitost. Paralelně sledujeme Estellu jako mladou, nadějeplnou dívku a v kapitolách z roku 2015 již jako starou dámu na sklonku života. Díky tomu pro mě byla kniha mnohem více emotivní.

Prostředí módního průmyslu bylo originální a velmi mě bavilo o něm číst. Právě díky tomu, že se jedna část příběhu odehrává od roku 1940 a druhá od roku 2015, vidíme tento svět, který je v reálném životě povětšinou skrytý, z dvou různých perspektiv. Zároveň mě moc bavily samotné návrhy, které Estella tvořila. Celou knihu tyto drobné detaily krásně oživovaly.

V knize se objevuje poměrně velké množství postav a jejich vztahy jsou různě proplétány. Místy množství jmen a jejich vztahů působí trošku zmateně. Nejde o knihu, kterou "prostě čtete". Musíte dávat pozor, abyste se v těchto vztahových zvratech orientovali. Rozhodně to ale není čtení, do kterého se zamotáte a už nevymotáte. Stačí dávat alespoň trošku pozor. Pro vedlejší postavy autorka využila i reálné postavy. Mrzí mě, že jsem je neznala před čtením knihy. Pravděpodobně bych si jejich zapojení do příběhu mnohem více vychutnala. Rozhodně ale bylo zajímavé, vyhledat si o nich po přečtení další informace a porovnat realitu s autorčinou fikcí.

Ženské hrdinky jsou v knize všechny nesmírně silné. Překonávají jednu ránu osudu za druhou. Jak ty vnější, způsobené dobou, ve které žijí, tak ty osobní. Vždy ale dokáží znovu vstát a bojovat o svůj úspěch. Ve výsledku na mě kniha působila také jako oslava síly žen napříč generacemi a stoletími. Jednotlivé postavy jsou rozhodně inspirativní.

Kromě silných žen se v knize objevují i silní muži. Někteří jsou silní a odvážní na první pohled, jiní v osobním životě. Možná se divíte, proč tolik zmiňuji postavy, které v knize vystupují. Dělám to z toho důvodu, že jsou podle mě v knize tím nejlepším. Estella byla moji jasnou favoritkou, byla úžasná, moc jsem si ji oblíbila a fandila jsem jí (ale to nejen jí). Moc mě bavilo o ní číst a do jejího příběhu se mi velice dobře vžívalo. Právě Estella a její příběh mě bavily o ždibíček víc, než příběh ze současnosti. Nebylo to ale tak, že by mezi jednotlivými linkami byl nějaký markantní rozdíl. Jde čistě o moji osobní preferenci. :-)

Pařížská švadlena ukazuje válku z jiné strany. Hlavní hrdinka, která příběh během války prožívá, není událostmi ovlivněná přímo. Je, co se války týče, v bezpečí. Ovlivňuje ji vzdáleně, ale přesto velice osobně. Čtenář se seznámí s originálním prostředím módního průmyslu a sleduje snahu o úspěch. Nechybí jeden neodolatelný špion, láska, bolest, ztráta a síla. Síla opět vstát, ať jsme ničeni sebe víc. S přídavkem rodinného tajemství se kniha stává neodložitelnou a velmi poutavou, zároveň se velmi dobře čte. Koukala jsem na další knihy, které autorka napsala a doufám, že se v českém překladu dočkáme i jich. Vypadají totiž velmi zajímavě.
Pařížskou švadlenu vám mohu jenom doporučit. Hodnotím ji 80 %.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Pařížská švadlena děkuji nakladatelství Metafora. Tady si můžete přečíst celou první kapitolu z knihy! Pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelského domu Grada.

Mám svou osobní kategorii. "Oddechové" horory. Nejsou nijak extrémně děsivé,ale mají příjemně mrazivou atmosféru, dobře se čtou. Do této kategorie přesně zapadá Duch domu Ashburnů. Pokud se vám tahle pecka líbila, v dnešním článku najdete inspiraci na podobné "oddechové" horory!

Les sebevrahů - Jeremy Bates
První z knih od autora Jeremyho Batese, ve které se věnuje reálným strašidelným místům světa. Tentokrát jde o Aokigaharu. Les v Japonsku, který je místem, na kterém páchá spousta lidí sebevraždu. Skupina mladých lidí se vydá na strašidelnou výpravu, ale tak nějak se to zvrhne.
Tato kniha má několik výrazných plusů. Prvním je prostředí. Zpočátku, když se skupina lidí pohybuje po lese, naráží právě na těla sebevrahů. V kombinaci s obrovským lesem, jak za denního světla tak v noci, jde o opravdu děsivou představu. Druhým plusem je čtivost. Jako "odpočinkový horor" je to opravdu skvělá věc. Kniha se čte sama, přesto, že je poměrně bichlička, máte ji přečtenou za chvilku. Jde o knihu, kde jste zvědavý na konec. Přiznám se, že konec jsem si vysnila trošku jiný, než v knize byl. Zároveň je to ten typ knihy, kdy právě díky překvapení ze závěru už druhé čtení nebude až tak motivující, ale přesto si tenhle kousek přečtu někdy znovu. Právě kvůli prostředí, které se mi tady líbilo prostě neskutečně!

Katakomby - Jeremy Bates
Tentokrát nás Jeremy Bates zavede do Pařížských katakomb. Prostředí mi přišlo zajímavější v Lese sebevrahů, ale samotná zápletka ve finále lepší v Katakombách. Jsem ale zatížená na prostředí, takže hlasuju o trošičku víc pro Les sebevrahů. :-) Každopádně jde vážně o další super čtení. Dobré je podotknout, že tato série od Jeremyho Batese je volná. Knihy spojuje pouze to, že jde o reálná místa. Nic víc. Příběhy, postavy... vše je samostatné. Bohužel přichází ale i jedna smutná zpráva. XYZ vydalo pouze tyto dva díly a další v plánu zatím nejsou (nebo alespoň před nějakým rokem/dvěma, kdy jsem se ptala, nebyly. A to mezi jeho další knihy z této volné série patří například Hell Town ("mrtvé město") v Americe nebo Ostrov panenek. Nejnovější kniha, která teprve vyjde by se měla věnovat místu, kde se ztratila Djatlovova výprava. Neuvěřitelná škoda, že tahle série nevyjde česky v nejbližší době celá. Pro fanoušky Duchu domu Ashburnů je totiž opravdu jako dělaná.

Pamatuji si vás všechny - Yrsa 
Tohle je naprosto perfektní duchařina! Kniha se odehrává na odlehlém islandském místě. Už to samo o sobě je částečně děsivé a pro mě i částečně přitažlivé, protože na takové samotě bych žila moc ráda. Dva páry se zde usídlí v prázdném domě. Dávají ho dohromady... no a začnou se tu dít divné věci. Pamatuji si vás všechny je opravdu mrazivé čtení. Z těch v tomto seznamu jde asi o nejstrašidelnější knihu. Neskutečně dobré čtení. Opravdu velké nadšení. Taky jedna z knih, kterou jsem rozhodně nečetla naposledy a kterou vy byste si určitě měli také přečíst!

HEX - Thomas Olde Heuvelt
HEX osobně hodnotím průměrně. Je to kvůli zpracování, které by podle mě mohlo být mnohem lepší. Námět je podle mě totiž perfektní. V současném městečku se pravidelně objevuje přízrak čarodějnice. A všichni o tom vědí a prostě s tím počítají a snaží se ji zapojit do běžného života. Někdy se prostě objeví u někoho doma. Námět v kombinaci s krásnou obálkou je prostě lákavý. Čekala jsem o něco víc, ale přesto věřím, že spoustu z vás si kniha naprosto získá. Zkuste ji, třeba budete nadšenější než já.

Vermontské psycho - Jennifer McMahon
Hodně lidem se od autorky více líbily Zimní lidé. Já hlasuji právě pro Vermontské psycho. Moc se mi líbilo prostředí amerického motelu, líbilo se mi střídání časů i samotný námět. Kniha se mi krásně četla a zápletku jsem nijak neodhadla. Měnění se na monstra mi přišlo super (nebojte se, žádný spoiler, to je i v anotaci :-)). Příjemná, lehce mrazivá jednohubka se skvělým prostředím a krásnou obálkou. Vermontské psycho mě vážně dost bavilo a určitě po něm sáhněte!

Co vy a "oddechové" horory? Četli jste něco v takovéhle stylu? Líbilo se? Případně, četli jste některou zde uvedených knih, líbila se vám? :-)

NIC JI NEZASTAVÍ: Emily si vybrala Adama, ale nevybrala si jeho matku Pammie. Neexistuje nic, co by matka neudělala pro svého syna. A Emily zjistí, kam až je Pammie schopná zajít, aby dosáhla svého. Aby Emily odešla navždy.

Nakladatelství Cosmopolis v poslední době vydalo spoustu zajímavých titulů. Tím, který mě zaujal úplně nejvíc, byla právě Matčina hra. Přiznávám se, upoutala mě hned obálka, protože ta je naprosto skvělá! No a po přečtení anotace jsem usoudila, že by to mohlo být vážně "psycho". Už na samotné obálce se objevuje kolečko s nápisem "Návykový psychothriller". Dneska se dozvíte, zda je tato "nálepka" pravdivá!

Kniha vypráví příběh Emily. Emily potkala Adama. Náhodou, jak to tak bývá. A zamilovala se. Adam se taky zamiloval. Jejich vztah je krásný. Alespoň do té doby, než Adam seznámí Emily s Pammie. Pammie je jeho matka. A kvůli svému synovi udělá cokoliv. Chce ho mít pro sebe a Emily nenávidí.

Emily byla skvělá! Od samotného začátku je to neskutečně realistická postava. Absolutně by mě nenapadlo, že nejde o reálného člověka. Je místy sarkastická, dělá si legraci ze sebe i okolí. Má reálné obavy, bojí se toho, že ztratí svého milovaného Adama. Zároveň ale nechce podlehnout, nechce nechat Pammie, aby jim řídila život. Ještě uvěřitelnější bylo ovšem to, že postupem se v příběhu mění a tlak, který je na ni díky chování Pammie vynakládán ji dostihuje a její chování je trochu jiné než na začátku. Jde podle mě o perfektní představení vývoje postavy. Ženy, která byla z počátku velmi silná, ale vzhledem k okolnostem a chování okolí se mění a přestává být tou sebevědomou a veselou dívkou. Přesto se z ní ale nestává "ukňučená" chudinka a stále dokáže sebrat energii a odvahu. Adam totiž svou matku miluje a nevěří ničemu, co mu o ní Emily vypráví. 

Pammie je neskutečná mrcha a vy ji budete nenávidět tak jako já. Opravdu mi při čtení bylo úzko. Jde o postupný rozklad osobnosti a ohavné chování. Vše je popsáno tak realisticky, že si uvědomíte, že se takovéto věci dějí a že je takovému chování jistě spousta lidí vystavena. Při celém čtení ve mně kniha vyvolávala opravdu silné pocity nenávisti k Pammie. A to je úžasné. Už dlouho se mi nestalo, že bych při některé knize cítila takhle výrazně jakékoliv pocity.

Kniha je nesmírně čtivá. Neměla jsem příliš času na čtení a přesto jsem ji zhltla během necelých tří dnů. Je totiž psaná tak, že vás u sebe drží. Prostě toužíte vědět, jak se celý příběh rozuzlí. A rozuzlí se skvěle. Závěr jsem nečekala takový, jaký byl. Po dočtení musím konstatovat, že ano, podobný závěr už se v některých knihách určitě objevil, ale tady jsem ho vůbec nečekala a velmi mi ke knize seděl. A hlavně si po jeho dočtení začnete uvědomovat náznaky. Náznaky, které v knize byly a vám unikaly, protože jste jim nepřikládaly větší význam. 

Nechce se mi věřit, že jde o autorčinu prvotinu. Kniha je napsaná perfektně. Jak styl psaní, tak příběh a jeho zápletka. Příběh se pomalu rozvíjí, Emily se pozvolně rozpadá a nakonec samotný příběh graduje nečekaným finále a je doplněn moc hezkým epilogem. Kniha je opravdu hodně psychologická, zaměřuje se hlavně na Emily. Některým se proto může zdát, že je v ní málo výraznější akce, ale to prostě nebyl cíl. Alespoň já tak knihu chápu. A i proto mě tak moc bavila. Možná bych ji zařadila ne přímo mezi psychologické thrillery, ale někam na pomezí psychologického drama a thrilleru. Takové té "klasické thrillerové" části se dočkáte až v závěru.

Sečteno podtrženo, ano. Návyková kniha to rozhodně je. Nebudete ji chtít odložit a slupnete ji jako malinu. Je to taková sonda do života jedné mladé ženy. Jde o velmi reálné čtení a díky tomu vás z něj bude mrazit pravděpodobně víc než u knih, kde se to hemží příšerami a přehnanými událostmi. To, co se děje v Matčině hře, to by se totiž mohlo klidně stát. V kombinaci s překvapivým závěrem jde opravdu o perfektní čtení a já můžu říct, že po thrilleru Malé sladké lži, který vyšel také u Cosmopolisu, jde o další výborné thrillerové čtení, které si musíte přečíst. Dávám 90 %. Vážně jsem nadšená a doufám, že se česky dočkáme i dalších autorčiných knih.

Za poskytnutí recenzního výtisku knihy Matčina hra děkuji nakladatelství Cosmopolis, pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji objednat přímo na webu nakladatelství Grada.

Daniel je zoufalý. Navzdory svým pochybám se nastěhuje do správcova domku za rodinnou kryptou. Podivné události a úkazy, ke kterým v sídle dochází, je rozhodnutý

nebrat na vědomí.

Když se ale s blikáním rozsvítí svíčka v okně opuštěné věže, Daniel pochopí, že Craven Manor v sobě skrývá příšerné tajemství… a že je v sázce jeho život.

Tajemství sídla Craven Manor je druhým dílem z volné série o strašidelných domech od autorky Darcy Coates. Knihy spojuje jenom téma strašidelných domů, příběhy samotné nepojí nic a tak nevadí, pokud jste knihu Duch domu Ashburnů nečetli. Mně se první díl líbil moc. Dneska se dozvíte, jak se mi líbilo Tajemství sídla Craven Manor.

Žánrově jsou knihy horory. Já bych je zařadila mezi "oddechové horory". První důvod, který mě k tomu vede je styl psaní. Kniha je psána jednoduše a i díky tomu je velmi čtivá. Co se příběhu týče, je to prostě horor a to je vše. Nic hlubokého v knize nehledejte. Hledejte příjemné, odpočinkové čtení, u kterého se budete možná i místy bát.

Příběh v knize Tajemství sídla Craven Manor je hned na první pohled originálnější než ten v Duchu domu Ashburnů, ale i díky tomu si kniha žádá o trošku delší úvod, než jaký byl v prvním díle. Ničemu to však nevadí. Daniel dostane zvláštní nabídku k práci. Vzhledem k jeho špatné situaci ji však přijímá. Jde o pozici zahradníka v sídle Craven Manor. Sídlo vypadá opuštěně, je zanedbané a skoro všichni už na něj zapomněli. Samozřejmě se začnou dít zvláštní věci.

Co se Daniela, hlavního hrdiny, týče, byl skvělý. Neskutečně jsem si ho oblíbila. Ano, je to taková "bezchybná povaha", ale mně se neuvěřitelně líbil. To, jak jednal s okolím i jeho minulost. To všechno se mi velmi líbilo a oblíbila jsem si ho - měl totiž také rád kočky! Když už jsme u koček, je vidět, že autorka je miluje. Kočka se objevuje jak v první knize, která u nás od ní vyšla, tak i zde. A i tady je to skvělá postava. Kocourek je velmi překvapivý. A na konci knihy je s ním neuvěřitelně vtipná scéna.

Na knihách je pro mě asi tím nejdůležitějším prostředí. A v Tajemství sídla Craven Manor se mi líbilo víc, jak v Duchu domu Ashburnů. Sídlo je děsivé, jak zevnitř, tak z venku. Dějí se v něm děsivé věci a autorka udělala obrovský krok kupředu. Dům mi doslova vyrostl před očima během prvních stran, kde byl a postupně se jen doplňovaly detaily a bylo to prostě skvělé.

Celkový příběh je velmi akční, závěr možná až trošku zamotaný, ale mně tohle baví a je to něco, co dokážu odpustit. Závěr knihy na mě působil jako z nějaké hry. Celkově si námět této knihy dokážu představit jako perfektní předlohu pro hru nebo i film. Jde o akční čtení, které by bez problému zvládlo i takovýto jiný formát.

Celkově musím shrnout, že mě sídlo Craven Manor bavilo tak nějak víc, než to Ashburnových. Tedy takhle. Duch domu Ashburnů byl skvělý (recenzi na něj najdete tady), ale Tajemství sídla Craven Manor se mi líbilo víc!

Tajemství sídla Craven Manor je akční čtení. Odehrává se tu spousta věcí. Čtení to zároveň není náročné, je odpočinkové. Pro někoho, kdo miluje horory jde o perfektní knihu, kterou si vezme na dovolenou nebo po náročném dni. Pro ty z vás, kteří s horory zkušenosti nemají, jde o perfektní variantu, jak se k nim pomalu dostat. Nejde o čtení, při kterém se budete bát vystrčit nohu zpod peřiny, ale o čtení, při kterém si perfektně představíte tajemnou a lehce strašidelnou atmosféru starého sídla. Jde o lehkou knihu,nehledejte v ní nic náročného ani uměleckého. Pokud si ale chcete odpočinout a "ideální odpočinek" pro vás není červená knihovna, je Tajemství sídla Craven Manor knihou, kterou hledáte. Hodnotím ho 85 %.

Kniha Tajemství sídla Craven Manor vyšla pod značkou Fobos. Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský. Knihu Tajemství sídla Craven Manor si můžete objednat přímo tady na jejich e-shopu! (A můžete tam mrknout i na ukázku! :-))

Když jsem zjistila, že Knihou měsíce pro září bude kniha od nakladatelství Jota, Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi, byla jsem tak moc nadšená. Asi víte, že tohle je téma, které mě zajímá a tak jsem se na knihu nesmírně těšila. Dnes zjistíte, zda bylo na co.

Kniha vypráví příběh jedné rodiny. Rodiny Kleinnmanových. Žijí v Rakousku a jsou Židé. Začínáme je sledovat v době pogromů. V době, kdy se začíná vysokou rychlostí šířit antisemitismus. Rodina je to velká. Otec Gustav, matka Tini, děti Fritz, Herta, Kurt a Edith. Každého z rodiny čeká jiný osud. Ten, který sledujeme nejčastěji je Gustavův a Fritzův. Společně prošli několika koncentračními tábory (Buchenwald, Osvětim, Mathausen...). Sledujeme však všechny členy této rodiny.

Kniha je naprosto výborná! Autor zvládl perfektně propojit beletrii a fakta. Některým autorům se to daří, ale v knize Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi je to opravdu geniálně propojeno. Autor píše tak, že je kniha hodně čtivá, dokáže skutečný příběh podat jako román, ale zároveň do děje vkládá neuvěřitelné množství fakt. Tím, jak jsou fakta propojená s příběhem, nenudí čtenáře, který hledá klasickou beletrii a zároveň se dozví obrovské množství informací. Co se množství faktů týče, může tato kniha konkurovat leckteré populárně naučné knize - ale mnohem záživnější formou.

Kniha vypráví skutečný příběh. Tento příběh se opravdu stal. Na rozdíl od různých románů z války zde autor provedl opravdu důkladnou přípravu a historické průzkumy. Na konci knihy totiž naleznete několik stran poznámek. Některé přináší pouze zdroje, jiné upozorňují například na rozdíly v různých svědectvích, jiné přináší ještě další informace. I díky tomu o této knize nejde absolutně pochybovat. Přesto však přináší příběh dvou mužů, otce a syna, kteří měli štěstí v neštěstí a při všech hrůzách si alespoň zbyli sobě navzájem.

Příběh je neuvěřitelně silný, místy brutální, jindy prostě dojemný. Dohromady ale podává realistický obraz o této kruté době. Snad u každé stránky jsem si říkala, jak neskutečné je, co dokáží někteří lidé přežít. Jaká síla je žene kupředu. Knih už jsem na toto téma přečetla mnoho, ale právě tato mě dostala tak nějak nejvíc z nich. Místy jsem opravdu myslela, že budu plakat. A to se mi u knih opravdu nestává. Přispívá tomu i to, že jde o téma rodiny. Rodiny, který byla kvůli nesmyslným krutostem rozdělena. Nejde o romantický příběh z doby války, tak jak tomu často bývá, ale o něco ještě silnějšího. 

Jde o jednu z nejlepších knih z období druhé světové války, kterou jsem kdy četla. Zároveň jde asi o nejlepší knihu s tématem koncentračních táborů. Některé romány ve čtenářích nechávají poměrně zkreslené představy. V této knize se dozvíte, jak to zde opravdu vypadalo a jak krutě se zde s lidmi zacházelo. Zároveň se dozvíte velké množství nových informací. Od toho, jak probíhala deportace z Rakouska až po to, jak probíhalo osvobození. Z knihy jsem se opravdu dozvěděla spoustu nových věcí. Například, proč se vůbec nemluví o Malém Trostinic? Absolutně jsem tento název neznala, netušila k jakému masakru zde došlo.

Knihu Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi bych doporučila všem, které toto téma zajímá. Ať už se o něj zajímají více do hloubky, nebo jim stačí útržkovité informace, které většinou získávají z beletrie. Tato kniha uspokojí obě dvě skupiny jak lovce faktů, tak fanoušky čtivé beletrie.

Je to nesmírně čtivé čtení, které vás pohltí a nebudete ho chtít odložit. Donutí vás přemýšlet, možná naleznete jisté spojitosti se současností. Dozvíte se opravdu velké množství informací nejen o samotných koncentračních táborech, ale i o celkové náladě ve společnosti této doby. Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi se rozhodně zařadí mezi nejlepší knihy letošního roku a jsem nesmírně ráda, že jsem se ke knize dostala. Nemám jí co vytknout. Dávám 100 %.

Kniha Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi vyšla v nakladatelství Jota. Kniha je propagována v rámci akce Novinka měsíce. Více o akci Novinka měsíce najdete tady na jejich webu nebo tady na facebookové stránce. Moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.