Hlava v knihách

Seznamte se s rodinou Zámkových, jimž je osudem předurčeno stát se strážci tajuplných zázračných klíčů. Nina, Tyler, Kinsey, Bóďa a Duncan se musejí každý zvlášť postavit svým strachům, zastavit šíleného vraha i plíživé zlo, skryté ve studni. 

Děj

Děje se ujal hororový spisovatel, syn hororového krále Stephena Kinga, Joe Hill. A věřte, že příjmení není to jediné, co po svém otci zdědil. 

Příběh svou atmosférou připomíná díla H. P. Lovecrafta. Odtud pak zřejmě i název oblasti, kam se hlavní hrdinové stěhují. V knize se prolínají dvě časové pásma, přítomnost a minulost. Každá kapitola je vyprávěna jiným hrdinou, kdy každý má jiný náhled na svět. Důraz je zde kladen na psychologickou rovinu. Hill se trefil přesně do vytyčeného věku i zájmů postav, takže postavy nepůsobí křečovitě. Nikdo není dokonalý a to platí i v této knize, protože ani jedna z postav není bez chyby.

Kresba

S Hillem na této knize spolupracoval chilský krešlíř Gabriel Rodriguez. Vzhled hrdinů odpovídá jejich charakterům a emoce jsou zvládnuté brilantně. Z obličejů postav poznáme, v jakém jsou rozpoložení. Brutalitu si zde užijete plnými doušky. Krvavé scény nebudete postrádat snad ani v jedné kapitole. Celý Klíčov připomíná hrad z děl Edgara Allana Poea. Kniha je vykreslena v temných barvách. Vzpomínky na minulost skoro žádnou barvu nemají. Jsou vyvedeny v šedých odstínech (stejně jako to bývá ve filmech).

S tím, jak začínám postupně propadat světu komiksu Vám doporučuji stále další kousky stylem "tenhle si vážně musíte přečíst". Mám asi vážně šťastnou roku, protože dnes tomu nebude jinak. Ale mám pocit, že přečtením prvního dílu Zámku a klíče se to zlomí, protože Zámek a klíč je přesně "to moje". Naprosto vším!

Sáhla jsem opět po komiksu, který má hororovou tématiku. Nevím, zda je to tím, že autor příběhu - Joe Hill - je synem mého oblíbeného Stephena Kinga, ale nálada tohoto komiksu byla přesně tím pravým pro mě. Jde o horor s fantasy prvky (nebo fantasy s hororovými prvky? Na každého může asi toto dílo působit trochu jinak). Hill je opravdu skvělým vypravěčem. Bylo to moje první seznámení s ním a můžu se shodnout s většinovým názorem - potatil se. Asi by se dalo říct, že jsou zde vidět právě i Kingovské prvky. Nevím, jak dalece by toto prohlášení potěšilo samotného Joa, ale mně přijde naprosto pochopitelné. Jaký autor by nevyužil možnost učit se přímo od svého otce, který toto umění ovládá dokonale?

Pokud máte rádi Kingovu tvorbu například i z toho důvodu, že umí perfektně propracovávat psychologie postav a poukazuje na to, že "příšery a duchové jsou živé, žijí uvnitř nás a občas zvítězí", bude se Vám zámek a klíč rozhodně líbit. 

Nejsem odborník na kresbu, natož na tu komiksovou, ale ta od Gabriela Rodrigueze je podle mě naprosto kouzelná. Což může znít u komiksu s temným dějem, jakým Zámek a klíč rozhodně je, poměrně nepatřičně, ale opak je pravdou. Kresba poukazuje na paradox temnoty, která obstupuje dětské hlavní hrdiny. Je hodně barevná a dalo by se říct, že působí až vesel, hodně přitažlivě. Takže pozor na děti - pokud se jim Zámek a klíč dostane do ruky, barvy je nadchnou, děj bych jim až tak úplně nedoporučovala. :-D

Ukázku ilustrací i příběhu naleznete přímo tady na webu nakladatelství Comics Centrum.

Zámek a klíč je šestidílná komiksová série, která mě nadchla a uchvátila a musím Vám ji rozhodně doporučit, protože mě prostě a jednoduše nadchla. Nemůžu se dočkat dalších dílů, které si chci v nejbližší době přečíst. Dokonce se údajně chystá i seriál podle této komiksové předlohy, což by mohla být opravdu skvělá podívaná. Dávám 100%. Jinak to nejde. Tenhle komiks opravdu stojí za to a nejradši bych z hodnocení těch předchozích pár procent ubrala, protože tohle byla naprostá pecka...

Sága Stmívání je poměrně kontroverzní knižní ságou, která je spoustou lidí naprosto zatracována. A já to vlastně i chápu. U mě je to však jinak. Já tuhle ságu zbožňuju a dneska bych Vám v "Tak trochu jiné recenzi" chtěla objasnit proč.

1. Vzpomínky na dospívání

Sága Stmívání je pro mě prostě spjatá s dospívání a to tak že s tou první, příjemnou částí, kdy člověk ještě neřeší žádné vážné věci, ale zároveň už něco řeší. Mohlo mi být tak 12 - 13 let, když byl první díl, Stmívání,zfilmován a byl všude. S kamarádkou jsme nesnášely všechno mainstreamové - od Stmívání po Miley Cyrus, ale jednoho prázdninového večera jsem se rozhodla na film podívat a neskutečně se mi líbil. Hned další den jsme ho pustila i kamarádce a byla také nadšená. Naši měli v té době knihkupectví a my hned další den, co jsem film viděla (byla to neděli), museli zajet do obchodu, protože ta kniha tam bývala! Viděla jsem ji! Ale už tam nebyla. :( Musela jsem čekat, až ji mamce přiveze dodavatel. Zhltla jsem celou sérii a byla jsem stejně nadšená! Knihy jsem četla nesčetněkrát a filmy viděla snad stejně tolikrát. Dodnes si každý rok přečtu minimálně první a poslední díl a zkouknu všechny filmy. Pokaždé to pro mě je jako vracet se domů. Někam, kde to prostě skvěle znám.

2. Cullenovi

Kdo by nechtěl "vyvdat" takovouhle skvělou rodinu? Nádherní, bohatí, chytří, neskutečně hodní a obětaví! To jsou Cullenovi. (A co si budeme, ale ve filmové variantě bych osobně bojovala spíše o Carlisla než Edwarda. Peter Facinelli je fakt kus!). Rodina, která kvůli jednomu lidskýmu červíčku riskuje všechno - a několikrát a stejně ji mají upřímně rádi. Překonala bych i protivnou Rosalii. A taková Alice? Kdo by ji nechtěl za sestru?

3. Obětavý partner

Jasně, tohle je možná trochu přehnané a neberte to úplně vážně, ale všimli jste si někdy, že Edward udělá všechno, co Bella chce? Ona ho občas popisuje jako tvrdohlavého a tak, ale ve finále má prakticky ve všem hlavní slovo ona. On ji zachraňuje život a bere na hezké paloučky v lese a ona na něm nenechá na konci prvního dílu ani záchranu svého života. Jojo. Ústřední vztah je občas na zaťukání si na čelo, ale já tu naivitu jejich vztahu prostě zboňuju!

4. Popisy toho, co Bella jí

Haha, hodně lidí to popisuje jako to nejstupidnější na knize, ale mě to hrozně baví. To jak autorka rád a popisuje, co si Bella bere k snídani a co připravuje k večeři... Jojo, mně to prostě baví. A baví mě to v knihách vždycky. Nevím čím to je, ale tyhle části knihy prostě zbožňuju. Jo a k těm popisům - v Novém měsíci Alice ukradne žluté Porshe... Zbytečný popis, ale já ho od té doby prostě chci.

5. Odpočinková četba

Stephenie Meyerová prostě píše jednoduše. Není to na nominaci na Nobelovu cenu za literaturu, ale mě to prostě baví. Miluju ten příběh, miluju postavy a miluju to, jak skvěle se to čte. Je to jednoduché, plyne to skoro samo, ale panebože... U žádné knihy jsem si nikdy neodpočinula tak, jako u téhle ságy!!! I díky tomu po ní často sahám ve chvílích, kdy mi není dobře. Ať psychicky nebo fyzicky, Stmívání mi prostě pomáhá zapomenout.

Já prostě Stmívání miluju - a nestydím se za to! Mám ráda knihy i filmy (jen u filmů totálně podělali český dabing a dost mě štve i to, že v každém díle mají všechny postavy úplně jiný styl všeho...). Jak píšu výše. Já vím, že to není žádná vysoká literatura, ale upřímně, kdo z nás ji nějak často čte? Upřímně si nemyslím, že by Stmívání mělo být o tolik horší než jsou třeba Měsíční kroniky a Renegáti (Meyerová a Meyerová, hehe, ale vážně, jejich psací styl mi přijde hodně podobný...). Stmívání je prostě moje srdcovka a nevymluví mi to nikdo. Ani sebenegativnější recenze!

Co vy a Stmívání? Nebo jiné knihy, které jsou všemi nenáviděné a vy je milujete?

Knihy s válečnou tématikou mám ráda, jak ty populárně naučné, tak takovéto klasické beletrie. Neodolala jsem ani hitu Dopisy, které nikdo nečetl a kniha Slib mi ho podle anotace připomínala. Narazila jsem na ni náhodou na jednom eshopu asi za 80 Korun, takže jsem dlouho neváhala a knihu si pořídila.

Slib ovšem není žádná prvoplánová romantika. Jak už je vidět z anotace, milostný vztah hlavních postav je zvláštní. Z počátku mi přišel neuvěřitelný, ovšem když jsem nad tím chvíli přemýšlela, nad dobou v které se odehrává... Uvěřila jsem. Asi to bylo možné. Hodně zajímavé na této knize je to, že hlavními hrdiny tentokrát nejsou například Britové, ale Němci. Většina takovýchto knih se odehrává spíše na té "dobré straně".

Hlavní hrdinka je Němka, která se má dobře, protože tatínek je "vlezdoprdelka". Její manžel je sice z normální rodiny, ale představuje si, jak se po válce uchytí - díky tchánovi - na některé z vysokých pozic a bude pracovat pro dobro Říše. Hlavní hrdinka byla naivní, snadno ovlivnitelná. Nedá se říct, že by mi postavy byly extra sympatické, ale to bude hlavně dobou a národností...

Člověk díky této knize však o něco lépe vidí to, jak i běžným, řadovým Němcům ničila nacistická ideologie životy. Jak se z něčeho, čemu věřili stalo něco, co nenáviděli. V knize je to dobře vidět i v částech, které se odehrávají v Rusku, kde je hlavní hrdina jako řadový voják právě u Stalingradu. Tyto části jsou neskutečně tvrdé, surové. Čím a jak se živili? Co všechno viděli? Kniha Vás donutí přemýšlet o válce ne jako o "dobří proti zlým", ale jako o lidech. Nešťastných lidech, kteří si prošli peklem ať stáli na kterékoliv straně. To, že jsou hlavními hrdiny Němci je originální, ale na druhou stranu mě osobně díky tomu dělalo z počátku problém s hlavními hrdiny soucítit. Ve chvíli, kdy však pro hlavní hrdiny přestal být důležitý popelník ve tvaru hákového kříže, začali to pro mě už opravdu být pouze lidé. Opravdu zajímavé - a přemýšlet Vás tato kniha rozhodně donutí.

Důležitou součástí knihy jsou dialogy. I díky nim děj rychle plyne. Poměrně útlá kniha pobírá dlouhou dobu, což přispívá k tomu, že jsou v knize pouze "důležité" okamžiky a i díky tomu je děj nabitější. Časové skoky jsou někdy opravdu velké, ale zmatená kniha rozhodně není.Čte se skvěle, je čtivá, ale zároveň Vás nutí zpomalit a přemýšlet...

Kniha je místy opravdu silná, místy si ťukáte na hlavu a říkáte si,jak by mohl někdo být tak hloupý, jako hlavní hrdinka. Nejděsivější je, že tyto knihy vycházejí z reality, která existovala, nejde o konkrétní příběh, ale o střípky toho, co se opravdu dělo... Pokud se Vám líbily Dopisy, které nikdo nečetl, mohla by se Vám kniha líbit (ano, roli zde hrají i dopisy), ale je realističtější, není tolik "pohádková", válku rozhodně neromantizuje ale ukazuje jí takovou jaká byla. Myslím si však, že jde opravdu o dobrou knihu a je škoda, že jsem o ní vlastně nikdy neslyšela a narazila na ni naprostou náhodou. Hodnotím ji 85%.

1. Případy Lincolna Rhyma - Jeffery Deaver

Moje nejoblíbenější detektivní série jsou rozhodně případy Lincolna Rhyma od Jeffryho Deavera (který má skvělé všechny detektivky, nejen ty s Lincolnem - on je podle mě detektivkový Bůh). Asi nejzajímavějším faktem na této sérii je ten, že Lincoln Rhyme je nepohyblivý. Po nehodě, která se mu při vykonávání jeho povolání stala. Je ochrnutý a může pohybovat pouze jedním prstem na ruce, hlavou a rameny (obdobné jako u Willa z Než jsem tě poznala). Jeho nohama se stává mladá policistka Amélie Sachsová. U této série mě nebaví pouze samotné případy, ale i vývoj postav, jejich vztahů a podobně. Proto se tuhle sérii snažím číst postupně, abych si mohla opravdu užívat i ty pro detektivky "nepodstatné" detaily ze soukromý detektivů. Deaver se nebojí detailních popisů brutálních případů. Jediné malé mínus je to, že se také vyžívá v popisech policejních postupů - detailně. Rozbory hornin a podobně. Pro děj je to podstatné, ale pro mě, jako biologií i chemií nepolíbeného člověka je to až zbytečné. Přesto jde ale o neskutečné kousky, které by si každý, kdo má rád detektivky měl vyzkoušet. Mým nejoblíbenějším dílem této série je prozatím Prázdné křeslo.

2. Pan Mercedes - Stephen King



4. Hannibal Lecter - Thomas Harris


5. Alex Cross - James Patterson

Zdravím Vás u červnového Wrap Upu! V červnu jsem přečetla 11 knih, což bylo pro mě samotnou překvapením. Bylo zkouškové (které díky Bohu dopadlo skvěle, jedna dvojka, jinak samé jedničky) a také se mi občas moc číst nechtělo (ať žije sledování Amerika hledá Topmodelku :-D). Přehled toho, co jsem v červnu přečetla Vás čeká dnes. :-)

První kniha, kterou jsem v červnu přečetla, byl Můj život s Reinhardem. Recenzi na knihu najdete tady. Kniha je "zpovědí" manželky Reinharda Heydricha. Lina Heydrichová byla opravdu hroznou osobností v čemž Vás tato kniha pouze utvrdí. Zajímavá je ovšem určitě - pokud se zajímáte o druhou světovou válku a její osobnosti.






Za zavřenými dveřmi je skvělý a neskutečně čtivý pychothriller, který jsem zhltla za jeden den a recenzi na něj najdete zde. Kniha je podle mě neuvěřitelně děsivá. Proč? Protože Vás donutí se zamýšlet nad životy lidí, které denně potkáváte a myslíte si, že je znáte. Jenže kdo vám zaručí, že nikde v okolí se neděje něco podobného jako v knize?






Třetí knihou byl Harry Potter a Tajemná komnata, ale v angličtině. Psát recenze na Harryho příběhy se mi, přiznávám se, příliš nechce, protože jsou notoricky známé. Spíš někdy připravím článek ve smyslu "Proč sakra miluju Harryho?!". :-)








Lesní lišky je soubor finské fantastiky finského podivna. Recenzi najdete tady. Zjistíte v ní, že kniha mě neskutečně překvapila - bylo to moje první setkání s "honosnějším" fantasy a bylo moc super! :-)









Následujícím čtením byl Panský dům. Společenský román odehrávající se před první světovou válkou. Kniha zaujme všechny milovníky Austenové a já se nemůžu dočkat až si pořídím další díl. Recenzi najdete tady.








Ostrov lhářů jsem četla na doporučení kamarádky a bylo to pro mě spíše zklamání. Kniha byla hodně zvláštní - ale pro mě to bylo tím špatným způsobem. Recenze je tady.









Renegáti byly zklamáním roku... Čekala jsem prostě od své oblíbené autorky víc. Bavilo mě však cca 200 stran z 500 a to je prostě moc málo... Recenze je tady.









Tajný život krav je kniha, kterou jsem dostala k narozeninám od bratrance a jeho snoubenky. Je to úžasný náhled do společnosti (nejen) těchto zvířat. Rozhodně se po knize podívejte. Recenzi najdete tady.








Další přečtenou knihou byla Slečna M. Kniha přináší náhled do života dvou sester před druhou světovou válkou. Kniha se neskutečně dobře četla a já jsem ráda, že jsem si přečetla další beletrii z této doby. Recenze zde.

Harry Potter - Cesta dějinami čar a kouzel nebyla žádným hitem, ale ani ne vyloženým zklamáním. Jako velký HP fanoušek jsem ráda, že ji mám ve sbírce. Jen ten její formát je tragický. Nikam se nevejde! Recenze je tady.








Poslední přečtenou knihou jsou Pretty Little Liars. První díl série, podle které je natočený výborný seriál. Knihu jsem si koupila za 79,- v Levných knihách a byla fajn. Ale zde je pro mě prostě lepší seriál!

Kolik knih jste v červnu přečetli vy? Jaké? A četli jste některou z těch mých? Jak se Vám líbily? Budu moc ráda za komentáře! :-)

Juhůů! Přečetla jsem svůj druhý komiks! A nebyla bych to já, kdybych si opět nevybrala nějaký s hororovými prvky, protože jak jsem už psala u minulého komiksu - akční hrdinové mě až tak moc neberou. Pochmurný kraj - Hejna běsů se mi líbil asi ještě o ždibíček víc, než můj první komiks, který jsem četla - Temnými hvozdy.

Při prvním nahlédnutí jsem si myslela, že styl ilustrací nebude nic pro mě (Abyste neřekli, že vy nic nevidíte - na "vnitřek" komiksu se můžete mrknout tady.), ale po pár stranách jsem si na ni zvykla a po dalších stranách mi došlo, jak úžasně dotváří (opravdu) pochmurnou náladu celého příběhu.

K samotnému příběhu tady nechci příliš psát, abych nevyzradila příliš. Hlavní hrdinka je osmnáctiletá dívka, která žije pouze s otcem, který ji učí pouze věci, které se dají najít v Bibli... No a najednou se kolem ní začnou dít zvláštní věci. Působí to jako trochu "klasický" začátek série a on to opravdu začátek série je - díky Bohu, protože já se těším na pokračování! 

Komiks se mi opravdu líbil. Pokud máte náladu na něco temného, tak Pochmurný kraj to rozhodně splní dokonale. Ne že byste se u příběhu klepali strachy, ale spíše vás opravdu pohltí taková zvláštní, no prostě pochmurná nálada. Lépe to asi vystihnout nepůjde.

Na konci komiksu také čeká "překvapení". Příběh vznikal původně jako klasická beletrie a jeho část si v této podobě můžete na konci knihy přečíst. Uvidíte, že pro jeho komiksové pojetí došlo k několika změnám. Dále v těchto bonusových materiálech uvidíte i něco z kresby. Uvidíte návrhy několika postav - jak jinak mohli vypadat. To mi přišlo hodně zajímavé. Bonusových materiálů totiž není nikdy dost, že.

První díl Pochmurného kraje - Hejna běsů se mi opravdu neskutečně líbil. Tajemný, děsivý... Pochmurný. Začínám se díky těmhle hororovým komiksům dostávat čím dál víc do komiksového světa a už se začínám těšit až si přečtu nějaký další kousek. Těším se na další díly Pochmurného kraje a ten první hodnotím 95%.